7. sraz přátel značky Jawa: Pohoda s vůní spáleného oleje

Od koupě Jawy 350/634 jsem se těšil na 7. sraz přátel značky Jawa. Tuto výjimečnou událost pořádá na počest zakladatele značky Františka Janečka místní sdružení Klub netradičních nápadů Ledce. Už samotné ráno naznačovalo, že dnešní sled událostí by do sebe mohl zapadnout jak dílky dětské skládačky. Počasí na vzdory předpokladům ukázalo svou vlídnou tvář, takže se anglické léto plné přeháněk nekonalo, ani nebylo vedro jak na Sahaře. Polojasno, 23-25 stupňů Celsia a lehký vánek. Umíte si na motorku představit lepší počasí?

Ráno jsem vytáhl Pitavalku z garáže a pořádně jí vypucoval, abych si v Ledcích neuřízl ostudu. Dopoledne mě dle domluvy vyzvedl kolega z práce a hned na mě vyzkoušel lehce prokouknutelnou manipulaci. „Hele, v Čermné jsou hasičské závody a známá tam dělá luxusní langoše…” Máme času habaděj a navíc já tyhle prasárničky můžu, takže nakvedláváme stroje a jedeme si je cestou na sraz dopřát. Na intervesnických trojkový šoustkách se Jawa cítí jako doma, tudíž byla ta malá zajížďka vlastně příjemným zpestřením. Cestou v protisměru potkáváme spanilou jízdu Fiatů Maluchů. No jestli jich nebylo alespoň sto, tak ať týden nežeru! Jak zblejskly Jawu, začaly hned blikat a troubit na pozdrav, přesně podle hesla: „socialistic vehicles forever!” Zážitek to byl mocný, zdaleka však ne poslední.

Po příjezdu jsem Pitynu zaparkoval mezi ostatní týnecké krasavice a šel se zaregistrovat. Díky tomu, že jsem registraci provedl předem po internetu, výstavní cedule s údaji o motocyklu už na mě čekala a nemusel jsem ji vyplňovat ručně. Navíc jsem díky tomu dostal pamětní samolepku a lístek, na který jsem dostal klobásu o velikosti nohy dvouletého dítěte a pivko. Zde se sluší poznamenat, že ke vstupu na akci nebylo žádné (ani dobrovolné) vstupné. Po registraci jsem si šel prohlédnou stroje, mezi které jsem svoji Zlatuši zaparkoval.

A bylo se vážně na co dívat, od malorážných Stadionů, Jawett, Babett, Pincků, Mustangů po Kývačky, Panelky, Normandie, Ambasadory, Péráky,  Bizony, Calify, Konopnice až k současné produkci 350 OHC, indické Jawa-Mahindry a samozřejmě čínské RWM by Jawa. Těch bylo překvapivě početné zastoupení, což dává jasně zdvižený prostředníček všem haterům současné produkce. Slovy Járy Cimrmana: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat.” Lidi si to kupují a jsou s tím evidentně spokojení.

Za mě naprosto nejunikátnějším strojem srazu byl hasičský speciál pana Josefa Zimy z Cerekvice nad Bystřicí. Pan Josef se specializuje na stavby a přestavby „pincků” do nevídaných podob a jeho stavba na počest SDH Cerkvice spolu s jeho rázovitým humorem odrovnala nejednoho účastníka srazu. Jak sám popsal svůj výtvor: „Stavba byla postavena tak, aby vždy bezpečně dojela. Když houkne poplach, vyrazíme k požáru. Mezitím oheň dohoří, barák spadne, ale my nakonec dorazíme. V přívěsu máme vše potřebné. Je tam čerpadlo, hadice a 100l nádrž na vodu. Jen samotný vozík váží přes 200 kilo, takže máme vzadu velkou rozetu (pozn. red.: o velikosti tácu na chlebíčky), aby to vůbec jelo. Maximální rychlost se tedy pohybuje kolem závratných 20 km/h. Vzadu máme velký reflektor, abychom mohli hasit i v noci a nechybí ani siréna. Objíždíme s tím různé vesnické slavnosti a dětské dny. Manželka stříká a já houkám.” Panu Josefovi i jeho paní patří velký respekt, osobně je volím na titul „Borec srazu”.

Aby to nebylo jen o tom, že si připrdlají Jawy z blízkého i širokého okolí, připravili si organizátoři velice výživný doprovodný program. Úvodem srazu nás doprovázely besedy s hosty, kterých se účastnilo duo rallye jezdců Janeček-Šedivý, mistr republiky v motokrosu Antonín Baborovský a pětinásobný vítěz Zlaté přilby Jiří Štancl. Po besedách následovalo na molu koupaliště ochotnické vystoupení „S Jawou kolem světa”, které znázorňovalo strastiplnou cestu Franty Janečka a značky Jawa k historické nezapomenutelnosti. Nezapomenutelná byla rovněž stunt trial show osminásobného mistra ČR v trial FMX Lukáše Petráška. Lukáš je nejen mistr v dělání cirkusových kousků na motorce i čtyřkolce, ale navíc je to i skvělý showman a bavič. Jeho vystoupení plné adrenalinu míseného s notnou dávkou humoru nemělo chybu. Naučit se jezdit na čtyřkolce po jednom kole chce jistě fištróna, ale dělat u toho zábavnou one man show, to se nevidí každý den. Ku poslechu a dobré zábavě nám zahrálo jarmareční hudební těleso Nešlapeto, které jawáckou atmosféru výrazně pozvedlo.

Neméně zajímavou zkušeností byl výčepní stánek ledeckého pivovaru Ovipistán, který měl na čepu své speciály. Našel jsem v sobě poslední zbytek odvahy a jeden zkusil. Jelikož jsem byl na motorce, zvolil jsem nejnižší kalibr a šel do devítistupňového summer ALE Diplomata. No a musím se přiznat, že i ta devítka mi v tom pěkném počasí vlezla pěkně do palice, ale chuťově to byla velká paráda. Naštěstí bylo do závěrečné vyjížďky ještě spoustu času se z toho vzpamatovat. A tak jsem čas ke znovunabytí střízlivosti využil kreativně a zeptal jsem se Honzy Šmídy, jednoho z hlavních pořadatelů této perfektní akce na pár věcí.

Rozhovor s pořadatelem Honzou Šmídou

Začneme obligátní otázkou, jak jste před těmi sedmi lety začínali?
Tradice akcí ve vesnici je dlouhá, pořádáme tady Ledeckou lávku a k tomu jsme si vymysleli, že uděláme i letní kino. A do toho kina jsme si natáčeli týdeníky, které mapovaly dění v obci. Jeden z  nápadů při natáčení těch týdeníků byl, že bychom mohli udělat malý jawácký sraz, jelikož jsme v rodišti zakladatele značky pana Františka Janečka. Po vesnici se nás sešlo asi 30-40 motorek a jeli jsme položit věnec k plaketě jeho rodného domu. No a řekli jsme si, proč to neudělat příští rok větší?

To byl tedy první ročník?
Natáčení týdeníku byl nultý ročník. Na první oficiální ročník nám dorazilo kolem 250 motorek. Jelikož jsme měli obavu z nepřízně počasí, spojili jsme akci s výstavou podomácku udělaných traktorů. Traktorům bláto nevadí, ba naopak. Tak jsme si řekli, že když bude hnusně a veteráni nepřijedou, budou alespoň traktory. Takže tady k tomu bylo ještě asi 30 traktorů.

Kolik účastníků přijelo letos?
Přesné číslo nevím, ale měli jsme vytištěných 650 pamětních listů a ty došly zhruba v deset hodin. Takže můj odhad je, že dojelo určitě 800 exponátů.

Tak tomu říkám výkon! Jak dlouho se taková akce plánuje?
Ty první přípravy začínají už hodně brzy. Samozřejmě termín je daný, teď kvůli covidu to bylo podvakrát posunuté na září. Ale to první vymýšlení programu, co se tady bude dít, začíná už někdy v únoru. První organizační věci začínají tak v půlce března a pak přípravy areálu na samotnou akci začínají 14 dní před termínem. To tu pak jsme prakticky denně.

K takhle velké akci je jistě třeba početný realizační tým. Kolik lidí je do ní zapojeno?
Všichni, co se scházíme, jsme lidi tady z vesnice. Ten stálý tým je zhruba 20 lidí. Jsou mezi námi lidi od 15 let po důchodce a trávíme tu pak dny i večery.

A baví vás to stejně jako na začátku?
Baví a já bych řekl, že to lidi ve vesnici sdružuje a stmeluje a baví nás to čím dál víc. Všichni, co znám, sem chodí pomáhat a každý rok ten tým narůstá a lidi jsou do toho zapálení. Všichni to dělají dobrovolně, ve svém volném čase, a za to jim patří ohromné poděkování.

Jak byste chtěl na závěr pozvat ty nešťastníky, kteří si tuhle parádní zatím nechávali ujít?
(Smích) To je hrozně těžký. Každý rok si říkáme, že letošní ročník byl super a že se to příští rok bude těžko překonávat. Takže ta pozvánka bude taková, že se tento ročník pokusíme zase překonat. Co vymyslíme, uvidíme… Jsme parta kluků z vesnice, co má ráda Jawu a ten vesnický ráz tohoto srazu chceme zachovat. Prostředí není žádný zámek, ani krásné náměstí. Je to tady - když to řeknu hloupě - staré koupaliště, stará hasičská nádrž. Ale chceme, aby to zachovalo tu přátelskou atmosféru, a za tím si stojíme.

To se vám skutečně daří a já vám přeji, aby vám to vydrželo!

Na akci se nacházel také tovární stánek Jawy s ukázkou současné produkce, který byl v permanentním obležení fanoušků značky. I přes maximální vytížení si našel obchodní manažer pan Jiří Kraft chvilku na pár otázek a odpovědí.

Rozhovor s Jiřím Kraftem z Jawy

S dovolením bych začal otázkou, na kterou už musíte být alergický, a to kam podle vás Jawa míří, co je její budoucnost?
Opravdu nečekaná otázka (smích). Od roku 2017 jsme zahájili přípravu modelů, které cílí na evropský trh. Sami jste jistě zaznamenali, že nabízíme čtyřdobé modely, které plní aktuální emisní normy. Současně s tím se snažíme budovat dealerskou síť, kde nyní máme přes 40 dealerů. Snažíme se nabízet modely, které se nemají ambice konkurovat nabídce na trhu, ale jdou si svojí cestou. I zákazníci, kteří si je kupují, jsou svým způsobem specifičtí. A tohle je pro nás ten pravý směr, jít cestou, která je pro značku specifická a typická.

Jak tedy hodnotíte současnou produkci Jawy?
Současné modely rozdělím do tří kategorii podle způsobu výroby. Máme tady óhácéčka, která jsou vyráběná u nás v Týnci. Samozřejmě je část komponentů dovážená, ale je to náš výrobek, námi vytvářený, námi homologovaný. To jsou modely, které vyhledávají zákazníci orientovaní na praktičnost. Jsou lehké, obratné, vhodné do města, které s tím nádechem retra jdou ve šlépějích Jawy. Pak máme další dva modely 300 CL a třistapadesátku Péráka. Tohle to jsou modely vyráběné v Indii na základě licence. Jsou to motorky, které vyloženě cílí na zákazníka orientovaného na design a tradiční genetické znaky Jawy. A pak máme třetí kategorii, to jsou motorky čistě dovážené a jsou vyráběné ve spolupráci s naším argentinským partnerem. Samozřejmě jsou vyráběné v Číně a jsou to modely RVM by Jawa Adventure 500 a RVM by Jawa Scrambler 500. Scrambler je taková hravá motorka, na nedělní projížďku jak dělaná, se spoustou hezkých designových prvků, jako je například letmo uložené zadní kolo. Adventure je klasické cenduro, které proti konkurenci vyniká svojí menší stavbou, takže s ní nemají problém  jezdci menší postavy nebo ženy. Hodnocení by ode mě znělo zaujatě, tak jen doporučím, přijďte se svézt a uvidíte, proč máme tuto motorku v nabídce.

Chystáte v Týnci do budoucna nějaké novinky?
Novinky chystáme dokonce i na letošní rok. Chtěli bychom rozšířit nabídku těch čínských motorek, tím se ani netajíme. V následujících letech plánujeme rozšířit nabídku i o litr, protože v současné nabídce nám silnější motorka chybí. Stroj s litrovým agregátem je z hlediska našeho marketingu a vývoje v našem hledáčku a já doufám, že bude v nabídce co nejdřív.

O Jawě v litru se mluví dlouhá léta a budí to spoustu emocí, takže se můžeme konečně těšit?
Já sám se na ni jako motorkář těším a doufám, že nebudu sám. Je třeba brát v potaz to, že Jawa nemá takové zázemí jako velké značky. Takže i když se ta cesta k litru může zdát dlouhá, tak v porovnání s prostředky konkurence to zase tak hrozné není. 

Kdybyste měl ze současné produkce Jawy zvolit svoji srdcovku, jaká by to byla?
To je pro mě jednoduché, v roce 2016 jsem byl u vzniku modelu Jawa 350 OHC, to je moje srdcovka. Na svém OHC mám najeto 45 tisíc, jezdím na něm rád do práce a rád bych řekl, že denně, ovšem pracovní vytížení mi to nedovolí. Ale když můžu jet, na čem já zrovna chci, tak je to vždycky OHC.

Když u nás na webu vyjde jakýkoli článek, ve kterém zazní slovo Jawa, vždycky to vzbudí vlnu emocí a je kolem toho spoustu komentářů. Jedna část jsou srdcaři, kteří na Jawu nedají dopustit, jsme Češi a Jawa je česká značka. Ti druzí si na ni s chutí plivnou. Co byste na závěr vzkázal obdivovatelům a odpůrcům značky?
Já bych v první fázi jenom zopakoval to, co jste krásně řekl. A to je to, že jsme česká firma. Je důležité vidět, že nás během té 90leté existence potkaly dobré i špatné časy. A my jsme strašně rádi za to, že se na takové akci, jako je třeba ta v Ledcích, sejde takové kvantum lidí, kteří Jawu podporují a rádi si ji kupují. Kdybychom šli před rok 2017, kdy jsme zahájili produkci těchto zajímavých motorek, tak na srazech byly samé veterány. Dnes je vidět, že nabídka, kterou máme od roku 2017, lidi oslovuje a že i ti, kteří vydrželi u těch veteránů, nám dál dávají svoji důvěru, nové modely si kupují a jezdí na nich. Když se dnes projdeme po areálu a podíváme se na motorky, které přijely, tak markantní část jsou modely současné produkce, a to mi dělá hroznou radost. Pokud máme odpůrce, což má asi každý, tak je mi líto, že nerespektují, co jsme dokázali resp. s čím bojujeme. My bojujeme vším, co máme k dispozici. Pokud se vám to nelíbí, není důvod nikoho osočovat nebo na něj útočit. Vyberte si jinou značku, pokud vám nevyhovuje, jak to děláme. Mně osobně připadá cesta, kterou jsme zvolili, jako velice solidní a z našeho pohledu nejlepší.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji brzké uvedení litrové Jawy na trh a spoustu spokojených zákazníků.

Závěrečná vyjížďka byla jen třešničkou na dortu celé akce. Už jsem absolvoval spoustu spanilých jízd, ale být součástí nekonečném hadu stovek Jawiček, zastřeného do voňavě modravého dvoutaktního dýmu, je něco, co vám vnese do srdce neskutečný klid a mír. Kdyby to viděla Gréta, tak ji asi na místě trefí. To by pak člověka těšilo dvojnásob. Jak jistě každý správný škarohlíd očekává, nebylo to bez obětí. Pár odpadlíků se cestou našlo, ale to k tomu prostě patří. Moje Pitavalka Konopná si během postávání mezi vybavenými RVM by Jawa řekla, že mi to asi přijde líto, a tak sama od sebe rozšířila svoje příslušenství o stěrač, který roztomile vyrobila z ručičky tachometru. Rafičku nakonec zastavila na hodnotě 160 a tam už zůstala. To asi abych si při jízdě připadal jako závodník. Trochu to kazí chvíle, kdy zrovna postáváme na místě, ale kdo by se za to na ní zlobil, že?

Cílem vyjížďky bylo umístění věnce pod pamětní plaketou v rodném domě Františka Janečka v Klášteře nad Dědinou. Po minutě ticha jsme Frantovi ještě vzdali hold nastartováním a pořádným zatúrováním jeho dětí a vydali se zpět do Ledců, kde už byla volná zábava. Já ji pojal tak, že jsem si koupil pamětní lahev pivního speciálu Pérák, dojel domů a zbytek toho povedeného dne strávil v pergole u grilu s rodinou, které jsem převyprávěl nové zážitky. Během sezóny má člověk hromadu možností kulturního motovyžití v podobě organizovaných srazů a vyjížděk. Ale akci s tak nenucenou, přátelskou, neřku-li rodinnou atmosférou, jsem dlouho nezažil, za což patří celému realizačnímu týmu velký dík.    

                     

Informace o redaktorovi

Roman Bureš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE