AJP PR3 240 Enduro (2018)

Když jsem na ajpovi vyjela poprvé, bylo to až neuvěřitelně jiný než velká motorka. Prvních pár set metrů totální zmatek, kde se bliká, jak se vypínají blinkry, proč jde to řazení tak ztuha, v zrcátkách vidím úplný kulový a ještě se mi sklápí...no horor
Původně jsem si myslela, že zajedeme někam na plácek, kde si přesně tyhle věci osahám, zkusím si pomalou jízdu ve stupačkách, řazení ve stupačkách atp. Ale neee...jeli jsme pro jistotu rovnou na enduro trať Než jsme tam dojeli, zvládla jsem se vyválet v blátě na polňačce a neplánovaně si udělat výlet do pole, tentokrát naštěstí bez pádu.
Na trati to bylo celkem fajn, mělký písek nebyl nijak zákeřný a pomalu jsem si na motorku zvykala. Třeba na to, že když se pode mnou trochu vlní, nic hroznýho se neděje, ona si to v pohodě přebere.
Další vyjížďky byly v podobném duchu, zkoušet si řadit ve stupačkách, tam, kde to aspoň trochu jde. Ale s tím ještě pořád dost bojuju. Jezdit přes boule, v písku, ve vodě, přes koleje, přes klády...takhle to zní hrozně pohodově, ale toho nadávání u toho
Sem tam mi to někde upadne, většinou je to do měkkýho a v minimální rychlosti. Jen jednou jsem zahučela do křoví. Snažila jsem se vyjet z úzké koleje, ale někdo mi chtěl ukrást zadní kolo...tak jsem přidala a najednou koukám a všude kolem mě větve a trní
No...musím se ještě hodně učit. A je to dřina!