Yuki 125 Bug: městský hmyzák

V nabídce tuzemské značky Yuki najdeme širokou škálu motorek a skútrů dovážených z Číny, jejichž hlavním pojítkem je jednoduchá technika, přiměřená kvalita a hlavně nízká cena. Už jsme se přesvědčili, že toto krédo se Yuki daří plnit někdy lépe, jindy hůř. Jak je na tom malý skútr s klasickým retro designem a lákavou cenovkou lehce přes třicet tisíc?

Yuki 125 Bug: městský hmyzák

Kapitoly článku

Na úvod je dobré upozornit, že Bug ("brouk") vlastně není tak malý, jak by kubatura a hlavně výkon 8 koní naznačovaly. Zejména rozvor 1300 mm a výška sedla 800 mm jsou na stopětadvácový skútr dost solidní parametry, ale k tomu se ještě dostaneme. Na dvanáctipalcových kolech tu máme naprosto klasický, skoro až okoukaný, ale jednoduše nadčasový design à la Vespa ("vosa"). Zaoblené linie hlubokého předního blatníku, vysoká přední kapota s mřížkou, ováný reflektor v chromované mřížce, chromovaná zrcátka, široká podlaha a typicky bachratá podsedlová část s výrazným koncovým světlem – tyhle všechny detaily samozřejmě nevymysleli v Číně, tam je jen okopírovali a na tamní poměry i dost vkusně poskládali dohromady. Boční podsedlová lišta celek ještě opticky zvětšuje, „rychlé pruhy“ pak přidávají slušivému černočervenému provedení na svěžesti.

Pozitivní dojem z elegantního provedení sráží místy horší kvalita zpracování, patrná při bližším ohledání. Ačkoliv je Bug v podstatě převlečený Znen TF 125 – a Znen patří v záplavě čínských jednostopých značek mezi ty větší a lepší – nejsme ani zde ušetřeni obligátních zelených šroubů, místy nelícujících dílů (otravné hlavně v podobě špatně se dovírající přední schránky nebo sedla) a tu a tam rezonujícího krytu koncovky výfuku. Vzhledem k ceně a provenienci ale nic, co by šokovalo.

Pod sedlo se při troše citování schová i integrální přilba, do přední schránky zase uzamknete potřebné drobnosti. Moc nepřekvapí ani strohá analogová přístrojovka. Ručička tachometru typicky proměřuje o 10 km/h, palivoměr je naopak přesný a spolehlivý a červený symbol sluchátka se rozsvěcuje, když se vám za jízdy snaží kdosi dovolat. Ovladače jsou rovněž standardní, vlastně až na tlačítko výstražných světel, které nebývá u menších skútrů tak obvyklé.

Jak jsme nakousli, Bug je však na svou kubaturu docela veliký – tenhle brouk není žádná mšice, spíš pořádný chrobák. Ergonomie je vyloženě neasijská, spíš postavená vstříc urostlým Evropanům. Kombinace vysokých řídítek, vysokého sedla a dlouhé podlahy, kde je i přes nízký středový práh místa dost, poskytuje nečekaně pohodlný a příjemný posaz i vysokým řidičům. Na kolena je rovněž dost prostoru, řídítka při otáčení na místě nezavírají nohu, sedlo je pohodlně tužší a i poněkud subtilnější pasažér najde díky výklopným stupačkám a bytelným madlům u nosiče kufru aspoň základní míru komfortu.

Dobrý dojem z jízdního pohodlí jde ruku v ruce s lehkou ovladatelností. I přes větší rozvor a výšku má Bug těžiště hodně dole (krom malých kol k tomu přispívá i pětilitrová nádrž pod podlahou), takže je 110kilový hmyzák už od nejnižších rychlostí snadno ovladatelný, a díky velkému rejdu také pěkně obratný. Oproti předchozím zkušenostem tentokrát nezklamaly pneumatiky Duro, které si s městskými kratochvílemi typu přejezdy kolejí a mokré kočičí hlavy poradily se ctí. Tenhle brouk je zkrátka ve městě jak doma, proplétání se úzkými uličkami a mezerami v husté dopravě ho mu vyloženě baví a sedí mu.

Jenže právě v tom je Bugovo úskalí – je prakticky výhradně městský endemit. Asi už tušíte, že za to může motor. Jednoválec o objemu 125 ccm disponuje maximálním výkonem 5,7 kW (7,8 k) při 7000 otáčkách a točivým momentem 8 Nm/5500 ot./min. Kromě elektrického startéru je vybaven i praktickou nakopávačkou. I za chladného rána naskočí vzducháč bez zakuckání, jen je potřeba nechat jej chvilinku ohřát, aby se ustálily volnoběžné otáčky. Skrze tubus výfuku se nese zprvu jen slabé bzučení, které s rostoucími otáčkami rovnoměrně přidává na bzučivé hlasitosti. Motor má snad až překvapivě kultivovaný chod. Nepatrné vibrace, které lze při volnoběhu na stojanu pozorovat, nejsou v sedle cítit a ani s neustále vytočeným motorem nezačínají řidiče obtěžovat.

Motor je totiž potřeba točit skutečně pořád. Variátor je nastaven spíše do síly, do vyšších otáček. Rozjezd z místa na plný plyn vám ruce určitě neutrhne, ale po pár prvních metrech dostává Bug znatelný kopanec, takže v pásmu cca 10-55 km/h se pohybuje docela dynamicky a s plynulým zátahem i v kopcovitém terénu. Rychlejší tempo už je problém, skútru začíná kolem šedesátky docházet dech a k udávané maximálce (85 km/h) se už škrabe s o hodně menší vervou. Překonat udávanou maximálku sice lze za pomoci kopce celkem v klidu, aniž byste měli pocit, že se Bug pod vámi začíná rozpadat, ale chce to dávku trpělivosti. Kultivovaně umírněný charakter motoru se alespoň odráží na příznivé spotřebě 2,5 l/100 km.

Povzdech nad slabým motorem je o to větší i právě proto, že zejména brzdy a částečně i podvozek by dokázaly zkrotit i větší výkon. Přední vidlice, dle italského vzoru kyvná s dvojicí tlumičů, je sice pro ojediněle ostřejší jízdu kapku měkčí, na běžném městském povrchu a v legálních rychlostech ale malá kola spolehlivě drží a vidlice se zbytečně moc nepotápí ani při prudkém brzdění. Zadní dvojice tlumičů je naopak trochu tvrdšího ražení a občasné odskakování na výmolech odpadá až při jízdě ve dvou.

Nečekanou měrou účinnosti disponují brzdy. Ty jinak už tradičně patří k nejslabším součástkám čínských skútrů. V případě Buga tomu je ale zcela naopak – přední i zadní kotoučovka obsluhovaná dvoupístkem poskytuje, vzhledem k dražší konkurenci v kubatuře, nadprůměrnou účinnost. Ke slovu přijde hlavně přední brzda, kterou při její čitelnosti a lehkém kroku není pro solidní zpomalení nutné ani nijak intenzivně drtit. A kdyby jen přece, zadek, byť s kapku tupější odezvou, slouží jako výtečný pomocník bezpečné jízdy.

Jak už to tak u čínských skútrů bývá, nějaké ty mouchy se vždycky najdou, a platí to i o Yuki 125 Bug. Největším nešvarem skútru za 31 990,- Kč je kromě místy nižší kvality zpracování hlavně slabší motor. Několik nepříjemných „bugů“ je zde kompenzováno hlavně neurážejícím, ba spíš líbivým designem, pohodlnou ergonomií a solidními brzdami, a zejména pořizovací cenou a provozními náklady. Dlouhodobou spolehlivost, která je alfou a omegou provozu těchto přibližovadel, bohužel otestovat nedokážeme, tudíž konstatování o uspokojujícím renomé mateřského Znenu je jen pára nad hrncem možných pochybností. Co však zjistíme snadno: spotřeba je adekvátně nízká, servisní interval oleje a ventilů je 3000 km a o náhradní díly pro jednoduchý čínský vzducháč není ani u nás nouze.

Kdo chce vysoce kvalitní křišťálově čistou stylovku, zaměří se místo Buga na jiný hmyzí druh - Vespu. Ale právě dík designové variaci na Vespu je Bug o kapku atraktivnější, než by byl jako obyčejný čínský skútr se všemi svými pro a proti. V této podobě jde totiž o nenáročného a příjemného městského robotníka, který vzhledem k ceně působí poměrně solidně a jako bonus u toho i dobře vypadá. 

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček - Výška testovacího jezdce: 188 cm

Klady a zápory

+ jízdní komfort včetně podvozku a brzd
+ nízká spotřeba


- motoru brzy dochází dech
- slabší úroveň zpracování


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.11
Známkováno: 9x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist