Yamaha XT 660 R (2008)

Dnes jsem se konečně dostal na chvilku do stupaček a projel si párkrát naší oblíbenou tréninkovou krosovou trať. Vzal jsem si jen helmu, boty a rukavice, protože jsem si šel jen tak zakroužit, tak se nebudu přeci soukat do chráničů. Na pohodu, žádná divočina, na bubláka za dva max za tři...jsem si říkal, když jsem vyjížděl v teplákách a vestě ze vrat. Dávám si kolečko a hned zjišťuji, že XT se tu necítí úplně špatně. Jedu druhé kolečko a začínám v zatáčkách protáčet zadní kolo...jo, tohle se prostě neomrzí. Jsem jak malej, já vím...další kolo se nechávám unášet a zkouším na lavici odlepit kola od země. Hmmm...ci jo, docela to i jde...začínám trošku porychlovat, XT se dá krásně vodit, nohy drží ve stupačkách jak mají a já mám v helmě rohlík jako puberťák Tak trošku zrychluji před lavicí, skáču, ale lehce chybuji a dopadám na předek. Rána tedy celkem slušná a přenáší se do obou zápěstí...au...předek prostě není na nějaké dopady stavěný a hlavně moje chyba, že jsem dopadl na předek. Další kolo už si vzpomínám, jak se má ta lavice skákat a XT dopadá jak má. Už to, že to umí lítat vzduchem, mi bourá všechny liché představy o neohrabanosti ikstéčka. Přistání není jako na Gasíku, to fakt ne, ale skutečně to není až tak hrozný. Zastavuji a srovnávám si v hlavě, co se to tu děje. Přehrávám si v hlavě scénky z loňska, jak jsem se tu trápil s Dominátorem a trať byla nad jeho schopnosti. A najednou tu mám XT660R, které si tu trať dává, jako by mu nikdo neřekl, že je to low-end rozpočtová motorka. Přesně v tento okamžik se ve své hlavě na dobro loučím s milovaným NX650... Vítej ikstéčko, my si budeme rozumět a vidím to na hromadu společných, krásných a nezapomenutelných zážitků ...joooo a příště se na to fakt oblíknu, slibuju