Clovek je sice tvor socialni, ale to uz dneska potrebujete sdilet mezi sebou uplne kazdou blbinu ?

co ti na tom vadí proboha? Ta euforie z první motorky je super, a někdo jí chce prostě sdílet s ostatníma a nemá s kým. Tak proč nenapsat, že.

MarVerkev: dost lidí stejné úrovně se dá potkat v autoškole, zvlášť u zkoušek. Rovnou se tam často dají domluvit společné jízdy. Tak proč to nezkusit?
(teda pokud nebudou zkoušky nějak vylepšené Covid ochranou...)

Pripada mi to uplne debilni a buh s tim nema nic spolecneho

Motorku ma ted kazdej lofas,to si najdes kamarada rychle si myslim

Ppepek> Ale já mám dostatek kamošů bikerů která jezdí léta a praxe mají až,až na rozdávání.. jsem myslel jako že by bylo fajn potkat i začátečníka a prožívat tu euforii společně nic víc..nic míň...

Přesně tohle čeká i mne. Asi do 25 let jsem jezdil na Jawa 250 panelce. V létě, v zimě, v dešti... Bez motorky ani metr. Každý rok jiná barva, zlaté linky, chromy. Teď je mi 66 let a nějak se to ve mně probudilo. Nejsem žádný usedlý dědek, ale temperamentní, zdravý a celkem při kondici. Denně jezdím autem. Z ničeho nic jsem se 100% rozhodl, že si koupím cestovní enduro. Nepotřebují s motorkou lítat s větrem o závod, ale nostalgicky vychutnávat tu atmosféru jako kdysi. Když jsme si řekli jedem a za dvě hodiny jsme jeli tři, čtyři motorky na druhý konec republiky. Hned po té nouzové blbosti rozhodím sítě. Rozhoduji se mezi Honda Dominátor, Suzuki DR 650, Aprilia Pegaso 650, hlavní favorit Suzuki XF 650 Freewind. Každopádně čtyřtaktní jednoválec, bez laděných výfuků... Do 70 000.- Pak rád popíšu nové dojmy po čtyřiceti létech.

Naposledy editováno 26.03.2021 22:09:58

MarVerKev> dobra rada se hodi vzdy neboj, taky si pamatuju prvnich par dni s papirama, vyzvednout tehda v 2006 noveho Zeda750, odjezdit behem par dni 1000km do 1.garancky a pak necele 3 dny na presun do Dublinu zpet do prace))) to byla zkusenost nad zlato...v Nemecku mi na dalnici vyletela z batohu taska s ridicakem a planem cesty. Nastesti penize a atd jsem mel jinde..no nepsat z telefonu tak se rozepisu skoro jako Krokoš"))

nostalgik> super to velmi rád slyším.. v každým věku se dá začít... jen je otázkou kdy se to v nás naplno probudí u mě byl impuls hlavně kolega a velmi dobrý kamarád který v 57letech si poprvní v životě pořídil silnou mašinu a dnes brázdí cesty ze svým synem bylo to taky u něj ze dne na den.. spíš z hodiny na hodinu když ji potkal v bazaru když byli v loni z jara v Olomouci na výletě a v jeden měsíc si oba kluci splnili sen.. Otec Yamu a syn Kawu.. no a já jsem v tom už taky

Ppepek> panečku to je historka

nostalgik> hezky se to čte ...mě to chytlo v 17ti a nějak nepustilo...taky si plánuju jak za cca 20let přilítne na pumpu uřvaná Dukárna (v tý době už budou asi jen Elektro přibližovadla, takže snad dostanu příděl benzínu a půjdu se projet) a zástup školaček před výletním autobusem si bude rvát rodidla, než sundám helmu a vyvalí se šedivei plnovous a kštice, životem omlácenýho dědka. .. . tak snad mě to v dalších 20 letech neomlátí moc, zatim to jde

t_freedom> To přišlo najednou, ze dne na den. Jako mladý jsem jezdil na té zmiňované panelce. Najezdil jsem na ní tisíce kilometrů. Vyšperkovaná, jak jsem psal - každý rok nový lak. Chromy, zlaté pásky malované ručně dlouhým štětcem, řidítka s hrazdou, páčky s kuličkami. Zkrátka stoprocentní mucholapka na holky. Na rozdíl proti vysokoobrátkovým ČZ 175 i nádherný požitek z jízdy. Pak přišla rodina a bylo třeba vozit děti. No tak zvítězilo auto. Tenkrát se to bralo jako vývojový stupínek vpřed. Takže motorka šla z domu a koupil jsem Žigulíka. A tak šel čas. Často se stávalo, že už jako padesátiletý jsem postával u marketu u nějaké motorky a očima projížděl ty všelijaké trubičky, výfuky a válce. Pak jsem pozoroval, jak majitel této krásky přišel a za chvíli zmizel za zatáčkou. Ten zvuk čtyřtaktu je fantastický. Já jsem měl jenom dvojtakty 250ccm, jezdil jsem i na 350 ccm. Otec mi jako klukovi vyprávěl, že měl Jawu 500 OHV. Ještě neměla zadní pérování, to si dodělával sám. A že když jel mezi lesy, tak na řidítku posunul páčku předstihu (tak to kdysi asi bylo) a že mu krásně střílely výfuky, občas vylétnul plamen. Říkal mi to několikrát a vždy u toho zářil jak mladý kluk. Mi je zrovna 66 a jako z čistého nebe na mne skočila myšlenka, že začnu znovu jezdit motorku. Konečně jsem šel do důchodu a tak mám času habaděj. A už mne to nepustilo, denně čtu inzeráty, hledám přilby, čtu recenze. Takže motorka bude i kdyby čert na koze rajtoval. Teď ještě vybrat jakou, ale to jako vždy rozhodne osud. Pustím PC a ona tam bude a nabídne se sama. Jediná věc, kterou nesnáším jsou upravované výfuky- jak někteří vznešeně pojmenovávají laděné. Co ladit, když výrobce do nejlepšího zvuku investoval stovky hodin. Přeci nebudu chtít, aby mi vlčák řval jako lev, jenom proto že je to hlas krále zvířat. Navíc, ty laděné výfuky se líbí snad akorát majiteli motocyklu, okolí většinou nevěřícně kroutí hlavou a ťuká si na čelo. Ale to je každého věc. Já jsem toho názoru, že motorka musí šeptat, když se člověk zaposlouchá, tak ten motor dokonce zpívá písničku, jak se v něm ta ložiska a písty převalují. A to je podle mne ta nádhera. Symbióza. Krásná motorka, krásný zvuk a vyrovnaná mysl.

Naposledy editováno 27.03.2021 13:12:35

nostalgik>
Krásně napsáno, nic víc není třeba dodat

Hodně zdaru při výběru a vždy s úsměvem v helmě

nostalgik> plně souhlasím... i když laďák má taky něco do sebe

nostalgik píše: Přeci nebudu chtít, aby mi vlčák řval jako lev, jenom proto že je to hlas krále zvířat.

to je dobrej příměr

nostalgik> sákryš, dědku, dohnal jsi mne k slzám

nostalgik> jj, pěkný...jen bacha, já už mám stlačených pár obratlů a srostlých pár žeber... ve 20ti a teď ve 40ti...jen že po 60tce už se to hojí hůř

výrobce neřeší vejfuk k tomu aby motor dobře dejchal, ale aby se vešel do nesmyslných norem... mnoho věcí se dnes nedělá kvůli potřebě stroje, ba často i škodí, protože někdo nakázal...

nicméně užívej... čas jde jen dopředu, nám všem stejně

t_freedom> jj, pěkný...jen bacha, já už mám stlačených pár obratlů a srostlých pár žeber... ve 20ti a teď ve 40ti...jen že po 60tce už se to hojí hůř

Nestraš. Ještě jsem nevyjel a už ležím. Je jasné, že na jedné stopě je to hned. Vzpomínám, že jsem už jezdil po zadku kvůli špatnému najetí na koleje, jindy pro mokré kostky na náměstí. Taky nečekaný štěrk nebo bláto na cestě udělá svoje. Nebo jak jsem několikrát jel kolem 100km/h a na nerovnosti se mi rozhodil PAV. To si řidítka dělala co chtěla. Tyto situace v palici ještě pořád mám. Ale silnice kdysi a dnes už jsou o ničem jiném. I ty motorky jsou jiný level. Na druhou stranu je zase větší provoz, takže nevybereš. Obavy mám z jiné věci. Když jedu autem a těsně přede mnou přeskočí přes cestu srnky. V autě se mi zatajil dech, vyletí sprosté slovo, ale jinak v pohodě. Jen na podzim mne to potkalo 4x. No- motorka, to už sranda není. Ale dost strašení. Už mám pokročilejší věk, adrenalin mnou už tak nemává jako kdysi a tak budu jezdit úplně jinak. Jako biolog, co studuje krajinu. Každopádně se těším jak malý kluk na vláček, až to tuto sezónu rozbalím.

Naposledy editováno 27.03.2021 22:30:36

nostalgik> přesně.... lepší je umřít ve stoje(v sedle) než žít na kolenou...

nostalgik> ahoj,tvá "zpověď" je u mě jako přes kopírák.zamlada jsem jezdil závodně motokros,do práce denně na jawě.pak po revoluci byl můj sen létat,tak jsem si pořídil motorové rogalo,ale na motorky nezanevřel a tak predloni koupil ve svých 68letech cestovní enduro a zažívám novou euforii.zdravím Karel.