Broušení sliderů v Alpách

Jelikož už nějaký čas sedím na GSXR a za tu dobu jsem měl možnost, tak akoráť poznat okolí kolem komína, jak se říká mezi motorkáři. Ale čtyři roky skákání na českých silnicí vás donutí říct si "A dost!"

Broušení sliderů v Alpách

Kapitoly článku

Broušení sliderů v Alpách

Nápad vyjet mimo naše teritorium jsem nadnesl v průběhu června v jedné partě a pak i v té druhé partě, se kterými jezdím na nějaké ty vyjížďky. Někdo si řekne, proč má ksakru dvě party? Protože jedna parta je víc motorkářská a častěji jezdí (občas pila), než leští. Ta druhá raději obíhá motorku s hadrem a někdy je podezřívám z toho, že mají vytuněný plyn ve formě aretace na půl plynu. Nicméně po každé není potřeba jezdit, jak vykradený a zbytečně riskovat. Proto jsem rád, že mohu pendlovat mezi nimi. Konec pindání, abych se vrátil k meritu, jak dopadl návrh vycestovat.

Myšlenka navštívit Rakousko se ujala vskutku dobře, než jsem čekal. Navrhl jsem, že bychom začali startovat někdy začátkem srpna. Každý měl dost času, aby se řádně připravil (nahlásil dovolený, naleštil mašinu, vyprosil si povolenku doma, atd.).  V červenci byla vymyšlená trasa (kam hodit čočku, kde složit hlavu a kolik to asi bude koštovat). Termín jsem určil 2. týden v srpnu a všem to rozeslal. Přesto jsem čul, že se něco může pokazit, tak jsem plánovanou akci zainzeroval na motorkáře. Asi tak týden před odjezdem, začaly telefony s výmluvami typu: musím jet na dovolenou, mám problémy s TP, už mám dost naskákanýho, když nejede on, tak já taky nejedu, doma mě nepustí, na R1 bych to nedal...Prostě na liskanec! Rozhodl jsem se termín o týden posunout tak, aby ti, kteří museli na dovolenou, a ti, kteří by bez onoho nejeli, mohli jet. Čítal jsem, že by nás mohlo jet na nejvýš pět. Pár dní uteklo a do odjezdu zbýval týden. V tu chvíli jsem si uvědomil, že oni natrvalo zůstanou „okolokomínáři“ (opět výmluvy).

Raději jsem se sbalil na rekreaci do Beskyd a nechal tomu volný průběh. Na poslední chvíli, kdy jsem si říkal, že to asi odpískám. Vzbudila motoakce zájem na motorkářích. Přihlásili se 4 borci z různých částí republiky, z toho jeden si spletl datum odjezdu a den před odjezdem, kdy jsme ladili časy srážek, už se mu nepodařilo vzít si o den dříve dovču. Nakonec jsme jeli ve čtyřech.

1. den – 20. 8. 2015

Zatímco já jsem vstával, tak Čendler začínal trápit R1 v Jaroměři, aby stihl sraz v 9:00 u Bobycentra. Jelikož večer před odjezdem jsem ještě pobíhal kolem mašiny, abych vytunil lauf na standardní hlučnou úroveň a narovnal SPZ dle rakouských norem a dotáhl vše, co bylo a nebylo povolené, tak jsem si trošku přispal. Nicméně mělo to blahodárný účinek, pač kolem osmé volá Čendler, že mu něco lítá v budíku a jestli vezmu s sebou nějaké nářadí. Jelikož jsem zrovna v tu chvíli přijížděl do garáže, tak se do bagáže vešlo ještě nějaké nářadí.

U Bobycentra jsme se srazili něco málo po deváté s tím, že v 10:00 bude další sraz Agipka ve Chvalovicích, kde na nás bude čekat Luďa. Vyjížděl z Olomouce na GSu a do centra Brna se mu nechtělo zajíždět. Ani se mu nedivím, kdy na všech příjezdových stranách vrtali do silnice. Radní dostali z EU přisypáno, tak se přes prázdniny pěkně činili. Snad nám konečně ubyde pár značek s velbloudem. Do Chvalovic jsme přijeli něco po jedenácté, protože z nějakého zvláštního důvodu jsme jeli směrem na Hustopeče. Občas se chybička vloudí :)

Mezi 15. – 16. hodinou ve městě Bad Aussee jsme se měli setkat s posledním účastníkem výpravy, který si to štrámoval na SuperTenerce až z Plzně. Jelikož na začátku vznikla podstatě větší sekera, tak i přesto jsme ji snížili. A to díky Luďovi, který měl na GSu navigaci, se kterou se seznamoval, ale i tak nebylo tolik zastávek. Do Bad Aussee jsme zakroužili s půl hodinovým zpožděním a hned první den mělo být Orlí hnízdo (The Eagle's Nest). S časem jsme se ten den moc nekamarádili a počasí zrovna také moc nepřálo, ale na pláštěnky to nebylo. Proto jsme rozhodli, že se pojede rovnou na Pension Embacher, kam jsme dorazili za doprovodu místní cimbálovky. Je vidět, že rakouští důchodci si umí dopřát ve všední den – jiný kraj, jiný mrav.

Ubytování bylo fakt luxusní, což nikdo z nás neočekával. Dokonce to vypadalo, že sama majitelka uvolnila svoji ložnici, aby bylo kam ubytovat nové kunštafty. Večer jsme trochu pokecali a na lepší spaní dali pár přípitků domácí slivovice.

2. den – 21. 8. 2015

Ráno na nás čekala vydařená snídaně, na které každý spořádal, co se do něj vešlo. Po snídani začal Čendler rozdělávat otáčkoměr a než se pobalilo vše potřebné, tak už stál u mašiny s opraveným budíkem. U paní domácí každý zaplatil 25€ a mašiny namířili směrem na Orlí hnízdo.

Ten den jsme věděli, že nebude supr, čupr počasí. Nicméně jsme doufali, že se vyjasní a z Orlího hnízda bude pěkná podívaná. Opak byl pravdou. K vidění byly houfy japonských turistů, kterým se ještě více šikmili oči z husté mlhy a my jsme si mohli představovat z místních plakátů, kam asi skrz mlhu koukáme. Hitlerovic chatu jsme zkoukli a usoudili jsme, že chajda je to pěkná, ale nedivíme se mu, proč se mu sem nechtělo. Koho by také bavilo hrát na honěnou v debilní mlze a hledat Evu Braunovou někde ve křoví, když člověk sotva najde cestu zpátky a přes okna zas čumí, jako kdyby do zdi.

Nahoře jsme pozbyli asi hoďku a vydali se na bus, který nás odvezl na parkoviště k mašinám. Od parkplatzu jsme to namířili na Hochalpenstrasse směrem na Grossglockner. Cestou jsme projeli Zell am See, které mně uchvátilo novými občany. Takový bubáky jsem dlouho neviděl a co jich tam bylo. Ani stavět se nám tam nechtělo, ale v nádržích bylo už sucho, tak bylo třeba těm naším kobylám dopřát vydatné palivo a nějakou pauzu zase nám. Při tom jsme sledovali, jestli nějaká paní s burkou na přechodu neupadne a neukáže své červené tangáče, ale takové štěstí jsme neměli, jak Jeremy Clarkson. Tak asi po 5 minutách čumendy stroje zase hrčely a navigace ukazovala směr na Ferleiten, kde na nás čekala mýtnice. Chvilku jsme se tam zdrželi, pač nahoře to nevypadlo zrovna pěkně a silnice byla nasáklou vodou. Asi po hoďce čekování mračen a zpovídání turistů, kteří tvrdili, že je sice silnice mokrá, ale že nahoře svítí slunečník, jsme se rozhodli vyjet na vrchol.

Předtím padaly návrhy, že bychom se vrátili k paní domácí a na GG jeli až další den. Nicméně tuhle variantu jsme neměli skrečovat, protože nahoře na nás čekala opět škaredá mlha a skoro mrazivé počasí, kde teploměr ukazoval teplotu 2,8 stupně a místní berani ukazovali návštěvníkům, že jim z té zimi jebe, když si pletli samce se samicí.

Naštěstí na druhé straně hor u Josefa bylo daleko příjemněji a naskytl se nám výhled, jak na ledovec, tak také na Grossglockner. Něco jsme vyfotili, aby nám doma uvěřili, že nekecáme a naskočili jsme na mašiny, aby nás dovezli do penzionu Chalet Kammleitn. Uvedený penzoš nebyl přes doporučení, ale přes booking, což byla chyba. Po příjezdu jsme mašiny zaparkovali do slíbené garáže, do které jsme si museli sami posvítit, protože pan domácí stál s prstem v nose u vrat a jen na nás tupě zíral. Nemilé překvapení se konalo s ubytováním na půdě, což se vůbec nedalo srovnat s předešlým penzionem, ale co už. Věděli jsme, že to bude stát 27 – 28€. Po cestě byl každý sedřený, že se šlo hned po večerníčku spát.

3. den – 22. 8. 2015

Ráno jsme podezřívali Standu, že jako lesník dělal v noci přesčasy. Na snídani jsme se těšili, ale hned při vstupu do restauračky bylo vidět, že snídaně bude velmi chudá. Pár koleček salámu, šunky, a když si někdo objednal vařené vajo, tak paní domácí odběhla přemlouvat slepici, aby jich pár vyplkla a nejlépe s kódem. Po chudé snídani jsme vzali bagáž k motorkám a zašli na recepci zaplatit. Paní po každém chtěla 32€ (asi za to přemlouvání). Tohle Luďa nevydržel a začal sprechtit. Po 10 min. jsme raději zaplatili a sdělili majitelům, že jejich penzion nikomu nedoporučíme.

Nasraní odjíždíme a míříme si to na Maltu (nejedná se o ostrov). V nadmořské výšce 1933 m.n.m. se ukrývá nejvyšší přehradní stěna Rakouska. Kromě toho vede k přehradě úžasná silnice s parádními vracáky a tunely. Úsek patří mezi placené, ale fakt to stojí za to. Zvlášť, když vyjde počasí, které nám vyšlo náramně.

Cestou jsme udělali pár zastávek na exkluzivní fotky, z čeho byl Standa trochu nervózní, protože raději by to fůrt někam mydlil. Jakmile jsme dojeli nahoru k přehradní hrázi, tak ani né po 10 minutách chtěl Standa startovat a jet dolů. Což jsme mu vysvětlili, že by byla škoda se chvilku nezdržet a nedojít na hráz. Po exkurzi jsme nakopli mašiny a sjeli jsme si to pěkně dolů až k vodopádu, kde se udělala povinná přestávka. Domluvili jsme se, kde přesně zastavíme, abychom se rozloučili, protože Standa pokračoval směrem na Budějovice a Čendler si natáhl vejlet o den více a zůstal asi v Tauplitzu. Já s Luďou jsme jeli směrem na Mariazell a Znojmo. Standa se ujal, jako náčelník skupiny, že ví, kde bude konečná zastávka. Dojeli jsme k odbočce, která nás měla vést do Mariazell. Standa možná zapomněl zastavit nebo se nepodíval do špíglů, že odbočujeme, a uháněl po silnici. Aby se Čendlerovi Standa neztratil, protože měl jet s ním kousek cesty, tak jsme na sebe mávli a jeli svým směrem.

Za nedlouho, po skvělé cestě, stavíme v Mariazell. Hodiny ukazovali šest hodin večer, a nám ještě zbývalo pár set kiláků domů. Čas nás donutil jet ještě svižněji a Hatě se nám objevili za soumraku. Nejbližší pumpu jsme využili k tomu, abychom si očistili helmy od zologické a zavolali domů, že se už blížíme. Před Brnem jsem se rozloučil s Luďou, který to měl ještě nějaký kousek. Něco po desáté večer odemykám dveře a padám do postele. 

Závěr

Všichni se dostali v pořádku domů. Po cestě nás nezastihla žádná větší kolize, žádná bouřka. Pouze Čendlerovi štěrchal první den otáčkoměr a další den mu stávkovala helma, resp. zavírání hledí, které spravil sekunďák.

Silnice v Rakousku jsou beze sporu rájem pro motorkáře. Ať letíte po státní či okresce, tak není potřeba mít obavu, že by najednou přišly takový bomby od řídítek, že by vylítaly plomby.

Dovolím si poděkovat všem účastníkům, že se nebáli vyrazit k sousedům a díky nim už nepatřím mezi „okolokomínáře“. Cestu jsem si parádně užil. Rozhodně by nebyl blbej nápad, takový vejlet o den prodloužit. Zpáteční cesta (cca 600 km) byla fakt záhul.

Budu se těšit na další motoakce za hranice a ti kteří hledali důvody proč nejet, tak ať závidí a jezdí okolo komína po asfaltu z dob komárů.

P.S.: Co se týče Nordkappu, tak je to velká výzva a jestli to fakt dáš Čendlere na R1, tak seš frajer...

Cena benzínu:

na stejno jak v ČR, místy bylo i levněji

Dálniční známka 5€

je lepší vyhnout se dálnicím, pokud je dost času

Mýtné

24€ na Grossglockner
10€ na Maltu

Ubytování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.36
Známkováno: 14x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist