Honda VF 1100 C (1986)

Tohle z motorkářú nikdo neplánuje a přesto to občas přijde. Nemyslím si že jsem na svých „veterán“ strojích nějaký střelec. Snažím se předvídat atp. a stejně mi to bylo pendrek platný.
Vyslechněte tedy můj příběh s mými subjektivnímí zkušenostmi které třeba (a nikomu to nepřeju) pomůžou někomu jinému.
Ráno 28.8.2015 začalo skoro jako normálně s jedinou vyjímkou a to kdy jsem se díky předvídanému horoucímu počasí rozhodl jet do práce místo autem na motorce. Ani nevím proč jsem se zrovna ten den navlékl docela bytelně – rukavice, kukla, ledviňák, lepší přilba jen do bot a kalhot se mi nechtělo takže křusky a montérky (normálně jsem jezdil do práce v montérkovém kompletu a kokosu). Je 6:25 a já s nadlábnutou mašinou stojím před garáží.Popojedu cca 10m a zastavuju.Strkám si rukavice přes bundu aby mi tam netáhlo.Pak v klidu 1 2 až 6 a 80km/h to ohřívám cestou do práce. Oči mi šilhají po teploměru abych za to kenečně mohl vzít když se bížím k rozcestí kde pojedu po hlavní. Jedu a pro ti mě jede fabia s vozíkem která z ničeho nic začne odbočovat přes můj pruh. Lehnu na brzdy zadní kolo de šupem pomyslím si to neubrzdíš chvíle napětí kdy se fabia pokouší dostat nazpět do svého pruhu.6:32 následuje rána kdy a to se zbaběle přiznám nevím jestli jsem zavřel oči nebo si to nepamatuju a pak klouzání po silnici. To jsem oči otevřel abych zjistil že se řítím na žulový patník a to jsem zavřel oči záměrně , náraz , a otevřel je až když vše utichlo a přestal jsem se po silnici smýkat. No fajn žiju bolí mě levá haksna a chci se jít podívat jaké jsou škody. A ejhle pokouším se zvednout a ono to tak nějak nejde – levá noha nereaguje. No tak se jí pokouším pomoct rukama a noha se mi ve stehně ohne jako v koleni o 90°. Je mi jasný že to je průser a dostavuje se prví bolest. Chvilku se snažím ještě nějak hýbat ale vše marné – je to v hajzlu. Začínám kurvovat když se dostavuje škůdce (kluk 21 let jedoucí na brigádu do lesa) který zjišťuje že to nebude jen odřenina a snaží se volat sanitu o kterou prosím. Volá jenže jako místo nehody uvádí „U SLOUPKU“ což je místní název který operátorka nemá šanci znát. V tu chvíly přijíždí první svědci kteří zachovávají zdraví rozum berou z ruky škůdci telefon a jasně říkají kde se nehoda stala (znám z vyprávění). Ležím na silnici čumím na hvězdy když v tom se nade mnou sklání figura. Chytnul jsem jí pod krkem a neustávající sprškou vulgarizmů se mu snažím rozbít hubu v domění že to je škůdce. Naštěstí se dokázal ubránit a vysvětlit mi že je jen svědek terý jede okolo a volal záchranku. Pak jsem se na chvilku uklidnil s vědomím že jsem na okrajové části dojezdu sanity takže mám cca 20 min. Sundal jsem si helmu a rukavice a noha začínala přicházet k sobě což generovalo šílenou bolest. Mlel jsem se po silnici v touze najít nebolestivou polohu ale to bylo marné. Svědek na mě klečel, poslouchal záchvaty mých nálad kdy jsem řvat ať ten ču… (škúdce) přijde blíž že ho nakopu do prdele, po to kdy (a nestydím se za to) jsem brečel že o tu nohu přijdu. Jelikož mám dost vysoko posunutý práh bolesti tak jsem se nakonec uklidnil a v klidu ležel očekávajíc sanitu. To zase nenechávalo v klidu svědka který si myslel že kolabuju a furt se chtěl o něčem bavit (myslel to se mnou dobře) . Nakonec jsem z kapsi vytáhl telefon a zavolal tátovi. No samo zvedla to máti a co se děje – říkám dej mi tátu (ta klidnější v presu rozumější osoba). Táta se ozval ale bylo jasný podle řeči že je vyrván ze sladkého spánku. Povídám, je průser ležím na sinici „U SLOUPKU“ čekám na sanitu přijeď pro mašinu. Zavolal jsem ještě kámošovi jestli by to nepomohl tátovi naložit a pak taky šéfovi (taky motorkář CHENZEE) že do práce přiju až asi za rok. Ženě jsem nevolal neboť jsem jí nechtěl stresovat a stejně by v ničem nepomohla. Táta i kámoš tam byli v mžiku. Mrkli na mě i na nohu ledabyle pohozenou vedle mě a jelikož jsem „srandovní=optimistické“ povahy řekl jsem jim pár vtipných narážek kterým se skoro zasmály. Pak přijela záchranka kdy se zdravotnice ptala co se stalo – to ruply nervy tatíkovya zařval - snad vydíte že tu je bouračka. Zdravotnice se ohradila ať se uklidní že ví co má dělat a když jsem viděl tátu jak je rudej požádal jsem ho ať nás nechá že paní určitě ví co má dělat. Táta poslechl , šel kouřit a já komunikoval ze zdravotnicí. Jak se jmenuju moje rodné číslo a zdravotní pojišťovna jí zajimalo jako první pak kde mám helmu a já že jsem si jí sundal. Co mě bolí říkám levá noha, co beru za prášky – říkám že2 na krevní tlak. V tom dorazila druhá sanita s doktorem. Se záchranářkou si vyměnili informace a jali se ze mě sundat dost těsnou bundu. Nevím jak ale povedlo se. Montérky mi rozstříhali a stáhli je z mě.Pak mi ovázali nohu fáčem. Jeden z doktorů začal volat vrtulník – Brno out – mlha, Jihlava out – mlha, Hradec králové out –mlha. Pak mě bodli jakýmsi oblbovákem a nasoukali mě do nafukovacího lehátka a následně do sanity. Nevím kdo to rozhodl ale jeli jsme do HK. Říkám chlapům v sanitě máme spoustu času znáte nějaký vtipy??? Já znám tyhle a při vyprávění druhého jsem vytuhnul – to oblbovák zabral naplno.
Pokračování příště v kapitole ŠPITÁL 1

• 

  Těsně po nehodě - foto svědek

• 

  Záchranáři o mě dělají

• 

  Brzdná dráha

• 

  Škůdcova fabia kterou jsem poničil svou nohou

• 

  Policie při práci

• 

  Honda ležící spící