Ducati Monster 695 (2006)

nové gumy
Jak idylická a běžná záležitost se to leckomu může zdát.
Vyberete si ty nej, objednáte si je, těšíte se na ně a vyhlížíte ppl či poštu, prostě jako na smilování čekáte až nastane den D.
Když k Vám vaše vysněnené pneumatiky konečně dorazí, láskyplně je hladíte, zkoumáte nehtem zda jsou správně tvrdé, znalecky hodnotíte vzorek a lačně nasáváte vůni čerstvé gumy.
Poté zajedete do nejbližšího servisu kde Vám je přehodí případně sami rukou zkušenou a cvičenou dlouhými léty praxe, si gumy přezujete sami.

Tak nějak to bylo zpočátku i u mě tedy až do té chvíle, než mi dorazily domů objednané gumy a došlo takzvaně na lámání chleba.
Kde a jak přezout?
Nakonec padla z mnoha důvodů volba na sice poněkud vzdálený nicméně o to kvalitnější pneu servis.
Gumy tam putovaly napřed autem a teprve potom jsem na cestu vyrazila s Ducinkou já.
Než jsem si prohlídla novou kolekci funkčního prádla a nepromomků - které mě zaujaly zejména gumovou kačenkou na zdrhovadle , bylo vše hotovo a já mohla vyrazit.

S novým obutím vypadala Ducinka prostě úchvatně.

Ještě jsem si vyslechla obligátní radu - jeďte pomalu, ty nové gumy bucou chvilku klouzat a vyrazila jsem.

Až do téhle chvíle to byla naprostá idylka. Po pár prvních kilometrech jsem ohromeně zjistila že mi motorka zatáčí skoro sama a po nějakém klouzání není ani náznaku.
Ani v zatáčkách ani ve vyjetých kolejích. Je jasné že žádnou velkou střelbu jsem nejela ale i tak. Chování motorky se oproti předchozím do placata sjetým Bridgestonkám tak radikálně zlepšilo, že se mi tomu nechtělo věřit.
Mno... tak doufám že se to klouzavý brzy ojede, docela by mě zajímalo jak to bude sedět v bečovských serpentýnách... tak nějak jsem si brumlala pod nos, lebedila si jak mi to hezky jde a mazala domů - veeelice opatrně ale s pusou od ucha k uchu.

Moje radost ale netrvala dlouho. Najednou se prudce setmělo a na mě začaly dopadat drobné kapky vody.
Ten úsměv mi ztuhnul ani netušíte jak prudce. Vézt s sebou mléko, byl by z něj v tu ránu z mého pohledu tvaroh.

Jelikož a právě proto že jedinou další věc co si o gumách pamatuji... že na vodě to sakra klouže a v kombinaci s novýma gumama to bude lahůdka. A co teprve až najedu na ten nový kus silnice co vede do Žatce...
Dokonale se mi vybavilo jak se asi cítí šnek v plivátku a jestli jsem do téhle chvíle jela pomalu, tak od téhle chvíle to bylo přímo ploužení.

Doufala jsem, že se to všechno rychle přežene ale opak byl pravdou. Bouřka neustále sílila a déšť byl hustší a hustší a já bohužel nemohla nikam zajet, nikde se schovat. Když se mi podařilo projet Most a zamířit k Havrani, došlo k nejhoršímu. Déšť byl tak hustý že jsem měla přez plexi souvislou neprostupnou vrstvu vody.
Nedalo se ale nai zastavit jelikož přede mnou jsem tušila auta, za mnou pravděpodobně jela také auta... jediné co mě vedlo byla silně rozmazaná bílá čára krajnice.
Tak dost tohle ne, ještě někoho sundám.
Takže pravý blinkr a pokus o zastavení u krajnice. Tak nic, tam to nejde, hned vedle čáry je schůdek a to nedošlápnu. Takže zkusím zvednout plexi... to také nedopadlo. Okamžitě mi do vody začalo stříkat tolik vody, jako z naplno puštěné sprchy.
Hmm, tak nic. Nedá se nic dělat. Pojedu dál. Velmi pomalu zhruba 40 km v hodině jsem chviličku popojížděla - kupodivu i auta okolo jela stejně rychle, zřejmě ani plechovkáři neměli lepší výhled než já. najednou začal déšť polevovat a já s vidinou že střecha pumpy v havrani už je blízko se rozletěla vpřed.
Paráda, překvapivě to šlo. Voda stékala z plexi a gumy držely jako by se nechumelilo - chci říct jako by nechc.. tedy nelilo jak z konve.

V havrani jsem počkala zhruba 15 minut než průtrž polevila, mezitím si vylila vodu z bot a vyždímala rukavice a než se mi podařilo te´d už poněkud svižnějším tempem dojet domů, svítilo už na obloze sluníčko.
Ty jedno slunce...
no počkej - příště si tě objedám na odpoledne, teď večer jsi mi nanic - zahrozila jsem napůl z legrace prstem k obloze a šla zaparkovat ducinku před garáž.

Přiznávám, že tentokrát jsem šla do sprchy nejdřív já (obvykle nejdřív čistím motorku a kombi) ale byla mi zima a mokré funkční prádlo fakt není něco, co bych na sobě musela mít déle než je nezbytně nutné .
Dlouhá horká sprcha plná myšlenek na to že "nový gumy nekloužou ani náhodou-pěkně kecal" a nesmírně spokojená že můj první výběr a nákup nových gum asi dopadl nad očekávání dobře, to byl vrchol dnešního dne.

Fakt. Nebudete mi věřit. Neuklouzly v tom marastu ani jednou, ty jemné náklony které se mi podařily dát, byly naprosto plynulé a motorka si lehala do zatáček téměř sama.
Pochopitelně, že v tom dešti se nedaly dělat žádné divočiny, přesto jen nadšená a to zcela.
Vlastně se už moc těším až je zítra ojedu za sucha, zatímco nedočkavě začínám počítat dny do Lausitzu, kde se konečně poprvé svezu na pořádných půlkulatých gumách.

dodatek: v Ústí kudy jsem odpoledne jela, právě uzavřeli kvůli povodni všechny mosty...