Ducati Monster 695 (2006)

Je načase vyrazit za kamarádkami a ukázat svou novou motorku, řekla jsem si 18.9. odpoledne.
Je to jen kousíček a na zkušební jízdu bez doprovodu ideální vzdálenost i trasa. V jednom nejmenovaném motokrámku tam prodávají dvě prima holky.
Takže kombi na sebe, Ducinku natočit a jede se.
ještě jsem se cestou zastavila na pumpě a už si to sypeme. kolem řeky v Žatci, pěkně svižně míjíme IZOS a v 15cm hluboké kolei od kamionů vyrážíme k Mostu.
jede to nádherně co k Ducince víc říct. jen tak malinko jsem si lechtala plyn a pod zadkem mi poklusávalo to moje nové stádo. na rozdíl od předchozí motorky si Ducinčiny široké gumy
hraě poradily s kamínky na silnici a i hrbolatý povrch nad žiželicemi byl v pohodě. jen kdyby se v nejprudším kopci a přímo v zatáčce nezastavil kamion.
Vteřina na rozmyšlení - mám jen dvě možnosti: zastavím a spadnu protože koleje jsou tak hluboké že nohama na zem nedosáhnu a nebo 2) předjedu kamion.
je rozhodnuto - Hodím očko dopředu, žádné auto a...
Konečně vím jak se bezpečně předjíždí
malé vrknutí plynem a jsem bezpečně vepředu, zpět ve svém pruhu.
Proto jsem ji chtěla, přesně pro tenhle okamžik jsem si přála mít silnou motorku.
Mášu co Vás nenechá na holičkách a dovolí Vám utéct z nebezpečí.
Za odměnu Ducinka dostala v Mostě dárek. Nálepku na nádrž s mojí krevní skupinou
Moc jí sluší a já jsem ráda že Ducinku mám.
Potom jsme se ještě zastavily v obchodním centru pro maličký dárek kamarádovi. Měla jsem z toho parkování docela obavu, protože to parkoviště neznám a pořád ještě mi na ducince dávají zabrat rozjezdy do kopce a prudké zatáčky v malé rychlosti. Nakonec jsem příjezd i odjezd vyřešila ručním otočením motorky a výjezdem cca 5 metrů skrz park.
Nakonec jsme se tedy s Ducinkou vypravily k domovu - tedy ne přímo k domovu - zpět s malou oklikou přes přilehlé vesničky

Nikdo mi asi nebudete věřit, ale když jsem dorazila domů a zvládla Ducinku dokonce i poprvé odvézt až do garáže, byla jsem tak pyšná jako bych právě vylezla na Mount Everest