Suzuki DL 650 V-Strom (2005)

K 30-ti nám jsem dostal od manželky poukaz na půlhodinku na BO, kterou jsem využil v září 2014. Ze začátku jsem měl předsudky, že cesťák, na okruh nepatří, ale jak se později ukázalo, nebyl jsem jediný (byli jsme 3 ) s takovým, či podobně stavěným strojem na trati. Jasně převládaly supersporty a silničky s koňmi pod prdelí, kteří by utáhli i lokomotivu, co měly nahříváky na pneu ještě 5 minut "před výstřelem". Když jsem tam tak mezi nimi na startu stál, cítil jsem se chvilkama trapně.
Jen co jsem uviděl praporčíka, který nás pouštěl na trať, všechno ze mě spadlo a vůbec jsem nevnímal kdo a na čem jede. Letmá kontrola jeho pohledem jestli náhodou nejdeme v žabkách a s kakáčem na hlavě a přišla první pravotočivá. Zkušení matadoři, projížděli kolem mě - zleva zprava, až jsem se někdy divil, jak to mohli dát, když jsem byl deset čísel od retardéru. První kolo byla oťukávačka s tratí, tak i se mnou. Byl jsem ztuhlý jak máslo z ledničky, a mezi těmi letci jsem si připadal jak začátečník, který sedí na mašině po první od dne, kdy udělal řidičák.
Asi po kole a půl, když jsem se ujistil, že nikoho nepředjedu, že borci za mnou jedoucí 250 a víc, do mě zezadu ani z boku nevrazí, a že asfalt na trati je opravdu kvalitní, že pneumatiky ani ve velkém náklonu a rychlosti nepodjedou, jsem si začal jízdu užívat. Soustředil jsem se na sebe, a kolo po kole jsem si víc a víc dovoloval.
Půlhodina utekla jako voda, ale dala mi víc, než jsem si myslel. Nepočítal jsem kola, ani nejel na čas. Široká trať a klid v hlavě, že vám nikdo nevletí do protisměru, mi dovolali jet, jak v běžném provozu určitě ne. Dodalo mi to sebedůvěru hlavně v ježdění v zatáčkách i ve větších rychlostech.
Vřele všem doporučuji.
P.S. Borec, který se mnou jezdil ve skupině ležel 5 km za BO pod autem. Asi si neuvědomil, že už nemá silnic sám pro sebe.
Tak hlavně opatrně!