Jawa 250/353 Kývačka (1960)

A je to tady!!! Nadešel čas, na který jsem se moc těšil. V plánu byl výlet do Frýdlantu nad Ostravicí, což je asi 500km od místa mého bydliště (bývalý okr. Klatovy). Odjezd byl stanoven na šestou hodinu ranní, avšak byl o dvě hodiny zpožděn z důvodu závady na mém stroji. Měnil se kondenzátor. Tato oprava sama osobě trvá cca. 5 minut, ale než jsme přišli na to, že je to zrovna kondík, rozebrali jsem toho na motorce dost - karburátor, dynamo, kladívko a svíčku vyměnili... Jelikož jsme opravovali před bývalým ČSAD (dnes hlídané parkoviště kamiónů a autobusů), po chvilce oprav se přimotal šofér busu i s hlídačem a začali radit. Sice moc nepomohli, ale stejně jim tímto děkujeme. Po výměně kondíku a uklizení nářadí se mohlo jet. Ještě zastávka u spolucestujícího (btw. jmenuje se Petr - ale my ho zname pod nickem binSladin) matky v práci (kde si z nás dělali srandu, že jsme za hodinu zpátky s motorkama na korbě náklaďáku) a HURÁ NA MORAVU!!!
Cesta probíhala v klidu, kilometry utíkaly jeden za druhým, sluníčko svítilo - prostě pohoda. Trasa byla domluvena přes Strakonice, Písek, Tábor, Pelhřimov, Humpolec, Havlíčkův brod, Žďár nad Sázavou, Prostějov, Přerov, Rožnov pod Radhoštěm a konečně Frýdlant nad Ostravicí. Jenže v obci Žďárná poblíž Boskovic na Prostějovsku, bylo zhruba okolo třetí hodiny, binSladinova mašina odmítala správně pracovat, resp. vůbec nejela. Tak jsme zastavili v jedné zatáčce, kde bylo dost místa na opravu, a začalo hledání závady. Trvalo to asi hodinu. Diagnóza zněla: vadná cívka. Tak se začala po vsi hledat nějaká osoba, která by měla jednu funkční cívku na prodej. BinSladin to udělal geniálně - zašel do hospody, tam se všecho ví. Místní štamgasti ho rovnou poslali do jednoho stavení, kde bydlel nějakej kluk, kterej by cívku měl mít. Ten ovšem nebyl doma, a tak mu jeho matka volala, aby ihned přijel a vysvětlila mu o co jde. A mezitím co binSladin čekal na cívku, já hlídal mašiny. Najednou jde okolo nějaká postarší žena a ptá se: "Už jste to našli?". Zmaten, že na mě v cizím kraji hovoří cizí člověk, povídam, že jo a tak tetka spokojeně odešla. Cívka však přijela z jiné strany než sme předpokládali a tak zatímco já už cívky vyměnil a mašinu nastartoval, binSladin stále čekal na cívku ve vsi. Nakonec, když jsme se asi po půl hodině shledali, nastal problém. Buď jet až do Frýdlantu za cenu toho, že pojedeme ve tmě, nebo najít nejbližší kemp a v něm přenocovat. Zvolena byla možnost druhá. Zajeli jsme do tři kilometry vzdáleného kempu v obci zvané Suchý. Večer byla nuda, tak jsme došli pro pivko (Plzeňský, jak jinak :) a debatovali, co bude další den. Plán zněl jasně: dojet až do Frýdlantu. Jenže počasí bylo proti a tak na místo odjezdu okolo deváté ráno byl odjez posunut až na odpoledne, kdy přestalo pršet. Zbývající kilometry moc rychle neutíkaly, museli jsme totiž jet mezi dvěmi bouřkami. Jednu jsme co chvíli dojížděli a když jsme se naopak zpozdili, druhá nám byla v zádech. Přes všechny strasti se nám podařilo do Frýdlantu dojet okolo osmé hodiny večerní. Na místním nádraží na nás již čekal binSladinův spolužák, který nám slíbil ubytování (rodiče na dovolence, ségra u kluka...). Večer se šlo na luxusní večeři do luxusní hospody s luxusní obsluhou (výčepák byl fakt borec). Jméno (hospody) si bohužel nepamatuju. Jídlo za sto pade, tři pivka a měl sem co dělat, abych to do sebe narval. Jelikož 'spolužák' měl každý den brigádu, v sedm ráno nás vyhodil na ulici a nám nezbývalo nic jiného, než se podívat po kraji.
Beskydy jsou pěkné kopce, což o to, ale když nevíte, kudy se kam dostat, je to problem. Tak sme v jednom hostinci v Ostravici sedli, dali polívku a zeptali se výčepáka, kudy kam. Hlavně sme chtěli na Lysou horu. Tam se ale smí jenom se spiciálním povolením a to sme neměli. Tak sme jentak jeli dál, kam nás cesta dovede. A dovedla nás až na Slovensko. Tam jsme nabrali benzín 'za levno' a hurá zpátky. Cestou zpátky sme se ještě stavili u Šance, což je vodní nádrž se sypanou hrází na řece Ostravici. Podél této hráze se táhne asi dvoukilometrový, mírně svažitý úsek silnice, na jehož konci v pravotočivé otáčce na mě v půlce cesty vybafnul nákej ožrala ožralý, a to tak, že velmi. Naštěstí ke kolizi nedošlo, vše dobře dopadlo. Večer byla menší kalbička na Slezském břehu Ostravice. Druhý den nás čekal výlet do Ostravy, konkrétně do ulice Stodolní. Tam se prostě muselo. Potklali sme tam zajímavý lidi, popili a hurá na vlak zpět do Frýdlantu. Jelikož byl čtvrtek večer, sbalili sme se a ráno tradá domů.
Cesta opět neproběhla v pořádku. Opomenu-li binSladinovo celou cestu trvající problém s netahnoucím motorem, hlavním problémem bylo odpadnutí dobíjení mojí Jawky v obci Kojetín poblíž Kroměříže. Oprava nám zabrala bezmála tři hoďky a vypomáhal nám i jeden z místních obyvatel - vyučenej elektrikář, věk cca. 80, vyzbrojem kvalitním analogovým voltmetrem z doby dávno před Kristem. U vybité 6V baterie, tzn. napětí by mělo být pod šesti volty, jeho voltmetr naměřil úctyhodných 8,5V - holt německá kvalita předválečné éry. A jelikož byl už večer, na řadu přišel náš 'oblíbený' kemp v Suchém. Všichni se nás ptali, jestli se nám tam tolik líbí, že tam sme zase, tak sme radši všem řekli že jo. Ráno se vyjelo okolo desáté hodiny a až na menší trapas, kdy mi před Pískem došel benzín, proběhl zbytek cesty v pořádku. Domů jsme dojeli asi okolo pátý hodiny odpolední. Takhle moc sem se snad na sprchu, jídlo a spánek eště nikdy netěšil...