Moto Guzzi V9 Bobber: Když chceš život žít

Drzý vzhled tohohle uličníka vychází z očesaného stylu amerických motorek pro závody dirt track. Nám středoevropanům nabízí V9 Bobber svezení na tuhém podvozku a baculatých pneumatikách s motorem, který žije především na vlně krouťáku.

Moto Guzzi V9 Bobber: Když chceš život žít

Kapitoly článku

Mám rád motorky, které vám nedají všechno hned a kde se musíte alespoň trochu snažit. Moto Guzzi takové motorky dělá a Bobber není výjimkou. Už jeho opulentní vzhled, kdy motocykl trůní na balonových šestnáctipalcových pneumatikách o rozměrech 130 milimetrů vpředu a 150 mm vzadu napoví, že tahle jízda bude jiná. Kdo čeká, že budu hanit chování motorky na dálnici, kde se v rychlostech přes 130 km/h vlní aby vám dala najevo, že byste měli ubrat, toho nepotěším. Máme tu totiž motorku, která si to chce s vámi užít především na pohodu. Pozlobit ale umí taky slušně.

Bobber je poctivě postavená motorka a oproti modelu V7 je masivnější a po prvním nasednutí působí víc bytelně. Tvrdý pneumatiky, prošívaný oválný sedlo, rovný řídítka a zkrácené plechové blatníky. Barvám dominuje matná šedá, kterou střídá černá. Podrobněji se zaměřit na Bobbera znamená odhalovat nádherné detaily a ti, kteří chtějí najít slabé místo, taky najdou. Mě připomene při bočním pohledu škvíra mezi postranním krycím deklem a sedlem, že motocykl se vyrábí v Itálii, stejně jako vám to připomene nádherný motor a pěkné ovladače.

I přesto, že sedím na krásně měkké sedačce a obdivuji nádherné boky palivové nádrže, po chvíli se posouvám dopředu a dozadu a nemůžu najít nejlepší pozici. Sedlo je rovné a tak vás nijak neukotví na jednom místě. Nemůžu ale zase říct, že by mě motorka svazovala a diktovala jak mám sedět. Prostor dáme i spolujezdci a Alice vysvětluje: “Za řidičem už moc místa není. Vejdu se sem akorát. Posez je díky měkčímu sedlu pohodlný, ale ten podvozek je docela tvrdej. Rukama se nízké nádrže nechytnu a ani vzadu nemám žádné madlo. Škoda, dost by mi to pomohlo při nečekaném brždění. Jinak motorka je to nádherná a líbí se mi i její zvuk“. Vyčerpávající a lépe bych to neřekl.

Nakonec se lehce posouvám dozadu abych uvolnil nohy, které jsou dost vpředu a jimiž občas zavadím o hlavu válce. Zvykám si tady o něco déle, ale po stovce kilometrů už ve mě Guzzina vyvolává příjemný pocit. Měkčí sedlo se kupodivu ani po 180 kilometrech neprosedí, ale to už byste z důvodu 15ti litrové nádrže beztak hledali benzinku. Po spotřebovaných více jak deseti litrech se ozve hladový oko. Po dosažení rezervy se automaticky spustí počítadlo ujetých kilometrů.

Budík je sympatický a najdete tu kontrolku zařazeného kvaltu, denní a celkový ukazatel ujetých kilometrů, průměrnou rychlost, průměrnou a aktuální spotřebu paliva, teplotu okolního vzduchu a hodiny. Velice oceňuji listování v menu na řídítkách. Mimochodem, zdejší přepínače jsou jedny z nejhezčích, jaké jsem kdy na motorce viděl. Kvalitní materiál a čisté designové skvosty. Moc pěkné. Ovládání je intuitivní, pouze odezva při vypínání blinkru je díky úzkému tlačítku nezvyklá. Zkrátka si můj palec pamatuje z jiných motorek větší čudlík. Jediné co zde můžete nastavit, a to ve dvou krocích, je kontrola trakce, která se brzo ukázala jako potřebná. Při přejíždění tramvajových pásů a kočičích hlav na mě kontrolka dost často blikala. Tuhé tlumení, tvrdé pneumatiky a silný kroutící moment v nízkých otáčkách si holt žádají své. Adhezi, potažmo trakci rozhodí i několik nerovností ihned za sebou a jízda je vlivem náhlého ubrání výkonu ucukaná. Nicméně, kontrolu trakce lze zcela vypnout a rozhodně se nemusíte bát, že byste na první dlažební kostce sebou flákli. Prostě jen musíte s plynem opatrně.

Při zařazení prvního kvaltu o převodovce téměř nevíte. Kouknu na budík, který je frajersky hozený trochu bokem a tam nesvítí žádné číslo. Jednička se zobrazí až s lehkým puštěním spojky. Po několika minutách jízdy se šestikvaltová převodovka začíná projevovat a je přesná s fajnovou odezvou. Zobrazení kvaltů na displeji má menší prodlevu a pokud držíte vymáčklou spojku, na displeji nesvítí nic. Spojka s větším průměrem než u V7 má dle výrobce zajistit přenos vyššího výkonu, ale také usnadnit práci s páčkou a skutečně tomu tak je.

Suchá spojka nabíhá čistě a při rozjetí není potřeba mnoho plynu. Neduh chcípání studené V7 tu také zmizel, a pár vteřin po nastartování můžete volně vyrazit aniž byste se obávali, že vám motor "umře". V9 je prvním modelem z produkce značky Moto Guzzi, který se musel přizpůsobit emisní normě EURO 4. Proto využívá nového systému vstřikování paliva značky Marelli i novou řídící jednotku motoru. V souvislosti s emisemi přichází ke slovu také systém přidávání vzduchu podporujícího spalování, třícestný katalyzátor a dvě kyslíková čidla.

Pro nás to znamená čistší náběh výkonu, ale i větší ticho z výfuku. Otáčkoměr tu neexistuje, ale neschází. Motor je předvídatelný a tak jak jsme všichni zvyklí, už z poslechu vytočeného motoru víte kdy přeřadit. V-twin o objemu 853 kubíků je fungl nový. 90° vidlicový dvouválec s podélně uloženou klikovou hřídelí je chlazený vzduchem a olejem. Najdeme tu novou klikovou skříň, olejovou vanu a speciálně kalibrovanou klikovou hřídel pro živější charakter a lepší brzdný účinek. Mazací systém byl navržen tak, aby lépe absorboval teplo a pomohl snížit výkonové ztráty i spotřebu paliva. Nové pořádky nastaly i v hlavách válců. Dvojice ventilů nejsou uspořádány souběžně jako u V7, ale v náklonu. Motor je dravější a hladovější po otáčkách, zbavený vibrací. Ty pocítíte pouze nepatrně v rukou na dálnici při konstantní jízdě, ale nejsou nepříjemné. Maximálních 55 koní dosáhnete na 6 250 otáčkách, ale zdejší sílu utváří především kroutící moment 62 Nm už ve 3 000 otáčkách. Popravdě, není to síla jako když na vás spadne piáno, ale jako když se při lavině nabaluje sněhová koule.

Dvěstě kilogramů vážící stroj je v zatáčce do rychlosti 100 km/h stabilní. Druhá třetí zatáčka a přijdete Bobberu na chuť. Snadno škrtáte i stupačkama, ale s bikem to nic neudělá, žádná nervozita. Ovladatelnost je na tento typ stroje skvělá. Limitující je pouze přední široká pneumatika, ale to neříkám nic nového. Pokud však mohu srovnat s podobnými stroji na kterých jsem měl možnost jezdit a které se hlásí ke stylu bobber, tak tohle je absolutní číslo jedna. Ostatní se můžou svými tuhými vykodrcanými podvozky jít zahrabat. Konkurence z Ameriky je humpolácká a ani za mák vám nedá od předního kola žádnej cit do rukou. Tady dostanete informace v rychlém průjezdu zatáčkou, stejně jako při neomaleném přejetí železničního přejezdu. Tam kde jiní působí, že se jejich přední kolo brodí v bahně, tam se s Bobberem vrháte neohroženě do hlubokého náklonu.

Při brzdění je nutné připomenout, že jeden přední kotouč je plně dostačující. Páčka je sice měkčí, ale nepropadá se. Pokud zaberete víc, je odezva od brzdiče Brembo tužší a není tak konkrétní, ale pořád víte kolik síly pouští třmen na kotouč. Co se týká praktičnosti, můžete vyrazit i na nějakou tu polňačku a dojet k rybníku. V9 Bobber odvede stejnou službu i při dálničním přesunu do vedlejší země. Výrobce nabízí množství doplňků od plexištítu, postranních brašen po zpětná zrcátka do konců řídítek. Se spotřebou je to jako u ostatních motorek, tedy v závislosti na stylu jízdy. Po dálniční stotřicítce kde se dostáváte na 5,6 litru na sto kilometrů vám ve městě klesne spotřeba o půl litru dolů. Kochačka okreskami pak potvrzuje průměr lehce pod 5 litrů na sto kilometrů.

V9 Bobber je hlavně o tom se do týhle motorky zamilovat. Potom už se jen můžete těšit na jízdu plnou vzrušení. Motorka vypadá, ale i působí, že by vás mohla s klidem přežít, jelikož nese kupu poctivého materiálu. Chováním na silnici je to Italka jak má bejt. Vášnivá šťabajzna, která umí rozjet pořádný tóčo. I když je to s ní někdy pěkně o nervy. Moto Guzzi vrací čas o několik desítek let zpět. Nejenom nádherným designem, ale i při jízdě se ocitnete jako v jiném světě. Motorka pro ty, co si chtějí život především užít.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka - Výška testovacího jezdce: 177 cm

Klady a zápory

+ styl, kvalita, robustnost
+ výborné jízdní vlastnosti s ohledem na zařazení
+ pohodlí při cestování


- často zasahující kontrola trakce
- málo místa pro spolujezdce


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 5x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist