Kawasaki J125: Ninja pro autaře

Už dva roky má Kawa co nabídnout i těm kupcům, kteří dávají přednost praktickým výhodám před emocemi. Zájemci o její skútry však doposud museli disponovat minimálně řidičákem A2 a ti, co chtěli odjet jenom s papíry na auto, se museli poohlédnout v jiném krámu. Poptávka po stopětadvacítkách je přitom - právě proto, že na ně stačí vychodit v autoškole skupinu B - pořád vysoká, takže představení dalšího skútru v této kubatuře bylo poměrně logickým krokem.

Kawasaki J125: Ninja pro autaře

Kapitoly článku

Zrovna tak není žádným velkým překvapením, že se  novinka s pragmatickým názvem J125 svými rozměry řadí mezi maxiskútry. Jestliže Kawasaki našla základ modelu J300 v skútru Kymco Downtown 300i, musela při dalším rozšiřování řady udržet nastavený směr. Takhle to dává smysl: třístovka se celkem osvědčila, stopětadvacítka dostane stejný styl. Ostatně, u dodavatele základní techniky se zrovna nabízel malý Downtown jako šikovný základ pro motor a podvozek.

Navenek však Kawasaki od Kymca rozeznáte snadno. J125 totiž pochází ze stejného designérského prkna jako stejnojmenná třístovka, a kromě tvaru zelených polepů a krytu výfukové koncovky se od ní zásadně neliší. V předních pozičních světlech najdete efektní LEDky, zadní světlomet, který svým tvarem odkazuje na motocykly Kawasaki řady Z, vás zase odliší od davu. Skútr je už od pohledu stejně prostorný a pohodlný jako jeho silnější příbuzný, a nijak nezaostává ani výbavou. Stupňovité dvousedlo nabízí víc než dost prostoru pro dvoučlennou posádku, a po jeho odklopení se odkryje stejně velkorysý úložný prostor. Určitě chválíme hydraulickou vzpěru, která drží sedlo v otevřené poloze nebo LED osvětlení vnitřku kufru s automatickým rozsvěcením. Samotný objem podsedlového prostoru by se dal vyměřit jednou integální přilbou plus menší aktovkou či kufříkem, dále je k dispozici schránka na drobnosti (nebo nabití telefonu přes instalovanou 12V zásuvku) v přední kapotáži a obligátní háček k zavěšení případného dalšího nákladu. Ještě kdyby tak přední přihrádka byla zamykací.

Pohled přes poměrně vysoká řídítka je opět totožný s třístovkou: mezi oválně lemovanými budíky tachometru a otáčkoměru se vešel displej s palivoměrem, ukazatelem teploty motoru, hodinami a počítadly kilometrů. Bez změny zůstala i gumová tlačítka sloužící k přepínání údajů, jejichž nepohodlné ovládání trochu kazí celkový dojem. Ovladače na řídítkách přitom slouží svému účelu bezchybně, a nejčastěji používanou kolébku pro zapínání blinkrů už po chvíli dostanete do podvědomí. Poněkud neobvykle působí umístění spínací skříňky, ovšem k dobru mu budiž to, že klíček v těchto místech ničemu nepřekáží. A mechanický imobilizér v podobě plechové záklopky také není k zahození.

S plnou třináctilitrovou nádrží a dalšími provozními kapalinami skútr váží macatých 182 kilo, a k takové hmotnosti je třeba přistupovat obezřetně. Kawasaki snížila těžiště umístěním nádrže pod podlahu, a nášlapy pro nohy vzadu po stranách vykrojila, aby jezdci s kratšíma nohama dosáhli bezpečně na zem. Tím se sice zkrátil prostor pro chodidla, ale cestovní pohodlí to naštěstí nezhoršuje. Spolujezdec pak odkládá nohy na samostatné vyklápěcí stupačky, a držet se může masivního zadního nosiče.

Zásadní otázka před jízdou zněla: jak si s váhou, které do hmotnosti silnější třístovky chybí necelých deset kilo, poradí legislativou utlumená stopětadvacítka? Jak už bylo řečeno, Kawasaki tady vsadila na techniku tchajwanského výrobce, a použila kapalinou chlazený čtyřventilový jednoválec s maximálním výkonem 10,3 kW. V poměru váha/výkon tedy J125 na třístovku značně ztrácí, což se projevuje především při rozjezdu z místa. I tady platí známé pravidlo, že menší objem lze dohnat jedině vyššími otáčkami, ale rozmotat motor z volnoběhu alespoň do poloviny otáčkoměru přeci jen nějakou tu vteřinku trvá. Králem semaforů se tedy stanete jen v případě, že kolem vás už budou stát jen samá auta - nebo maxiskútry s podobnou motorizací.

Lehčím a živějším stopětadvacítkám však začíná Kawasaki konkurovat hned na prvním rychlejším úseku, kde se nelekne ani osmdesátky, ani vyšších rychlostí. A pokud váš akční rádius zahrnuje víc než pár přilehlých ulic, rádi obětujete trochu ospalé starty ve prospěch maximálky. Ta se nachází - alespoň podle tachometru -  ještě dál než se píše v prospektu. Po dálnici se dá pohodlně svištět rychlostí 110 km/h, a pořád ještě zbývá malá rezerva na předjetí.

Skútr se přes svou vyšší hmotnost a delší rozvor ovládá pořád relativně snadno, a proplést se kolonou - byť v minimální rychlosti - není takový oříšek, jak by se podle jeho maxi-rozměrů mohlo zdát. Konstrukce podvozku ale ještě víc nahrává vyšším rychlostem, kdy skútr na přední čtrnácti- a zadní třináctipalcové pneumatice ladně pluje po silnici za vydatné podpory odpružení. Pár zadních tlumičů nabízí možnost doladit předpětí pružin v pěti stupních podle zatížení nebo stylu jízdy.  

Během testu nám letošní aprílové počasí nadělilo i nejednu sněhovou přeháňku, a právě v těchto situacích jsem nejvíc ocenil účinek rozměrné kapotáže a předního plexi, které i přes svou střední výšku solidně odvádí vzduch nad hlavu. Není tohle jeden z důvodů, proč jsou skútry tak populární mezi majiteli aut? O pohodlí při jízdě tady jde v první řadě, a s tím koneckonců souvisí i takový převod variátorem. Žádné hledání šaltrpáky nohou, opatrné pouštění spojky - jen plyn a brzdy, jako u automatické převodovky. 

Mimochodem, brzdy jsou vzhledem k motoru lehce předimenzované. Stejné dvě kotoučovky dokážou v pohodě zkrotit i těžší a rychlejší třístovku, takže u J125 máte velkou rezervu. V nabídce je zatím i levnější verze bez ABS, ale popravdě řečeno, šetřit zrovna na tomto místě se asi nevyplatí.

Jak se tedy Kawasaki vydařil vstup do kategorie, která oslovuje čím dál víc řidičů aut? Přirovnání v titulku je samozřejmě nadnesené - Kawasaki J125 nemá takové supersportovní ambice, alespoň pokud budeme mluvit o jízdním projevu. Jeho design však příslušnost ke značce jasně prozradí, a pokud jde o užitnou hodnotu, pak nenajdete příliš důvodů k nespokojenosti. Blíž k ideálu by Kawu J125 posunul lépe vyřešený přepínač údajů displeji, zamykací přední kastlík nebo hezčí spínačka, ale jinak převládají jen samá pozitiva. A to, že Kymco Downtown stojí o tři tisíce víc, je jeden z dalších argumentů které mluví pro Kawu.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška - Výška redaktora: 186 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 6x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist