Yuki 250i Manxcafe: kavárenský povaleč z východu

Tenhle test bude o předsudcích, se kterými se setkáváme dnes a denně. V motorkářské komunitě je například stále ve velké míře vžitý předsudek, že co je čínské, je automaticky špatné. Takže odhoďte předsudky a pojďte zjistit, jak je to s novým dvěstěpadesátkovým café racerem Yuki.

Yuki 250i Manxcafe: kavárenský povaleč z východu

Kapitoly článku

S čínskými motorkami mám osobní zkušenost. Mým prvním oficiálním strojem bylo stopětadvacítkové supermoto od firmy TMEC. Do posledního šroubku okopírovaná Honda XR 125, kterou, na rozdíl od Hondy, nabízeli i s menšími sedmnáctipalcovými koly. A vzpomínám na ni v dobrém. Zažili jsme spolu první vzestupy a pády, první návštěvy okruhu, první nesmělé pokusy o ježdění po zadním, po předním a samozřejmě i drifty. Vždyť to byl motard! Taky mě nikdy nezklamala, a i když měla svoje mouchy, vždycky mě dovezla, kam měla. Navíc stála zlomek toho, co tehdy ojetá Honda, k tomu dva roky záruky. Proto nebylo co řešit. Kamarád by ale mluvil jinak. Pořídil úplně to samé a od začátku se mu kupil problém za problémem. Nakonec byl rád, když se jí zbavil. Jak to bude se spokojeností majitelů modelu Manxcafe (tak se nová Yukina jmenuje), ukáže teprve čas. Je ale pravda, že Yuki platí za ty kvalitnější dovozce čínských strojů.

Vědom si svých předchozích zkušeností a zbaven předsudků jsem tedy vyrazil do pražských Průhonic převzít testovačku. A musím říct, že jsem na první pohled nad Manxcafem jenom uznale pokyvoval. Vzhled totiž hodnotím za jedna. Dokonce si troufnu říct, že je povedenější, než u lecjakých přestaveb. Kapkovitá nádrž spolu se sedlem drží vodorovnou linii trubkového rámu přesně tak, jak se od kafíčka očekává. Samotné sedlo vypadá, jako by bylo od customového specialisty za nemalý peníz. Až z blízka poznáte, že hnědá barva jenom imituje kůži a prošívání je taky jenom jako. Místo spolujezdce zakrývá povinná krovka, do všeho je pak pěkně zakomponované zadní LED světlo. U krovky přišel malý šok. Grafika s číslem je schovaná pod vrstvou bezbarvého laku. To není standardem ani u některých prémiových značek. Škoda, že ostatní nálepky jsou už bez laku.

S povedenou stříbrno-černo-hnědou kombinací pak pěkně kontrastuje přední USD vidlice ve zlaté barvě. Samozřejmě nejde o výrobek od Öhlinsu, i tak se ale pyšní solidním průměrem 38mm a zdvihem 100mm. Co vás určitě praští do očí, jsou zlatě eloxované ráfky drátěných kol. Kola dělají nejen auto, ale i motorku a tady to platí stoprocentně. Dřív nebývalo zvykem, že co je zlaté, je zlaté. Tady najdete stejný odstín na vidlici, kolech i zadních tlumičích s oddělenou nádobkou a dvojím stupněm vinutí pružin. Tím se dostáváme k drobnějším detailům, ke kterým se sluší přidat koncovku výfuku v parádním trumpetovém tvaru, nebo třeba z druhé strany chromový kryt řetězu. Na druhou stranu obrovské gumové stupačky a pedál zadní brzdy působí dost humpolácky. Tady by se hodilo něco decentnějšího. I tak na mě ale motorka působí vyváženým a designově povedeným dojmem a rozhodně bych se nebál, že s tím udělám na návsi, nebo před kavárnou ostudu.

První prohlídku máme za sebou, takže vzhůru do sedla. Otočení klíčku doprovází povědomé bzučení z útrob motocyklu a ručička tachometru putuje na konec svojí dráhy a zpět. To může značit jenom to, že je tenhle motor krmený vstřikováním. A taky že jo. Při startech tak odpadá laborování se sytičem, za to ale překvapuje vcelku dost rozhádaný chod studeného motoru na volnoběh. To se prý srovná, jak se motor zahřeje. Tak uvidíme. Ještě se na chvíli vrátím k tachometru. Při pohledu na jeden ciferník přichází další překvapení. Přístrojový panel na mě nepůsobí vůbec levným dojmem. Grafika je povedená a budík toho nabízí až moc na to, kolik motorka stojí. Nenajdete tady sice otáčkoměr, což je pro motorku orientovanou na začátečníky škoda, ale k počítadlu kilometrů přidává Manxcafe ukazatel zařazeného kvaltu a palivoměr. To všechno na jednom digitálním displeji. Celou dobu testu jsem ale marně hledal denní trip. Nikde v okolí žádné tlačítko, na ovladačích na řídítkách taky nic, tak asi nemůžu chtít všechno. Až při vracení motorky jsem dostal informaci, že se trip přepíná tlačítkem umístěným na zadní straně přístrojů. Tady to soudruzi z Čínské lidové republiky úplně nedomysleli.

Mačkám spojku, která jde ovládat dvěma prsty, řadím za jedna a vzhůru za dobrodružstvím. Při odjezdu od showroomu se nemůžu ubránit smíchu a hlavou se mi honí věty typu: „Jéžiš to drncá. Je to vratký jako blázen, z toho někde spadnu. Ten motor vůbec nebrzdí, to vstřikování je nějaký rozladěný.“ Potřebuji se ale dostat přes Prahu a tak tyhle věty nechávám za sebou. Určitá vratkost stroje mi ještě chvíli dělá problémy a mezi auty se neprotahuji s takovou jistotou. Přikládám to ale spíš tomu, že jsem zvyklý na těžší motorky. Manxík váží se vším všudy 141 kilogramů a za nějakou dobu jsem si na tu lehkost zvykl.

Ještě v Praze si všímám zrcátek, ve kterých si můžu prohlédnout akorát tak svoje ruce. Tohle by vyřešila caferacerovská zrcátka montovaná na konec řídítek a navíc by posunuly vzhled ještě o kousek výš. Motor si neustále skotačí na volnoběhu nahoru a dolů, jak se mu chce. Naštěstí se to na jízdě nijak neprojevuje. Padne zelená, rychle a snadno tam nasázím všech pět rychlostí a auta nechávám v prachu. Až si říkám, že by motorka snesla trošku jiné zpřevodování, nebo těžší finální převod. Málokdy jsem se dostal pod zařazenou trojku a několikrát jsem se nevědomky rozjel na dvojku. Motorka s tím neměla nejmenší problém.

Po přejezdu města už jsem řádně naklepaný od tuhého tlumení a tak se těším na kvalitní středočeské silnice. Tak dobře, alespoň na menší provoz a nějaké zatáčky, ať se Yukina ukáže. Motor se na rovinkách vytáčí pěkně od spodních otáček, se kterými nemá vůbec žádný problém a plynule zatahuje. Rozhodně je ale dobré řadit spíš dřív, protože nahoře mu dochází dech. Vzduchem chlazený čtvrtlitr ze sebe dostane 13 kilowatt s 18 newtonmetry, a to pří 7500, respektive 6000 otáčkách. V praxi to pak znamenalo, že s mojí závodní váhou 65 kilo bez výstroje upalovalo Manxcafe stovkou na pětku kopec nekopec. Maximálka byla někde kolem sto třiceti, kdy píst válcem kmital ve vysoké frekvenci a stejně vysoká byla frekvence vibrací v řídítkách. Ty se objevují už od osmdesátky při zařazené pětce. Naštěstí je celkem úspěšně tlumí vybrané gripy, protože po dojetí jsem v rukou žádné mravenčení necítil. Jen v prstech položených na páčce spojky.

Po rovince musí jednou nebo později přijít zatáčka. Logicky. A tady přichází na řadu dvě největší výtky pro Manxe. První je snadno řešitelná a jsou to gumy. Motorka obouvá čínské pneumatiky značky Timsun, které díky tvrdosti směsi nejspíš přežijí celou motorku. Na suchu jejich grip není bůhví jaký, ale výkonům motorky ještě stačí. Jak ale zaprší, je konec. V tu chvíli zadní gumu přemůže i necelých 18 koní a nemusíte se zase tolik snažit. Druhou slabou stránkou jsou pak brzdy. Přední dvoupístek s 300 milimetrovým a zadní jednopístek s 220 milimetrovým kotoučem jsou vybaveny systémem ABS a to je asi tak jediná moderní věc na nich. Jasně, začátečníci ocení jejich nezáludnost. Určitě ale taky ocení, když brzdy jejich motorku dokáží včas zastavit. Po přitisknutí páčky přední brzdy téměř k řídítku se totiž žádný výraznější brzdný efekt nedostaví. K tomu je potřeba použít i pedál zadní brzdy a opět se s ním moc nemazlit. ABS ale funguje dobře a zasahuje v pravou chvíli, není tedy třeba se ničeho bát a prostě za to pořádně vzít.

Když už člověk odbrzdí, na kolik potřebuje, zatáčku projede snadno. Díky lehkosti a hbitosti podvozku se motorka do zatáček vrhá téměř sama a pomalu začíná dávat smysl i tvrdší podvozek. Spíš než tvrdý bych ho teď nazval sportovně tuhý. Jo, z přední vidlice informace nechodí a zadní tlumiče není nemožné dostat do úzkých, ale pro mě to bylo v téhle cenové zase překvapení. Dá se jet svižně a já se na klikatých okreskách bavil. Člověk se přikrčí k řídítkům, drží plnej a snaží se z toho malýho objemu vymačkat všechno, co v něm je. Nemůžete se spolehnout, že vás ze zatáčky vytáhne síla motoru, takže se musíte soustředit na správnou nájezdovou rychlost a stopu. Podvozek se do toho občas zakroutí, občas na nějaké větší sérii nerovností odskočí, ale není to nic, co by vás mělo vyděsit. Je to spíš takový koření, co vás vtáhne do hry.

Když tak sedím na pumpě a vydýchávám víčko nádrže, které je sundavací a rádo padá na zem, spolu s palivoměrem, který díky dvěma půlkám nádrže ukazuje půlku v jednom náklonu a prázdno ve druhém, dochází mi, že ten podvozek celkově dává smysl. I to tvrdé sedlo, na kterém po chvíli cítíte všechny jeho záhyby, ale které se jen tak neprosedí. Tohle totiž má být café racer. A on jím skutečně je, ne že by si na něj jenom hrál. Jízdu na kafáči si totiž musíte zasloužit, něco si vytrpět. Pak sedí i to, že když natankujete natural 95, je vstřikování ještě nervóznější než s devadesát osmičkou. A taky to, že při konstantní jízdě motorka neví, jestli má jet dopředu, nebo zpomalovat. Dokonce i to, že při sklápění stojánku si často omylem sklopíte stupačku a ona se nevrátí. Když to teď píšu, dochází mi, že u jiných motorek se tyhle škraloupy nazývaly, nebo nazývají charakterem. Jestli to brát jako jedinečné povahové rysy, nebo jako výrobní chyby, to nechám na každém z vás.

Závěrečné hodnocení není úplně jednoduché. Za sedmdesát tisíc tady máte pěkného kafáče s dvouletou zárukou, solidní výbavou a jízdními vlastnostmi. Jestli se vám líbí tenhle styl, nemáte v kapse kupu peněz, nehoníte maximální výkony, navíc chcete novou motorku a neřešit přestavby spolu s STK, tak není co řešit. Když se vžiju do čerstvých držitelů řidičáků A2, tak věřím, že spousta z nich bude chtít motorku, která prostě víc jede, nehledě na styl. A za tyhle peníze se už dá sehnat zajímavá japonská ojetina. Z toho všeho mi nakonec jako vítěz vychází Manxíkovo menší stopětadvacítkové dvojče. To je ještě o dvacet tisíc levnější a upřímně, mít v šestnácti takovýho kafáče, tak jsem rázem králem sídláků.

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - Výška redaktora: 183 cm

Klady a zápory

+ Poměr cena/výkon
+ Vzhled
+ Ovladatelnost a uživatelská přívětivost


- Gumy
- Slabší brzdy
- Nižší výkon


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 12x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist