verybusy> Děkuji. Pro Tebe jsem to upravil... Vždyť jsem psal že mám okna na hnůj a když se přepnu, nevim jak to píšu. Musel jsem na nákup a tak jsem to po sobě pak už nečet.

Haryk

Jednou jsme se s kamarádem toulali po vlasti, jen tak bez cíle.V jedné vesničce nám padla do oka hospůdka s venkovním posezením. Představa něčeho k zakousnutí byla lákavá, nic nebylo proti zastavit a usednout pod slunečník. Po konzumaci gáblíku přišla káva a u cigára pochvalování podařeného, sluncem prosvíceného dne.

Do toho se ozval rachot dvoutaktů a k hospůdce se přiřítil asi šesti člený gang kluků. Většina na fichtlech jeden simsonlet a nějaká čínská padesátka / omlouvám se majitelům všech čínských motek, ale v těhlech značkách přehled nemám /. Kluci sesedli, zaparkovali bike a sedli si k vedlejšímu stolu. Jejich motooděvy se skládaly z toho co dům dal, až na přizrzlého majitele číňana, který byl oděn do cordurové bundy a cestovních bot, obé myslím od Alpinu.

Když kluci začali vytahovat z různých skrýší kapes kusovky, vykouzlilo nám to na tvářích úsměv a připomnělo nám to úplně nás v jejich věku. Sledovali a tiše hodnotili naše motorky. Jeden v teplákové soupravě šeptal druhému, jak se mu líbí kámošova Suzuki, a že si podobnou jednou určitě koupí. Všechno bylo polohlasem, až najednou ten s číňanem / asi šéf / pronesl tak, abychom to slyšeli i my, " to je toho, jen Suzuki, já až si udělám papíry,tak mně fotr koupí Haryka" já vyprsknul smíchy a kámoš se musel kousnout do rtů. Káva byla dopita, vyrazili jsme na cestu.

Klukovi toho Haryka přeju, ale víc asi chci, ať se splní sen tomu v teplákovce a jednou takovou mášu má. Není totiž špatný o některejch věcech prvně snít a toužit po nich, když se to pak splní je v tom i kus srdíčka. Je to podle mě lepší, než když něco jen spadne do klína. Tak držím palce, aby se sen splnil a věř, že nevadí když to bude třeba " jen " ta Suzuki.

sancu píše: verybusy> Děkuji. Pro Tebe jsem to upravil... Vždyť jsem psal že mám okna na hnůj a když se přepnu, nevim jak to píšu. Musel jsem na nákup a tak jsem to po sobě pak už nečet.

V pohodě,máš to vtipně napsaný,senzor pravopisu jsem vypnul.

Frank.N.Stein> Teda teď si mne dostal taky. Normálně jsem se tu řechtal nahlas, jako mí dětští spolužáci na učňáku nad Pifem. A to jim bylo 18. Jelikož moc dobře znám co je to Komunictická samoobsluha a bedna na rohlíky a mlíko, kde se koukám zcházela asi celá republika, tak znám i rampu Tebou popisovanou. Vžil jsem se do Tvého příběhu plného opěrek a Liščích ohonů a třásní, že mne funkční tachometr naprosto zrušil. Okamžitě jsem si vybavil volné kolíky rozety a klínky náhonu tachometru. Svářeč Venca Struzka, mi jen ujistil, že v tom rovněž jela celá vlast. Prověšené oteklé kulky a zvědavost děvčat tím spojená dala dokonce jednomu z nás přezdívku KULKIN. Kdo by neznal slabinu Povážských strojírem, jakou byl kříž na pinckách. Jsem rád že znám dalšího vlastence, který nenechává, "Zahynouti nám ni budoucím" v oblasti vzpomínek na staré časy. Kdybys nebyl tak z daleka něco bych Ti doporučil. Existuje totiž skupinka magorů, kteří se takto již 25let pravidelně zchází na Nový Rok. Jakýmkoli způsobem pak dáváme najevo naplaveninám v satelitech na vesnicích, že my tu byli první. Občas někdo povodí nadržený Měšťáky. K večeru pak jedem na hrob našeho kamaráda,jednoho s bratrů mích kdysi ochránců. Tam mu připijem a dáme tomu naprdel. Ve 27 mu doma prdlo před mámou srdce a že ho měl velkorysé a veliké, tak tuto akci doprovázejí i starousedlíci. Je to docela prdel, jak se každý chlubí novými ůrazy. Otevřené málo léčené zlomeniny vzbuzují záplavy smíchu. Myslím si že Ty by si byl na takovou akci duševně tak akorát. Třeba se pletu, ale Já tam loňi jel v dešti a než jsem dorazil na místo, byl jsem jak ledová stěna zralá na cepín. Vím že by se chlastat nemělo, ale většina tam dorazí s krvavím bělmem. Už i sepsali naplaveniny petici, o odstranění hromad hlíny na kterých jen jednou ročně veteráni řádej. Oni ale netuší že my nepotřebujem nějaký lavice a skoky dvojáky,který na mne také dobráci nachystali, aby jsme se vyřádili. Najel jsem na svém slaboučkém stroji ze slabími pružícími elementy na starou známou lavici abych se hópnutím také zapsal a Ty kreténi odbagrovali tu středovou část. Neznáme sice slovo Mrdal, ale Měkejš a to teda ranou do protisvahu nikdo není, když do nájezdové hrany nevidíš nic a pak už je pozdě. Tahal jsem to nahoru co to šlo, ale byla to taková pecka, že se mi v kufříku Mini Givy 2 ,namíchalo sklo náhr.žároviček se svařákem a pěnou na opravu pneumatik tak, že jsem musel popíjet cizý pochybné nápoje. Prej KAMARÁDI. Kurvy sou to, ale tekly nám slzy smíchu hned úvodem. Prej"Sancu,Ty neznáš dvoják?" No teď už ho znám.

Naposledy editováno 29.12.2010 14:58:57

Perfektní vlákno, až budu mít někdy trochu víc času, tak si to musim pročíst...

Ale abych si to tu jenom takhle neoznačkoval, tak taky přidám jeden příběh..

Je to asi 3-4 roky zpátky.. Já hodně rád hraju na kytaru. Začínal jsem na akustickou, a teď se věnuju elektrickej kytaře. Nebejt toho, že nemůžem sehnat bubeníka bych měl možná i kapelu... ale to už odbíhám někam jinam. No a k tej elektrickej kytaře mám takový různý efekty, který různě modulujou zvuk. Tyhle efekty jsou na baterky, dávaj se do toho takový ty kvádříky.

No a ten den se mi ta baterka vybila. Byl to můj první efekt, a vůbec jsem neměl ponětí, kolik může taková baterka stát, tak jsem si vzal optimisticky 20 korun ( ), a šel jsem s nima do baumaxu, protože jsem měl cestu kolem. Tu vybitou baterku jsem měl s sebou v kapse u bundy, abych snad náhodou nenakoupil špatně. Po chvíli hledání jsem mezi regály konečně našel to, co jsem potřeboval. Baterku jsem vzal do ruky, z kapsy vyndal mojí vybitou a po porovnání jsem dospěl k závěru, že to asi bude ono Jenže pak jsem se koukl na cenu a zjistil jsem, že těch dvacetikorun bych potřeboval pět...

Poznamenán touto skutečností jsem se rozhodl obchod opustit. Baterku jsem vrátil do regálu, vybitou baterku jsem si strčil do kapsy a šel jsem k pokladně. Docela jsem pospíchal, a tak jsem nečekal s prázdným košíkem ve frontě, ale protlačil jsem se ven. Odložil jsem košík a vydal se směrek k východu. Když v tom mě z každý strany chytly ra ruku nějaký dvě obrovský gorily..

"A pudeš s náma parchante" bylo jediný co jsem slyšel. Jediný čeho jsem si všimnul, že měli na sobě nápis SECURITY. Zkoušet se jim vytrhnout nemělo cenu, a tak mě přede všema kamsi vláčeli a já vypadal jak nějakej zloděj. Nakonec se mnou zamířili do nějaký chodby ke dveřím s nápisem "agent". Tam mě konečně pustili a řekli mi ať vrátim tu baterku, co jsem ukradl. Já jsem nechápal, a opakoval že jsem nic neukradl. Nakonec jsem musel vyndat věci z kapes. Jakmile jsem vyndal tu starou vybitou baterku, tak začali jásat, že jsem to ukradl.

V ten moment mi to došlo a musel jsem se smát Ty dva kreténi to nakonec taky pochopili, že jsem si dával do kapsy SVOJÍ baterku. Zajímavý bylo, že jakmile se to vysvětlito, začali mi vykat... Stát se to dneska, tak bych si asi zkusil někam jít stěžovat, protože to jak mě čapli docela bolelo a to nemluvim o tom že jsem byl před celym krámem za zloděje.... a taky o tom že mi ujel jedinej autobus domu

sancu> Diky. mozna si honim triko, ale myslim ze bych se tam asi fakt bavil. Drivavejc jsme meli u nas taky takovy srazy, ale asi nemame tak dobry jadro jako vy a tak to nejak samovolne vyvanulo, zredilo se a umrelo..jediny k cemu se jeste jakz takz dokopem, je dat si v lete na tri ctyri dny oraz. Pred par lety to znamenalo nacpat tranzita laminatovejma vertexkama vydrama a nafukovacima Gumotex Matyldama a sjet Sazavu od Stvoridel az po Tynec nad Sazavou a tam zajit do muzea Jawy. Loni jsme nabalili panelky, peraky, PAVy, CeZety a vyrazili do Jiznich Cech. Snad se to pristi rok, da-li konto, stavba baraku a zdravi povede zas.

Sejkr kufrik mini givi 2 a ten koktejl cos namichal tvrdym pristanim na druhym hrbu velblouda zas rozesmal me.
jednou jsem na dvepade krosce vezl za sebou gumcukama privazany dve dvouapullitrovy pet lahve cocacoly namichany s Tuzemskym RUMem z bozkova tzv houbu v pomeru 1:1
bylo leto a docela vedro, nez jsem vyjel motorka stala chvili na slunicku, takze z houby byl napenenej utrejch. No co, rikal jsem si, nez opecem burty, houba se schladi v potucku.
Na polni ceste k chatovy oblasti strihnul jsem po krajnici prazaka v nablejskanym favoritu s kostkovanejma plysovejma potahama na sedackach a s privesnym vozickem na nemz trunila sekacka na travu.
Sotva jsem se zaradil pred nej, zacal luftak troubit jak prdlej. Po.er se bakelite pomyslel jsem si a zrcatek nemaje otocil jsem se v sedle, ze jako CO JE?! Sotva jsem to udelal spatril jsem obrovskej nahnedlej gejzir kterej se za mnou rozprasoval prasklym vickem jedny petflasky. Pripominalo to fekalni cisternu vlacenou Zetorem po poli a rozstrikujici za sebou mocku.
Prazak mel tim sladkym patokem zaflusnutej celej bok a predek auta a vzhledem k horku a prachu cesty bylo jiz po chvilce auto zasvineny vic nez malym mnozstvim bordelu.
Co ted, rikal jsem si..kdyz zastavim, ohodi me to taky, navic zbytek houby nemam jak zachranit jinak nez skonzumovanim a z chatickarem se hadat nechci..no co, pojedu dal. Otocil jsem se zpet k rizeni a pridal..jaky bylo moje prekvapeni, kdyz jsem se po minutce otocil, zda stale jeste imituju praskovaci letadlo a zjistil jsem, ze me luftak pronasleduje az mu sekajda na vozejcku poskakuje metr vysoko, nebot gumcuky nevydrzely napor. A to nemluvim o vrazednejch pohledech ktery na me pan vrhal skrz pruzor vydrenej steracem do zalepenyho okna..
Povodil jsem ho cestou necestou a rikal jsem si ze pri mym stesti prdne i ta druha PETka a frajer mi vyhlasi dzihad.
Pan me prekvapil. Vydrzel mucit fakíra az k prvnimu vyvratu kterej lezel prez cestu. Ten ja objel, v lese se otocil a mezi stromy se zas vracel. Jak tam odsud vycouvaval s tim vozejckem jsem uz radsi nezjistoval.

Naposledy editováno 29.12.2010 17:24:38

Frank.N.Stein> Kdepak zdravé jádro. Ramena jak sešlapanej rejč. Při obouvání bot se většina musí nadejchnout jak potapěč. Za hezkého počasí, ho ještě přez pupky občas po výdechu zahlédnem. Prostě sportem nezkažený těla. K obědu si dávame Bejbiguláš,(krupicová kaše) neboť nám chybí zuby. Do těch mezírek se ale vejde cigáro a tak není nad kuřácký smích made in Vimr při básni "Ostrava". Na hlavách stříbro, na krku zlato a v trenýrkách ocel, si musíme namlouvat, neboť někeří mají furt nový a nový děti. Tady alespoň trochu mohu nastínit těm začínajícím, jaká úskalí s sebou nese lítání na motorkách. Takto nějak vzikla i devalvace kovů, kdy partnerka v ten samí okamžik vyměňuje Vaše zlaté srdce, za ocelové péro souseda... No a pak že není ježdění na motorce adrenalin.

Naposledy editováno 29.12.2010 22:19:52

děkuji všem

Abyste si mě neidealizovali

Dnešní den se nesl ve víru drobných zmatků. Nepočítám napokolikáté se mi podařilo došroubovat horní lištu na předsíňovou stěnu jejíž montáží jsem zcela úspěšně vyplnila včerejší odpoledne. Výsledek stojí sice za to (povedlo se mi za cenu převrtání děr pro stahovací excentry a děr pro spojovací kolíčky přehodit skřínky - tu vlevo doprava) nicméně to zřejmě vyčerpalo můj tvůrčí potenciál.

Bohužel jsem to zjistila až pozdě, neb jinak bych dnes strávila dopoledne rozhodně jinak než vařením exotického menu.

Dnes jsem si k obědu naplánovala ořechovou rýži s pórkem a k tomu tofu s baby chřestem na houbičkách (jedná se o malé čerstvé shi-take, které miluji ) Tofu mám moc ráda a protože ho pravidelně vařím, přišlo mi to jako super nápad.

Začalo to slibně.
Otvírám lednici, chystám si bílek, tofu, dávám vařit svazeček chřestu. Při přípravě marinády mi zatrnulo. Ta sojovka! Je divná. No jo. Je to hustá polosladká.
Tak jo dám jí míň a přidám sůl. A je to. Jooo není nad to když si člověk umí poradit.

Zatímco dumám co se sojovkou, na pánvi mi zatím až příliš zhnědl pórek. Krucinál, to to začíná. No nic.Jenže já holka zapomětlivá, nedošlo mi že zhnědlý pórek zhořkne stejně rychle jako slavnostní oběd na němž Vám šéf oznámí že máte padáka. Bez přemýšlení jsem šupla na ten pórek rýži a mleté oříšky.
ach jo néééé- ořechy patří přeci až naposledy. Ale co, nějak to dopadne.

Bezradně si měřím tofu - vypadá dobře a spokojeně leží v marinádě. Rýže se v klidu dusí... Snad to nějak dopadne. Pořád mi ale v hlavě vrtá myška... Jé rýžové víno, nemám na omáčku. Sahám do lednice, kde obvykle tenhle poklad mám – znáte to co kdyby - a prsty sahají do prázdna. Tak jo, to se ti povedlo.

S trucovitým dupnutím beru první víno z poličky a aniž bych koukla na vinětu, odlívám si do misky a přidávám škrob se sojovou omáčkou. No tak to se ti děvče povedlo podruhé. Koukám jen tak pro jistotu na vinětku a zoufale vzdychnu. Vzala jsem to nejdražší a nejlepší víno co mám. Ale co, tak si aspoň naliju sklenku k tomu jídlu. Dávám do pánve tofu a houbičky a pod pokličkou nechávám pomaličku dusit.

S nadějí v lepší konec, jdu zamíchat rýži, která se pozvolným dušením od pórku a ořechů zabarvila do světle hněda. Zvláštní nahořklá vůně, která se line z pánve není klasická připálenina a tak mě vaření nechává klidnou. Pro jistotu ale beru lžíci rýže a kladu na malý talířek abych ochutnala.

Foukám vcelku hezky vypadající rýži, nabírám do úst a okamžitě plivu všechno do koše. No to je ale ohavnost. To se musí dát něčím spravit. Odhodlaná zachránit z rýže co půjde, přidávám do ní postupně všechny druhy příměsí a kořenidel co mám. S nevalným výsledkem. Rýže je i přes všechny ostatní chuti pořád nepříjemně hořká. Navíc neustálým dochucováním a přemícháváním získala ohavnou hnědohnědodou barvu a nechutnou mlaskavě kašovitou konzistenci.

Než mi začne docházet, že teď už to bude jen horší a horší, vytrhuje mě ze zamyšlení tentokrát už pravý zápach spáleného.

Tofuuuuu.

Tofu, na které jsem vinou protivné rýže zapomněla, se pod pokličkou v pánvi proměnilo v tmavě hnědé trojúhelníčky gumovité hmoty, slepené v polopružnou placku pomocí vypečené marinády. Houbičky se kupodivu nepřilepily k ničemu. Díky jejich původní hnědé barvě dokonce ani nebylo vidět zda se také připekly.

No co omáčku už připravenou mám, zalila jsem tedy tuhle podivnou směs.
Kupodivu se vše rozdělilo, tofu malinko vybledlo a začalo se tvářit jako to co znám ze svých poněkud méně dramatických pokusů a stvoření něčeho k snědku. To ale trvalo jen okamžik. Celá pánev se během chvilky opět zaplnila bublající hmotou ala polotekuté hnědé amarouny, z nichž stejně jako v seriálu návštěvníci tu a tam vykouklo cosi a okamžitě to zase zaplulo.

No co, „čína“ přeci má vypadat divně, říkám si a na další talířek nabírám trošku téhle směsi. Opět foukám, opět opatrně ochutnávám a opět velmi rychle plivu vše do koše. To je snad ještě hnusnější než rýžofuj dřepící vzpurně dosud v druhé pánvi.

Dívám se na obě pánvičky, beru tu menší s tofubřečkou a pečlivě celý obsah pánve liji na pánev s rýží. Důkladně míchám obě rádoby jídla a odnáším z kuchyně abych splnila i poslední řádek receptu dle nějž jsem jídlo připravila.

" ... a za stálého míchání cedíme přes odpadovou mřížku"


Naposledy editováno 29.12.2010 20:12:15

Windy> Dneska jsem koupil vepřovou hlavu i se zásuvkou na 220v.(rypáček) Neměli k ožužlávání přední náhon a tak jsem vzal za vděk jen čuníkem 4x2. Kamarád si teda chodí do Marka pro zadní blatník, ale Já si myslím že tím sudem Krušovic, co jsem dostal k Mikuláši a ovarem, nemůžu na Silvestra nic zkazit. Je to takové České, tlusté a mastné a Já jsem vlastenec. Až se na Nový Rok pozvracím, budu alespoň vědět, po čem to bylo. To Tvoje jídlo zní jak nějakej donucovací prostředek. Připomínáš mi bratra se Švagrovou. Ty taky vaří hlavně cizý názvy a stále běhaj k doktorovi.

Naposledy editováno 29.12.2010 20:59:12

sancu> já tyhle jídla miluju. Mám ráda zeleninu tofu a sýry. Lístkový špenát a artyčoky je pro mě totéž co pro většinu z Vás tataráček
Vlastně to jídlo nemám ani tak drahé i když suroviny zrovinka lacino nevyjdou... Jím spíš méně než většina lidí co znám. Aby také ne, jsem poloviční a nemám zdaleka takovou spotřebu energie.
Ono uvařit maso je docela snadné, samo o sobě je dobré. Ale uvařit opravdu lahůdku z tofu nebo soji? Na to je potřeba um a tak je to pro mě pokaždé trošinku výzva.

To mi připomíná můj první pokus se sushi...
Uvařila jsem tenkrát sushi rýži přesně dle japonské kihy receptů, připravila si okurku, kaviár, uzeného lososa, japonské vaječné nudle a wasabi.

V receptu stálo, rozložte rýži na plátek řasy nori, na něj naneste tenký proužek wasabi, kvůli vzhledu.
Tenký proužek? ale co, namáčkla jsem tam pěknou nudličku, aby to hezky barevné.
Sushi vypadalo báječně, povedly se mi všechny druhy...

Tedy všechno šlo až do prvního kousnutí.
Vyhrkly mi slzy a na minutu jsem přišla o řeč. Nakonec jsem sushi dojedla, ale předcházelo tomu dlouhé vydloubávání wasabi brčkem ven z těch rýžových ruliček

od těch dob vím, že wasabi FAKT pálí

Naposledy editováno 29.12.2010 22:27:58

Windy>

Hehe, pálí, ale mám ho moc rád...

Windy> Nastrouhaný syrový krávy nejim. Tatarák. Bléé "UŽ ANI PIŇDA TO NEŽERE."

Na zaver roku prihodim vcerejsi mini prihodu

Vcera bylo treba v jednom obchode vyzvednou objemnejsi objednavku, takze jsem vzal auto a hura pro ni. No jelo se pekne na pytel.. kazdou chvili ledova plotna
Nicmene bez vetsich problemu jsem dojel. Na ceste nazpatek jedu pres Barrandovsky kopec, jede se tam vzdy celkem svizne, me jakasi dodavka ohodila svinstvem. Nu co ostriknu si to. Jenze co se nestalo! Z ostrikovacu vystrikla jakasi pena, ktera se po rozetreni steracem okamzite zmenila v led a naprosto zastinila jakykoliv vyhled dopredu z auta.
Ha a co ted - bezpecne zastavit tam neni moznost - uz jen proto, ze neni zadna krajnice, jen dva pruhy. No co k domovu mi zbyva jeden kilometr.. takze rychle rozhodnuti se ukazalo jako spravne - vystril jsem hlavu z okna a ten kousek uz doridil. No meli byjste videt ty pohledy ostatnich .. jak kdybych byl nejaky silenec nebo co

A vsem preju vse nejlepsi do noveho roku

Fofrer> Taky přeju do N.R. 2011 ať Vám dupou králíci.(Tobě ten metrovej zajíc) Ta pěna mě letos taky už vykoukla s kapoty. Řekl bych že v rámci pomoci pro motoristy, před zimou kapku tu modrou nemrzku nejen drobet zdražili ale hlavně naředili. Nebál bych se říc, že ten líh dali do Tuzemáku a pro ostřikovače nechali ten modrej pramen. Zkus to dneska vychlemstat. Beztak Tě zajímal Viagro efekt. Kdo ví?, třeba se to zmátoří a nebo budeš vypadat jak Šmoula. Ať tak,nebo tak, by se na to nějaká děvčica dneska chytit mohla.

[img]

skorovánoční

Asi bych měla také dnes napsat něco na téma nový rok a já, jenže já nikdy nedělám věci, tak jak se mají a obzvlášť ty, které se mě přímo týkají… Mnohem raději nechávám věcem volný průběh a na papír nechám skrze pero sklouznout právě to, co se mi v hlavě honí v tomto okamžiku, bez ohledu na dobu, termíny a vhodnost tématu.
Tak jako každý rok mi totiž už několik dní po obýváku pobíhá malinký slon. Má velice zajímavou historii.

Je tomu už pár let, co se mi narodil synovec. Jako správná nadšená teta, rozhodla jsem se pořídit mu k vánocům nějakou užitečnou, zajímavou a hezkou hračku. Chodila jsem a chodila, přemýšlela, zkoumala, co by se pro jeho věkovou kategorii dítěte do 1-ho roku hodilo. Až jednoho dne, zcela nečekaně, podařilo se mi konečně narazit na hračku, která se mi zdála splňovat všechna kritéria.

Byl to malý slon na baterie.
Plyšový - což mají malé děti rády a chodící, to je také vlastnost již jsem shledala jako skvělou, neb se malý začal právě pokoušet o pohyb vpřed. Napadlo mě, že takový malý chodící sloník by ho v jeho úsilí mohl hezky podpořit.

Neznajíce nástrah prodejců hraček, uvěřila sem i třetí avizované vlastnosti hračky. Na krabici stálo "maličký slon, který vydává stejné zvuky jako ten opravdový." Vzhledem k tomu že slovní spojení "realistický zvuk" nesla krabička ve vícero jazycích, nabyla jsem dojmu, že se nejedná o klamání českého zákazníka nýbrž o pravdivý popis vlastností výrobku a sloníka jsem zakoupila.

Ležel v zabalené krabičce už několik dní a již byl málem předán, když mě jednoho dne napadlo hračku pro jistotu vyzkoušet. Přeci nemůžu předat dítku dárek aby se ukázalo že je nefunkční či dokonce zcela poničený.

Krabičku jsem tedy rozbalila, přesně dle návodu sloníka vybavila správným počtem vhodných monočlánků a plna očekávání zapnula miniaturní páčku na bříšku slona do polohy ON.
Chvíli se nic nedělo, pak se sloník vesele rozcupital po pokoji. Pár vteřin si tam ťapal a najednou se zastavil. Maličko v něm zachrupalo, chobůtek se nadzdvihl...
A ozval se zvuk u něhož mi vypadl z ruky návod.

Bzzzzzzzzzzzzz Bzzzzzzzzzzzzzzzzzzz

V koutcích úst mi to zaškubalo. Nevěřícně jsem slona vzala do ruky, zkouším s ním klepat jestli v něm není někde nějaký uvolněný kontakt.
Nebyl.
V tom se slonovy nožičky opět rozeběhly, snad jako by mi tím naznačily: Hej ty... dej mě na zem. Uposlechla jsem té němé výzvy a už s pusou od ucha k uchu očekávala, jestli to zase to začne. Teď.

Zastavit. Stát. Chobot nahoru. Bzzzzzzzzzzzzz. Bzzzzzzz.

To není slon ale malá chlupatá cirkulárka. Naprosto bez zábran jsem se rozřehtala na plné kolo.

A jak to tenkrát dopadlo? Koupila jsem synovci malé zatloukací didaktické dřívko a slon zůstal se mnou. Od té doby si ho každý rok nechávám pobíhat mezi vánoci a novým rokem po pokoji jako záruku dobré nálady.
Pro nevěřící Tomáše jsem ten realistický zvuk natočila, a s tímto krátkým videem si dovoluji Vám všem popřát všechno nej.
Hlavně nezapomeňte a do nového roku vykročte zvesela, s chobůtkem nahoru Bzzzzzzz



Naposledy editováno 31.12.2010 14:53:22

Windy> normálně sem nepíšu, ale tohle mě vyloženě pobavilo. Jinak tě chápu, tohle bych dítěti taky nedal, co kdyby mu to ufiklo prsty

Tak Vás zdravím v tom Novém...První letošní výjezd jsem pokřtil stroj i sebe. To že Mitasska se silničním endůro nicem nebude na dvouvrstvém sněhu zabírat jsem tušil, ale výjezd do těch sraček byla povinnost. Tam to ještě šlo,neb to bylo z kopečka po zasněženém poli, ale nazpět jsem si neupustil pneu jako kolega na svém 50cm skůtru a bylo to 300m očistce. Kamarád se vzdaloval a Já doufal že se nějakým způsobem doplácám alespoň na zledovatělou plochu a dojedu ho.(Nerad prohrávám) Jelo se totiž(po vykravění pár odhodlaných), připít kamarádovi na hrob. Je to prestige závod do další vesnice. Kluci na kroskách jedou zasněženými poli a my co ještě řidičáky máme a novou lékárnu nepotřebujem, jezdíme po hlavní. Jak se tam ale dostat? Vědom si toho dvojsněhu, jsem nabral dostatečnou rychlost na utlačené lédové cestě a věřil přední koskokundičko Bridge Stone pneu. Při odbočování na pole mne zbrzdil kamarád letící 15km rychlostí na svém skůtru.(Srab je malej jak Windy a tak enduro nechal doma.Věděl moc dobře proč?) Sice jsem ho na nebrzdy udělal,ale skupinka motajících se dětiček mne donutila sjet mimo utlačenej sníh. S oběma nohama podél prdlavky se kolem mne prohnal jak kamion na D1, předjíždějíc v kopci jiného kolegu. Ten podtlak větru jsem tentokrát nepocítíl, ale on jel alespoň 5km/h, za to Já po minutě se hnul jen o metr.(Hnus). Slezl jsem srabsky a pokusil se o běh vedle stroje. To se ukázalo jako imposible. Hlavně tím, že jsem měl v sobě po Silvestru hodně šplouchajících Krušovic a vepřového, kterým jsem se vytahoval na Windinu zdravou kuchyni. No nic, stil pavouk mám najetý s dětství a navíc na rozdíl od zmiňované naší vláknilky JÁ Z MOTORKY DOSÁHNU OBĚMA NOHAMA S VÉÉLIKOU REZERVOU. Né že bych měl tak dlouhé nohy, ale ten ovar a vánoční slasti, způsobovalo na zasněněženém poli po celou třísetmetrovou dráhu, vyrábět jednohohým běžkařům opravdu hlubokou stopu. Kamarát se vzdaloval a mne tekly slzy. Né proto že bych byl smutný a že bude na hřbitově první, ale zvedl se vítr a Já fuňel jak prase v chlívku. To způsobilo, že se mi zamlžili brejle. Po jejich strhnutí na krk jsem alespoň chvíli věděl kudy se profrézovávat na hlavní. Skůtr kamaráda mizel, ale boj jsem nevzdával. S krosáky jsem nepočítal. Ti museli jet hodně velikým obloukem, takže až budu na silnici, ani jejich akcelerace nemůže čelit průměrné rychlosti a odhodlanosti, nikde nedávat přednost v jízdě. Ono by to na tom ledu stejně asi nešlo a tak jsem si už pomálu rychtoval zmrzlý palec na tlačítko klaksonu až to budu moci rozpálit jak Rossi...Konečně jsem se dostal na trochu utlačený sníh a tak jsem svůj život svěřil jen pravé ruce na rukojeti. Vidím jak na 100m asfaltové cestě, mezi polem a hlavní silnicí, jde nějaká dívka se psem. Říkám si," To bude dobrý, tam už budu mít trochu rychlost, abych nebyl za úplnýho kašpárka, až jí budu míjet." Najel jsem na asfaltku zcela pokrytou čistým ledem a začínám vrkat heftem, aby vykuchaný výfuk a mejch 12koní nahnalo hrůzu. V tom si všímám přilehavých tepláku na těle té kynoložky. "Jak to asi vypadá tam dóle zepředu?", jsem už nezjistil. Namrzlé slzy na očích a marné hledání Venušina pahorku v zamlženém zrcátku, mi dalo přehlédnout zamrzlé stopy od předtím projíždějících aut. To že se pravděpodobně jednalo o protektror ráže 13x165/70 se jen domnívám, ale můj obličej ho spatřil opravdu z blízka..S páčkou spojky k nebesům a ještě vrčícím motorem, opět skáču do sedla a letím za kamarádem, abych ho počastoval mou ůchyláckou ledově plošnou historkou. Zárověň jsem nechtěl dojet poslední. V hlavě se mi ani tak nepromítal Bobřík, který jsem na Nový Rok nezahlédl, jako ty skleněné pohřební lampičky, které jsem si před akcí dal do kufříku. (Ano, opět reklama na Mini Givi 2) Tentokrát jsem ale dal to sklo do tlustých rukavic, neboť se tam válela i termoska s bylinným čajem. Opustil jsem zmiňovanou oblast a s nasazením cizýho života, letím po vlhké vozovce co motůrek dá. Spojku nemačkám, neboť toliko mi zmrzlé prsty a zápěstí nedovolují. Navíc po spletení si obrubníku se spomalovacím retardérem ještě v sezóně, mi přední kolo neustále dává najevo, že bych měl řidítka opravdu držet všemi prsty. Ihned za vesnicí, jakmile zkončila výstavba, jsou na silnici jazyky jak v Tv Noha, když jako jediní strašej lidi sněhem. "Seru na Vás kreténi !", stejně hovno vidim a kamarád je tak 500m předemnou, ale evidentně pomalejší. Auta jedoucí krokem v protisměru, téměř zastavují, jak vidí můj tanec zadního kola. Naštestí Brigde ve předu drží a vo vo tom to je. Na půl cesty mezi obcemi už mám kamaráda před sebou. Bojím se ho líznout, neboť do levého oka mi nasněžilo a jazyky pro auta v protisměru jsou téměř nepřekonatelné. Jedu tedy za svou budoucí obětí a v srdci naději, že další obec patříc pod jinou silničářskou skupinku bude čistá jako LEFNÍ FTUDÁNKA. Ano, Já to byl. Já fem do ní vhodil hrfku pífku a domorodcům tak dopřál hnusného průjezdu nepřiměřenou rychlostí s vykuchaným laufem. To že se mezi tím domorodci ozbrojí a po mích kamarádech hodí alespoň hrablo, mi nedovolilo ubrat ani na smíchu. Ke hřitovu jsem dojel první a až tam zjistil, že ta krev na koleně bude muset počkat, stejně jako páčka spojky. Kluci bohužel dorazili uplně jinou trasou a po mnou předjeté oběti nikdo nic nehodil, neboť motor jeho skůtra Yamaha nenasere ani v obýváku u štědrovečerní tabule.(Škoda.) Teď ležím, kulhám a přemýšlím nad tepláky. Stálo mi to ohlédnutí vůbec za to, když se na to můžu mrknout s okna k sousedům a bez ryzika? Svíčky přežily, termoska vytekla.

Naposledy editováno 04.01.2011 21:32:14

sancu> kdo chce kam.. pomozme mu tam
Ale aspon ses povozil.. co to mas za stroj.. dvacu?

Fofrer> Si piš. Dvácu ve čtyřtaktu. Mohutný zátah již od volnoběhu a v celém otáčkovém spektru. Bojim se toho jak čert kříže. Naštěstí mě v zatáčkách vždycky zbrzdějí ty silný motorky. Jinak nevim jak by to dopadlo, kdybych to tam furt posílal jako motárdisti. Já bych to nevydejchal, mít zadní gumu sjetou jen uprostřed a tak raděj sedlám to co občas zvládnu. Navíc děti, které mají jen A1, by na mě museli furt čekat, kdybych si s nima vyrazil na nějakém tom hustokruťáku. Ono je při vejletu mimo mlíko obtížnější tahat s kopřiv 200 a víc kg. Takhle to bafnu do podpaží a upaluju k Neumětelům. PS : JIŽ ŽÁDNOU TLUSTOU KRÁVU ! Velký je to jako Poník. Jezdí se na tom jak na Pštrosu. Vzteklí je to jako Pitbul. Žere to jak Bernardým a (Já tak rád trsám,trsám.)

sancu> pěkná opravdu moc pěkná novoroční příhoda. Musím uznat že opravdu válíš
a to nejen "perem". Jen doufám že jsi v pořádku, z té příhody mi totiž vyplynulo něco čím si nejsem mc jistá

Nedá se nic dělat, asi se dnes také rozepíšu.

Samo samo samochvála

Říká se, že samochvála smrdí, ale mě se mnohem víc zamlouvá Cimrmanovské "Nepochválíš-li se sám, nikdo jiný to za Tebe neudělá.“

Dnes mi připadl úkol aktualizovat firemní Sw, neboť milí zákonodárci se činí a ke konci roku nám zásluhou jejich pracovnímu nasazení opět vyšel přehršel (slušně řečeno) nových zákonů a legislativních úprav. Díky jejich snahám se mi plní server aktualizacemi a novinkami, různými programy usnadňujícími vyhledávání v zákonech, ba nejen to. Nové a nové zákony nafukují databáze účetních programů. Pročež se mi dnes stalo, že moje milé zlaté funkční a zcela bezproblémové pole raid přestalo svou velikostí stačit.

Připojení nového terového disku coby pomocného média byla otázka chviličky. Přesunout celý systém a překlopit raid na větší disky není zatím třeba, jen jsem chtěla uklidit data, která není nutné mít zrcadlená.

Řeknete si... no a.

Také bych si to řekla na Vašem místě. Jenže já jsem na tom svém, nemám jinou možnost a vlastně se mi to moje místo dost zamlouvá.
Tedy jelikož jsem kačka na svém místě, pustila jsem se dnes do reinstalace všeho, nač jsem dosáhla a to za plného chodu kanceláře. Nebudu rozebírat detaily odinstalací, přesunů ani počet nervozních pohledů na hodinky.

Ale celou reinstalaci potřebných programů jsem zvládla během hodiny volna na oběd, a přesun dat na jiný fyzický disk spojený s přemapováním sdílených adresářů pro jednotlivé uživatele sítě už pak za chodu a to aniž by si kdokoliv čehokoliv všiml.
Dokonce to je tak že vše funguje
Co dodat?

Skromnost není na místě - jsem prostě dobrá

P.S. Vím, že místní borci, kteří se správcováním sítě živí se trošku zasmějí, protože to co jsem dnes dělala je trivka. A tak je to i správně. Mě vlastně potěšilo hlavně to, že se odpoledne všichni divili, co tak dlouho s tím serverem dělám, když je všechno pořád stejné

Windy> Buď v klidu Ty triviální. Já neumim počítač ani vypnout, takže u mne bude platit za kyber génia každý kdo umí kliknout na myšku.

Naposledy editováno 03.01.2011 23:08:23

Windy> "Nic mi néni." (Až na hlavu,ale s tím už nic neudělám) Jen povrchová zranění. Ten prst levý ruky by hledat nemělo smysl. Určitě by ho při mim štěstí zežral ten hafouš tý psovodky v teplácích, kdyby odpadl. Mám stále všech šest prstů jako Kuře v Policejní Akademii, takže jsem tam nic krom DNA nenechal. Levou nohu neřeším. Ta je stejně polomrtvá. 8x punkční jehla v kolením kloubu již odsála vše živé a 2x sádra trubka dopřála odumřít zbytku tkáně. Nejvíc mne serou ty děravý Jégrovky po ďédovi. PS : NEBOJ ! MĚ SE JEN TAK NEZBAVÍŠ. Ještě Tě (Vás)tady trochu musim poválet - smíchy. (Drobet mlžim, abych nebyl do Jara ůplně provařenej. Těch prstů mám 7. Taky hák a papouška na rameni)

Naposledy editováno 04.01.2011 11:51:35

Windy> Tak teď úplně přesně nevím,o čem jsi vlastně mluvila,z celý epizody jsem pochopil pouze hodinu pauzy na oběd a ten Cimrmanovský citát!!!!

nojono ajtacky pindy
A propo prave jsem zarval smichy z hlavicky emailu, ktera na me prave tedka vykoukla.

Sleva 62% na sluneční paprsky a sleva 57% na harmonii těla a duše.

Nejak mi to prijde vtipny

Naposledy editováno 05.01.2011 08:22:51

JAK JSEM OPRAVOVAL STŘECHU. Jednoho deštivého dne jsem si všiml, že někeré střešní tašky tzv.Bobrovky prosakují. Jelikož rodiče materiál nakupovali stejně jako pán v Mládkem vyprávěném vtipu, materiálu jsem zdědil tolik, že bych mohl pokrýt taškami další dva domy.( Ve vtipu Ivana Mládka se jednalo o tapetování Garsoniéry, kdy soused se došel zeptat souseda, kolik potřeboval rolí, když nedávno tapetoval a má stejný byt, aby nemusel pracně počítat metry čtvereční. Ten mu zdělil že koupil 15rolí. Za týden ho soused navštívil podruhé a s údivem zděluje, že mu 7rolí zbylo. Ten mu odpoví "Tak to sedí, mě taky")...Takže pro můj záměr jsem neměl 7 nejobyčejnějších tašek,ale 700. Přítule povídá "A Ty to jako umíš?" "Vždyť na tom nic neni. Ty tašky jsou jen placatá hlína s výstupkem, kterej se zahákne po zasunutí za laťku a drží to samo." "A jak to tam chceš vsunout když na tom přístřešku to prosakuje zrovna nad schodištěm a tam nedosáhneš?" "Schovej slzy,nejsem dnešní.Já to nebudu dělat spodem, ale hravě vylezu s terasy na ten přístřešek a udělám to ze zhora !" "Vždyť Tě to neudrží." "Proč by mě to jako nemělo udržet. Jako děti jsme tudy běhávali při vodních válkách, aby jsme se nepříteli dostali do zad. Navíc vím kde jsou ty latě a tak budu stoupat jen tam."... Jak řekli, tak udělali. Opatrně jsem nastoupil po zabradlí terasy na začínající hranu stříšky. Raději jsem zvolil techniku pohybu na tenkém ledě, s tím že mi nebudou muset být taštičky podávány. Jednalo se asi o 3ks. a tak jsem si je tam rovnou nahromadil. Jedna prasklá a dvě divně prohlé a bez glazury. Po prvním položení dlaně a dalším posunem mého těla, povolily další dvě tašky. Za velikého smíchu mé přitelkyně slézám a pod koleny praskají další chudinky. "No no, aby si se nepochcala. Jdu pro žebříček, ten položím na protější střechu a na hranu téhle. Ty na kraji co popraskají vyměním s terasy a protější střecha dílny má Molitorovky dělaný Jaroslavem Veselím osobně. Ty přežijou ještě naše vnoučata" "To jsem na Tebe zvědavá" "Simtě,Já starej pokrejvač se s nějakou Bobrovkou srát nebudu."...Stojím připosrán na dřevěném žebříčku asi tak 50cm od problému. Provádím kreace abych dosáhl pod sebe a vyměnil poškozené tašky. Přítuje se válí smíchy jak tašky na okraji střechy praskají po mích přesunech pro nový materiál. Ačkoli jich nakonec bylo asi 15 po mém prvním pokusu, tak to ještě šlo. Přítuje si s bratrem notovala jak ryskuju a ten jako správný vlezdoprdelník přihazuje návrhy, jak by to šlo snadněji odspodu a s menšími škodami. "Co bych se ohlížel na starodávnou krytinu, vždyť jí mám tolik, že se mi kvůli ní zmenšuje životní prostor."... Po vsunutí poslední poškozené tašky se vztyčuji na žebříku a s výkřikem VIKTÓRIA a rukama vzepjatýma k nebesům žebřík podemnou praská. Projíždím střechou a jsem rád, že alespoň střešní latě nenahlodal Červotoč stejně jako žebřík. Ve střeše vzniká otvor jak po průletu Čerta a mne za neskutečného smíchu přílížejících, musí být na schodiště 3m od mích kmitajících nohou narychlo postavena záchrana. Když jsem slezl dolů, mí zachránci se nemohli dovysmát, jak mne zasypávají dotazy a zároveň si odpovídají. "Kdy že si to po tý střeše běhával?" "No, když jsme byli děti." "A kolik si tenkrát vážil?" "Ha ha. Po bitvě je každej generál. Vždyť zas tak tlustej nejsem."...Do toho se přidává bratr a povídá. "No to náš ..... vážil tak 42kg." "No a to chceš říct, že jsem teďka jako vyžranej jako Ty?" "To sice nejsi, ale zkus se oblíct do svatebních šatů !",přihodila přítuje. Abych tomu teda nasadil korunu, šel jsem do skříně a pokusil se do těch šatů oblíct. Samozřejmě že už v oblasti stehen to pěkně táhlo a knoflíku v pase chybělo tak 10čísel do dírky. Udělal jsem dřep a s vědomím že už to nikdy nebudu potřebovat, jsem kalhoty obětoval legraci. Tkaničkou od bot jsem dořešil záchycení kolem pasu a šel na sako. Hodně dlouho jsem si připadal jak letadélko, ale po pár figurách po vzoru kulturistických vystoupení, švy v ramenou povolily a Já mohl připažit. V takto upravených monterkách jsem si vyhotovil lešení pod střechou a s unavenými břišními svaly bratra a přítule jsem povyměňoval 73tašek odspodu, potřebných k zalátání otvoru po mém průletu a dalších 15 na hranách střechy. PS : NESCHÁNÍ NĚKDO POKREJVAČE ? Mám i poměrně dosti materiálu pro výrobu ANTUKY.

Naposledy editováno 05.01.2011 23:42:02

sancu> ta pokrývačská příhoda opravdu nemá chybu
Jít si pro svatební oblek a v něm pokrývat střechu je opravdu vrchol smyslu pro humor

Zadumaná

Sedím si u šicího stroje, před sebou starý polštář a zbytky látky ze závěsů.
Dívám se na nepotřebné věci a dumám co potřebného by z nich šlo stvořit.
Ačkoliv ruce se probírají tou hromádkou, myšlenky mi volně plynou svou cestou.
Je to nejlepší způsob jak něco rozumného vymyslet.

Hmmm. Potřebuji nutně sedátko na botník. A polovina polštáře tak akorát pasuje.
A aniž bych promluvila nebo se jen na okamžik změnilo moje duševní rozpoložení,
moje ruce samy od sebe berou polštář a dělí ho na dvě části.
Ruce bojují s nůžkami zatímco moje já sedí a pozoruje to dění. Dívám se jak konečky
prstů tančí po špuličkách hedvábí aby vybraly správný odstín.

Líbí se mi co vidím. Každý pohyb, každé správné položení záhybu látky je pro mě zdrojem potěšení.

Miluji tyhle chvíle, kdy se mi pod rukama rodí něco nového.

Ačkoliv vlastně vím, že moje snaha nedojde ocenění. Jediný kdo se bude na sedátko dívat se
zálibou, budu já. Proč ho vlastně šiju? K čemu mi je umět něco, co už dnes nkdo nepotřebuje.
Přeci se dá sedátko koupit.

Šiju ho proto, že šití je jedna z mála věcí, které umím. Tedy umím. Baví mě to a dokážu ušít cokoliv co mě napadne.
Šiju proto, že jsem paličatá a je mi jedno, že jsem možná jediná široko daleko.

Jsem dinosaurus.
Zvykejte si - lepší už to se mnou nebude

Naposledy editováno 06.01.2011 23:40:14

Windy> Jo tak Dinosaurus. Tak teď je to jasný. Proto pojídáš víc tu flóru než faunu. To že jsi široko jedinej maniak na šití Ti uvěřím, ale Žatec není tak daleko. Přítule je zakázková krejčová a Já ač se to nezdá si kalhoty s bratrem ušil už v dobách dávných. Nevím sice kolika ňíťatej máš Overlock, ale Já měl na starý šlapací Singrovce danej tak silnej motor, že když jsem s bývalou ženou šil nehořlavé záležitosti pro obložení stanic v Metru, tak si prošila prst takovým způsobem, že to vadilo i mě...Jen se na to dívat bylo něco tak zmrazujícího, že by si možná raděj za ten kulomet už nevlezla...Vařit umím taky a dotáhl jsem to tak daleko, že dceři posílám recepty, aby její kluk na tom nebyl jako Já, kdysi s její matkou. Dneska jsem se na fóru, docela upřímně zasmál. Na smetišti, "Postupu na delikatesu v podobě Mořského jazyka", který je sice staršího data, ale je v tom kus geniality. Vtip o hádání jídla podle očuchávání vidličky. To jsem se tu rozklepal jak sulc. Taky jsem fajnšmekr, co se jídla týče, jen mě ty cizokrajný názvy pro přerostlý bodláčí nějak neberou. Ano- humor v podobě popsání ženských pohl.orgánů křídou (Pupendo),je roztomilý a v tomto duchu se vsnažím žít. Budeme ho totiž potřebovat asi čím dál víc. Dřív jsem zprávy neposlouchal, neboť stály za stejný hovno. Dneska je raděj nevnímám, neboť je po nich na zvracení. Proto si tu s pár fajn lidičkama rád popíšu cokoli, jen aby se ta pakárna, která všude panuje, dala lépe zkousnout.

Naposledy editováno 06.01.2011 23:34:22

sancu> mám 4 níťatý (prima slovo) overlock a k tomu sicí stroj s vyšíváním.
Nejsem zakázková krejčová ale když je potřeba tak střih čehokoliv vymyslím. Tedy- přiznávám - nešiju věci jako třeba pánský oblek a podobně. Ale jen proto že to nikdy nebylo potřeba

Tu trávu vlastně jím už odmala. Jediné co si na mě ve škole pamatují - jak stojím u okýnka v jídelně a zpod pultíku na kterém měli všichni ostatní položený tácek se ozývá "prosím málo a bez masa"

Naposledy editováno 06.01.2011 23:40:29

Vítejte v šicím klubu Schválně - kolik znáte chlapů samouků, kteří si umí seřídit stroj, střihnout látku a něco ušít?
I když přiznávám, že některé postupy mívám dost neortodoxní - při šití koženky používám místo nastehování sekundové lepidlo a u látky si zase podstatná místa spunktuju koníkama Profíci by z toho rodili ježky, ale mi to funguje