Kousek za Prahu... do Německa :-) BMW F 650 GS

Vlastník	GSorca
Vloženo	13.5.2013
Aktualizováno	25.6.2013
Zobrazeno	1 824x

V týdnu jsme s Kenrym mluvili o vyjíždce, ale protože mám za sebou takové nemocné období, tak jsem se moc necítila. V pátek se mi udělalo líp a tak jsme jen čekali na počasí a...jak známo na vyjíždku je třeba mít i volný čas. A toho bývá málo, zvlášť pokud jste rodiči malých dětí. Předběžná dohoda byla, že si vyjedem v pondělí, to už by měl mít Kenry hotové i své GSA, takže by svého nového mazlíčka protáhl.

Jenže člověk míní (já už ani neplánuju) a okolnosti mění. V neděli ráno jsem zjistila, že to v pondělí nedám: mám práci a nemám hlídání. Proto mě mile překvapil návrh manžela, ať jedu v neděli, že pohlídá.

Rychlá SMS domluva s Kenrym a jela jsem k němu pro motorku. Krátce po poledni jsme naplnili nádrže a vyjeli směr... Směr? Lákal mě východ od Prahy, moc to tam neznám, ale protože jsem ženská nerozhodná, Kenry zavelel na Šebíka, a jelo na Šebíka. Že nevíte co to je? Já to taky nevěděla: Hora Sv. Šebestiána Přechod do Německa.
Já na veverce (BMW F650 GS) a Kenry na bábě (Honda Transalp).

Trasa byla jasná: Letňany - Veltrusy - Slaný - Louny - Chomutov. Zbaběle nechávám opět jet Kenryho jako prvního. Moc mi vyhovuje, že se vezu Hlídá trasu (stejně nemám navigaci :-p), nebezpečí na silnici, do zatáček můžu kopírovat stopu - prostě samé výhody. Jet jako první, ještě bych ho zdržovala. Moc dobře ví, že se do zatáček bojím. Ale zpět k cestě.
Máme takovou svou oblíbenou křižovatku silnic 16 a 7. Super místo: zvlášť když pokaždé (konkrétně včera cestou tam i zpět) zapomenete odbočit a tak si dáváte pauzu v (ne)připojovacím pruhu - neoznačeném
Ale mnohem zábavnější byl pán ve stříbrném nevímjakém autě. Jel jakoby nejel a odbočoval jakoby neodbočoval. A tak se Kenry rozhodl ho předjet... v tu chvíli brzdy a pak blinkr doleva... Kenry věděl, že doprava nemůže, že bychom byli v sobě a tak jen brzdil... Já se kochala krajinkou kolem a ...už se viděla v kufru toho auta. Já naštěstí vpravo místo měla, Kenry i auto to ubrzdili a tak se nic nestalo. Pán se omlouval, ale moc platné by to asi nebylo, kdyby to nedopadlo...

V Chomutově jsme dali jedlou přestávku. Sice jsme hledali Meka, ale toho asi v Chomutově nemají, takže srtipsy a salát v KFC. Hádejte kdo si dal stripsy a kdo salát... Provokatér měl řeči, jestli prý hubnu. Nehubnu! Dieta se nekončí kapučínem s cukrem... Po obídku hurá nahoru.
Ještě ukázka galantnosti toho rošťáka, co jel se mnou: fakt mám na couvání krátký nožičky - dala bych to, ale když mi Kenry pomůže, je to rychlejší

Na Horu sv. Šebestiána vede moc pěkná silnice, rychlá, pěkný povrch. Ale lepší je, když... no to až později. Poslední víska v ČR a pauzou u benzínky, kde jsme přemlouvali navigaci, aby nám ukázala nějakou pěknou cestu. Ani nevím, jestli se to povedlo, napili jsme se a já se zase vezla.

Krátkou projížďku těsně za čárou Vám popisovat nebudu, protože já jsem se fakt jen vezla a ... zdržovala provoz v zatáčkách Takže pokud mi minitrasu dodá Kenry, přidám ji sem. Jen pár postřehů: motorkáři sice nezdraví, ale řidiči jsou klidnější. A silnice jsou skoro bez kazu, ale hlavně bez štěrku... Ale to je určitě jen naoko Rozhodně to stojí za projížďku: krásný zatáčky směrem dolů i zpět za to stojí.

Zatáhli jsme to bez zastávky, během chvilky zase v ČR, stejným přechodem. Hned za HsŠ jsme zastavili a plácli sebou do trávy. Sluníčko, tráva, krásný výhled (viz foto)... a divadýlko pro ostatní řidiče: Pepa mě nejdřív poslal válet sudy do údolí, a pak mě "zbil", normálně pěstní souboj... Většina řidičů fakt nechápala a jeden málem zastavil. Málem, když viděl smích, tak raděj ujel od těch dvou bláznů co nejrychleji pryč.

Přejeli jsme dál, podél čáry směr Výsluní až k "Farmě větrných elektráren", Fakt se to tak jmenuje. Jsou tam tedy většinou dospělý kusy, mláďat jsme tam moc neviděli, ale protože je jich tam 21, musí to být hukot, když se začnou množit Protože jsem si začala stěžovat na únavu, dali jsme tam další pauzu. Tentokrát k tomu, abych nabrala energii (z těch větrníků) a pak jsme jeli - jak jsem si přála - relativně snadnou a rychlou cestou domů.
Pár technických údajů: jmenovitý výkon 2 MW Výška věže 105 m
Rotor, třílistý průměr 90 m List rotoru 45 m
Výška celková 150 m
Regulace naklánění listu rotoru aktivní „pitch“ (naklápění listů) Počet otáček rotoru Variabilní, v rozsahu 9 –19 ot/min
Plocha rotoru 6 326 m2
Výroba el. energie od 4 m/s
Jmenovitá rychlost větru 14 m/s
Vypínací rychlost větru 25 m/s
plný jmenovitý výkon v rozmezí 14 – 23 m/s

Takže zpět přes Celnou (tam jsou ty serpentýnky taky pěkný, až já se to naučím...to bude jízda) a po sedmičce dolů. A jestli nahoru to byla pěkná cesta, tak dolů je to fakt nádhera. Kvůli tomu výhledu bych se snad odstěhovala k hranicím, abych mohla jezdit do Chomutova do práce a vidět to každý den! Jenže já jsem Pražák jak poleno, takže stěhováni jedině po matičce stověžaté.

Stejnou cestou zpět, opět se zastávkou na křížení 16ky a 7ky (opět jsme zapomněli odbočit). U Velvar na benzince Kenry dotankoval a já si říkala, že už jsme doma. Chyba lávky. Ještě malá enduro vložka. Aniž bychom se domlouvali, předpoládala jsem trasu: po 16ce na Novou ves a po D8 do Letňan. Kenry to vzal na Kralupy a pak směr Chvatěruby, Postřižín... no prostě podél dálnice. OK, ta cesta je v pohodě... A za Klíčanama Kenry odbočil doprava zkratkou na Sedlec. Nebyl to štěrk,ale vypadalo to tak. Celou tu cestu jsem se bála, že mi to někde ustřelí a já poletím dolů. Protože se můj chrabrý průvodce nudil, vzal to po poli. A když chtěl zpět, zjistil, že je strouha zavezaná bordelem a slámou, a málem se nevyhrabal. Bábu nakonec položil... postavil... vyhrabal...vyjel Na konci té cesty (ani ne trnité) byla závora, kterou jsem odmítla objíždět, protože bych spadla a to jsem veverce udělat nechtěla. A tak s ní spadl Kenry :-p Trošlu se hnulo řízení na motorce a rameno na jejím vůdci pádu. Dobře mu tak.

Posledních pár km domů bylo pro mě už kritických a jsem ráda, že jsem dojela. Byla jsem fakt unavená, ale výlet to byl nádhernej!! Obě mašiny na zemi, sluníčko, vítr, panoramata, zatáčky, trochu vzrušení, pohodička... prostě vše co k motorkám patří. A tak snad příště něco delšího