Simson SR 50 (1990)

Spěch je kolébkou mnoha chyb (neznámý mudrc, ověřeno vlastní persónou)

Doma mě zdrželi. Zase. Půl čtvrtý na krku a já to fakt dneska chci zprovoznit. Mažu fofrem do garáže, potácím se v mnou vytvořeném bordelu, o všechno zakopávám, do všeho šlapu. Ta mrňavá garáž mě už fakt sere.
Takže co mi schází? Nabouchat gufera, namontit primár, válec, hlava, karbec, strčit motor do držáku, nacpat do rámu, nasadit stator, rotor a bude to skoro hotový. Fajn, to půjde, hlavně rychle. Osazeno gufero spojka, pastorek, levý dekl, válec s hlavou. Ty pitomý kroužky se samozřejmě musely chvíli prát, nechám si narůst třetí ruku. Ale dobrý, zatím plním plán. Teď držák motoru, dva šrouby, hotovo. Jsem dobrej.

Teď motor do rámu. Dobře, tak druhý pokus. Třetí... šestej... začínám se potit. Proč to kurva nejde, dělal jsem to v létě a zabralo mi to asi tak minutu a půl...? Moje držka si začíná samovolně mumlat nadávky, nervozita stoupá o řád rychleji, než tělesná teplota. Po dalších pěti minutách mám chuť ten růžovej buznaskútr rozkopat na malý skútříky a neartikulovaně řvát. Cítím se v tom stísněném prostoru jak polodementní opice, kterou někdo zavřel do klece pro papagáje., ale ten hajzl držák prostě mezi ty čepy kyvky nezaskočí. Nakonec zoufale zapáčím šroubovákem vraženým mezi držák a pouzdro vidlice a ten zmetek konečně zaskočí na své místo. Jsem zpocenej jak dveře od chlíva a rychle zarážím čep, než ten šmejd zase vyskočí. Zbytek už je dílem pár minut a kromě toho, že furt hledám něco, na čem zrovna sedím, nebo stojím mě nic nezdržuje.

Venku tma, mokro, ale tu zkušebku prostě musím dát. Na nášlapy kašlu. Po pár pokusech se startpákou (převodovka a nová gufera kladou odpor) motor ožívá. Rozjíždím se, stahuju sytič, vjíždím na silnici. Při přeřazení letí otáčky nahoru, při dalším to samé. Boha jeho, co to zase je? Tak do garáže. Vyřazuju, motor řve v 8 tisících, chcípám ten německý sráč a jdu upravit volnoběh se zcela jasným vědomím, že tím to tedy rozhodně nespravím. Takže, šroub volnoběhu uzavřen, přesto otáčky stále stoupají. Super. Uklízím ten kepl do garáže a jdu znechuceně domů.
Než usnu, rozjímám ještě, kde se stala chyba. Hledání bude loterie, rozebral jsem úplně všechno. O pár minut později se celý orosím, když mi dojde, že jsem dement a jel to projet bez oleje. Naštěstí jsem převodovku před sesazením karterů prolil olejem, motor se ani neohřál, takže se tam nemělo co podělat. Jdu spát, zejtra je taky den.

Další den:
Odpoledne jsem věděl, že nebude čas, takže jsem se chopil šroubováku už dopoledne. Takže popořadě. Válec dolů i s karbem. Kontrola příruby karbu ukázala, že nic neukázala. Příruba byla rovná. Přesto jsem dal nové silné těsnění a šel rozebrat membránové sání. Všechno těsnění podmázl šedým silikonem, sesadil s karbem, těsnění pod válcem taky v pořádku. Pak přišel porod číslo 2. Rám skútru, dva kroužky, minimum světla, tu třetí ruku fakt potřebuju. Po 10-15 minutách jsem konečně usadil válec. Fofrem hlavu, přírubu k airboxu. Teď ten olej, co jsem nedal včera, oujé. Kontrolní start, chvíle napětí...a je to k hovnu, otáčky opět stoupááájííííí. Nic, seru na to, zbývají už jen gufera, to mi ho vyndej, když jsou nový.