Kawasaki ZX-10R vs Honda CBR1000RR

Obě krasavice se předvedly v plné parádě na podzimní pařížské výstavě. Řekl bych, že tenkrát vyvolaly zhruba stejné reakce publika. Někomu ihned úžasem spadla čelist a někdo musel počítat do šedesáti, aby si vrátil srdeční arytmii do normálu. Zbrusu nová Ninja, stejně jako fungl nová Fireblade, totiž obě vsadily na hodně odvážné tvary. Honda se pustila cestou ladných oblých křivek, naopak Kawasaki vsadila na ostré řezané linie. Ted už je na každém z vás, která bude tou jeho nej, alespoň co se designu týče.

Při prvním kontaktu s litrovým „cebrem“ jsem byl tak trošku na rozpacích. Ovšem když pak přede mnou stálo pěkně na živo, začal jsem rychle měnit názor. Fascinuje mě kompaktní velikost, protože takovéto rozměry byly donedávna záležitostí pouze supersportovních šestek. Každým pohledem se mi ohnivá čepel dostává víc pod kůži. Přísná maska s pohledem pitbulla, drobounká podsedlovka nebo krátká koncovka výfuku těsně vedle kyvky vytvářejí velice kompaktní celek bez zbytečných parádiček. I když… jednu parádičku si japončíci neodpustili, jsou to dvě LED diody ve zpětných zrcátkách, hned vedle směrovek. Demonstrují, jak malý detail může mít obrovský efekt.

Červeno-černé provedení rozhodně netrpí nedostatkem temperamentu a hned se stává mým favoritem barevných kombinací, které Fireblade 08 nabízí. Kdybych mohl snad jen něco změnit, byly by to světlé hliníkové stupačky jezdce i spolujezdce. Takové matně černé, jako má Kawa, by nebyly vůbec od věci.
Hranatá Ninja se oproti Fireblade zdá o něco mohutnější. Charakteristickým prvkem nejnašláplejší Ninji je bezesporu přední maska, rozpůlená trojúhelníkovým otvorem náporového sání. Dovolím si tvrdit, že maska z profilu působí mnohem dravějším dojmem než při pohledu z očí do očí. Konec konců, pohled na pekelně oranžovou ZX-10R ze strany připomínající šíp je hodně sexy – a co teprve pak zelená klasika... Jak známo, norma Euro3 je neúprosná, ale odtučňovací kůra by baculaté koncovce výfuku stoprocentně sedla. Opticky by určitě ZX-10R odlehčila.
Držáky SPZ nejsou tou nejhezčí partií ani jednoho z těchto superbiků (ostatně kterého ano), jsou si konstrukčně docela podobné, ale v tomto směru má Kawa navrch. Stačí povolit jen čtyři šroubky pod sedlem spolujezdce a je dole. U Hondy to není až taková sranda, protože držák je součástí plastové části podsedlovky. Pod sedlem spolujezdce Ninji i Fireblade se nachází malý úložný prostor, kam se v klidu vejde třeba zámek brzdového kotouče. Ten Hondy je sice o kousek prostornější, ale zase o něco hůř přístupnější než u Kawy. Konec konců, je fajn, že vůbec nějaký úložný prostor je k dispozici, protože i u mašin s mnohem menší porcí sportovních ambicí nebývá vůbec.
Po prvním nasednutí je milým překvapením, jak pohodlné, ač sportovní, sedla oba superbiky nabízejí. Také „pracovní“ prostor jezdce patří mezi ty větší. ZX-10R nabízí podle očekávání o něco více sportovnější posaz se sedlem ve výšce 830 mm na zemí, než CBR1000RR, které má sedlo o 10 mm níže. Řídítka má Kawa už na první pohled o dost užší, sklopené pod větším úhlem než Honda. Jezdecká poloha Hondy je tak trochu vstřícnější každodennímu použití a jízdě na delší štace.
Přístrojová deska je u CBR naprosto přehledná a navíc velice elegantní. Hliníkový rámeček hezky lemuje analogový otáčkoměr, spojený s digitálním displejem. Ten zobrazuje všechny nejdůležitější informace, ale jedno mu chybí – tím je ukazatel zařazeného stupně, jehož absenci jsem nekritizoval sám. Přístrojovka Kawasaki je plně účelovou záležitostí. Analogový otáčkoměr s digitálním displejem ve středu se může v první fázi zdát trošku složitým, ale je tomu právě naopak. Všechny údaje jsou dobře čitelné a navíc nepostrádá údaj o zařazené rychlosti (pouze by mohl být ještě signalizován neutrál). Výhled ve zpětných zrcátkách jedné i druhé mašiny je slušný a odpovídá dané třídě. Nemohu si pomoci, ale směrovky Kawasaki vedle zrcátek na mě působí, jako pěst na oko.

Pár metrů jsem si vyzkoušel také roli „batůžku“. Je jasné, že ve dvou oba sporťáci ztratí na vymazlených jízdních vlastnostech, ale jsou chvíle, kdy to prostě ve dvou musíte zvládnout. Větší pohodlí si spolujezdec překvapivě užije na ZX-10R. Při posedu není potřeba mít tak zlomené kolena jako na CBR.
Na odtajnění hodnot výkonu nových superbiků se vždy čeká jako na smilování. Honda vytáhla svoje eso z rukávu hned při pařížské premiéře. A výsledek? 178 koní při 12 000 tis. otáčkách za minutu a kroutící moment 112 Nm při 8 500 otáčkách za minutu. Naopak Kawasaki nechala prostor pro vášnivé diskuze a tyto hodnoty zveřejnila až po nějaké době. Bez náporového sání dosahuje výkon 188 koní s maximálním kroutícím momentem 113 Nm při 8700 otáčkách za minutu. Výkon s náporovým sáním RAM Air dosahuje plných 200 koní při 12 500 otáčkách za minutu.

Jak už jsem zmínil, počasí se k nám otočilo zády a nebyl tedy prostor pořádně prozkoumat, jak se maximální výkon bude dát přenést na silnici. Stejně tak novinku Kawasaki KIMS (Kawasaki IgnitionManagement Systém).
Ve zkratce se jedná o elektronický systém hlídající nežádoucí prokluz zadního kola, důsledkem přidání plynu, které velice často končí higsiderem. Zkusíme ještě vše jednou ozkoušet na okruhu nebo znovu v průběhu sezóny.
Honda, ač se nezdá, je velice jemná a příjemná holka, která vyhoví za jakékoliv situace. Výkon je příjemně plynulý, čitelný a už od nízkých otáček ukazuje svou sílu. S lineárním průběhem pokračuje až po maximální otáčky, prostě žádný kopanec a nečekané překvapení. Pro Ninju pohyb v nízkých otáčkách také není velkým problémem, ale je cítit, že to pravé použitelné přichází o něco výš. Když pak ručička otáčkoměru mine číslici 8, začíná to pravé litrové rodeo. Oslizlé a studené silnice hned ukazují varovný ukazováček a je po legraci. Asi budete souhlasit, že výkony na hranici dvou set koňů si zaslouží ochutnat především na pořádném okruhu, kde je možné poznat víc. Za zmínku stojí kroutící moment, který mají oba motocykly téměř stejný. Proto není žádným problémem při zařazeném šestém rychlostním stupni vzít za heft a ochotně vystřelit kupředu.
Fireblade i Ninja disponují pochopitelně sportovní šestistupňovou převodovkou. Krátká převodovka Hondy pracuje jemně a naprosto přesně. Jednotlivé převodové stupně perfektně zapadají bez odmlouvání i při řazení nahoru bez spojky. Jestli jsou kroky mezi převody u Hondy krátké, u Kawasaki jsou ještě kratší. Převodovka funguje docela dobře, snad jen zvukový doprovod je o něco hlasitější.

Jak už jsem zmínil, Honda je velice příjemná a hodná slečna i co se jízdních vlastností týče. Jakmile na ni sednete, máte pocit, že všechno tak nějak funguje jednoduše a samo. Je drobná, lehká a ihned padne do ruky. Váha pod dva metráky s náplněmi je perfektně rozložena. Nový, užší a o 2,5 kg lehčí rám svařený ze 4 kusů je zárukou výborných jízdních vlastností a společně s výborným odpružením nedává prostor nepříjemnému přemlouvání před zatáčkou. Výborně drží stopu a z náklonu do náklonu se překlápí s velkou chutí a především lehkostí. Honda inovovala také elektronický tlumič řízení, který si v klídku plní svou práci a pro běžné ježdění je naprosto ideální.
Na Kawasaki potřebuje nějaký ten kilometr spolykat, abyste ji dostali do ruky a pochopili co má ráda. Je to o něco vyhraněnější sporťák, který už vyžaduje nějaké zkušenosti se supersporty. Potom vás ale chytne a nepustí. Výrobce udává suchou váhu 179 kg, takže se všemi náplněmi bude mít asi lehounce přes dvěstě kilo. Sériově je montován klasický polohovatelný tlumič řízení. Pro běžný provoz na silnicích fajn, ale na okruhu bude asi oceněn daleko víc, díky možnostem nastavení požadovaného útlumu. ZX 10-R si na silnicích počíná velice jistě, skvěle drží stopu a ochotně se pokládá do zatáček.

Čtyřpístkové radiální brzdy Tokico neponechají nic náhodě, pracují jak mají a je na ně spolehnutí. I Honda používá brzdy značky Tokico. Přesto pocitově fungují ještě o něco líp a jemněji. Podle mého názoru jsou hodně silnou stránkou poslední generace Fireblade.
Obě letošní superbikové novinky se povedly. Přesto je každá jiná. Jeden bude do nebes vynášet Hondu CBR 1000RR a druhý zase Kawasaki ZX10-R. Je to dáno tím, že každý máme jiné priority a představy o ideálním superbikovém stroji-je fajn, že je z čeho vybírat!
Honda CBR1000RR je takovou velice hodnou divoškou, která ihned padne do ruky. ZX-10R je o něco vyhraněnějším sporťákem, který bude chtít víc porozumění. Zachtělo se vám některé z nich a ptáte se jak hluboko bude potřeba sáhnout do kapsy? ZX-10R si v Kawasaki cení na 359 000 Kč a u Hondy to dělá 349 900 Kč (údaje pro duben 2008).