Veteránské jubileum v Čelkovicích

První říjnová sobota patří v kalendáři (nejen jihočeských) příznivců starých strojů už tradičně srazu a závodu veteránů Tábor-Čelkovice. Jubilejního 10. ročníku setkání, které organizuje tamní průmyslovka, se letos za takřka letního počasí zúčastnil rekordní počet vozidel i diváků. A ti se rozhodně měli na co dívat!

Veteránské jubileum v Čelkovicích

Kapitoly článku

Prosluněná sobota přilákala letos do Tábora 242 historických strojů, mezi nimiž dominovaly motocykly nejrůznějších značek, objemů i ročníků výroby. Sychravé ráno, které předznamenalo krásný den, neodradilo ani motorkáře z daleka, a tak se to při registraci závodníků u táborské průmyslovky už od brzkých hodin hemžilo motorkami nejen z Jihočeského kraje.
Z více než stovky jednostopých veteránů měly jednoznačně největší zastoupení domácí Jawa a ČZ. Z produkce obou značek tu byla k vidění prakticky kompletní škála poválečných modelů. Půllitr OHC, pérák, zetka 150, pařez, kývačka, panelka, sportka, prase, třiapůle – tyto modely netřeba příznivcům a pamětníkům tuzemských motorek představovat, a seznámit se s nimi (a to i v nejrůznějších po domácku upravených dobových verzích) mohli i davy diváků. Kromě nejrozšířenějších modelů, které mnohdy dodnes denně brázdí silnice, byly k vidění i skvěle zrestaurované předválečné modely Jawa 250 Special a 350 OHV nebo strakonická ČZ 175 Standart.
Málo vídaným, ale kdysi celkem rozšířeným československým motocyklem byla i na sraz dorazivší renovovaná Praga 500 BD. V množství motorek nebylo snadné se zorientovat, pozornosti však nemohl uniknout ani Premier 350 SV, jeden z nejoblíbenějších tuzemských motocyklů dvacátých let minulého století, či třeba rudý Indian Scout s prostornou sajdkárou, do níž závodící dědeček vtěsnal dvě vnoučata.
Ze stejné doby zavítal do Tábora i skutečně neobvyklý Royal Enfield Lady, lehká dámská motorka umožňující pohodlnou jízdu v sukni a na podpatcích. Od stejného výrobce pochází i téměř staletý dědeček, dvourychlostní dvoutakt 225 ccm v dochovaném autentickém stavu. Jízda na tehdy docela moderním stroji (jeden z prvních motocyklů s centrální tlumící pružinou přední vildice) se dnes jeví dost neuvěřitelně, snad o to víc, že do kategorie veterán patří i takové stroje, jako třeba klasický čtyřválec Honda CB 650 Four, mohutný GL 1000 Gold Wing či kompaktní, ale výkonná Benelli 354 Sport, vše z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.
O pozoruhodné motorky prostě nebyla letos v Táboře nouze. Platilo to ostatně i o automobilech, jak se můžete na fotkách přesvědčit. Škoda, Praga, Tatra, Mercedes, Porsche, Opel, Renault, Jaguar, MG, Cadillac… to je jen slabý výčet slavných značek, jejichž vozy různého typu i stáři na sraz dorazily. Osobně mě nejvíc zaujal majestátní osmiválec Hudson Eight z roku 1936 – za ten by se nemusel stydět ani don Corleone!
A jak probíhal samotný sraz? Okolo deváté se burácející kolona přesunula od průmyslovky dolů k Lužnici do Čelkovic, na start závodu do vrchu. Úzká ulice za mostem jen stěží všechny veterány pojala, někteří zůstali dokonce na druhém břehu řeky. Organizátorům se ale podařilo masu účastníků i diváků dobře zvládnout, a tak přesně podle plánu se v deset dopoledne dala historie do pohybu – do závodu do vrchu skrze čelkovické serpentiny začaly v hustém dýmu a v krátkých intervalech startovat první motorky, po nich pak auta. Závodníci se museli vypořádat nejen s dosažením průměru 35 km/h na asi kilometrové trati do kopce, ale i následná trasa přes Želeč do Soběslavi byla zpestřena soutěžním úkolem. Tak schválně, je nejstarší český automobil Präsident vystavený v Národním technickém muzeu kopie, nebo originál vozu z roku 1897?
Polední přestávka v Soběslavi znamenala příjemné osvěžení pro jezdce a pěknou podívanou pro diváky. Start do druhé etapy s sebou opět přinesl úkol, tentokrát vyžadující zkušenost v ovládání vozidla i trochu štěstí, když se závodníci snažili najet co nejpřesněji na střed startovní čáry. Odchylka vlevo i vpravo znamenala trestné body, ale jezdci je většinou přijímali s úsměvem a s vidinou příjemné projížďky pěknou krajinou přes Tučapy a Choustník do Chýnova; tam se okolo třetí odpoledne ještě uskutečnila krátká zastávka, a pak už honem na závěrečnou výstavu do Tábora na náměstí. To se za sluncem zalitého odpoledne rychle naplnilo snad tisícihlavým davem, který bezezbytku zaplnil každé místečko mezi vystavenými veterány. Málokdo čekal, že jich letos bude tolik – lidí i vozidel!
Pořadatelům patří uznání, že i s rekordním počtem účastníků, jenž byl jistě podpořen netypicky letním počasím, dokázali celou akci zvládnout podle harmonogramu a bez zádrhelů. Bezprostřední, přátelskou a neformální atmosféru, o níž se krásné stroje, fascinovaní diváci a skvěle „objednané“ počasí zasloužily, by mohly mnohé větší komerčnější srazy jen závidět. I díky tomu se jubilejní ročník Čelkovic povedl na výbornou. Tak zase za rok!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 10x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist