Ducati 848 (2008)

Motorku jsem připravil a nyní poprvé od pádu jdu zjistit, jaké následky to na mé psychice zanechalo.
Sobota ráno, počasí přálo a tak vyrážím na první jízdu, konečně zase po měsíci na okruhu. Musel jsem vrátit čiré plexi a musím říct, že s tmavým se jezdí mnohem líp. Hned v prvním kole zjišťuji, že s racovvým sedlem se změnil celý můj posez a nemohl, jsem si na to zvyknout. Zadek jsem měl najednou výš, než původně a měl jsem co dělat, abych furt nesjížděl na nádrž a udržel nohy na stupačkách. Párkrát se mi i stalo, že při brzdění mi noha spadla. Celé dopoledne jsem si zvykal, a tak jsem ani nehonil časy, spíše techniku. V první odpolední jízdě jsem si navykl, ale jako by nebylo přáno v 11náctce to někdo zahodil a z jeho motorky vychcal olej v ideální stopě olej, přes půlku dráhy. Při pohledu, jak přes wapex jezdí a za nimi se zvedá oblak bílého prachu a snad každému druhému to klouže, bylo jasno, že časy honit nebudu, ale v klidu si tohle místo objedu. Nakonec jsem zajel nejlépe 1:57, což je lepší čas, než při prvním závodě ČMN, kde jsem jel 2:02, ale pomaleji než před pádem, kdy jsem dal best 1:55. Nedá se nic dělat, když se nejezdí, nemůžu čekat zázraky. K tomu se ozvala achilovka, která mě od pádů bolí. V poslední rozjížďce, jsem v mé oblíbené zatáčce, kde jsem před měsícem lehnul, najel rychleji než obvykle a když vidím, že jem dlouhej rovnám stroj a vjíždím do kačeru. Krve by se ve mně nedořezalo, před očima jsem měl poslední pád. Nedal jsem se a díky tomu, že to bylo mnohem dál, míjím ochranou barieru a vyjíždím zpět na asfalt. Uf jsem celej a tak zajíždím a pro dnešek končím.
Zítra se jede CEC a díky tomu, že v pondělí a úterý jedu do Lausitzu, zůstávám v Mostě, abych podpořil kluky z Dafit teamu.