Online reportáž: Mitas Test Ride 2013

Expedice odstartovala 8.srpna přímo od bran Mitasu, nyní jsou motocykly již v Albánii. Přečtěte si jejich zážitky.

Online reportáž: Mitas Test Ride 2013

Kapitoly článku

8.8.2013

Plánovaný odjezd téměř deseti motocyklů se uskutečnil v pátek 8.8. od bran výrobce pneumatik Mitas. Motocykly dostaly nové pryže na expedici. Přítomni byly také zástupci sponzorů Cel-Tec - dodavatel sportovních kamer, Adventuremenu - jídlo, které chutná a vydrží, TomTom - navigace na motocykly, Motorex - oleje pro motocykly, Motobatt - motobaterie, Flash Team - prodej a servis motocyklů KTM.

9.8.2013

Rano je 14 stupnu, mlha jako mliko a po nocni prutrzi mracen vypadaji silnice jako z blbeho ruskeho filmu. Dnes nas ceka nejnudnejsi cast testovani a sice presun do pristavu v Benatkach odkud se trajektem za pouhych 26 hodin dostaneme do 948 km vzdaleneho reckeho pristavu Igoumenitsu. Tady v nulove nadmorske vysce zacina ostra cast testovani pneumatik Mitas urcenych pro velka cestovni endura. Dosahnout Benatek neni ani dnesni cil cesty a tak bereme za vdek paradni kempe s jednou hvezdickou na brehu jezera Garda. Zatim vse probiha dle planu, tym A ma celkem 5 clenu 4 x KTM 990 a jedno BMW 1200 GS. Pocasi nam ted vychazi na jednicku v Benatkach bylo 31 stupnu, more je zatim klidne a bazen na palube lodi je samozrejme vypusteny. Rekove vubec umeji asi zit 3,95 EUR za pivo v kelimku ma asi zachranit jejich ekonomickou situaci a my jim s tim velmi zdarile pomahame. Je jasne ze na lodi toho moc nenatestujeme a tak nezbyva nez si to tady tupe odsedet na palube. Na internet nebo wifi muzeme zhola zapomenout, s vyjimkou jedne nemecke pumpy uz jsme o internet nezavadǐli a tak nase informace o testovani asi nebudou uplne nejpravidelnejsi. Jo a poslat mms nebo tak neco to uz je tady na recke lodi uplna a absurdita. Za dva dny nam po ose vyrazi naproti druh tym B ktery uz ma rozmanitejsi slozeni a sice KTM 990, pak 1190 a nakonec jedno BMW 1200 GS. Vsichni ucastnici testovani jsou v poradku a stejne tak jejich stroje.
Za cleny tymu zdravi Robert

12.8.2013

26 hodin na trajektu s nami udelalo sve, snad jen tech par delfinu v mori nam udalalo nejakou vetsi radost na tvari, jinak hotova nuda. trajek uz couva do pristavu a nam konecne zacina proudit krev v zilach. Teplota ukazuje prijemnych 38 stupnu a reproduktor hlasi at se dostavime ke strojum. Na slunicku je hrozne vedro a my se navlekame do chranicu a dresu, protoze nas ceka necelych 180 kilometru po stare horske silnici do Metsova. Dnes uz gumy nesetrime, povinnost dojet az sem na co nejcerstvejsich pneumatikach jsme si splinili a ted uz jedeme jako o zavod. Nahoru dolu prava leva uzivame si co se do nas vejde. Slunicko uz zapada a Metsovo cil dnesni cesty je pred nami. Teplota 24 stupnu je na nas akorat, jen nemuzeme najit zadny camp. Centrum mesta nabizi bezpocet hotelu a draha auta pred nimi davaji vedet o vyssi cene. Nelenim a dohodnul jsem prijemnych 15 EUR na hlavu. Prijali jsme od majitele pozvani do venkovni restaurace a dali si tradicni recky salat a nejake suvlaki ci co a kozi jogurt s medem. Zitra nas ceka horsky prejezd pres Makedonii a meli bychom na vecer zakotvit v Albanii. Tam teprve zacne ten pravy offroad, konci penziony a zacina byvakovani v lese.
Z reckeho Metsova za team Mitas Robert

14.8.2013

Snidane z vlastnich zasob, mereni pneumatik a vyjizdime po stare narodni ceste do severnich hor recka. Po vcerejsi. Horskem blazneni jsme zklidnili a vychutnali si nekonecne zatacky a stoupani, skoda ze kvalita mistnich silnic neni vyssi, ale to uz bychom ty gumy tady asi nechali. Paradni horsky prusmyk nas alespon na chvilku schladil teplota klesla o 12 stupnu a to fakt pomohlo jinak niz nez 36 ve stinu jsme jeste nemeli. Padame z vysky 1.700 metru do mesta kde po vetsim bloudeni, zastavujeme na odpoledni obed. Gyros a tzaziki byla jasna volba, za dve hodiny uz budeme v Makedonii a prejezd pres dalsi horsky prusmyk nam i motorkam dava poradne zabrat. Hranice do Makedonie probehly na jednicku a konecne tankujeme levneji nez 47 korun za litr. Poslednich 100 km do Ohridu uz je fakt za trest, nejvetsi podil na dnesni unave ma horko. Camp jsme nakonec poridili za prijemna 4 eura na hlavu a pivko za dvacku je taky luxusni zalezitost. Veceri jsme zvolili v duchu adventure menu a detailne jsme probrali uplynuly den. V kolik sel spat zbytek teamu nevim, ja jsem to zapichnul pred pulnoci a cekal me sladky spanek na brehu ohridskeho jezera.
Ze odjedeme hned po osme do Albanie jasne vzalo za sve, ranni koupani, baleni, mereni gum proste dve hodky navrch jen to hvizdlo. Na prechod do Albanie to mame necelych 40 km a utekli rozhodne rychleji nez nesmyslne cekani na obou stranach hranice. Pogradec jako prvni albanske mesto Kartolas se az na moderni vystavbu za posledni dva roky nezmenil, bordel a chaos kam se podivas, ale to uz k albanii proste patri. Teprve treti bankomat me dava mistni menu a jedeme na vyhlaseneho ohridskeho pstruha. Tradicni restaurace nas opetne nezklamala, nejsem sice moc na ryby, ale tenhle pstruh je absolutni spicka, ale o tom jindy. Ted nas ceka presun do mesta Elbasan odkud zacina offroadovy special smerem na Belquize.
Za team A Robert

15.8.2013

Presun do Elbasanu je hotove peklo, cetnici jsou na ceste kazdych 5 km a rychlost pres 50 je hotovy nesmysl, kamiony, traktory, sotva jedouci mercedesy to je realita okresni silnice. Velkou odmenou mam pak je odbocka ve smeru na Belquize, offroad kam se podivas nejdriv vyjezdy s pevnym povrchem a zatacky co paradne klouzou. Zacina prach a mekne podlozi, rozestupy mezi motorkama zacinaji byt vetsi a vetsi. Tlaci nas cas a kilometry neubyvaji. Zacina v horach bourka a tak menim smer a jedeme do nejblizsi vesnice. Cesta, ktera neni ani na mape je strasna. Sjizdime z vysky asi 1.500 metru do udoli a mame tu prvni pad. No spis druhy, vcera jsem sundaval ve meste motorku z hlavniho stojanu a za prihlizeni asi 30 lidi co nam mavali na cestu jsem ji proste neudrzel a flaknul s ni o zem. No ale zpet k nasemu sjezdu, predni kola se bori do sterku a brzdy delaji jako by nebyly k dispozici, ruce, nohy zada, vsechno nas boli, ale jsme stastny ze uz jsme mimo silnici. Mirek si do nasyta uzil vsech louzi a vypada jsko by se vratil z bahennich lazni. Vesnice je uz nadohled a mame dalsi pad, motorka lehla, a plny plyn i kdyz je ktm na zemi udela za zadnim kolem paradni kamenou smrst. Je jasne ze i pres bourku uz stihneme dojet do vesnice, delam bohuzel drobnou navigacni chybu a v tom nejblbejsim miste nutim kluky otocit. Vsechno klaplo po kratkem vyjezdu mame v prudkem stoupani levou otocku a dalsi pad a dalsi pokrtena motorka. S drobnou pomoci je motorka zpatky ve svisle poloze, ale uz nechyta, nemame proud. Zapnuta svetla, mlhovky, nabijecka na telefon a vetrak od chladice si pri dlouhem sjezdu skoro na volnobech vybralo svou dan. Jedu do vesnice pro kabely a za necelych 40 minut uz motor zase blafe. Vyndavam pojistku od svetel a bude vse zase v poho. Premyslime kam dame stany a kde preckame noc a dostavame nabidku prespat v pensionu. Dobra cena 10 EUR za hlavu hovori za vse. No jako v hotelu. Pan majitel nas pozval na veceri a ta se mozna diky nekolikam desitek piv a dvou litru rakije plus zbytek nasi slivovice protahla do dvou do rana. I poznani novych mezilidskych vztahu patri nepochybne k testovani. Rano odpovida dobe kdy jsme sli spat. Tradicni mereni, doplneni paliva jako v africe z jednoho stojanu napajeneho z generatoru. Ceka nas dalsi nemene obtizny offroad. V horach se opet bouri jako vecer a tak opetne delam drobny uhybny manevr. Trpi uplne vse, pneumatiky, motorky a hlavne my. Po trech hodinach jizdy jsme kousek od hlavniho mesta Tirany, nenechame si ujit paradni vyhlidku a dve hodiny jsou zase pryc. Prujezd Tiranou je za trest, zacpa, spatne silnice, barvy na semaforu jsou pouze informativni. Vysoka teplota navrch s nami dela divy, teplomery motorek jsou nadoraz a vyjezd z mesta ne a ne najit. Nalada nic moc a tak chci klukum udelat radost a zahybam k mori. Necele dve hodiny jizdy a nasel jsem zapomenutou plaz v zatoce s jednim bufetem. Slunce zapada kycovite nad morem a vychutnavame si pekne vlny a prijemny vitr. Zitra nas ceka vilet na lodi k majaku, ktery mam nabidl mistni priznivec motocyklu, ma sice litacku, ale to mu promijime, jo a mezitim se stacil stavit jeste doma a privezl nam k veceri cufty a pecene maso, nevidana pohostinost.
Tak dobrou z Akce Mitas test ride 2013.

18.8.2013

Probuzeni na plazi ma take svoje kouzlo, stanoveny cas na odjezd je davno pryc tak jedu sam udelat par fotek pobrezi. Jedeme zpatky do hor, prvni hodina v patecni zacpe u mesta Durres nam na nalade neprida, ale cil dnesni trasy a sice koupani v prehrade nas zene dal a dal. Nejdrive si dame par desitek kilometru zatacek a je tu poradny offroad. Nekolikrat bloudim, protoze jedu jenom na instikt. Vysoka teplota a mekky sterk pridava na nasi unave, prehrada je uz nadohled a pred ni je maly kramek kde maji pivo v mrazaku. Bereme jich asi deset a stejne tak vod a frcime na koupani. Voda je skvela a bourka ktera se na nas zene take, balime tak akorat a dest zacina . Nas dalsi cil je mesto Shkoder, kde se mame v sest sejit u mesity s druhou partou. Jsme tam na cas. Kluci zatim tvrdnou na Albanske care a tak menim dispozice na mesto Koplik. Setkavame se v protismeru v te nejvetsi zacpe, vybereme jeste nejake penize a hura do hor do hotelu v Razemu. Nahle je nas deset, davame si veceri a pivo a sdelujeme si zazitky jeden pres druheho jako zensky u kadernika. No a mame tu dalsi rano, dnes nas ceka prejezd prusmyku na Thetach a 130 km offroadu. Snad to vse vyjde.

19.8.2013

Tak je to tady prisla nejtezsi cast offroadu v ramci naseho testovani s Mitasem. Vsech 8 endur se vydalo prekonat Thetsky prusmyk. Pocasi se zatim jevi jako uspokojive a tak hromadne vyrazime. Albanci se rozhodli ze cestu zpristupni asi audinam nebo co protoze tu nastali stavebni prace na silnici. Stroju a lidi je tu fura a to z tehle blasti rozhodne neznam. Stoupame k prusmyku a mame dalsi pady motorek, zadna rychlost vetsinou v zatackach padnou jak mouchy na bok, motorky jsou plne nalozene a tak se neni co divit. Kousek pred prusmykem stoji prez cestu bagr tak, ze nejde objet, nadavame co zavola to takhle mohl nechat, ale zjistujeme ze nad nami bude odstrel skaly. Nakonec nas delnici pousteji a odprasklnou to az po nas.
Nejedeme tak rychle jak jsem mel v planu. Sprchlo nam a tak se cesta zase o dalsi hodinku natahla. Uz ted je jasne ze Thethy dnes v celku neprekoname, vylezlo slunicko a je nepredstavitelne dusno. Konecne dosahujeme vesnice Thethy, ktera mela puvodne byt jen prujezdnim mistem. Casova ztrata vic nez 4 hodiny a unava vetsiny jezdcu je na mezni hranici. Spime v horach, me rozhodnuti je nutnost, nalada muzstva je na bodu mrazu, ale pneumatiky dostali na prd.... a proto jsme mimo jine tady vyzkouset jeji h extremní pouziti v kombinaci s vyskokym najezdovym prubehem. Davame jeste u jedne usedlosti jedno studene pivko a presouvame se k rece kde dnes vykempuje . Vsichni dnes dostali do tela a tak spanek pod sirakem s miliardou hvezd bude vsem za zaslouzenou odmenu. A to jestenevedi co jsem jim prichystal na zitra.
Tak dobrou z Mitas test ride 2013

20.8.2013

Cista nocni obloha je krasna zalezitost a ranni nebo nocni rosa co je jako by bylo po silnem desti vec dalsi. Mame mokre uplne vsechno, ve stanu samozrejme nikdo nespal, to by byla vecna skoda. Rano cekame az na nas placek dorazi slinicko a zaciname susit. Ceka nas druha polovina offroadu nebo spis trialu. Vse zabalime, je hrozne horko a vyrazime vstric dobrodruzstvi. Prvnich asi 8 km se jevi jako krest ohnem, jestli jsme si vcera mysleli ze mame vyhrano tak tomu tak dnes rozhodne neni, zastavky delame po neuveritelnych 3 kilometrech. Burlaci na Volze byli proti nam na letni dovolene.
Jsem tu po nekolikate a tak vim, ze se brzy vse v dobre obrati a poslednich asi 35 km uz bude na "pohodu" jenze nevim proc nejak me to nikdo nechce verit. vim sve a tak jedeme dal. Cesta se opravdu zlepsila a jednou z odmen nam bylo mimo krasnych vyhledu i koupani v ricce s tuni. Spojili jsme to s obedem a to osvezeni prislo vic nezli vhod. Popisovat zaverecne 3 hodiny jizdy nema cenu, nicmene kdyz jsme dosahli asfaltu tak to pro mnohe bylo jako by dostali ten nejlepsi darek k vanocum. Vzali jsme uderem mesto Shkoder a slusne se najedli v lety proverenem bufaci s gyrosem. Doplnit palivo a najit nejaky kemp, kde preckame do rana. Skupina A si zitra nadeli dalsi slusnou porci offroadu a B si jede odpocinout do cerne hory a pofoukat utrzene rany z predchozich dvou dnu.
David si vzpomnel na velkou ceduli s reklamoi na kemp, kam asi po 20 miňutach dojizdime. Cena 5 EUR za hlavu i s bazenem, cistou sprchou a zachodem se jevi jako nutnost. Uz vime kde je kouzlo cistoty, majitel kempu je holandan, ktery tu podnika i v jinem nez kempovem odvetvi.
Rano je jako pres kopirak, kemp nekemp, spime pod sirakem a problem s vlhkosti a vodou kam se podivas je zase tady, nicmene nezli dojime snidani je uz zase horko. Prejet pres Shkoder na Koplik je snad jeste horsi nez projet Tiranou, hotovej mazec. Dotankujeme do plnych a hura do hor, tolik prachu co jsme meli za necele dve hodky jizdy jsem snad nikdy nezazil. Jednim z cilu je dojet na konec udoli Vukel, honime se na cestach jako nekde na rally a kluci mijeji odbocku. Neva vratime se a zacina stoupani do asi nejkrasnejsiho udoli v Albanii. Navnadil jsem kluky na vse co tam uvidi a zazijou, jenze pocasi nam nase plany definitivne zhati. Nejsme ani v petine cesty a prudky a intenzivni dest meni nase plany a donuti nas se vratit. Asi bychom tam dojeli i na kluzkych kamenech, jenze nevideli bychom nic z toho co jsem slibil. Opet drobny manevr a drzime smer cernohorsky Plav. Troufam si tvrdit, ze to bylo pro vsechny z nasi skupiny to nej. Skoncil Thethsky trial a zacalo nefalsovane rally. Davali jsme si do tela, motorky a gumy trpely, konecne vysoke rychlosti na dlouhych a prasnych vyjezdech. Nestacima ani fotit natoz natacet, samozrejme kamera na motorce bezi, ale houpe to s nami ze jdou kolikrat tlimice temer nadoraz a tak z toho videa nam bude u televize asi spatne. Posledni prusmyk v Albanii, posledni pivko a kozi syr s oblohou u neco jako salase a padame do udoli kde nas cekaji dve male budky v podobe albanske a cernohorske celnice. Sakra to byla parada ted uz nam zbyva neco okolo 170 km do Zabljaku, kde se sejdeme s odpocatym zbytkem testovaciho tymu. Zaverecnych 60 km do kempu podel reky Tary kde se ve vterinovych intervalech strida prava a leva zatacka s bezpoctem tunelu je nam odmenou. Jedeme na hranici prilnavosti pneumatik a uzivame si zapadu slunce i pres to ze nas kolikrat oslni vic nez je zdravo. Najit kluky v kempu uz nebyl problem a vecer dopadl jako vzdy. Tlachame a neco malo nebo mozna i vic si nalijeme do volatka. Jedine co uz neni je to prijemne teplo, do ted jsme byli stale v teplotach okolo 38 ve stinu a vecer nas nemile prekvapil 14 ti stupni. Zitra ma prset a tak asi budu trosku menit puvodni plan. Jinak na krku mame 3.000 km asi 30 padu v offroadu, nejake utrzene kufry a plasty na motorkach co tam vyrobce dal zjevne zbytecne. Jsme zhruba v pulce zivotnosti pneumatik a tak dalsi planovani offroadu i kdyz uz ho moc v puvodnim planu nebylo je asi jasna volba.
Z narodniho parku Durmitor v Monte Negru Robert

23.8.2013

Je studené a po nočním prudkém dešti mokré ráno, místy začínají probleskávat paprsky slunce, ale ne na dlouho. Včera jsem se po několika dnech dostal k netu a poslal do redakce pár aktuálních fotek a při té příležitosti se mrknul na počasí v Durmitoru na následující dny. Kdybych ho chtěl jenom objet po silnici tak neřeknu, ale chtěl jsem klukům opětně naordinovat offroad a že ho tu je. Jenže klouzat po hladkých kamenech s naloženýma motorkama to už by byla rasovina a ne testování.
Slunce se nám ještě párkrát ukázalo aby ho před polednem vystřídal vytrvalý déšť. Myslím že víceméně samovolné rozhodnutí, že zde zůstáváme do druhého dne bylo s povděkem přijato. Tomu také odpovídala útrata v místním bistru. Odpočinkový den uběhl jako voda a ráno za deště a mokra balíme a frčíme přes Bosnu do Chorvatska. Rozhodnutí vzhledem k počasí víc než nutné. S naším odjezdem přestalo na chvilku pršet a sotva jsme po 100 km opustili hory dočkali jsme se tepla a sluníčka. Tímto " úprkem ", jsme se definitivně vzdali posledního plánovaného offroadu na cestě. Dva hraniční přechody a sice Bosenský a pak Chorvatský jsme trošku předjeli kolonu, ale to se prý smí. Náš směr Dubrovník Jarda ještě na poslední chvíli změnil na asi nejjižnější město v Chorvatsku a sice Cavtat. Kvalitou a pohostinností prověřená restaurace nám nabídla parádní oběd a také nám parádně vyvětrala naše peněženky. Zvyklí z plateb okolo 3 až 5 Eur za cokoliv to byla fakt rána. Ještě poslední koupání v přístavu a vyrážíme směr Split. Navigace nenavigace, dosáhnout příjezdu ve stanovený čas vzhledem k zácpám a hustotě provozu je nemožné, mimo jiné už v té civilizaci i trochu bloudíme a tak bereme za vděk dalším kempem. Vejde se do něj všehovšudy 8 karavanů a naše motorky. Spaní pro někoho jako z pohádky, pro jiné za trest, výsledkem je spaní na oblázkové pláži s parádním východem slunce. V noci sice pořádně foukalo, ale zase to foukalo teplé. Jo teď jsem si vzpomněl, jeden náš člen měl k dispozici nafukovací modrou postel z Tesca nebo odkud, takovou co má asi 18 cm na výšku a tak bylo jasné, že on bude mít nejlepší spaní. Opak se stal pravdou. Sotva položil lehátko na zem tak se do něj za svitu měsíce opřel vítr a ve vteřině ho odnesl vítr někam do moře a pak bůh ví kam. Máme před sebou poslední dva dny výpravy a čeká nás asi 1.200 km, vracíme se přes Bosnu a Slovinsko a síly rozložíme na oba dva dny přibližně stejně. Směr po staré silnici na Plitvická jezera byla luxusní volba, nikde ani živáčka a přitom parádní svezení. Spousta zatáček a spousta brždění, k tomu dobrý oběd a kilometry začínají ubíhat. Večer už jsme strávili v kempu ve Slovinsku i s termálním bazénem. Také poslední spaní pod širákem a zítra už jenom cesta domů.
Poslední den se " musel " oslavit a tak ráno nabíráme první neplánovaný časový skluz. Pro některé 623 a pro některé i o 120 km víc to jsou poslední naše kilometry na cestě domů. Teď už jen ta nejnudnější dálnice a prosedět si to do večera. Poslední ne už zcela kompletní posezení nás čekalo v Zámeckém hotelu v Třešti. Pořádné české jídlo i pivo nám dalo energii na cestu a po staré silnici na Vlašim a pak Prahu dáváme poslední měřené kilometry testu.
Tolik k našemu cestování, jistě si řeknete, on tu píše o cestě a nic neřekne k tomu jak která guma držela a klouzala a co dělala a která je nejlepší na cestování.
Testování je, ale ucelený a komplexní souhrn dat a nabytých informací o chování pneumatik v závislosti na spoustě parametrů a tak je jasné, že těžko v průběhu cesty někam napíšu tahle guma je nejlepší na světe protože už na ní dva dny jedu.
Stávající anonymní přispěvovatelé do fór a jiných diskusí se dělí na dvě nesourodé skupiny, jedna co Mitasku nikdy neměla, ale už teď ví že nefunguje, protože to prostě ví a ta druhá, která už nějakou zkušenost má a udělala si vlastní názor a podle něj se řídí.
Součástí testování je tedy uvést některá fakta, ale i mýty na pravou stranu.

V dalším příspěvku už Vám bude předveden kompletní výsledek testu a naše doporučení jaké pneumatiky a v jaké kombinaci použít na Vaše cestování, včetně našich postřehů s chováním pneumatik na různých površích. K tomu byl a je test určen.

A protože už jsme doma, chtěl bych poděkovat všem partnerům akce Mitas test ride 2013 za jejich podporu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.50
Známkováno: 16x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist