jetam>je obarvená tzn. umělá inteligence

ale jaxama přiznává, moc to nepomohlo

Jájina>Sailly
To spíš jako přirozená pornohvězda

to jsi???

Magor.Unplugged>to jsi???

To bych vypadala jinak

Sailly>To bych vypadala jinak

To jako že bys jezdila v bikinách a vysokých kozačkách?

Nějak mě rozbolela hlava

jahha>To jako že bys jezdila v bikinách a vysokých kozačkách?

Hmm to zní lákavě

Sailly>Hmm to zní lákavě

Na koni?

Sailly>To bych vypadala jinak

jak moc jinak???

dobře

[URL=

Che> Po Jiránkovi si objevil Nepraktu??

PROČ TO NEMŮŽE NIKDY FUNGOVAT

PŘESTOŽE JE mnoho žen přesvědčeno o opaku, je docela snadné vytvořit si dlouhotrvající, stabilní, intimní a vzájemně uspokojivý vztah s chlapem. Ten chlap ovšem musí být labradorský retrívr. S chlapy lidského rodu je to nesmírně těžké. To proto, že chlapi tak úplně nechápou, co ženy rozumějí pod pojmem vztah.
Řekněme, že chlapovi jménem Roger se zalíbí žena jménem Elaine. Pozve ji do kina; ona souhlasí; oba se výborně baví. Za několik dní ji pozve na večeři a zase spolu stráví krásný večer. Pravidelně se scházejí dál a po nějaké době už se žádný z nich neschází s nikým jiným.
A potom, jednoho večera cestou domů napadne Elaine myšlenka, kterou bez uvažování vysloví nahlas: Víš, že když počítám i dnešek, scházíme se přesně šest měsíců?
A pak v autě nastane ticho. Elaine se to ticho zdá velmi hlasité. Myslí si: Bože, možná mu vadí, že jsem to řekla. Možná má pocit, že ho náš vztah svazuje; třeba si myslí, že se snažím dotlačit ho k nějakému slibu, po kterém netouží nebo kterým si není jistý.
A Roger si myslí: Sakra. Šest měsíců.
A Elaine si myslí: Ale já si taky nejsem jistá, jestli chci takový vztah. Někdy toužím mít trochu víc prostoru, takže bych se měla zamyslet nad tím, jestli opravdu chci, abychom pokračovali dál tímhle způsobem, směrem k... Chci říct, kam vlastně směřujeme? Budeme se scházet dál na téhle úrovni důvěrné známosti? Směřujeme k manželství? K dětem? Ke společnému životu? Jsem připravena na takový závazek? Znám vůbec tohohle člověka?
A Roger si myslí: ... tak to znamená, že jsme spolu začali chodit... moment... v únoru, těsně potom, co jsem byl s autem na generálce, takže... podle počítače kilometrů... sakra! ...už jsem si měl dávno nechat vyměnit olej.
A Elaine si myslí: Je rozčilený. Vidím mu to na obličeji. Možná si to vykládám úplně špatně. Možná chce od našeho vztahu víc, chce větší důvěrnost, větší oddanost; možná vytušil - ještě než jsem to vytušila já - že cítím určité zábrany. Ano, to je určitě ono. Proto se tak zdráhá dát najevo své vlastní city: má strach z odmítnutí.
A Roger si myslí: A budu jim muset říct, aby se znovu podívali na převodovku. Ať si ti pitomci tvrdí, co chtějí, pořád tak nějak divně řadí. A doufám, že se to tentokrát nebudou snažit zase svádět na zimu. Jaká zima? Venku je třicet stupňů a tenhle krám řadí jako nějaký zatracený popelářský auto, a to jsem těm neschopnejm zlodějskejm kreténům zaplatil šest set dolarů.
A Elaine si myslí: Zlobí se. A já mu to nevyčítám. Taky bych se zlobila. Bože, cítím se tak provinile, že kvůli mně musí takhle trpět, ale nemůžu za svoje city. Prostě si nejsem jistá.
A Roger si myslí: Pravděpodobně budou tvrdit, že záruka je jen devadesát dní. Přesně to určitě řeknou, mizerové.
A Elaine si myslí: Možná jsem příliš velká idealistka, když čekám na rytíře na bílém koni, a přitom sedím vedle téměř dokonale hodného člověka, člověka, se kterým se mi všechno tak líbí, člověka, o kterého mám opravdový zájem, člověka, který má zřejmě opravdový zájem o mě. Člověka, který je nešťastný kvůli tomu, že já si tady sobecky blouzním jako romantická školačka.
A Roger si myslí: Záruka? Oni chtějí záruku? Já jim ukážu záruku. Vezmu tu jejich zatracenou záruku a nacpu jim ji do...
Rogere, řekne Elaine nahlas.
Co? řekne Roger polekaně.
Prosím tě, netrap se tak, řekne a oči se jí začnou zalévat slzami. Možná jsem nikdy neměla... Ach bože, cítím se tak... (Se vzlykáním se zhroutí.)
Co? řekne Roger.
Jsem tak hloupá, vzlykne Elaine. Chci říct, vím, že neexistuje žádný rytíř. Opravdu to vím. Je to pošetilé. Není žádný rytíř a není žádný kůň.
Není žádný kůň? řekne Roger
Myslíš si, že jsem blázen, že ano? řekne Elaine.
Ne! řekne Roger, šťastný, že konečně zná správnou odpověď.
Já jenom... Já jenom... Potřebuju trochu času, řekne Elaine.
(Následuje patnáctivteřinová pauza, během níž Roger přemýšlí, až se mu kouří z hlavy, a snaží se vykoumat bezpečnou odpověď. Nakonec vyrukuje s něčím, co by podle jeho názoru mohlo být to pravé.)
Ano, řekne.
(Elaine se s hlubokým dojetím dotkne jeho ruky.)
Ach, Rogere, opravdu si to myslíš? řekne.
Co? řekne Roger.
To o tom čase, řekne Elaine.
Ach, řekne Roger Ano.
(Elaine k němu obrátí tvář a zadívá se mu hluboko do očí, takže on nesmírně znervózní v očekávání, co mu asi řekne dál, a hlavně jestli se to nebude týkat koně. Ona nakonec promluví.)
Děkuju ti, Rogere, řekne.
Já děkuju tobě, řekne Roger.
Potom ji zaveze domů a ona leží na posteli s rozervanou, utýranou duší a pláče až do rozbřesku, zatímco Roger po návratu do svého bytu otevře sáček s chipsy, pustí televizi a okamžitě se zcela soustředí na opakování tenisového utkání mezi dvěma Čechoslováky, o nichž nikdy předtím neslyšel. Tenký hlásek ve vzdálených zákoutích jeho mysli mu našeptává, že tam v autě se odehrálo něco významného, ale on si je zcela jist, že určitě nikdy nepochopí co, a tak si řekne, že bude lepší, když na to přestane myslet. (To je také Rogerova politika vůči světovému hladomoru. )
Příštího rána Elaine zavolá své nejlepší kamarádce, nebo možná dvěma, a budou tu situaci probírat celých šest hodin v kuse. Pečlivě a podrobně budou analyzovat všechno, co řekla ona, a všechno, co řekl on, budou se k tomu znovu a znovu vracet a zkoumat každé slovo, výraz a gesto a hledat v nich různé významové odstíny a uvažovat o každém možném důsledku. Budou to probírat znovu a znovu celé týdny, možná měsíce, nikdy nedospějí k žádnému definitivnímu řešení, ale také se toho nikdy nenabaží.
Zatímco Roger až bude po nějakém čase hrát badminton s jedním společným přítelem, se na chvilku před podáním zarazí, zamračí se a řekne: Norme, měla Elaine někdy koně?
Tady nemluvíme o odlišných vlnových délkách. Mluvíme o odlišných planetách, v naprosto odlišných slunečních soustavách. Elaine nemůže s Rogerem smysluplně komunikovat o jejich vztahu o nic víc, než by mohla smysluplně hrát šachy s kachnou. Protože celkový součet Rogerova uvažování o tomto konkrétním tématu je:
Ehm ?
Ženy to akceptují jen s velkými obtížemi. Navzdory tomu, že už miliony let dokazují drtivý opak, jsou ženy přesvědčeny, že chlapi musí trávit určitý čas uvažováním nad vztahem. Jak by na něj mohli nemyslet? Jak by se chlap mohl scházet s jinou lidskou bytostí den co den, noc co noc, sdílet s touto osobou nesčetné hodiny tělesné intimity - jak by chlap mohl dělat takové věci a nepřemýšlet o svém vztahu? To si myslí ženy.
Mýlí se. Chlap ve vztahuje jako mravenec stojící na vrcholku pneumatiky nákladního auta. Mravenec si je na velice základní úrovni vědom, že je tu něco velkého, ale ani matně nechápe, co to je za věc nebo co s ní má on sám společného. A když se dá náklaďák do pohybu a pneumatika se začne otáčet, pocítí mravenec, že se děje něco důležitého, ale těsně před chvílí, kdy se dostane dospod a je proměněn v malou černou tečku, vyprodukuje jeho mozeček jedinou souvislou myšlenku, a to, cituji:
Ehm?
Což je přesně to, co si Roger pomyslí, když Elaine vybuchne vztekem poté, co vzal její sestru na večeři a tím se dopustí jedné z nekonečné řady drobných urážek, kterých se chlapi ve vztazích dopouštějí neustále, protože si vlastně žádný vztah neuvědomují.
Jak to mohl udělat? zeptá se Elaine svých nejlepších kamarádek. Co tím myslel?
Odpověď zní: Nemyslel nic, v tom smyslu, v jakém ženy chápou toto slovo. Nedokáže to: nemá ten správný druh mozku. Má chlapský mozek, což je v zásadě analytický orgán na řešení problémů. Má rád určité a měřitelné a specifické věci. Neví si rady s mlhavými a nepřesnými vztahovitými pojmy, jako například láska a potřeba a důvěra. Má-li chlapský mozek zformulovat názor na jiného člověka, formuluje tento názor nejraději na základě nějakého konkrétního údaje o tom člověku, jako například jeho průměrného platu.
Proto se chlapský mozek nehodí k chápání vztahů. Ale umí dobře analyzovat a řešit mechanické problémy. Například když manželé mají dům a chtějí ho nově natřít, aby ho mohli prodat, postará se o tento úkol pravděpodobně chlap. Podnikne metodicky všechny potřebné kroky, spočítá celkový povrch a zjistí spotřebu barvy; potom se, za použití svých přirozených analytických a matematických schopností, bude věnovat problému, jak vymyslet dobrou výmluvu, aby dům nemusel natírat.

Che>PROČ TO NEMŮŽE NIKDY FUNGOVAT

PŘESTOŽE JE mnoho žen přesvědčeno o opaku, je docela snadné vytvořit si dlouhotrvající, stabilní, intimní a vzájemně uspokojivý vztah s chlapem. Ten chlap ovšem musí být labradorský retrívr. S chlapy lidského rodu je to nesmírně těžké

teda Michale, to sou hotový romány, to si psal nejmíň hoďku
nebylo by lepší ji strávit v sedle těch koníků, co máš ve svý rejži???

Magor.Unplugged> Týwoe, to sem nevypotil já, alejbrž mi ti to poslala Markéta ale docela to sedí, nééééé

Přišla paní k lékaři - modrá, zelená, zbitá.
"Co se Vám stalo, paní?"
"Když se muž vrátí napitý z hospody, pokaždé mně takhle zmlátí. Co mám dělat?"
"Udělejte si heřmánkový čaj a když se vrátí muž z hospody, kloktejte.
A po týdnu se ukažte."
Po týdnu přijde paní k lékaři, žádné stopy po pranici. "Zabralo to, nezmlátil mne."
"Já to věděl! Stačilo držet hubu....."

Che>PROČ TO NEMŮŽE NIKDY FUNGOVAT

PŘESTOŽE JE mnoho žen přesvědčeno o opaku, je docela snadné vytvořit si dlouhotrvající, stabilní, intimní a vzájemně uspokojivý vztah s chlapem. Ten chlap ovšem musí být labradorský retrívr. S chlapy lidského rodu je to nesmírně těžké. To proto, že chlapi tak úplně nechápou, co ženy rozumějí pod pojmem vztah.
Řekněme, že chlapovi jménem Roger se zalíbí žena jménem Elaine. Pozve ji do kina; ona souhlasí; oba se výborně baví. Za několik dní ji pozve na večeři a zase spolu stráví krásný večer. Pravidelně se scházejí dál a po nějaké době už se žádný z nich neschází s nikým jiným.
A potom, jednoho večera cestou domů napadne Elaine myšlenka, kterou bez uvažování vysloví nahlas: Víš, že když počítám i dnešek, scházíme se přesně šest měsíců?
A pak v autě nastane ticho. Elaine se to ticho zdá velmi hlasité. Myslí si: Bože, možná mu vadí, že jsem to řekla. Možná má pocit, že ho náš vztah svazuje; třeba si myslí, že se snažím dotlačit ho k nějakému slibu, po kterém netouží nebo kterým si není jistý.
A Roger si myslí: Sakra. Šest měsíců.
A Elaine si myslí: Ale já si taky nejsem jistá, jestli chci takový vztah. Někdy toužím mít trochu víc prostoru, takže bych se měla zamyslet nad tím, jestli opravdu chci, abychom pokračovali dál tímhle způsobem, směrem k... Chci říct, kam vlastně směřujeme? Budeme se scházet dál na téhle úrovni důvěrné známosti? Směřujeme k manželství? K dětem? Ke společnému životu? Jsem připravena na takový závazek? Znám vůbec tohohle člověka?
A Roger si myslí: ... tak to znamená, že jsme spolu začali chodit... moment... v únoru, těsně potom, co jsem byl s autem na generálce, takže... podle počítače kilometrů... sakra! ...už jsem si měl dávno nechat vyměnit olej.
A Elaine si myslí: Je rozčilený. Vidím mu to na obličeji. Možná si to vykládám úplně špatně. Možná chce od našeho vztahu víc, chce větší důvěrnost, větší oddanost; možná vytušil - ještě než jsem to vytušila já - že cítím určité zábrany. Ano, to je určitě ono. Proto se tak zdráhá dát najevo své vlastní city: má strach z odmítnutí.
A Roger si myslí: A budu jim muset říct, aby se znovu podívali na převodovku. Ať si ti pitomci tvrdí, co chtějí, pořád tak nějak divně řadí. A doufám, že se to tentokrát nebudou snažit zase svádět na zimu. Jaká zima? Venku je třicet stupňů a tenhle krám řadí jako nějaký zatracený popelářský auto, a to jsem těm neschopnejm zlodějskejm kreténům zaplatil šest set dolarů.
A Elaine si myslí: Zlobí se. A já mu to nevyčítám. Taky bych se zlobila. Bože, cítím se tak provinile, že kvůli mně musí takhle trpět, ale nemůžu za svoje city. Prostě si nejsem jistá.
A Roger si myslí: Pravděpodobně budou tvrdit, že záruka je jen devadesát dní. Přesně to určitě řeknou, mizerové.
A Elaine si myslí: Možná jsem příliš velká idealistka, když čekám na rytíře na bílém koni, a přitom sedím vedle téměř dokonale hodného člověka, člověka, se kterým se mi všechno tak líbí, člověka, o kterého mám opravdový zájem, člověka, který má zřejmě opravdový zájem o mě. Člověka, který je nešťastný kvůli tomu, že já si tady sobecky blouzním jako romantická školačka.
A Roger si myslí: Záruka? Oni chtějí záruku? Já jim ukážu záruku. Vezmu tu jejich zatracenou záruku a nacpu jim ji do...
Rogere, řekne Elaine nahlas.
Co? řekne Roger polekaně.
Prosím tě, netrap se tak, řekne a oči se jí začnou zalévat slzami. Možná jsem nikdy neměla... Ach bože, cítím se tak... (Se vzlykáním se zhroutí.)
Co? řekne Roger.
Jsem tak hloupá, vzlykne Elaine. Chci říct, vím, že neexistuje žádný rytíř. Opravdu to vím. Je to pošetilé. Není žádný rytíř a není žádný kůň.
Není žádný kůň? řekne Roger
Myslíš si, že jsem blázen, že ano? řekne Elaine.
Ne! řekne Roger, šťastný, že konečně zná správnou odpověď.
Já jenom... Já jenom... Potřebuju trochu času, řekne Elaine.
(Následuje patnáctivteřinová pauza, během níž Roger přemýšlí, až se mu kouří z hlavy, a snaží se vykoumat bezpečnou odpověď. Nakonec vyrukuje s něčím, co by podle jeho názoru mohlo být to pravé.)
Ano, řekne.
(Elaine se s hlubokým dojetím dotkne jeho ruky.)
Ach, Rogere, opravdu si to myslíš? řekne.
Co? řekne Roger.
To o tom čase, řekne Elaine.
Ach, řekne Roger Ano.
(Elaine k němu obrátí tvář a zadívá se mu hluboko do očí, takže on nesmírně znervózní v očekávání, co mu asi řekne dál, a hlavně jestli se to nebude týkat koně. Ona nakonec promluví.)
Děkuju ti, Rogere, řekne.
Já děkuju tobě, řekne Roger.
Potom ji zaveze domů a ona leží na posteli s rozervanou, utýranou duší a pláče až do rozbřesku, zatímco Roger po návratu do svého bytu otevře sáček s chipsy, pustí televizi a okamžitě se zcela soustředí na opakování tenisového utkání mezi dvěma Čechoslováky, o nichž nikdy předtím neslyšel. Tenký hlásek ve vzdálených zákoutích jeho mysli mu našeptává, že tam v autě se odehrálo něco významného, ale on si je zcela jist, že určitě nikdy nepochopí co, a tak si řekne, že bude lepší, když na to přestane myslet. (To je také Rogerova politika vůči světovému hladomoru. )
Příštího rána Elaine zavolá své nejlepší kamarádce, nebo možná dvěma, a budou tu situaci probírat celých šest hodin v kuse. Pečlivě a podrobně budou analyzovat všechno, co řekla ona, a všechno, co řekl on, budou se k tomu znovu a znovu vracet a zkoumat každé slovo, výraz a gesto a hledat v nich různé významové odstíny a uvažovat o každém možném důsledku. Budou to probírat znovu a znovu celé týdny, možná měsíce, nikdy nedospějí k žádnému definitivnímu řešení, ale také se toho nikdy nenabaží.
Zatímco Roger až bude po nějakém čase hrát badminton s jedním společným přítelem, se na chvilku před podáním zarazí, zamračí se a řekne: Norme, měla Elaine někdy koně?
Tady nemluvíme o odlišných vlnových délkách. Mluvíme o odlišných planetách, v naprosto odlišných slunečních soustavách. Elaine nemůže s Rogerem smysluplně komunikovat o jejich vztahu o nic víc, než by mohla smysluplně hrát šachy s kachnou. Protože celkový součet Rogerova uvažování o tomto konkrétním tématu je:
Ehm ?
Ženy to akceptují jen s velkými obtížemi. Navzdory tomu, že už miliony let dokazují drtivý opak, jsou ženy přesvědčeny, že chlapi musí trávit určitý čas uvažováním nad vztahem. Jak by na něj mohli nemyslet? Jak by se chlap mohl scházet s jinou lidskou bytostí den co den, noc co noc, sdílet s touto osobou nesčetné hodiny tělesné intimity - jak by chlap mohl dělat takové věci a nepřemýšlet o svém vztahu? To si myslí ženy.
Mýlí se. Chlap ve vztahuje jako mravenec stojící na vrcholku pneumatiky nákladního auta. Mravenec si je na velice základní úrovni vědom, že je tu něco velkého, ale ani matně nechápe, co to je za věc nebo co s ní má on sám společného. A když se dá náklaďák do pohybu a pneumatika se začne otáčet, pocítí mravenec, že se děje něco důležitého, ale těsně před chvílí, kdy se dostane dospod a je proměněn v malou černou tečku, vyprodukuje jeho mozeček jedinou souvislou myšlenku, a to, cituji:
Ehm?
Což je přesně to, co si Roger pomyslí, když Elaine vybuchne vztekem poté, co vzal její sestru na večeři a tím se dopustí jedné z nekonečné řady drobných urážek, kterých se chlapi ve vztazích dopouštějí neustále, protože si vlastně žádný vztah neuvědomují.
Jak to mohl udělat? zeptá se Elaine svých nejlepších kamarádek. Co tím myslel?
Odpověď zní: Nemyslel nic, v tom smyslu, v jakém ženy chápou toto slovo. Nedokáže to: nemá ten správný druh mozku. Má chlapský mozek, což je v zásadě analytický orgán na řešení problémů. Má rád určité a měřitelné a specifické věci. Neví si rady s mlhavými a nepřesnými vztahovitými pojmy, jako například láska a potřeba a důvěra. Má-li chlapský mozek zformulovat názor na jiného člověka, formuluje tento názor nejraději na základě nějakého konkrétního údaje o tom člověku, jako například jeho průměrného platu.
Proto se chlapský mozek nehodí k chápání vztahů. Ale umí dobře analyzovat a řešit mechanické problémy. Například když manželé mají dům a chtějí ho nově natřít, aby ho mohli prodat, postará se o tento úkol pravděpodobně chlap. Podnikne metodicky všechny potřebné kroky, spočítá celkový povrch a zjistí spotřebu barvy; potom se, za použití svých přirozených analytických a matematických schopností, bude věnovat problému, jak vymyslet dobrou výmluvu, aby dům nemusel natírat.

No ty kráávo

Che>Magor.Unplugged> Týwoe, to sem nevypotil já, alejbrž mi ti to poslala Markéta ale docela to sedí, nééééé

jo, tak to už chápu, ta má čas vymýšlet takové věcičky

Magor.Unplugged>jo, tak to už chápu, ta má čas vymýšlet takové věcičky

Autor: Dave Berry - Rukojeť správného chlapa

Slam>Autor: Dave Berry - Rukojeť správného chlapa

thx, takže to není ani vlastní produkt