Suzuki GSX 600 F (1998)

Konečně! Podnikli jsme to nač jsem se celou dobu jako malej fracek bez papírů těšil. Mototuristika. S přítelkyní jsme si naplánovali dovolenou po ČR. Udělali jsme si takové kolečko po republice.
První den vyrážíme z Deblova (kousek od Rabštejnský Lhoty) a jedeme směr hrad Kámen. Tuto trasu zvládáme za dopoledne. Ještě se patří podotknout, že když vezu za sebou baťůžka tak jedu opravdu opatrně a dodržuju předpisy. První větší zastávka je teda na hradě, kde omrknem expozici spolu s vystavenými motocykly. Nejvíc mě uchvátil stroj s objemem 2.5 litru který jezdil před cyklistickým peletonem a rozrážel vzduch. To musíte vidět!!! Kousek od hradu jsme popojeli, protože byl hlad a v podhradí žádná dostupná restaurace nebyla. Dále jsme to už točili na první větší cíl naší trasy a to byl Orlík. Nacházíme kemp, kde rozložíme stan, necháme bagáž a rychle zpátky k zámku Orlík. Chtěli jsme stihnout loď na Zvíkov. Bohužel, poslední nám frnkla před nosem :( (teda naštěstí). Dali jsme si teda prohlídku zámku. Expozice je vážně úžasná a z oken jsou krásné pohledy na vodu. Návštěvu vřele doporučuji! Po návratu do kempu, převlečení se do volnějších hadrů a vypití jednoho trojpíva, leháme k odpočinku. Nemůžeme moc spát, protože pár magorů prostě musí vyzkoušet jak jim nové repráky v plechovkách skáčou. Naštěstí pouštěj aspoň něco poslouchatelného. Pak ještě noční koupání v orlíku. Doporučuji opravdu v noci!!! Proč?
Druhý den: protože jsme neviděli to kvantum sinic v kterém se rácháme!!! naštěstí bez následků - kupodivu. Sjíždíme opět k orlíku a naloďujeme se. Naštěstí jsme včera nestihli loď protože plavba je jaksi delší než jsem si představoval. Vlastně ještě o kousek delší. Na lodi jsme ale naštěstí jen mi dva a tak si to užíváme. Konečně Zvíkov. Taky pěkná návštěva a odpočinek v jakémsi parčíku. Plavba zpátky je utrpení. Loď plná lidí, děcek, kočárků... Mazlik vidí rudě...
Po sbalení se v kempu směřujeme směr Plzeň. Možná by jste čekali, že pudem do pivovaru. Nene. Tam jsme byly, když jsme byly v expozici na ITEP-u. Do Plzně jsme jeli ale za jiným cílem. Pension Źlutý dům a jejich kuchyně!!! Uznávám, že ubytování bylo trošku dražší, ale postel sprcha a sqělé jídlo prostě nešlo nevyužít. Do Plzně jsem dorazili relativně brzo takže ještě kouknout do města a koupit ptákoviny, které jsme zapoměli doma... tak dobře no, které jsem zapoměl já... Na náměstí to vypadalo na nějaký fesťáček či co. Punk, rock, metal nebo tak to nebylo takže jaksi mimo nás. Zaujala mě ale možnost jít mrknout na věž. Miluju vyhlídky. Mazlík nesnáší. Ale co by pro mě neudělala. Šlapeme schod po schodu... je jich dost... hele konec.. tak ne, další schody. Je to opravdu hoooodně vysoký. Vylezeme nahoru, kocháme se a opatrně koukáme dolu abychom si náhodou na chodníku pak neprohlídli náš oběd. Scházíme dolu a dovídáme se, že jsme vlastně vyšlapali nejvyšší kostelní věž v republice. Mazlik mě vraždí pohledem. To se ale přiblížil čas večeře a to na co se celou dobu těšíme. Výborná kuchyně v pensionu. Objednávám si pivo (vedle pivovaru Plzeň dostávám Bernarda - jak úsměvné) a pořádný žrádlo. Toto je jediná restaurace kde nekoukám na ceny a jsem ochoten jít i do těch opravdu dražších. Však na radu majitele, že mají výborný tatarák jaksi nedávám. Néžebych nevěřil v kvalitu, ale jistota je kulomet. Narvaný jak jeníček v perníkové chaloupce, kutálým se do postele.
Třetí den: ZOO, mazlikovi ho slibuju už dlouho a tak razíme na zvířátka. Těším se na lemury - kdo viděl Madagaskar??? parkujeme na parkovišti, které se tváří jako placené. Nu co. skáčeme z mašiny a jdem si koupit vstupenky. Slečnu prosíme o úschovu bund a helm. "Nemůžeme" To jsme opravdu ještě nezažili. Všude na pokladnách nám věci pohlídali, ale tady prostě ne. V rozpacích, obtěžkání bundama a helmama vstupujeme do areálu. Hele Lemuři a krámek u Lemura. Nedá mi to a jdu obtěžovat obsluhu krámku se stejnou prosbou. Slečny nebo paní jsou o několik řádů vstřícnější a maj pochopení. bundy nám schovávají ve své šatně a helmy si nechaj u pokladny. DĚKUJEME!!! V tom 30-ti stupňovém vedru bychom nevydrželi. Prohlédneme teda zoo i dinopark a jdeme obědvat. JJ je to na celé dopoledne. Bylo by i dýl, ale Karlštejn čeká. Loučíme se s obsluhou krámku a sedáme na mašinu. Stojíme u výjezdu takže se prosmýknem kolem závory. Nemaj žádný úschovný prostory, vstupný vcelku drahý a ještě platit parkoviště kde stojím tak abych nezabral ani jedno místo na plechovku??? Vidím rudě ale na obrátkoměru ;) V pensionu balíme a točíme to zase směrem ke Karlštejnu. Moc se těším, ještě jsem ho neviděl na živo. Cestou se ale zastavujeme na lomu Velká Amerika. Malou nevidíme :( Sjíždíme od lomu abychom se ubytovali někde v nějakém kempu. Nemůžu najít Karlštejn. Bloudím. Jezdím furt do kolečka. Navíc jsem v rozpacích, že nikde nevidíme hrad. Jsme vůbec v správné části republiky??? Zastavujeme na jedné pumpě a dáváme kafe a čumendu do mapy. Naštěstí se dáváme do řeči s místním bikerem, který nás vyprovodí až do kempu. Jsem mu vděčnej a zvu ho večer na pivo. Už jsme se teda nepotkali, takže ještě jednou na dálku - DÍKY!!! Opět rozbalujeme kemp a jdem se projít k hradu. Procházíme uličkou plnou skla, suvenýrů, matriošek a ruských beranic... jak kouzelné :-/ vcházíme na nádvoří a sedáme unaveni na lavičku. Je večer a ani se nejdu ptát do kasy, zda je ještě nějaká prohlídka. po půlhodině se zvedám, že když už jsme tu... a ejhle za deset minut poslední :D prohlížíme prohlížíme až zjistíme že je konec... čekal jsem teda víc :( to raději příště běžte na Orlík. Vracíme se do kempu a já se těším na chmel. Mazlikovi je blbě :( Naštěstí se ji ale za pár hodin ulevilo a tak usínáme. čeká nás snídaně na Americe.
Čtvrtý den:
Ráno vstáváme na "americkou snídani". Vyvážíme se teda zpět nad Karlštejn, parkujeme a obcházíme lom. Snídaně opravdu výborná a panorama jak by smet. Smutně koukáme na kempující dole u nádherné vody, ale za boha nevíme jak se tam dostali. Sjíždíme dolu a míjíme ceduli, která mi ukazuje kterým směrem na karlštejn. No jo no... Před kempem vidíme ceduli "Jeskyně Koněprusy", rychlá domluva, dávám levou a valíme vzhůru dolů. Parkoviště výborné! Pro mašiny zdarma a ještě šikovně ve stínu. V jeskyni je to opravdu moc zajímavé a hezké. Je nám předvedena i dokonalá tma a sqělá akustika prostoru.
Po návratu v kempu balíme a razíme dom. Chci se vyhnout Praze. Moc se mi nedaří. Stejně končím v nějakých kolonách a hustém provozu, kde mi začíná spojka pomalu ale jistě říkat pá pá. S bagáží se kličkuje opravdu hoooodně blbě tak na to kašlu. Kousek za Prahé nás chytá deštík. Natahujeme na bagáž plášťěnky a vyhlížíme každou zastávku kde bychom se mohli schovat. Asi třikrát stojíme. Jsme už docela vyčerpaní a těšíme se domů. Valím na Kolín - to ještě netuším - ale blbě. Po prozření, pár sprostých slovech a dotankování prázdného prostoru v nádrži to točíme na Pardubice. Následuje Chrudim, Lhota Deblov. Vypínám motor, svlékám ze sebe skoro všechno a skáču do bazéna... První větší cesta za náma. Všichni živý (až na spojku), cca 350 km najeto a asi 1000 fotek nafoceno.
A poučení pro příště?
- plánovat cestu s méně cíly nebo na větší časovou rezervu. Druhý název pro tuto jízdu bychom mohli zvolit - Na honěnou :(
- Už nikdy více dálnice!!! Z Plzně na Karlštejn jsem si to chtěl urychlit dálnicí. Jenomže co v autě skoro necítím na mašině okamžitě poznávám. Každá nerovnost, vítr cloumá, kamiony... a co mě nejvíc rozsekalo?!!! MAZEL MI USNUL NA ZÁDECH!!! :D :D :D no ještě že měla kolem sebe bagáž...
A to je vše milé děti. Jestli vše dopadne jak má, můžete se těšit na povídáním o tom, jak Lukášek a Monička jeli na Slovensko za taťkou, sourozenci, macechou a horami.
Fota z toho to podniku hýr