Fotoškola pro motorkáře - 1. Zázraky z kompaktu

Možná cítíte, že i vaše snímky by zasloužily trochu více pořádku, elegance a uměleckého vzezření, že v nich marně hledáte tvůrčí záměr, že jim zkrátka chybí nějaký ten pověstný lesk a břink. Snad se dodnes nebojíte, že z vašeho foťáku jednoho dne vystrčí hlavu skřítek se starostlivým výrazem a větou šéfe, došla červená, odteď už jenom černobíle! Patrně též nejste zrovna ignoranti, kterým nevadí nakloněná mořská hladina či evidentně neostré mazanice (jež nejsou světem nepochopeným tvůrčím záměrem). Račte se tedy usadit a pečlivě vnímat moudra někoho, kdo už se pár let celé dny tahá s batohem plným vybavení k zrcadlovce...

Fotoškola pro motorkáře - 1. Zázraky z kompaktu

Potřebujete zrcadlovku?

Budete se možná divit, ale univerzální rada, jak udělat lepší fotky, nespočívá v nákupním seznamu techniky v ceně sto tisíc. Za to byste stejně profi výbavu nepořídili. K tělu zrcadlovky je potřeba vícero objektivů, ale ani tam to nekončí. Jen dobrý polarizační filtr (ten, co dělá nebe modřejší a trávu zelenější) stojí víc, než slušný kompakt. A stále nekončíte, protože to máte – neutrální filtr, přechodový filtr, blesk, rozptylky na blesk, rádiový odpalovač, kalibrované LCD, stativ, nejlépe karbonový...

Zkrátka pokud doposud fotíte kapesním automatem, je naopak o dost pravděpodobnější, že byste s profesionální zrcadlovkou bez dalšího vzdělávání udělali daleko horší fotku. Ano, i profesionální zrcadlovky mají automatický režim. Ale i v tom je potřeba alespoň dobře nastavit míru softwarového doostření výsledného obrázku jpg a nedotknout se žádných jiných tlačítek. Máte-li tedy dost peněz na to, abyste vypadali dobře, (tedy třímaje co největší foťák), nezapomeňte investovat část rozpočtu do někoho, kdo vám poradí, proč vestavěný blesk a teleobjektiv nejdou moc dohromady.

Nač se neptat fotografa

Když se ve vašem okolí dostatečně proflákne, že s sebou podezřele často taháte batoh plný věcí k foťáku, nejčastější otázka - na níž jste odpovídali už osmapadesátkrát a stejně tak často jste si slíbili napsat nějaký článek na svůj blog, na který byste všechny už jenom odkazovali – je: Jakej si mám koupit foťák? Nevím! Skutečný fotograf zpravidla nežije ponořen v přehledy technických parametrů kompaktních foťáků, kterých je každý měsíc na trhu dalších deset. Skutečný fotograf vám dokáže říct, co používá a proč, jaké má oblíbené sklo a proč je jeho vysněnou metou divně vypadající Leica M. Fotograf také mluví v podivných kódech, jako mám sedmdesát dvoustovku elko, dvojku, ve dva osmičce, kterým nemusí každý rozumět. Pak je tu samozřejmě jiná sorta, obecně známá jako „fotograf teoretik“. O této jsem již pojednal ve svém jiném článku, ve fotografických kruzích.
Ale abyste neřekli, kdo poctivě dočte článek až do konce, dozví se, jak si nový foťák vybrat.

A jak tedy udělám dobrou fotku?

Začneme optimisticky – na přebalu jedné knihy o fotografii jsem uzřel nápis Jak dosáhnout skvělých snímků vždy, všude a každým fotoaparátem. Je třeba říci rovnou, že jde pouze o přehnaný marketing, neb skvělých snímků nelze za jiných, než ideálních podmínek, dosáhnout ani s nejlepším foťákem na světě. Jinak by se profesionální fotografové krajin neplahočili na vrcholy hor po nocích, aby stihli ranní světlo. Odpoledne zkrátka taková fotka nikdy nebude vypadat tak skvěle, jak by mohla. Ale i v nehorší fotografický čas, kolem poledne, kdy stíny jsou ostré jako břitva a nebe v dáli poskytuje pouze smogovou šeď, lze udělat fotku buď lepší nebo horší. Podívejme se tedy na to, jak se přiblížit té lepší variantě.
Focení je poměrně komplexní souhrn činností, které je nutné zvládnout. Dnes pominu veškeré nevýznamnosti (talent a cit) i zásadní významnosti netechnického charakteru (kompozice). Podíváme se přímo na technickou stránku věci, aneb co byste měli být schopni se svým foťákem minimálně udělat.
Nejdřív jsem se snažil sepsat nějak jasně a stručně, jak pracovat s časem, clonou a citlivostí. Ale když sama tato kapitola přerostla stránku, přišlo mi to už poněkud složité. Zaměřím se tedy pro zjednodušení na většinu čtenářů, kteří velmi pravděpodobně disponují pouze kompaktem. Divili byste se, pro většinu fotografů, kteří se pořád někde tahají s batohem fotografické výbavy, není kompakt urážkou. Naopak takovým majitelům kompaktů závidí to prosté uschování celého foťáku do kapsy a batoh plný svačiny a rezervního svetru k tomu.

Milion a jedna funkce kompaktu

Kompakt většinou disponuje hromadou uměleckých filtrů, nápověd a nesmyslů. Používejte je, pokud se vám líbí. Stejně tak si zkuste legendární Instagram, či přidávat fotkám kreativní a veselé rámečky. Až se vám to okouká, jako všem ostatním, můžete zase začít fotit... Někde jsem četl, že zarputilí fotografové nemají rádi instantní umění Instagramu jenom proto, že to degraduje jejich schopnost prosedět hodiny útrpné práce ve Photoshopu, přičemž výsledek je stejný...
Aby ne! Taky vás naštve, když někdo spraví evidentně rozbitou motorku dobře mířenou ránou kladivem!?


Co vážně použijete?

Ale ve vší vážnosti - kompaktní fotoaparát většinou má dva zásadní nastavitelné prvky – scénické režimy a korekci expozice.

Scénické režimy jsou výrobcem přednastavené rozhodovací modely automatu. Lze říci, že foťák si od vás nechá jen poradit, co že to vlastně chcete fotit a sám už k tomu dodá algoritmus, jak by se taková věc fotit měla. Pro motorkářskou praxi použijeme nejspíš následující režimy.

Portréty nejen pro sexy prohnuté modelky


Režim portrét. Tady bude foťák bude počítat tak, aby fotil s nejmenší možnou clonou, odborně řečeno. V praxi to znamená, že vámi zaostřený objekt bude opticky oddělen od okolí, které bude méně ostré. Tím vynikne nejen spoře oděná přítelkyně na jinak přeplněné pláži, ale i právě ta vaše zablácená motorka (jediná ostrá) v zástupu ostatních na offroadovém výletu (neostré). Zde hodně záleží na schopnostech objektivu a velikosti snímače. Levné foťáky mají zpravidla velmi drobný snímač a k tomu nepříliš kvalitní objektiv, takže žádného zásadního efektu ani dosáhnout neumí. Vyzkoušejte to na tom svém.

Používejte tento režim na všechny fotky, u kterých chcete vypíchnout právě jedinou věc a okolí vás nezajímá nebo dokonce ruší. Kriticky důležité zde je ostřit skutečně na vybranou věc a nikoli třeba automaticky doprostřed. Foťáky dnes mají spoustu módů ostření, kde se nějak snaží odhadnout, kam budete chtít ostřit. Zatímco u hledání tváří budou víceméně úspěšné, nápis na motorce, který chcete mít v detailu ostrý, už budou hledat těžko. Rozhodně se naučte manuálně nastavit bod ostření.
Věda o světelnosti (chcete-li, teorii přeskočte až k dalšímu nadpisu) – Světelnost nám říká, kolik světla je objektiv schopen propustit od přední čočky na snímač. Tvůrci uměleckých portrétů vynakládají nesmyslné sumy za extrémně světelné objektivy, aby pak vyfotili oko a řasy modelky brilantně ostré, přičemž už třeba její ucho vidíte rozmazané, jak bez brýlí s pěti dioptriemi. Světelnost lze úspěšně zaměnit za hodnotu minimální clony. Spousta odborníků se bude nad podobnými větami vztekat, ale my si s tím vystačíme. Clonu pak značíme několika variantami výrazů, například F4, f/4, 1:4. Berte to jako synonyma. Perlička na závěr – existují objektivy, které světlo vůbec nepohlcují, ba naopak dopraví do těla fotoaparátu více světla, než kdyby nasazeny nebyly vůbec. Takový pěkný objektiv s extrémní hodnotou F0,95 od firmy Leica stojí 230000 korun. Ne třiadvacet ale dvěstětřicet tisíc...

...to není země, to je zahrádka!

Režim krajina. Foťáku říkáte, že chcete maximální ostrost. Chcete aby bylo ostré molo vpředu, topící se kamarád na jezeře uprostřed i stromy na pozadí. Foťák se zamyslí, zváží kolik má dostupného světla, jakou si může dovolit nastavit citlivost snímače kvůli šumu, jaký čas zhruba udržíte v ruce při dané ohniskové vzdálenosti (laicky zoomu) a kolik toho zvládne zachránit stabilizátor. Podle toho nastaví nejvyšší možnou clonu, která je s ostatními hodnotami kompatibilní. A právě ona velká clona zajistí ostrost v celém obrázku. Jestli špatně vidíte na dálku, zkuste zamhouřit oči a hned uvidíte o něco lépe. To je úplně stejný princip.
Používejte tento režim na fotky, kde chcete mít všechno ostré. Skupinky motorkářů před krajinou, kolona motorek, a tak dále. Ostřit byste teoreticky měli na hyperfokální vzdálenost objektivu, která se dá pro každé nastavení spočítat, ale je to strašná věda a nikoho to nebaví. Velmi zjednodušeně lze říci, že by to mohlo být zhruba ve třetině prostoru, který fotíte. (Ale odhadněte třetinu nekonečna!) Fotíte-li řadu deseti motorek za sebou, ostříte tedy na třetí z nich. Teoreticky tak dosáhnete největší ostrosti v celé oblasti snímku – ostré budou motorky vepředu i vzadu.

Jezdíme vostře!

Režim sport. Foťáku říkáte, ať neřeší nic jiného, než rychlost. Opět si všechno propočte a tentokrát udělá všechno proto, aby mohl použít nejkratší dostupný čas. Snímač tedy bude zaznamenávat obraz velmi krátkou dobu, ale zato intenzivně (velká citlivost) a velké množství světla (malá clona). Jeho cílem bude zmrazit pohyb tak, aby jedoucí motorka nebyla rozmazaná.
Použití je jasné. Vzhledem k tomu, že v tomto režimu foťáky používají i různé módy sledování pohybujících se objektů, na které pak sami ostří, chcete-li ostrou fotku ostře jedoucího závodníka, foťte na sport.

Jako z katalogu

Ale pozor – chcete-li kreativní fotku jedoucího kamaráda tak, jak jí znáte z časopisu, musíte na to opačně. Tady je cílem, nechat krajinu za motorkou rozmáznout, zatímco motorka samotná bude ostrá. Klíčem je dosáhnout delšího času expozice. Automat se neustále snaží maximálně o převrácenou hodnotu ohniska (tedy při běžné ohniskové vzdálenosti 50 milimetrů uvažuje nejdelší možný čas 1/50 sekundy + vliv stabilizátoru). Potřebujete se dostat na čas aspoň třikrát delší.
Nemáte-li možnost volit manuálně čas, musíte automat trochu obejít. I nejhloupější kompakty (i dnešní mobily) mají možnost nastavit hodnotu ISO. Znamená to, že říkáme počítači uvnitř, jak moc má zesilovat signál, získaný dopadem světla na světlocitlivý pixel. Hodnotu ISO si možná pamatujete jako číslo citlivosti na kinofilmu. S hodnotou 100 se fotilo venku, zatímco čtyřstovka byla spíš do interiéru, kde se předpokládalo méně světla. My si nastavíme co nejnižší ISO, takže automatika bude muset prodloužit dobu snímání, jinak by nedosáhla dostatečného osvitu snímače k zachycení obrazu a výsledkem by byl kreativní snímek tmy.
Ideální je také fotit na největší ohniskovou vzdálenost (největší přiblížení), protože zoomový objektiv bývá na dlouhém konci méně světelný. Jděte prostě dál a motorkáře si přitáhněte zoomem. Pak už jen musíte zaostřit na jedoucí motorku a pohybem foťáku jí držet pořád na stejném místě displeje – motorka tedy „stojí“, zatímco krajina „ubíhá“. A cvaknout.

Krajina posedlá tmou

Co s kompaktem po slunce západu? Jste-li dostatečně deformovaný nadšený fotograf, nepřestane vás dráždit focení Pražského hradu od Tančícího domu (tedy z velké dálky, pozn. nePražáků) na kompakt s bleskem. Je třeba si uvědomit, že takový profesionální systémový blesk smysluplně osvítí scénu dejme tomu na padesát metrů. Velmi teoreticky. Blikátko v tělíčku kompaktu už bude mít problémy s pěti metry, telefon s půl metrem. Proto blesk používejte jenom na blízké večerní portréty, kde nepočítáte s tím, že bude něco zásadního vidět v pozadí.
Na jakékoli statické scenérie je daleko lepší blesk vypnout, foťák položit na něco pevného, nastavit nízké ISO (= eliminace šumu, pro kompakty cca do hodnoty 400-800) a fotit na samospoušť (tedy se zpožděním), abyste si stisknutím spouště snímek nerozmazali. Ideální je koupit si ke kompaktu aspoň miniaturní skládací stativ, velikosti propisky, s cenovkou kolem 150 korun.

Hlavně to nepřepálit!

Ani počítač ve foťáku není neomylný. Občas vyhodnotí scénu tak, že výsledná fotka je příliš světlá, bez barev a celkově nepříjemná na pohled. Hraničním jevem je pak takzvaný přepal. Přepal je místo, kde senzor sesbíral tolik světla, až se z něj stal čistě bílý pixel, bez jakékoli kresby. Je třeba říci, že existuje spousta scén, které se bez přepalu vyfotit nedají. Typicky kdykoli je v záběru slunce nebo žárovka, zkrátka zdroj intenzivního světla, které je výrazně jasnější, než okolí. Foťák nemá z technického hlediska žádnou šanci spočítat expozici tak, aby zachytil kresbu na tak světlém místě a zároveň relativně tmavém okolí. Výsledek je tedy určitým kompromisem. Úplně obráceně je to s temnými místy, kde je výsledkem pouze černočerná plocha.

Základní myšlenkou je tedy takových světelných extrémů se vyvarovat. Nefotit proti slunci, nefotit scény se stínem a sluncem zároveň. Přeparkujte motorku, přeorganizujte focenou skupinku o pár metrů dál, obejděte focený objekt a foťte z druhé strany... Taková typická scéna je focení kamarádů ve stínu, zároveň s pozadím, které je osvíceno sluncem. Vyjdou vám nejspíš jen legendární černoši v tunelu. Foťák tohle nezvládne zachytit vše najednou. Kamarádi budou moc černí nebo pozadí moc světlé a obloha třeba úplně vypálená. Výsledek je tedy nepoužitelný. V této konkrétní situaci si i ve slunném dni musíme pomoci například bleskem, který temnou část snímku osvítí. Hodí se i automatická funkce „HDR“ moderních foťáků, kdy foťák udělá více expozic s různým nastavením a ze snímků poskládá výsledný obrázek.
Pokud vám stále vychází fotka světlejší nebo temnější, než chcete, přichází na řadu korekce expozice. Na aparátech to bývá tlačítko s nakresleným plusem a mínusem. Máte-li snímek moc tmavý, zvolte plusovou korekci expozice a naopak. Z počátku postupujte metodou pokusu a omylu, než se naučíte už předem odhadnout schopnosti foťáku a míru, o jakou je třeba expozici korigovat.

Jak tedy vybrat (kompaktní) foťák s libovolným rozpočtem?

Slibované moudré rady na závěr. Fotograf by si vybíral foťák podle následujících priorit. Omlouvám se všem, kteří přeskočili výše uvedené technické pasáže, ale bez trocha odborností se neobejdeme.

Světelnost objektivu, tedy jeho minimální clona. K čemu je clona jsme si již vysvětlili – světelný objektiv nám umožní například typicky umělecké portréty, kdy je fotografovaná osoba (ostrá) opticky oddělena od pozadí (schválně rozostřené, aby nerušilo). Platí, že menší číslo je lepší. Velmi dobré objektivy mají světelnost pod F2, standard do F4 a nad F5,6 už je to vyloženě bída, fotograf by řekl tma. Běžné zoomové objektivy mají clonu uvedenou v rozmezí: na krátkém – na dlouhém ohnisku, například F3,5-5,6. Nejlepší zoomové objektivy mají v celém rozsahu stejnou světelnost, tedy značeny jsou pouze jednou hodnotou.
Zapomeňte na přehnané mega ultra zoomové přístroje. Z fyzikálního a technologického hlediska platí, že čím větší rozsah zoomu, tím horší je objektiv jako celek. Ne nadarmo používají zrcadlovkáři tolik zvláštních objektivů, místo toho, aby si koupili jeden s obřím rozsahem. Velmi kompromisní objektivy v ultrazoomech mívají bídnou kresbu, mdlé podání, minimální kontrast... A hlavně – neumím si představit, jak udržet 1500 mm ohnisko tak, aby výsledek nebyl šmouha. Při světelnosti a možnostech citlivosti čipů v těchto přístrojích je to spíše marketingová veličina, než něco pro praxi. Běžně v kompaktu stačí tzv. přepočtené ohnisko nějakých 25-150 mm. Hodnoty v milimetrech jsou v technických specifikacích v obchodech takto běžně označené, takže se neděste, co je to za další název.

Fyzická velikost čipu. Vždy je lepší, když je menší počet pixelů naskládán na čip většího rozměru. Počet pixelů sám o sobě není rozhodující, z čehokoli nad 12 mpx vytisknete perfektní fotku formátu A3. Je-li pixelů zbytečně mnoho na malém prostoru, výsledek je spíše horší, než lepší, protože čip je daleko náchylnější k produkci šumu. Vybíráte-li foťák, vyberte si ten s větším čipem. Na porovnání velikosti čipu se zeptejte v obchodě, v technických specifikacích se uvádí podivnými zlomky, které nemusí být vždycky všem jasné.
Pamatujte: Není nic důležitějšího, než objektiv a čip, protože to jsou místa, kde vzniká snímek. Nikoli červené či modré metalické lakování povrchu přístroje, ani počet blýskavých nápisů, čudlíků či zdarma nabízených fotoknih k danému modelu v akci...

Manuální nastavení expozice. Pokud nechcete nechat svou kreativitu na pospas automatu, musíte mít možnost nastavit čas, citlivost a clonu. Není ani tak důležité mít k dispozici plný manuál, jako možnost použít prioritu času a clony. V prospektech jsou tyto režimy značeny jako Tv a Av.
Šel-li bych dál, srovnával bych rychlost automatického ostření – většina kompaktů ani manuální ostření nenabízí, takže automat musí makat tak, aby vám stačil. Také podstatná je kvalita náhledového displeje – to je místo, kde budete v terénu posuzovat, zda už máte fotku dobrou nebo musíte udělat další pokus. Ideální, ale dnes spíše výjimečnou záležitostí, je existence optického hledáčku, který dokáže výrazně šetřit baterii a na rozdíl od displeje je v něm fotografovaná scéna vidět vždycky perfektně, i na přímém slunci.

Cítíte se ochytřeni?

Věřte, že tohle je jen zlomek teorie fotografování, který vás čeká na cestě ke slušné fotografii, utvořené více záměrem, než náhodou. Samotné povídání o expozici a kompozici vydává na celé knihy. Pokud jste čerstvým majitelem pokročilého kompaktu s možností manuální expozice nebo ještě lépe zrcadlovky, můžete se léta prokousávat pokusy a omyly a dospět ke skvělým výsledkům vlastní pílí...
Daleko lepší je nechat si hned na začátku trošku poradit od někoho, kdo už s foťákem v ruce něco na nachodil, získané myšlenky si přebrat k obrazu svému a na takových základech se pak vydat svou vlastní fotografickou cestou. První skok v kvalitě fotky bývá obrovský. Nabídka kurzů fotografie je nepřeberná. Já osobně jsem pro individuální přístup. Ve svých kurzech se věnuji zpravidla jednomu studentovi, nepoužíváme žádné učebnice, zbytečné teorie, zato probíráme věci čistě z praxe.
Příště bychom se podívali na základy kompozice, tedy co a jak poskládat na snímek tak, aby byl pro diváka zajímavý i bez veselé historky, jenž se k fotce váže.

Děkuji za pozornost a dobré světlo.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.11
Známkováno: 110x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist