Jawa Stadion S11 (1960)

Od začátku sezony jsem vyjel jednu nádrž, tedy ekvivalent cca 200 km. Motor si sedá, přestal tolik vibrovat a začíná mít i snahu jít do otáček. Perfektně vyjíždí kopce, až si člověk říká, že těch 1,5 koně je kouzelných. Když člověk změní přístup k definici projížďky (opravdu nejde o vzdálenost, ale prožitek z jízdy a krajiny), tak je to na Stadionu děsná sranda! Z karburátoru vajíčka to docela hučí, subjektivní rychlost je větší než reálná. Oproti pionýru je to ale fakt nepohodlný a bere energii, každá díra na silnici je existenciální nebezpečí: přední pružiny nepoberou skoro nic a zadek to vyřeší zkroucením ráfku. takže musí mít člověk aktivní posez na šlapkách jak na nějaké krosce. Další věc, co klade velký důraz na pozornost, je držení stopy: nad 40 km stačí lehčí boční vítr, aby člověk začal kličkovat a přemlouvat Stadiona, aby jel rovně. Brzdy si ještě uplně nesedly, takže jsou taky slabounké, naštěstí mám "jen" 74 kg. Brzy chci otestovat 14z sekundární kolečko, pokud by na něj výkon nestačil, možná vyzkoušet boční kolínko a karbec z Pionýra. Je to celkem neinvazivní úprava a stadionisti, co jezdí delší štreky, to dělají běžně.
Na fotce je zachycená vyjížďka v sobotu 8. 5. - ráno sraz moto u Kauflandu na PIO, pak spanilá jízda přes město. Poté jsem PiO předal přítelkyni a s kámošem v trojici ČZ 175, PIO 21 a S11 vyrazili na výlet. Stadion se snažil se nezahanbit a celkem mu to i šlo
Cestu domů ze zastávky na limo jsme vzali ještě oklikou, takže jsem měl večer fakt dost! S11 je možná jenom starý moped, ale zážitky dává intenzivní