Naposledy editováno 03.10.2008 19:00:55
Naposledy editováno 22.09.2008 23:14:25
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili,
tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat.
A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se
podíval na boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně."
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní
učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je
rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: "To jsi
nevěděl dřív," tak s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mýho brášky. Maminka
říka, ze je mam nosit taky."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla
chlapečkovi do bot.
Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde máš
rukavičky?"
Chlapeček odvětí: "Rukavičky mám nacpané v botičkách."