GG Quadster na Slovakiaringu

Text: Matěj Oliva | Foto: Vláďa Novotný , Wlada Novotný | Zveřejněno: 12.4.2010 | Zobrazeno: 18 859x

Přestože čtyřkolky jsou především terénní záležitostí, občas se někdo rozhodne postavit stroj pro silniční použití a my Vám rádi přineseme její test. Po svezení na silniční tříkolce, pracovce se sníženým podvozkem, nebo ultraširoké sportce jsem myslel, že už mě nedokáže nic překvapit. A přece, do ruky se nám dostala opravdu exkluzivní záležitost.

Kapitoly článku

Technika

Název firmy GG Vám asi nic říkat nebude, ani se nedivím. Jde o Švýcarskou dílnu zabývající se výrobou tuningových dílů pro auta BMW. Zhruba 30 % produkce společnosti ale dělají čtyřkolky Quadster. Technika je na první pohled jednoduchá, základem je pohonná jednotka z BMW K1200S. Ta je doplněna kardanem pro náhon zadní nápravy Quadsteru. Motor dosahuje výkonu 180 koní, což na váhu 380 Kg není vůbec špatné. Řízení zůstalo stejné jako na motorce, jen nožní brzda ovládá všechny brzdiče a páčka na pravé ruce pouze předek. Vlevo je spojka a řadí se klasicky nohou. Oproti motorce přibyla zpátečka přiřazovaná elektronicky pomocí přepínače na řídítkách. Na zpětný chod lze zařadit všechny rychlostní stupně, takže můžete couvat přes 200 km/h.

Co je na čtyřkolce zajímavé, je dokonalé zpracování i těch sebemenších detailů. Téměř všechny komponenty si GG vyrábí sama a to včetně brzdičů nebo třeba diferenciálu. Díly opracované na CNC strojích navíc vypadají opravdu luxusně. Nikde nenajdete sebemenší nepřesnost, špatný svár, nebo vyčuhující šroub. Vše má zkrátka švýcarskou přesnost. Jedním z mála dílů, které jsou nakoupeny mimo, jsou luxusní kovaná kola Marchesini, která by měla zajistit dokonalou ovladatelnost. Čtyřkolka je obuta do klasických automobilových Dunlopů Sportmax.

Design

Z pohledu designu je Quadster rovněž velice zajímavou záležitostí. Předku dominuje mohutná maska se čtyřmi čočkami. Jak moc je povedená nechám na vás, mně připadá minimálně zajímavá. Za ní následuje velký kryt airboxu a baterie, nádrž je pod sedlem a plní se hrdlem za sedačkou spolujezdce. Sedlo je celkem pohodlné, je tak akorát tvrdé a dá se na něm celkem bez problémů pohybovat. Palubní deska je přejatá z BMW, stejně jako ovladače včetně dost netradičního přepínání blinkrů. Na každé rukojeti je tlačítko, kterým se zapíná příslušný směr, dalším tlačítkem se pak blinkry vypínají. Majitelé BMW na tento systém nedají dopustit. Mně absolutně nevyhovuje a i v továrně už to asi inženýrům docvaklo a na poslední generaci řady K1300 je již klasická kolébka. Před řídítky je pak tlačítko a kontrolka řazení zpátečky.

Hodně zajímavé jsou dva boxy umístěné vedle nohou spolujezdce. Celkem pěkně zapadají do celkového designu st

roje a jsou natolik objemné, že by asi nebyl problém se sbalit na měsíční dovolenou. Jsou samozřejmě opět poměrně luxusně zpracované a nechybí ani hydraulická podpěra otevřeného víka kufru. Jedinou komplikací je nastupování. Je to asi především o cviku, ale mě osobně to dělalo dost problémů. Možná je to také mojí velikostí boty 47, kdo ví…