Yamaha XT660Z Tenere

Yamaha Tenere, mezi motorkáři snad nenajdete nikoho, kdo by tento stroj neznal. „Ténerka“ vstoupila na trh v roce 1983 inspirována motocykly pro populární Rallye Paris-Dakar, odkud pochází také její jméno. Ténéré je pohoří v Nigeru a jeho překonání bylo jednou z nejtěžších čásí tehdejší trasy slavné rallye. „Ténerka“ přinesla mezi enduro motocykly řadu nových řešení a stála u zrodu kategorie cestovní enduro.

Yamaha XT660Z Tenere

Kapitoly článku

Historie

První generace měla obrovskou nádrž, která pojala 28 litrů, v některých verzích až 34 litrů paliva. Zadní kyvná vidlice Monocross byla do té doby známá jen z motokrosových stojů a rovněž zdvihy pérování (255/235mm) byly u tehdejších sériových motocyklů nevídané. Motor o objemu 600ccm a výkonu 44HP, se následující rok objevil také v modelu XT. Přes potíže s chlazením motoru prvního modelové verze si Yamaha Tenere brzy získala značnou popularitu, zejména mezi cestovateli a postupem doby prošla řadou změn. Z těch nejvýznamnějších vzpomeňme na elektrický starter, se kterým se Tenere začala prodávat v roce 1998, kdy se také na přídi objevily dva kulaté světlomety umístěné vedle sebe.
O tři roky později přišel na scénu také nový motor s objemem 660ccm, pětiventilovým rozvodem a vodním chlazením, ovšem to už se motorka začala stále více přizpůsobovat nárokům běžného provozu. Nádrž se zmenšila na 20 litrů, zkrátily se zdvihy pérování, motocykl se celkově snížil. Posléze se na trhu objevila s ještě uhlazenějším designem, aby v roce 1999 zakončila svou pouť. Ukončení výroby jistě zarmoutilo nejednoho příznivce tohoto stroje, který se za dlouhá léta svého života stal legendou. O to více se ale množily spekulace o možném obnovení její výroby. A letos ten slavný okamžík opravdu nastal. Yamaha Tenere je zpět! Od okamžiku, kdy se na veřejnosti objevily první fotografie se zdálo, že to bude návrat úspěšný. Přesně takhle má vypadat motorka pro dobrodruhy. Jaká je nová Yamaha Tenere ve skutečnosti a o kolik je lepší než její předchůdkyně jsme se snažili zjistit v redakčním testu.

Design

První setkání s novou „Ténerkou“ tváří v tvář vyznívá jednoznačně pozitivně. Na první pohled je to „kus motorky“, zejména vysoká a v přední části i poměrně mohutná kapotáž vytváří tento dojem. Stroj si přitom ale zachovává štíhlou stavbu slibující slušné schopnosti i ovladatelnost v terénu. Vizuální stránka se Yamaze rozhodně povedla. Nelze se ubránit dojmu, že se designéři nechali inspirovat motocykly KTM, nicméně ty lze považovat za etalon kategorie, nehledě na to, že je-li třeba zachovat funkčnost, nic lepšího v současnosti asi vymyslet nelze.

Úzká maska nese dva, nad sebou umístěné reflektory dálkového a potkávacího světla, nad nimiž přechází v téměř kolmý větrný štítek. To umožňuje zástavbu tripmasteru nebo navigačního přístroje GPS, pro který je zde také jakési „lešení“ nad přístrojovým štítem. Místo na řidítka, kam je „GPSka“ určena ji tedy namontujete sem, do pozice podstatně lépe umístěném v zorném poli jezdce. To je příjemná vychytávka. Přístrojový štít samotný je tvořen v levé části analogovým otáčkoměrem a vpravo multifunkčním displayem s digitálním rychloměrem. Vše je podsvíceno oranžovým světlem. Kde jsem tohle už viděl?
Na masku navazuje nádrž, která pojme 22 litrů paliva, což při střídmosti jednoválcového motoru zaručuje slušný akční rádius. Na bocích nádrže jsou jakési plastové „padáky“. Vypadjí efektně i funkčně a jistě potěší každého, komu se v terénu podařilo „odložit“ původní provedení „Ténerky“. Její boční plasty byly totiž velmi křehké a také velmi drahé. Dnešní kapotáž vydrží, jak se mi podařilo vyzkoušet, drobné pády zcela bez následků. Nově vyvinutý dvojitý ocelový kolébkový rám nese motor, který známe již ze stávajícího modelu XT660.
U „Tenerky“ se však konstruktérům podařilo „namotat“ výfukové svody kolem motoru a nikoli pod motorem, za což je velmi chválíme. Z toho těží světlá výška pod motorem (oproti XT660R větší o 3,5cm) i podstatně menší zranitelnost výfukového potrubí. Standarně se dodává plastový kryt pod motor, který je více než krytem stylistickým doplňkem.
V nabídce originálních doplňků Yamaha však naleznete duralový, který nejenže dobře vypadá, ale je i stoprocentně funkční. K němu se vyplatí investovat i do malého trubkového rámu, který v případě pádu ochrání čerpadlo chladící kapaliny, které je jinak poněkud nešťastně vystrčené na pravé straně motoru.

Sedlo je elegantně i pohodlně tvarované pro jezdce i případného spolujezdce, zde ale příznivci off-roadových radovánek posmutní. Vybrání sedla pro řidiče komplikuje hbité přesouvání těžiště v podélném směru. Rovná „lavice“ navazující na nádrž by byla jistě vhodnější, ale výška sedla nad zemí by se tak již vyrovnala ostrým endurům a s tím by si ne každý jezdec poradil. Nicméně rovné sedlo by jistě v nabídce originálního příslušenství potěšilo nejednoho enduro nadšence.
Pod mohutnými madly v zadní části sedla se skrývají elegantní tlumiče výfuku ve stylu sportovních silničních strojů. Tedy alespoň na první pohled. Na druhý zjistíte, že se jedná o kamufláž. Tlumič výfuku je totiž jednodílný, zabírá prakticky celý prostor pod sedlem spolujezdce a vypadá spíš jako původem z nějakého automobilu. Plastové kryty po jeho stranách navozují dojem dvou samostatných tlumičů, takové řešení ale nabízí jen titanové výfuky Akrapovic, které lze v Yamaze přikoupit. Vedle podstatné úspory hmotnosti nabízejí také odvážnější zvukový projev při zachování hlukových norem, což umožňuje jejich legální použití v silničním provozu.

Pihou na kráse je držák registrační značky, který zároveň plní funkci blatníku/zástěrky a aby splňoval zákonem stanovené parametry, je obludně veliký. Cestovatele jistě potěší sada elegantních hliníkových kufrů, které lze na motocykl snadno upevnit i je v případě potřeby stejně snadno sundat. Oba boční kufry i topcase mají shodný objem 30litrů.
Hliníkové kufry dobře ladí se všemi barevnými variantami, které Yamaha pro tento model nabízí. Ty jsou celkem tři a zájemcům o tento motocykl jistě způsobí problém si mezi nimi vybrat, protože všechny „Ténerce“ sluší a propůjčují jí osobitý charakter. Tradiční „Yamaha racing“ zbarvení kombinuje bílý lak s červenými přerušovanými pruhy na bocích nádrže a motorka tak vypadá jako by byla připravena na start nějaké cross-country rallye. Elegantní černá se hodí pro každodenní použití, ostudu neudělá jezdci spěchajícímu přeplněným městem do práce, ani víkendovému cestovateli. A nakonec, námi testovaná, pouštní khaki. Spolu s černými nápisy na nádrži vypadá jako motocykl pro armádní jednotky, s nasazenými kufry potom přímo láká k výpravám za hranice všedních dnů. Já jsem osobně dlouho přemýšlel, kterou variantu bych si vybral a přesto bych se zřejmě nedokázal rozhodnout.
Pro rok 2009 představila Yamaha nové barvy.

Motor

Motor je převzatý z modelu XT660. Kapalinou chlazený čtyřventilový jednoválec s elektronickým vstřikováním paliva disponuje emisními limity svázaným výkonem 48 koní a točivým momentem 57,5Nm. Technické materiály uvádí, že díky jinému nastavení nabízí v modelu Tenere více točivého momentu v nízkých otáčkách, subjektivně se však projev motoru nijak neliší. Vícelamelová spojka v olejové lázni přenáší výkon motoru na pětistupňovou převodovku a dále prostřednictvím řetězu na zadní kolo.
Motorku krotí brzdy Brembo, stejné jaké známe z modelu XT660R, na předním kole však místo jednoho kotouče o průměru 298mm nalezneme tyto kotouče dva. Přední kolo má ten správný rozměr 21“ a je vedeno klasickou teleskopickou vidlcí, která i přes možnost snadno upravovat předpětí pružin, v dnešní době působí poněkud archaicky. Zde je patrná snaha konstruktérů vyrobit atraktivní, funkční ale přitom především levnou motorku. V souvislosti s tím působí jako pěst na oko hliníková zadní kyvné vidlice, která nahrazuje ocelovou, známou z modelů XT660R a XT660X. Netuším o kolik lehčí je hliníková kyvka oproti stávající ocelové, oficiální prameny o tom nic neuvádějí a tak o ušetřených kilech na neodpružených hmotách můžeme jen spekulovat. S klidem ale mohu říci, že bych osobně elegantní hliníkový odlitek oželel výměnou za pořádnou přední vidlici. Když už mluvíme o vidlici, nemohu nezmínit jednu záhadu.
Na spodní části brýlí vidlice je namontovaný hliníkový odlitek, který vypadá jako tažné oko. Nejspíš to tedy tažné oko je, ale nedovedu si dost dobře představit, jeho využití. V případě tak těžkého uvíznutí třeba v bahně, kdy by bylo třeba motorku tahat na laně, nebo při nouzovém tažení třeba k benzince lze tažné lano stejně dobře uchytit za brýle samotné. Ale buď má oko nějaký význam, který jsem nepochytil, nebo se jedná o stylistický doplňek, hlásající, že motorka je připravená na jakékoli nástrahy cestování za hranice všedních dní.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.86
Známkováno: 7x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist