Jak tak různě jezdím, tak se dívám, kdo se kde a na čem pohybuje a abych pravdu řekl, tak moc holek, (slovem holka věk neřešíme), na "cestovních" enduro motorkách do "terénu" nejezdí. A aby nějaká spala pod stanem, tak to je naprostá výjímka. Většinou to skončí na slovech zima ve spacáku, který jsem dostala, bolí záda na špatné karimatce, zapůjčené, pavouci, brouci, musím se večer vykoupat, ohřátá voda v pet láhvích mi nestačí, bez restaurace ani ránu, už jsem na to stará (no teda), jak tam není wellness tak nejedu a podobně. Musím si umýt vlasy...
Přičemž, všechno toto se dá vcelku a jednoduše vyřešit, jen se musí vedoucímu chtít a mít dobré vybavení pro noční táboření.
A věk bych také nepovažoval za řádnou výmluvu, protože znám pár moudrých a zkušených, kteří i ve svých 60 a občas i sedmdesáti jezdí na endurech a spí venku. Případně chodí pěšky, což je také vcelku náročné. Většinou na lehkých strojích, protože nespěchají a lenost spolu s výmluvami jim toho moc neříká

A docela mě překvapilo, že ani jako spolujezdkyně. A když se zeptám vepředu, proč neberou své drahé polovičky, tak odvětí: "Ve dvou, zbláznil jsi se, to bych si vůbec neužil. Ještě se s někým tahat. Doma mi to bohatě stačí." Atd... A výjímečně: "Pod stan ta moje nechce. Bojí se, jinak by jela. Nemám velkou pohodlnou motorku. Odmítá překonat obtížný úsek pěšky, i krátký. Ze sedla nechce sestoupiti a vydati se po svých, ani pár desítek metrů."

Chápu jisté obavy při pohledu na některé piloty na plný kotel ve stupačkách, ale když je jízda přizpůsobena naloženému stroji, nespěchá se a jezdec udrží stroj na svých nohou i se zátěží, tak se přeci není čeho bát.

Takže milé dámy, kde je pravda ? Proč se nechcete přidat na nějakou zajímavou projížďku na zadním sedadle stroje, mimo asfalt, ovšem za podmínek, že ten stroj zadní sedadlo vůbec má, dá se na něm normálně sedět a dokonce má i zadní stupačky ?