Ducati Monster 695 (2006)

Jednoho prima zimního dne mi do PM přišla pozvánka na narozeniny mého kamaráda Dandulky. Po dlouhém váhání (je to přeci jen dálka a nemám zástrčku na dobíjení navi) mi došlo že se té akce chci zúčastnit stůj co stůj a že pro to budu muset něco udělat.
Naštěstí - vlastně jako pokaždé když zaprosím o pomoc- se našlo několik prima kluků co mi nabídli doprovod. Chtěla bych jmenovat hlavně VencuRR a Jamesona. Jameson se se mnou domluvil na schůzce na pumpě na Evropské kdybych náhodou nezvládla najít místo srazu s VencouRR.
Přijel tak akorát a já ho málem nepoznala. Elegantní cesťáček a na něm silně sympaticky vyhlížející kluk. Společně jsme dorazili na kruháč na Evropské kde mi k mému příjemnému překvapení při zastavování na tacho naskočilo přesně 17000 km.

Na kruháči přesně podle dohody čekal VencaRR na svém vymazleném repsolíkovi a moje obavy že ho nepoznám se ukázaly opravdu zbytečné. Vážně vážně - nešel přehlédnout
Společně s několika dalšími jsme vyrazili směrem na Karlštejn. Cesta ubíhala rychle ale kdybyste chtěli vědět kudy vedla, tak je to naprosto zbytečné. Neptejte se. Jeli jsme prostě dopředu.
Jediné co si pamatuji, jsou moje pokusy o závodění s Vencou na světlech o to kdo vyrazí rychleji. Schválně hádejte kdo byl lepší

Moje schopnost zabloudit i na záchodě se opět projevila, naštěstí až těsně před parkovištěm u Dandulky. Zachránil mě můj zvyk nejezdit nikdy jako poslední motorka, takže když jsem přehlédla že všichni odbočili a já jela rovně, zbyl rytíř Venca, který mě dostihl, donutil otočit a odtáhl za ostatními.
Ačkoliv jsem se trošku té oslavy obávala protože na ní neměl být v tu dobu už nikdo koho znám, nakonec se ukázaly moje obavy liché.
Potkala jsem u Danduleho hodně svých kamarádů a známých. Některé jsem viděla poprvé v životě některé už poněkolikáté, ale ujišťuju Vás že radost ze setkání byla pokaždé obrovská.
Třeba první pozdrav s Ozzym, nebo rezetkou se mi vryl do paměti. O osůbce s nickem lovec taťka nemá vůbec cenu povídat. Cokoliv bych napsala už určitě řeklo tisíc lidí přede mnou.
O tom na jaké motorce přijel také nebudu povídat, stejně jako Lovec taťka je to jedinečný stroj který nelze jednoduše popsat. Ten prostě musíte vidět.
Tedy, pokud o někom bylo řečeno už opravdu hodně ale přesto to pořád není málo je to NoFear4. Jeden z nejzvláštnějších a nejzajímavějších lidí co jsem na fóru potkala, se tam také objevil.
Moje dojmy? je to úžasně příjemný a zábavný kluk, působí na Vás dojmem že přesně a pořád ví co dělá. nezávislý, impozantní, sebejistý. Vlastně popravdě řečeno - jak už jsem kdysi dávno řekla, ŠTĚSTÍ že trpím chronickou neúctou k autoritám. Jinak by měl tenhle sympaťák asi na hodně dlouho v patách mrňavého blond uctívače
Přátelé Dandule, Rydlas, Petan.S a i ti ostatní mi jistě prominou že o nich nepíšu ódy, ale na ně se jistojistě dostane zase příště.

a jak proběhla oslava?
Vesele, velmi vesele skvělá zábava až do rána, výborné jídlo i pití - ostatně jak je u Dandulky zvykem. Jen dodnešla nerozumím té větě jednoho z kolegů z moravy směřované k jeho moravskému kamarádovi "to víno? to nepij. To je pro pražáky " až si vzpomenu kdo to byl, tak to samozřejmě prásknu (lol).

Po dobrodružné cestě do hotelu a přespání mě druhý den kamarád Rydlas odtáhl zpět k Praze na začátek naučené cesty Zbraslav - Žatec odkud už jsem trefila zpět domů.
co dodat? Byl to báječný víkend a já doufám že takových bude ještě hodně.