Test Moto Morini X-Cape: Vykrmený turista

Původně italská značka Moto Morini už pár let patří čínské společnosti Zhongneng Vehicle Group. Stále ale sází na italské vedení, které se snaží s novými modely X-Cape a Seiemmezzo uspět na domácím i zahraničním trhu. Cesťák X-Cape ze škatulky adventure využívá dobu, kdy jsou cestovní endura na vzestupu a rve se o sympatie méně náročných zákazníků, kteří chtějí základní stroj s přiměřenou cenou, kvalitním zpracováním, komponenty od renomovaných značek a dobrými jízdními vlastnostmi. Opravdu mě zajímá, jestli se fabrice podařilo najít rozumný kompromis a postavit menší fungující cestovní enduro za adekvátní cenu pro každodenní použití na silnicích i v lehčím terénu. Několik dnů za jeho řídítky napoví víc, a tak nebudu ztrácet čas a prásknu do koní.

Ještě než se tak stane, podívám se na pár detailů a nahlédnu do technických tabulek. Řadový, kapalinou chlazený dvouválec o objemu 649 cm³ dává maximálních 60 koní při 8250 ot./min. a točivý moment 54 Nmpři 7000 ot./min. Je usazen v ocelovém rámu, který funguje ve spojení s hliníkovou kyvkou. Nastavitelná přední vidlice od značky Marzocchi o průměru 50 mm má zdvihy 165 mm a u zadního centrálního tlumiče je to o 5 mm méně. Bezdušová kola 19“/17“ nejsou vyloženě offroadovou záležitostí, ale mluví spíš řečí adventure cestovní motorky s předpoklady zvládnout lehčí terén, jako jsou polňačky a šotoliny. Možná proto je X-Cape sériově obouván do kvalitních pneumatik Pirelli Scorpion Rally STR. Brzdy dodává značka Brembo a existuje možnost deaktivovat systém ABS.

Dvoudílné sedlo leží ve výšce 845 mm nad zemí a jako volitelné příslušenství lze pořídit sedlo niží o 25 mm. Suchý X-Cape váží 213 kg, a když je připraven k jízdě s plnou osmnáctilitrovou nádrží, váží 233 kg. Plexi štítek dovolí nastavení výšky, 7“ velký TFT displej nabízí několik zobrazení a konektivitu a ovladače na řídítkách jsou podsvíceny. Příjemná je dvojitá USB zásuvka po straně přístrojovky, stavitelné páčky brzdy a spojky, ale i zubaté stupačky s jednoduchou demontáží gumy nebo malý nosič a madla za sedlem spolujezdce. Co by mohlo být lepší, to je chránič motoru, který ve standardu nic moc neochrání, lépe umístěná nádržka chladící kapaliny a v rámci konkurence schopnosti by nebylo špatné X-Cape vybavit padacím rámem v sérii.     

První kontakt a manipulace s motorkou na místě mi jasně potvrzují, že po stránce motoru je X-Cape sice menším strojem, ale naživo nemá šanci zakamuflovat vyšší váhu, než bych čekal. Je pravda, že působí mnohem větším dojmem, a kdybych nevěděl, že v něm tiká čtyřtaktní dvouválec o objemu „pouhých“ 650 kubíků, vlastně bych ho klidně tipoval alespoň na osmikilo. Už z tohoto pohledu bude vyhovovat hlavně středním postavám a dost možná se na něj poskládají i motorkáři do nějakých 190 cm. Mně jízdní pozice maximálně vyhovuje a po stránce ergonomie si vlastně nemám na co stěžovat, protože sedím v pohodlné vzpřímené pozici, nemám nepříjemně zalomené nohy v kolenou a v rukou svírám širší a dobře tvarovaná řídítka. Jsem v pohodě také s obyčejným stavitelným štítkem, který slušně odvádí proudící vzduch a dokáže si poradit i se stotřicítkou na dálnici. Když už jsem nakousl plexi štítek, tak bych klidně zvedl ruku pro jednodušší systém nastavování, co by dovolil úpravu výšky i za jízdy.

Drtím okresky v okolí Karlštejnu a říkám si, že přesně pro takové výletní svezení se X-Cape narodil. Rozhodně to není o žádné velké divočině, to vůbec ne. Je to hlavně o pohodě a turistickém tempu na kochačku, což k motorce tohoto charakteru skvěle sedí. Motor totiž není horkokrevným úderníkem, co by mě vystřelil z kecek, ale platí spíš za kliďase, který vyhlazeným výkonem a jemnou rekcí na plyn potěší i motorkáře, kteří teprve začínají koketovat s kategorií adventure a neprahnou po velké mašině. Spodek motoru není kdovíjak mohutný a největší divadélko se odehrává ve středním spektru otáček, ve kterých se pohybuji při normálním svezení nejčastěji. Vršek není špatný, ale rozhodně to není o nějaké ostrotě.

To ale neznamená, že bych nemohl trošku potahat a sklouznout se ve svižnějším tempu. Jde to, jen si X-Cape říká o časté řazení a vytáčení řaďáku do nejvyšších pater. Pravda, přesně v tuhle chvíli bych se vůbec nezlobil za výraznější zvukovou kulisu a o něco peprnější baryton, což by X-Capu přidalo na vážnosti. Pokud se zaměřím na vibrace, tak to není vůbec špatný a přiznávám, že jsem je čekal mnohem citelnější, než ve skutečnosti vnímám ve stupačkách, v sedle a řídítkách při vytočeném motoru. Projíždím vesnicí předpisovou padesátkou a libí se mi, že i při vyšších kvaltech je X-Cape klidný a kultivovaný bez známek cukání a drnčení.  

Největší zábavou je svezení po menších silnicích, kde není nouze o zatáčky a rozhodně nepotřebuji rychlejší úseky, kde bych šestpade musel držet pod krkem. Moto Morini X-Cape je těžší motorkou, o tom žádná, a kilíčka navrch jsou za jízdy znát, nicméně se na něm cítím dobře a na adresu ovladatelnosti nemůžu poslat slova kritiky. Hezky se řídí, jednoduše se pokládá do zatáček a dává mi pocit slušné stability. Tohle je dobrý. Možná díky pérování s menšími zdvihy, alespoň z pohledu adventure stroje, je X-Cape jistý v kramflecích a na asfaltu funguje dobře. Pérování na silnici dělá dojem spíš komfortního cesťáku a rozhodně není přehnaně tuhé. Je ale fajn, že se nepříjemně nehoupe a při tvrdším brzdění předek motorky nepotápí do silnice. Brzdy Brembo zaslouží pochvalu, protože mi dávají vše, co od nich chci, a tím mám na mysli dávkování i účinek, ale i možnost nastavit si krok páčky.

Dá se říct, že na silnici splňuje Moto Morini X-Cape očekávání a vlastně není nic, co by mi zabrnkalo na nervy, ale zrovna tak nic, co by mě posadilo na zadek a rozbouřilo vlnu emocí. Prostě normálka. Možná proto už se těším do lehčího terénu, kam X-Cape patří a kde by se neměl úplně ztratit. Přepínám na terénní režim Off road a snažím se vypnout ABS. Kruci, jak to bylo, pátrám v paměti? Tohle totiž není úplně jednoduché a musím si to párkrát zopakovat, abych před další návštěvou terénu dokázal motorku zbavit ABS. Pravda, jízdní režim Enduro není vyloženě kontrastem k režimu silničnímu, ale je pěkné, že se změní schéma TFT displeje. Mimochodem, ten je úplně jednoduchý, dobře čitelný a přehledný.

První okamžiky v lehčím terénu opět říkají, že by si X-Cape zasloužil lehkou odtučňovací kúru, tak to prostě je. Na druhou stranu je fakt, že se s tím dá žít a ve finále se hezky v jeho stupačkách v rámci možností vyblbnout. Co mě ale mrzí o fous víc, to je pérování s menšími zdvihy a jednoznačně bych na fabriku zatlačil, aby mu alespoň dva cenťáky na předku i zadku přidala. Pro pohodové tempo, když vůbec netlačím na pilu a jen se vezu, je pérování dostatečné, ovšem když to má trošku odsejpat, cítím, že by to přeci jen něco chtělo. Už proto není úplně nejlepší se pouštět do větších akcí a Moto Morini prubnout na třeba na skocích. Tohle je z mého pohledu škoda a za mě by si X-Cape lepší podvozek prostě zasloužil, tím spíš, že je ergonomie za jízdy ve stoje hodně dobrá a cítím se ve stupačkách opravdu dobře.

Motor je hodně na pohodu, a tím pádem se dobře dávkuje i na kluzkém povrchu a v členitém terénu. Díky krátké převodovce a do síly zpřevodované jedničce dokážu leccos vyšplhat, což je také zásluha sériově nazutých pneumatik Pirelli Scorpion Rally STR. Spokojen jsem i s relativně dobrým chodem spojky, i když by mohla jít o krapet lehčeji, a také s dobře fungujícími brzdami, které mi umožňují rozumné dávkovámí i na nezpevněném povrchu. Celkově se dá říct, že s lehčím terénem se Moto Morini X-Cape umí popasovat relativně slušně, a když jezdím v turistickém tempu a kochám se krajinou, je všechno v lati. Když ale trošku zatopím pod kotlem a chci se víc vyblbnout, X-Cape mi připomene své limity. Nevím, jak vy, ale já jsem po první představení motorky očekával, že bude o něco víc zdatnějším offroaďákem než pohodovým cestovním turistou. Na druhou stranu, informace z technických tabulek už předem něco napověděly, a tím mám na mysli hlavně údaje o pérování a hmotnosti, a dá se říct, že víceméně odpovídají realitě.  

První svezení mám za sebou a teď mohu říct, že Moto Morini X-Cape jde považovat za rozumné cestovní enduro pro méně náročné adventure nadšence. Pokud nemají větší ambice se realizovat na nezpevněném povrchu, splní jejich očekávání. Ano, jde o čínskou motorku s italskými kořeny a s italským vedením, což je vidět hlavně na vzhledu, který rozhodně není špatný, nicméně je dobře, že zpracování není vůbec špatné. Z mého pohledu není cena 209 900 Kč až tak přehnanou, nicméně kdyby se tato verze na kolech s drátěným výpletem dostala pod dvě kila, šlo by se bavit o ceně zajímavé, protože pak by byla nepatrně dál, než je cena u Suzuki V-Strom 650 nebo Kawasaki 650 Versys, i když Kawa je na jiném podvozku. Je potřeba připomenout, že existuje i o deset tisíc levnější verze, která stojí na litých kolech a ve všem ostatním je stejná jako tento testovací kousek. Moto Morini X-Cape se tedy prodává na litých nebo drátěných kolech a hned ve třech barvách. Na výběr je tato šedá, dále pak červená a podle importéra nečekaně hodně žádaná bílá.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Marek Štvrtecký - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE