Grossglockner Suzuki DL 650 V-Strom

Vlastník	ČIK0
Vloženo	12.5.2015
Aktualizováno	12.5.2015
Zobrazeno	3 242x

Kamarád Dan plánoval vyjížďku do Kostnice, uctít památku upálení Mistra Jana Husa. V pátek jsme si zavolali a po krátké domluvě dostal náš výlet nový cíl. Grossglockner .

V sobotu ráno jsme se sjeli na benzínce v Plzni a tam si během kávy ujasnili trasu. B20 je celkem ideální silnice vedoucí od Furth im Wald až pod Salzburg. Aniž by o tom padlo slovo, oba jsme měli s sebou stan, spacáky a plánovali spaní někde v kempu pod Glocknerem. Díky krátké přípravě jsme netušili, jestli někde nějaký kemp vůbec je. Ani jeden z nás tuhle otázku neřešil. Naše rozhodování se týkaly výhradně počasí. Během hodiny se obloha zatáhla těžkými šedými mraky a začalo pršet. Všechny předpovědi hlásily déšť. Ani jeden z nás ale neměl tu odvahu říct, že nikam nepojedeme.
V 10:00 hod vyjíždíme z Plzně směr Domažlice a vstříc silnému dešti. Já Suzuki DL-650 V-Strom, Dan - Yamaha XJ600S Diversion. Po 30km v hustém dešti jsme zastavili na benzínce. V tu chvíli přestalo intenzivně pršet a místy se skrz mračna ukázalo slunce. Do dneška nevím, proč jsme se hned neoblékli do nepromoků. Vezli jsme je zabalené dalších 160 km, přitom chvílema pršelo tak, že přes plexi byl vidět jen rozmazaný šedý pruh silnice, lemovaný bílou čárou. V té době jsem si vyčítal, že jsme se neotočili hned a nevrátili se domů. Totálně promoklí jsme zastavili na benzínce ve Falkenbergu. Konečně přišel čas na nepromoky. Malé občerstvení a jedeme dál. Déšť pomalu ustával, mraky se protrhaly. Přišlo nám to jako naschvál. Zrovna, když se nasoukáme do nepromoků, přestane pršet! Další zastávka na odpočívadle je rychlá. Shodili jsme nepromoky, aby nám uschnuly věci. To je tak, když si koupíte bundu s nepromokavou vložkou a tu necháte v garáži jako nepotřebnou věc. Samozřejmě začalo místy opět pršet. V tu chvíli už to ani jeden z nás neřešil a pokračovali jsme směr Eggenfelden na Burghausen .
Burg zu Burghausen je hrad, vlastně soustava hradů s šesti nádvořími. Doporučuji navštívit. Hrad samotný je velmi pěkný a jsou z něj parádní vyhlídky do okolí. Po prohlídce hradu (zdarma), nasedáme na stroje a pokračujeme po B20 směrem na Freilassing. Projíždíme branami náměstí města Tittmoning. Odtud nás značky na křižovatkách upozorňovaly, že silnice je uzavřená. Značení „počesku“ nerespektujeme (nejsme jediný) a valíme to dál přes Freilassing, Pidding, Bad Reichenhall.
Vždycky jsem si užíval pohled na mohutné úpatí Alp při cestování autem. Tentokrát na motorce. Fantazie! Možnost téměř kdekoli zastavit, udělat fotku a a nechat se fascinovat tou okolní scenérií. Možná nechtěně, ale bez zajížďky jsme odbočili na Karlstein a okolo jezera Thumsee pokračovali na Lofer a dále na Zell am See. U Thumsee jsem oslavil malé jubileum mého Stromka, který se na tachometru zakulatil. Popisovat tu jednotlivá místa, kterými jsme projížděli, nemá smysl. Kdo to zná, dobře ví, že je to prostě nádhera. Úzké rokliny, zúžené silnice mezi obrovitými skalami, silnice, co se kroutí jako had a kopíruje koryta řek…
Prší. Pro nás, co měli nepromoky v kufrech, to nebylo žádné překvapení. Nevím jak Dan, ale já si z toho nedělal žádnou hlavu. Začínalo nás zajímat, kde složíme hlavu. Zell am See je na ubytování poměrně drahé městečko. Tady se ukázalo, jak jsme podcenili přípravu. Dan to bral stejně jako já s úsměvem. První penzion s úžasným výhledem na jezero nabízel pokoj na noc za 120 Euro/osoba. Fajn, jeli jsme dál. Podobně jsme dopadli v dalších penzionech a privátech. Bylo půl osmé večer, tak jsme se dohodli, že zkusíme nějaké místo dál od Zel lam See. Už nám bylo jedno, kolik nás bude přenocování stát. O kempu nepadlo ani slovo. Počasí nás hnalo někam pod střechu a do tepla. Ve vesničce Furth jsme přijeli k prvnímu privátu a já se lámavou němčinou ptal starce, jestli má „Zimmer frei“. Vysvětloval nám cestu někam dál. V jeho němčině jsem se ztratil hned za první odbočkou vlevo. Dědula vtipkoval, že se tam lépe domluvíme. Až později jsme pochopili, jak to myslel. Průjezdem pod silnicí č. 168 jsme objevili ráj. Penzion Bohemia - U Hovorků . Ihned mi problesky hlavou články o výletech na GG a ubytování u Hovorků. Delikatesní večeře zapitá Plzní a úžasná madam Hovorková ve společnosti pánů motorkářů z Kutné Hory. Nezapomenutelný večer!
Nevěřte předpovědi počasí! Kuchař nám řekl, že bude krásně. I když pršelo, než jsme se nasnídali, mraky se roztrhaly a začalo svítit sluníčko. Nechali jsse bagáž v penzionu a vyjeli na Grossglockner. Poslední fotka u mýtnice, zaplacení poplatku, samolepka na plexi a jedééém po Hochalpenstrasse. Největší obavy ze špatného počasí nás opustily. Výjezd na Edelweisspitze , zaparkování motorek a už jsem viděl Dana, jak se na mě usmívá. Dali jsme to! Přes všechen ten déšť a sebezapření, jsme to dali. Další hodiny jsme strávili ježděním mezi parkovištěm Fuschertörl 2 a Keiser Franz Josefs Höhe. Zatáčky, serpentýny, jižní slunečná strana hor s ledovcem a vyhlídkou K.F.J. Höhe na Grossglockner, severní se zasněženými kopci, něco opravdu nezapomenutelného. Najezdili jsme tam asi 200km sem a tam.
No a pak už jen cesta zpátky do Furthu pro věci, rozloučení se s madam Hovorkovou a po asfaltu domů s hlavou plnou zážitků, nadšení a skvělého pocitu.
Cestou jsme tankovali dvakrát, jednou téměř plnou a pak jen doplnění. Opět jsem se rozčiloval nad cenami, ve srovnání s ČR. V SRN i AUT je sice lehce dražší benzín, ale potraviny už jsou na stejné, ne-li nižší cenové úrovni. Byla to výhoda, aspoň jsme nemuseli tahat jídlo z domova. Díky noci v penzionu Bohemia jsme všechno nakoupené jídlo v SRN dovezli domů. Počítadlo km mi po návratu ukazovalo hodnotu 971km. Ujeli jsme něco málo přes 1000km, protože jsem to pozdě zapnul. To ten zpropadený déšť Cesta tam a zpět cca 2x390 a na GG okolo 200 km zatáček.
Jak jsem četl, GG se dá jet za jeden den. Má to ale cenu? Tím se přece člověk strašlivě ošidí o místa, která stojí za to vidět a které z jedoucí motorky často ani nepostřehnete.
naše přibližná trasa na GG