Kurz první pomoci - I. díl

S prvními slunečními paprsky jsme vyrazili na silnice a odstartovali tak další sezonu. Bohužel se začátkem sezony tu jsou opět první mrtví a zranění motorkáři. Zdá se mi zbytečné Vás upozorňovat na důvody proč se bouralo – podcenění stroje a následné nezvládnutí řízení, nedání přednosti, nedostání přednosti, přehlédnutí odstaveného vozidla či riskantní předjíždění. Proto Vám přináším alespoň tento kurz, pro poskytnutí první pomoci při dopravní nehodě nebo jiné situaci.

Kurz první pomoci - I. díl
Život postiženého v mnoha případech závisí na správně poskytnuté laické první pomoci. Nauč se poskytovat první pomoc a důvěřuj svým schopnostem.
Právě ty můžeš být tím, kdo v kritické chvíli zachrání lidský život, třeba právě svého kamaráda, se kterým jsi na vyjížďce! 


Patnáctiminutová prodleva (uvažovaná prodleva do příjezdu sanitky) při zahájení ošetření je v řadě situací příliš dlouhá a maří naději na úspěšnou záchranu života. Týká se to zejména stavů, kdy došlo k zástavě krevního oběhu, tedy klinické smrti zraněného. Tato fáze je přitom zvratná, základní životní funkce lze opětovně nastartovat. Ovšem musí se tak stát nejdéle do pěti minut po nástupu klinické smrti. Při přerušení dodávky kyslíku delším pěti minut nezvratně hynou mozkové buňky. Člověk s vyhaslými mozkovými funkcemi je definitivně mrtev. 
V této souvislosti vystupuje do popředí nezastupitelný význam laické první pomoci.
Záchranné systémy nelze organizovat tak, aby se tým k pacientovi dostavil v průběhu rozhodujících pěti minut. Správně provedené jednoduché výkony laické první pomoci v mnoha případech mohou klinické smrti zabránit. Tam kde již nastala, lze jimi zajistit k účinné okysličení mozkových buněk a tím prodloužit čas reálné naděje na záchranu života.

Poskytování první pomoci naráží na řadu bariér, převážně psychologického rázu. Většina laiků se v kritické situaci ocitá pouze jednou, zpravidla poprvé.
Selhávají i ti, kteří byli teoreticky proškoleni!!

BARIÉRY POSKYTOVÁNÍ PRVNÍ POMOCI

1. Nezvládnuté emoce – strach ze smrti doprovázený stresujícími ději vede k bezradnosti. Reálně je nutné počítat s tím, že určité procento svědků příhody z těchto důvodů v kritických situacích selže. Tito jedinci jsou schopni následně se zapojit pod vedením druhé osoby. Jestliže jsou teoreticky dobře připraveni, mohou se stát užitečnými pomocníky. Za situace, kdy je na místě nehody přítomno více proškolených osob, by tato bariéra měla být zvládnutelná. 

2. Pocit nedostatečnosti – obava z výsledku, očekávaná negativní reakce okolí či dravotníků. Tyto pocity mohou být paradoxně vystupňovány u těch nejodpovědnějších jedinců. Stává se tak, že po absolvování kurzů ovládá mysl frekventanta představa, že cokoliv udělá, může být ve skutečnosti špatně. Největší chybou je nedělat nic! 

3. Nedůvěra k „institucím“ – obava z možných následných problémů s policií, právníky, soudy, ale i zdravotníky. Tomu lze čelit osvětou a pozitivní motivací. Laik může pomáhat v rozsahu svých znalostí a schopností. Laická první pomoc je čin vysoké mravní hodnoty zasluhující společenské ocenění, jako takový není v případě nezdaru spojen se žádnou sankcí.  

4. Obava o vlastní život a zdraví - Tyto situace v reálném životě nejednou nastávají. Nikoho nelze nutit k „hrdinství". Hazard s vlastním životem ovládá mysl islámských fanatiků, ale není součástí životní filozofie naší populace. Při osvětě je nutno upozornit na situace jejichž řešení přísluší výhradně profesionálům, dále je nutno upozornit na rizika možných nákaz (HIV, hepatitis apod.) a nabídnout alternativní postupy, jež tato rizika minimalizují. Abych byl zcela konkrétní – nepovažuji za mravné vést nepoučeného laika k tomu, aby za každou cenu bez osobních ochranných pomůcek zachraňoval předávkovaného toxikomana, když vím, že
přitom riskuje možnost nákazy nevyléčitelným onemocněním. 

VYROZUMĚNÍ

Vyrozumění spočívá v přivolání odborné pomoci, kterou je zdravotnická záchranná služba. Celostátně je dosažitelná na tísňové lince 155 (112 i v zahraničí). Aktivaci jiných tísňových linek nelze doporučit, i když je možná, protože tísňové složky si výzvy navzájem předávají. Tento postup je spojen s časovou prodlevou a informačním šumem. Linku 155 (112 i v zahraničí) obsluhuje kvalifikovaný zdravotnický pracovník, který výzvu vyhodnotí na základě přímé komunikace s volajícím.

Postupy při komunikaci s operačním střediskem ZZS

a) Volající se představí, sdělí co se přihodilo, pro koho žádá pomoc (počet osob)
a kam. 

b) Další komunikaci vede operátor a volající by měl co nejpřesněji odpovídat na jeho otázky!!! Cílem je na základě anamnestických údajů a popisu příznaků vyhodnotit stav pacienta a následně vyslat optimální výjezdovou skupinu. 

c) V průběhu hovoru se operátor informuje o způsobu poskytnuté pomoci, eventuálně doporučí další postup. Rady k poskytování laické první pomoci jsou nedílnou součástí jeho služebních povinností. 

d) V závěru hovoru volající operátorovi upřesní příjezdovou trasu, zdůrazní důležité orientační body, domluví způsob kontaktu (při zásazích v terénu - lesy, pole, louky, apod. - čeká u výjezdu ze silnice) a oznámí číslo svého telefonu. 

e) Sdělení čísla vlastního telefonu je nesmírně důležité. Pokud operátor na základě
prvních informací stav pacienta vyhodnotí jako kritický, přeruší hovor, aby bez ztráty času aktivoval výjezdovou skupinu. Po jejím vyslání aktivně kontaktuje volajícího a standardním způsobem pokračuje v upřesňování údajů.

CO MÁ PŘEDNOST: POSKYTNUTÍ PRVNÍ POMOCI NEBO VYROZUMĚNÍ?

Obojí se má provést co nejdříve, nejlépe současně, což je možné, pokud je na místě
přítomno více osob. 
U většiny případů, pokud je zachránce osamělý se klade důraz na včasnou aktivaci ZZS (zdravotnické záchranné služby) a dává se jí přednost před KPR - tzv systém "Call First". 
Výjimkou jsou opět stavy, kdy došlo k zástavě dechu, (tonutí, dušení, děti, otravy, úrazy) tam se má napřed provádět 1 minutu KPR a potom teprve volat - tzv systém "Call Fast". V případech bezprostředního ohrožení života za přítomnosti jediného zachránce je lépe dříve konat, potom volat. To jsou samozřejmě vykonstruované situace, většinou má člověk někoho po ruce, koho může voláním pověřit a sám resuscitovat.


Život nezachraňuje rychlá jízda ani budova nemocnice. O přežití rozhoduje včasná a kvalitní první pomoc na místě nehody. Nekvalifikovaný transport nevhodným dopravním prostředkem může poskytnutou pomoc zcela znehodnotit.

Nejzávažnějším stavem je klinická smrt, jež se projevuje současným selháním tří základních životních funkcí:

A) ztráta dechu
B) ztráta vědomí
C) selhání krevního oběhu


ROZDĚLENÍ NÁHLÝCH PŘÍHOD Z HLEDISKA POTŘEBY PRVNÍ POMOCI

1. Stavy bezprostředního ohrožení života. První pomoc rozhoduje o přežití, musí být poskytnuta okamžitě. 

2. Stavy hrozící šokem, invaliditou nebo jinou vážnou újmou. První pomoc odvrací potenciální ohrožení života nebo hrozící invaliditu. Musí být poskytnuta brzy a v žádoucí kvalitě. 

3. Stavy při nichž první pomoc zmírňuje utrpení raněného (nemocného). První pomoc přináší úlevu, vytváří předpoklady pro příznivý průběh dalšího ošetření. Může být poskytnuta po předchozí přípravě, tedy s časovým odkladem. 

4. Stavy jež první pomoc nevyžadují. První pomoc stav pacienta a průběh léčby neovlivní. V těchto případech má význam psychická podpora (uklidnění postiženého).
Orientace spočívá ve zjištění
a) Zda se jedná o stav bezprostředního ohrožení života.
Zahrnuje následující situace
- masivní krvácení
- bezvědomí
- dušení
- bezdeší
- zástavu krevního oběhu
b) Zda poskytnutí první pomoci není pro zachránce spojeno 
s rizikem vlastního ohrožení.
c) Při kladné odpovědi na obě otázky je nutno neprodleně konat!
Smyslem první pomoci není zmrzačit sebe sama. Účinně zachraňovat může jen ten, kdo je fit. 
d) Není-li pacient bezprostředně ohrožen na životě, vyhodnotíme zda existuje riziko
šoku, trvalé invalidity, ztráty orgánu nebo jeho funkce.
Zahrnuje následující situace
- šokem jsou ohroženy všechny osoby se závažnými úrazy, dále ti, kteří z jakékoli
příčiny utrpěli ztrátu většího množství krve
- invaliditou (ochrnutím) jsou ohroženy osoby s poraněním páteře (resp. míchy)
Ztráta orgánu nebo jeho funkce hrozí při úrazech oka, amputacích končetin
a mužských genitálií, tepenných uzávěrech končetin, jejich popálení nebo
omrznutí.
e) Při kladné odpovědi by měla bez zbytečné prodlevy následovat cílená první
pomoc.
f) U všech ostatních stavů není poskytnutí první pomoci otázkou minut, je časově
odložitelná a zachránce si ji může promyslet. 

V nadcházejícíh dílech si probereme konkrétní postupy první pomoci.
Kurz první pomoci – II. díl
Kurz první pomoci – III. díl
Kurz první pomoci – IV. díl
Kurz první pomoci - V. díl

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.40
Známkováno: 10x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist