Yuki Rally 125

Skútr je celkově menších rozměrů i výkonů. Vzhled je celkem solidní, ale měl bych své výhrady ke zpracování. Přední plastová mříž přes světla, by měla podpořit i název Rally. Karbonová imitace předního blatníku trochu nezapadá do koncepce, ale je tam. Posaz je na mou výšku až moc stěsnaný. Navíc klíček je tak nešikovně umístěný, že se stále obáváte jeho ulomení při manipulaci s koleny. Sedlo je vcelku dostačující pro oba cestující, i když vpředu je na tom řidič lépe. Stupačky pro spolujezdce jsou sklopné. Zadní madlo je masivní a určitě by zakomponovaný nosič unesl víc než psaných 5kg. Řidítka a ovladače jsou v pořádku na svých místech. S úchopem není problém, pouze mi někdy vadily malé kryty před páčkami při rychlejší reakci na brzdění. Prsty se mi jaksi nevešly, ale zvyknete si a pak jen stačí používat naučené pohyby. Zadní partii pozdvihuje chromovaný kryt výfuku, jinak běžný průměr. Ovšem osazené pneumatiky byly dosti „prapodivné“. Jde o větší výšku pneu, která tlumí nárazy lépe než nízkoprofil, ale jízdu způsobem ralye nepodporuje. Body do plusu přidaly dvě kotoučové brzdy. Budíky mají jinou koncepci zobrazení a ručička tachometru je vyosená, takže do 40ti přesahuje kružnici.
Papírově má 5,3kW, to by mělo stačit na nějakých 80 - 85 km/h. Takže sedám a obligátně dávám klíček na ON, mačkám páčku jakékoli brzdy a start. Vrčí dosti tlumeně. Ohřívám a jedem. Ouha, to je dost vlažný rozjezd. Maximálka někde kolem 80tky, ale než se k ní dostanete je to opravdu dlouho. Tahle stopětadvacítka je vhodná asi jen města nebo na vesnici, tedy kratší trasy. Na příměstský provoz je už dost „pomalá“, ale přežít se to dá. Ze semaforu nevystřelíte až tak rychle, jak by se na stopětadvacítku slušelo (to HAWK je jiné kafe), navíc mi jaksi nepadlo do ruky ovládání. Skútr se neustále musí korigovat v přímém směru. Jde možná o špatně zvolený úhel řízení. Řidítka jdou při jízdě jaksi ztuha. Mezi auty v koloně je to nepříjemné. Druhý den testu mám ten samý problém. Třetí den mi to už ani nepřijde. Zvykl jsem si na to jako na páčky a kryty brzd. Proplétám se skrz celou Prahu po magistrále a stále na plný plyn. Nevejdu se mezi auta jen nad Václavským náměstím, kde se mačkají na sebe víc než jinde. Je to také jediné místo, kde dávám nohy na zem, jinak bez problémů projíždím.


Brzdy jsou až jedovaté. Konkrétně zadní kotoučovou zablokujete jen dvěma prsty a na tento stav vás upozorní až ječící zadní pneumatika. Při bližším zkoumání jsem narazil i na to, že je zde varianta s bubnovou brzdou. Jen zde nebyla aktivní. Předek je slušný kotoučový standard. Obě kola jsou 12“ a šířka ráfku je 4“.
Tlumící prvky jsou na přijatelné úrovni a dost jim pomáhá zvolený profil pneumatik. Takže se tlumení zdá komfortní. Přejezdy kostek, kolejí a jiných větších nerovností jsou do určité rychlosti v pohodě, ovšem nad 60tku to s vámi klepe, jako když v mlýně stojíte na mlatu. Také na tachometru je od 60ti naznačené červené pásmo, což signalizuje, alespoň pro mě, že zde je konec ekonomického provozu.

Za jízdy se ozývaly dost prapodivné zvuky, ale vždy sem to odhalil jako drnčení kapot, nebo přední plastové mřížky. Jednou rezonoval asi i kryt výfuku, ale jen takové krátké zadrčení. Třetí den jsem měl „naposloucháno“ a nic mě nerozhodí. Jenže při jednom levostranném náklonu se ozvalo silné skřípění. Po prozkoumání jsem odhalil drhnoucí stojánek. Takže nic zvláštního, jen se umírnit. Na pravou stranu je to v pohodě a spíš bych asi upadl něž bych za jízdy něčím škrtal.
Světlo z reflektorů je plně postačující. V noci potkávací světla osvětlují přesně ten prostor, který je třeba. Dálkové jsou trochu „rozhozené“ ale i ty se dají nastavit. Blinkry jsou skoro miniaturní, ale plní svůj účel. Zadní lampa je viditelná naprosto vždy a brzdové světlo je jasně patrné od pozičního.
Najezdil jsem přibližně 400 km a byl jsem nucen skútr stále držet na maximu výkonu. Což jsem si myslel, že se podepíše na spotřebě. Další omyl. Po najetí 136km jsem zkusmo zastavil u pumpy, protože ručička palivoměru nevykazovala známky života. Po odklopení sedla a sejmutí víčka nádrže stále slyším šplouchající benzin. První tankování proběhlo opět s překvapením. Hrdlo nádrže má v sobě příčku, takže pistoli nelze zasunout hlouběji a benzín právě o tu příčku stříká ven. Chce to opatrnost. 2,9 l na 136 km? Zkouším skútr naklánět. Opravdu se tam víc nevejde. Po dalších 150km, kdy opět ručička od 120tého km ležela vlevo i mimo červené pole, tankováno 3,2 L. Spotřeba tedy opravdu lehounce nad 2L/100km, to je zajímavá hodnota.



Tohle jistě ocení příležitostní jezdci a šetřilové. Koupí si za malé peníze skútra, natankují na jaře a na podzim musí vycucávat nádrž, aby zbytek benzínu nezvodnatěl přes zimu. Skútr nikdy nezlobil, startoval podle potřeby a nezavdal mi jakýkoli podnět k tomu, že bych se v tomto ohledu na něj musel zlobit. Jen ta maximálka a odpich. Ovšem to by zas asi nebyla ta spotřeba na této úrovni. Ve dvou dosáhnete k 70tce a dál ani krok. Ovšem z kopce jde tachometr i přes devadesátku, jenže už cítíte jak se motor přetáčí.



Zhodnotil bych to jako uživatel: Část majitelů rozhodně uspokojí, ale nenadchne. Je to nenáročný a spolehlivý dopravní prostředek, k dennímu použití. Svých chyb si je vědom a pokouší se je smazat nízkou cenou a nízkými provozními náklady.