journeyman_brezen




Harley-Davidson Forty-Eight: Styl až na druhém místě!

Asi bych neměl být zastáncem takových motorek jako je Forty-Eight. Před nedávnem jsem totiž mezi kamarádama vychválil do nebes univerzálního naháče Suzuki GSX-S 1000. Motorku s průměrným designem a s motorem pro všechny typy řidičů. Jak potom může v mých rukách dopadnout tenhle individuální kus železa od amíků?

Kapitoly článku

Upřesním ale, že nádhernej kus železa! Po dlouhý době jsem k motorce přistupoval jinak a nutno říci, jako kdyby byla moje vlastní. Když se totiž tenhle model před pěti lety objevil, v duchu jsem si představoval, že jednou bych chtěl mít v garáži něco podobného. Momentálně však sedím na obrubníku, sleduji siluetu čtyřicetosmičky a hledám slova, jak bych tento test začal. Jeho styl se mi moc líbí a asi nebudu příliš objektivní. Přesto se pokusím.

Název Forty-Eight odkazuje na rok 1948, kdy byla výrobcem poprvé na motocykl namontována nádrž typu burák. Řada Sportster pak v této tradici nepřetržitě pokračovala, abychom se dostali až sem, k motocyklu, který chce být na první pohled především stylový. Sám výrobce o tomto modelu hovoří, že jde o motocykl do velkoměsta. A pokud k tomu takto přistoupíte, nabídne vám Forty-Eight ohromnou porci zábavy. A věřte, že dostanete ještě něco navíc.

Od dealera víme, že v Evropě je o Fortyho zájem a největší fandové jsou ve Španělsku a v Itálii. Většinou třicátníci, kteří na popojíždění do velkoměsta nechtějí kaféčko nebo skútr a tíhne je to ke dvěma písmenům H-D. Forty je určen ale i na menší výlety a hlavně svojí nízkou pozicí v sedle poskytne zcela odlišné zážitky než jiný bike. Nohy posazené dopředu utvářejí s polohou sedačky a nízko položenýma řídítkama trojúhelník, který vyniká ležérní pozicí. Posed je tedy pohodlný a přitom vybízí k neustálé akceleraci, kdy se řítíte kupředu se zadkem u země a nohama vpřed. Je to velmi návykové a každej kdo měl možnost se tady posadit, si to chválil.

Nový model pro rok 2016, který máme v testu, obdržel masivnější přední vidlici o průměru 49 mm, nastavitelné nové zadní tlumení, pohodlnější sedlo a nové ráfky. Tyto změny by měly mít dopad na větší pohodlí a tím by si mohl motocykl získat daleko víc fanoušků, kteří byli doposud od koupi odrazeni přílišnou hrubostí. Po prvních chvílích v sedle nic zásadního nepoznáte. Rozhodně ne, pokud nemáte zkušenosti s předchozím modelem. Kvalitnější tlumení se pozná až s přibývající rychlostí.

Začneme ale popořadě, takže tam peru první kvalt a vyrážim do města. Pro navolení vyššího stupně převodovky po vás Forty nutně nežádá nákop novozélandského ragbisty. Kvalty tu totiž zaskakují velmi přesně se správným mechanickým zvukem a stačí vám k tomu jen špička boty. O trochu víc síly pak musí řidič vyvinout při brždění. Na jeden kotouč můžete zlehka a dostanete adekvátní sílu, ale pokud přidáte ráznost a sílu, dostanete tu správnou odezvu. Ostatně všechno si tu s přibývající rychlostí žádá mužnou sílu a rozhodné povely. Forty je tedy hlavně Harley a až potom stylovka.

Řízení je v rychlostech do padesáti kilometrů za hodinu velmi pohodlné, necítíte žádné nepříjemné vibrace a motor se plynule sbírá už od volnoběhu. Tedy pardón, vibrace tu jsou a to ty nejlepší jaké můžete na motorce mít! Tlukot ocelového srdce k vám ale pustí jen tolik vibrací, abyste z toho měli především radost. To bušení připomíná opakované výstřely z protitankového děla a po ležérní poloze za řídítky je to další věc, která pokud vás chytne, už nepustí.

Přichází první zastavení na křižovatce a je jasné, že motorka se okolí moc líbí. Otáčejí se všichni. Staří, mladí, kluci, holky. Nízký posez a otevřená přilba pak tomu celému divadlu dodávají ten správný šmak. Forty se v ucpaném provozu proplétá sebevědomně a přitom vás nenutí tlačit se do průserů. Jízda na něm vás uklidňuje a chcete si to prostě užít. Dlouhý rozvor je v pomalých  rychlostech znát, ale spojka nabíhá hladce a nohy jsou blízko u země připravené kdykoliv zaasistovat. Tím se stává popojíždění ve městě velmi příjemné. Sedlo je měkké a pokud nenarazíte vyloženě na deseticentimetrový hrb, dá se v sedle vydržet i několik hodin. Pauza na uvolnění přijde ale po každé hodině vhod, takže malá osmilitrová nádrž má přeci jen něco do sebe. Zhruba po vyčerpání paliva, kdy se o slovo hlásí rezerva, je správný čas na menší odfrknutí.

Na benzince za městem jsem opět středem pozornosti a motorka má z každého úhlu pohledu ty správný grády. Zaujmou i zajímavé detaily, které majitelé novějších HD už znají. Jsou to koncové i brzdové světlo zakomponované do zadních blinkrů a nebo bezklíčové startování. Jakmile se přiblížíte s klíčkem v kapse, posadíte se, elektronika vás zaregistruje a můžete startovat - jak pohodlné. Automatický alarm si pak sympaticky pípne, když odcházíte od motorky. I tyto detaily dělají na okolí dojem, ale nejvíc potěší samotného majitele. Věřte, že na ostatních motorkách vám to pak bude chybět. A od teď mi už také budou na každém chooperu zaručeně chybět i spodem uchycená zpětná zrcátka. Nejenom, že to dobře vypadá, ale ono to i moc dobře funguje. Tím, že jsou schovaná a nikde netrčí, může si výrobce dovolit je udělat víc baculatý a neřešit tolik vzhled. Tím je zorný úhel větší než je obvyklé. Dále vám ve výhledu nevadí vaše ramena ani ruce a co je nejlepší, že se v ilegálních rychlostech téměř vůbec neklepou. Někdy je i možné už z dálky rozeznat druh auta (typ řidiče) jedoucí za vámi.

Dost bylo kochání se v zrcátkách a tak rozjíždim Fortyho peprněji mezi osmdesát a 120 km/h a zde teprve dostávám tu správnou dávku americké zábavy. Motor si přede okolo 2 500 otáček a při každém přidání vás odmění přísunem šťavnaté porce devadesáti Newtonmetrů. Kroutící moment přetejká z motoru všemi směry a dere se do popředí bezprostředně, ale s rozvážností. Je to jako když se valí sněhová koule z kopce a postupně se nabaluje. Je čím dál víc mohutnější, silnější a rychlejší. A najednou, v jeden moment zjistíte, že letíte jak střelený a jako kdyby to šílenství už nešlo zastavit. Těžko byste pak hádali, že je tenhle drsný motor i přívětivý. Příkladné chování silného motoru a měkce nabíhající spojky v jakékoli situaci v silničním provozu posouvá pak tuhle parádu do jiné ligy, která se jmenuje kultivovanost. A není tomu jen u motoru.

Nová masivnější přední vidlice s catridge tlumící technologií je oproti dřívějšku klidnější a předává do vašich rukou tu správnou tuhost. Zadní odpružení, které poskytuje nastavení je už v základu kvalitní, a jsou tam i náznaky progresu a snahy kopírovat terén. Podvozek je pro naše rozkopané silnice sice pořád dost pevný, ale míra vylepšení je znát a rozhodně se jedná o posun k lepšímu. Oproti staršímu modelu jsou informace do vaši zadnice přesnější a v zatáčce si užíváte o něco víc broušení patron. Do stran vytrčené stupačky jsou zde stále limitující, ale o moc víc už Fortyho do náklonu stejně nepošlete.

Usazuji tak rychlost na 130 km/h a hrnu se dálnicí. I tady v konstantních rychlostech nacházím u Fortyho velké zalíbení. Ruce jsou v té správné vzdálenosti a ramena uvolněná. Ochrana před větrem je na stejné úrovni jako u jiné nahaté motorky a při výšce jezdce do 180 centimetrů není problém. Nechat se tedy strhnout k rychlé jízdě je tak velmi snadné. Táhlé zatáčky ve vysokých rychlostech vyžadují ale vaše včasné nasměrování a vedení po celou dobu průjezdu. Nic není zadarmo, a pokud chcete jezdit rychleji, právě tady musíte vyvinout víc úsilí a ukázat, že nejste lemplové. Přesně v tu chvíli Forty dostává ten správný smysl.

Je to stylovka, na kterou je radost pohledět a která vám zajistí dostatek pozornosti od okolí. Na oplátku žádá ale vaše schopnosti a snahu. Váš vklad do tohoto vztahu se pak projevuje v touze znovu a znovu se projet, abyste věděli co všechno spolu můžete ještě zažít. V každém případě ale musíte mít i velký smysl pro humor a pochopit, že tady se většina věcí odehrává jinak. Když jedu na takovém biku, jsem něco jako komiksová postavička Kapitán Amerika a je mi jedno jestli ostatní motorky brzdí líp a nebo se daji víc poklopit. Je to jako chtít po klukovi, co má doma Yamahu R6 aby si nepředstavoval, že je Valentino Rossi a nedíval se o víkendu na Moto GP. Jo, všechno má svý, ale někde tomu chybí charakter, což rozhodně není tento případ. Forty Eight má charakteru na rozdávání!

Poptáváte-li se tedy po schopné stylovce, neposlouchejte rady odborníků, že japonské a evropské motorky jsou lepší. Jsou to totiž úplně jiný stroje. Tenhle Haryk má koule, funguje v reálném životě a rozhodně nejde jen o motocykl na parádu. A pokud se ptáte, zda Fortyho až jako druhou mašinu do garáže? Tak na to taky zapomeňte, takhle by to totiž nefungovalo. Pokud jste k sobě upřímný a zkrátka se vám líbí, tak nevymešlejte a svezte se. Forty Eight pro rok 2016 dostal přesně tolik změn, aby se našlo víc zájemců. Chci tyhle motorky potkávat na našich silnicích častěji, ať je na co koukat!

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ Stylový vzhled
+ Silný a návykový motor
+ Universální bike (s ohledem na zařazení)


- Pro naše silnice stále dost drsný podvozek
- Neberu tolik abych si jej mohl koupit


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (17x):



TOPlist