SPZ, VIN? Bez toho víme prd!

Ruce sekat

Je tady databaze ukradených moto, vlož ji i tam, jinak osobní zkušenost je ze se moto najde pouze když je majitel policajt....jinak se “většinou “ nepátrá.....ale 5-6 stránkový elaborat jak se PČR snažila a vše prohledala dostaneš.....

Není to žádná vrána, takže zmrd může čekat nějaký lokátor a nechá ji někde odstavenou. Zkus pojezdit po okolí.

Ale nene

Redguy píše: Není to žádná vrána, takže zmrd může čekat nějaký lokátor a nechá ji někde odstavenou. Zkus pojezdit po okolí.

kdyby měl lokátor nebyla by potřeba psát sem....to už odjelo směr Polsko , Slovensko, Ukrajina

Gahan37 píše: kdyby měl lokátor nebyla by potřeba psát sem....to už odjelo směr Polsko , Slovensko, Ukrajina

Nepochopil. Zloděj netuší, jestli to nemá lokátor, takže to na den někam odstaví o pár ulic dál a pokud si pro to nikdo během dne nepřijde, tak ví, že nemá a může to v klidu naložit a odvézt.

Redguy> S koupenou rušičkou muže jet rovnou....nicméně možná mas pravdu ale myslím ze zrovna leckterý zloděj bude logisticky větší profík než naše úvahy tady....a muže to nechat klidně v okolí v ukradené dodávce uvnitř ....

Kdopak všechno věděl kde máš motorku a jak moc ji máš zabezpečenou ???
Asi nikdo cizí to nebyl,nebo nějakej zoufalej kamarád dal tip??
Kdo dokáže legalizovat kradenou motorku nebo její část?
Nemá někdo ze sousedů kameru která kouká na ulici.
Hodně štěstí při hledání a na policii moc nespoléhej hledej sama.

Hodně štěstí! Vím, proč já tu svoji v Bystrcu neparkuju...

Blondyis> To ji vzal nekdo z podzemni garaze nebo z ulice?

Takovou drahou motorku nikdo na ulici parkovat nebude,ta byla jistě odcizena z podzemní nebo normální garáže.

Problém u novějších aut a motorek je ten, že zloději je nekradou pro tuzemský trh ale většinou pro Rusko nebo Polsko- Polsko na díly a v Rusku nikdo ani VIN nepřeklepává, tam jenom nasadí jiné značky a jezdí s tím tak jak to je.Jediná možnost proč by někdo ukradl tu motorku pro ČR nebo SR je ten, že si přivezl třeba z Německa nebo odjinud bouračku na papírech stejného modelu a potřebuje to dostavět nebo postavit komplet. Šance že se to najde je téměř nulová. U starších motorek kradených sockama je šance mnohem větší.

Prajem, aby sa našla. ViktorH, v krajinách bývalého ZSSR sa často ani tá značka nemení, kto by to tam riešil? Bežne tam jazdili Inguši na feliciách so slovenskými značkami...

Přeju, aby se našla.

Celá ta věc mě sere. Svoje motorky mám pojištěné (mimo jine) i na krádež a prostě mě sere, že ročně utratím takovej ranec jen proto, že stát nedokáže zajistit dostatečnou ochranu majetku svých občanů, případně jim nedává dostatečně dobré podmínky si majetek ochránit sami. Nechci rozjíždět nějakou obsáhlou debatu na tohle téma, snad mě chápete.

Animals21 píše: Přeju, aby se našla.

Celá ta věc mě sere. Svoje motorky mám pojištěné (mimo jine) i na krádež a prostě mě sere, že ročně utratím takovej ranec jen proto, že stát nedokáže zajistit dostatečnou ochranu majetku svých občanů, případně jim nedává dostatečně dobré podmínky si majetek ochránit sami. Nechci rozjíždět nějakou obsáhlou debatu na tohle téma, snad mě chápete.

Chápu. Ale nedá mi se nezeptat. Jak konkrétně by sis představoval zajištění dostatečné ochrany soukromého majetku státem?

HondaGiRRl píše: Chápu. Ale nedá mi se nezeptat. Jak konkrétně by sis představoval zajištění dostatečné ochrany soukromého majetku státem?

například tak,že by stát přestal bránit v obraně majetku majiteli. to by mohlo pomoct

nemako píše: například tak,že by stát přestal bránit v obraně majetku majiteli. to by mohlo pomoct

To úplně není odpověď na moji otázku.

HondaGiRRl píše: To úplně není odpověď na moji otázku.

Já Ti klidně odpovím, na tvou otázku neexistuje odpověď.

Chytrému napověz...
Bude-li vysoká pravděpodobnost, že zloděj při krádeži zemře, začnou se postupně ,,fyzicky,, ztrácet zloději a potencionelní zloději si raději najdou práci.

Wright – Rossiho zpráva:

STRACH z ozbrojeného občana a tvrdé postihy za použití střelné (či jiné) zbraně při páchání násilné trestné činnosti jsou závažné faktory při snižování a odrazování od zločinnosti. Tvrdí to výsledky průzkumu uvězněných zločinců, vedeného profesory Jamesem D. Wrightem a Peterem H. Rossem.

Při hlubokých rozhovorech s 1874 uvězněnými zločinci, které byly vedeny mezi srpnem 1982 a lednem 1983, se tito vládou podporovaní výzkumníci ponořili do hluboce zakořeněných přístupů zločinců k výběru zbraní, odstrašujícímu efektu, názorů na kontrolu zbraní, jejich zločinnou historii, a získávání střelných zbraní. Vězňové, studovaní díky grantu od National Institute of Justice z Ministerstva spravedlnosti Spojených Států, byli ve vězení v Arizoně, Floridě, Georgii, Marylandu, Massachusetsu, Michiganu, Minnessotě, Mississippi, Nevadě a Oklahomě.

Wright a Rossi rozdělili narušitele zákona do následujících skupin vzhledem k jejich použití zbraní při zločinu: neozbrojení, improvizující, ozbrojení nožem, použivší střelnou zbraň jednou, používající střelnou zbraň zřídka či občas, a násilníci používající k páchání zločinů pistoli či brokovnici.
Tato poslední skupina páchá široký okruh zločinů, používajíce množství zbraní s nepřiměřenou frekvencí. Pro většinu účelů byl zájem soustředěn na zločince, kteří použili střelnou zbraň při zločinu alespoň jednou, i když Wright připomíná, že skupina násilníků - jedna pětina celkového počtu - je zodpovědná za polovinu přiznaných zločinů.
Ohledně dopadu automatického nepodmíněného vězení za použití střelné zbraně při zločinu je ale spíš zajímavý názor neozbrojených nebo nožem ozbrojených zločinců. Studie ukazuje, že celých 69% responentů, kteří nepoužili střelnou zbraň, ale nože, břitvy, boxery nebo obušky řeklo, že ´tvrdší postihy´ byly ´velmi důležitý´ nebo ´do jisté míry důležitý´ důvod, proč si nevzali zbraň. Strach z ´tvrdšího postihu´ byl ještě větší u zcela neozbrojených zločinců, kde toto uvedlo celých 79%.

Automatický nepodmíněný trest a další zostření postihů pomáhá zneškodnit násilníky, kteří svou činnost opakují, a také odstrašuje jejich méně odhodlané kamarády od použití střelných zbraní při zločinu. Wrightův a Rossův průzkum zdůrazňuje potřebu zvýšené pozornosti u profesionálních zločinců a snížení shovívavosti soudů, zejména u zločinců nosících či používajících zbraně. Wright připomenul:"Je to prostá spravedlnost, trestat zločince, kteří ohrožují lidi tak nebezpečnými zbraněmi".

Wright-Rossiho průzkum jasně ukazuje, že zákonná kontrola zbraní omezuje pouze ty, kteří zákon poslouchají, a že zločinci to vědí. 82% ze vzorku souhlasilo, že "zákonná kontrola zbraní omezuje pouze lidi, kteří zákon poslouchají; zločinci si vždy zbraně dokážou obstarat", a 88% souhlasilo, že "zločinec, který chce pistoli, se ji vždy pokusí sehnat, ať to stojí, co to stojí". K tomu Wright dodává,"Čím více se ponoříme do analýzy černého trhu se zbraněmi, tím víc dojdeme k poznání, že tyto názory jsou v podstatě pravdivé."

Ve státech s rozšířeným držením zbraní a tvrdým postihem za jejich zločinné zneužití byli zkoumaní zločinci často neozbrojeni: 54% v Oklahomě, 62% v Georgii, 40% v Marylandu, 43% v Missouri, a 35% na Floridě. Ovšem v Massachusets bylo neozbrojených pouze 29%. V tomto státě je obtížné získat zbraň legálně, a automatickým nepodmíněným trestem není postihováno zločinné zneužití zbraně, ale její nelegální nošení. Údaje průzkumu ukazují, že obavy zločinců z ozbrojené oběti jsou zjevně závislé na tvrdosti zákonného omezení zbraní ve státě. Tam, kde jsou zákony volnější, jako v Georgii nebo Marylandu, si zločinci dvakrát rozmyslí riskovat střet s ozbrojenou obětí; v Massachusets se bojí mnohem méně.

56% zločinců souhlasili, že "zločinec se nebude zaplétat s obětí, o níž ví, že je ozbrojena střelnou zbraní", 74% souhlasilo, že "jeden z důvodů, proč se zloději vyhýbají domům, je-li někdo doma, je obava z postřelení".
57% většina souhlasila s tím, že "většina zločinců se více obává ozbrojené oběti než policie". Na otázku, na co mysleli, když páchali zločin, 34% odpovědělo, že mysleli na riziko "postřelení policií" nebo "postřelení obětí".
Tato data ukazují, že zločinci při setkání s policií počítají spíše se zadržením a uvězněním než se střelbou, ale setkání s ozbrojeným občanem jasně vyvolává strach ze zastřelení. Tento odstrašující účinek držení zbraní občany se objevoval v jejich odpovědích o skutečných setkáních. I když to, že "napadli oběť ozbrojenou střelnou zbraní", připustilo 37% zločinců, toto číslo u ozbrojených zločinců překročilo 50%, a z násilných zločinců mělo tuto zkušenost 57%. A 34% vzorku připustilo, že byli "odstrašeni, ohroženi, zraněni, či zadrženi ozbrojenou obětí".

Důležitý údaj je, že 40% zločinců uvedlo, že alespoň jedenkrát "se rozhodl nespáchat zločin, protože věděl nebo věřil, že oběť měla střelnou zbraň." Ozbrojení občané pro zločince zjevně představují hrozbu, která je mnoha z nic osobně známa, nebo ji dobře znají od svých známých.

Další výzkumy,prováděné mezi poctivými držiteli střelných zbraní, tvrdí, že střelné zbraně jsou v Americe v sebeobraně použity zhruba 350.000 krát ročně. Údaje získané z Wright-Rossiho výzkumu zločinců, založené na počtu zločinů, které každý zločinec spáchal, a na počtu případů, kdy zločinec přiznal, že byl odrazen či zastrašen - někteří i několikrát či dokonce mohokrát - tento údaj podporují. A zdá se, že zločince mnohem spíše odradí ozbrojená oběť než riziko uvěznění.

Také fyzická kondice zločinců napomáhá úspěchu ozbrojené oběti při odvracení zločinu. Zdá se, že požívání alkoholu či drog je mezi nimi běžné. Více jak čtvrtina připustila alkoholismus či závislost na drogách, a většinou užívali pestrou škálu tvrdých či měkkých drog. Většina (57%) připustila, že během zločinu, za který byli uvězněni, byli pod vlivem alkoholu či drog. Užívání drog se také zvyšuje s počtem spáchaných trestných činů. Zhruba 80% násilných zločinců používá drogy, oproti zhruba polovičce v celém vzorku.
Počet zločinců, páchajících zločiny pod vlivem drog nebo alkoholu, uvádí v pochybnost všeobecně přijímaný názor, že oběť nemůže přemoci schopného, sebevědomého zločince. Názor, že odpor proti útoku zločince je marný, je zjevně mylný, vezmeme-li v úvahu zjevný strach zločinců z ozbrojené oběti a z pravděpodobnosti, že schopnosti a reflexy zločince budou značně sníženy požitím návykových látek. Wright-Rossiho výzkum dále potvrzuje, že politika zacházení s mladistvými zločinci v rukavičkách, nebo nepřihlížení k trestné činnosti spáchané v mladistvém věku při posuzování pozdější trestné činnosti, je chybná. Většina zkoumaných zločinců přiznala, že před 18. rokem spáchala aspoň jedno vloupání a jednu krádež, jedna třetina spáchala loupež, a jedna čtvrtina loupež se zbraní.
Průzkum také popírá často tvrzený mýtus, že zločinci získávají zbraně pro páchání trestné činnosti z legálních zdrojů, jako například prodejci zbraní či zastavárny (v Americe, pozn. překl.). A tím průzkum ukazuje nesmyslnost pokusů omezit přístup zločinců ke zbraním regulací jejich legálních zdrojů. Jak Wright poznamenal, zločinci "získávají zbraně z těžko regulovatelných zdrojů...výměny, koupě a obchody mezi soukromými stranami (přátelé a rodinní členové) představují hlavní princip získávání zbraní na černém trhu."

Průměrný zločinec používající střelnou zbraň předpokládal, že pro něj nebude problém sehnat si zbraň ještě týž den, kdy bude propuštěn z vězení. Padesát procent hodlalo koupit zbraň nezákonně z neregulovaných zdrojů, 25% si ji chtělo vypůjčit, a pouze jedna osmina ji hodlala ukrást. Výběr způsobu obstarání střelné zbraně u ozbrojených zločinců, byl (v tomto pořadí) od přátel, na ulici, od překupníků, na černém trhu, a od jejich dealerů drog. Legální prodejci zbraní v tomto seznamu nefigurují příliš vysoko. A zastavárníci se objevovali pouze v 6% zmínek o možných zdrojích. Tento nízký údaj posporuje nález studie BATF, která tvrdí, že zastavárny nebyly příliš využívány těmi zločinci, kteří se rozhodli získat zbraň legálně.
Krádeže jsou bezpochyby problém, ale jiné způsoby neregulovaného získávání zbraní jsou mezi zločinci ještě populárnější. Zloději jsou samozřejmě také zločinci, a zbraně se pochopitelně také vyskytují mezi krádežemi, ovšem spíš pro prodej než pro osobní použití. Zkoumaní zločinci připustili množství krádeží, přičemž velké procento bylo z legálních zdrojů. Z těch, kteří připustili krádež zbraně (40% celkového vzorku), 37% kradlo z obchodů, 15% od policisty, 16% z nákladu auta, a 8% od výrobce.
Dobře zabezpečené a zákonem kontrolované zdroje jako obchody, dopravci, výrobci a dokonce policie představují značné procento ukradených zbraní, což znamená, že význam krádeží od jednotlivců jako zdroje zbraní mezi zločinci může být značně přeháněný. Na základě těchto údajů lze doporučit jako rozumný přístup učinit krádež střelné zbraně trestným činem nezávisle na ceně ukradené zbraně (což u nás je jako nedovolené ozbrojování, pozn. překl.)

Wright-Rossiho studie také rozbíjí mýtus o tzv. "Saturday Night Specials", že zločinci preferují malé, laciné zbraně a jejich zákazem se zachrání lidské životy. Průzkum ukazuje, že zbraně, které jsou laciné, mají malou ráži, nebo krátkou hlaveň, jsou prakticky opak toho, co zločinci hledají, když si vybírají zbraň ke spáchání zločinu nebo k ukradení.

Oblíbené zbraně, které zločinci skutečně měli, byly prakticky tytéž jako zbraně používané policií: .38 nebo .357 se čtyřpalcovou hlavní od Smith&Wesson, Colt, nebo Ruger s cenou přes 150 dolarů. Zločinci preferovali kvalitní, přesné a snadno ovladatelné zbraně, všeobecně spíše revolvery než automatické pistole. Pouze 14% zločineckých zbraní by se vešlo do klasické definice "Saturday Night Special", kombinace malé ráže (.32 nebo méně) s krátkou hlavní (3 palce nebo méně). 55% kombinovalo ráži .38 nebo silnější s hlavní dlouhou aspoň 4 palce. Pouze 5% připustilo vlastnictví zbraně s ráží .25, ačkoli takové zbraně tvoří 13% prodávaných pistolí a revolverů v USA.

Tento průzkum tedy ukazuje, že představy o tom, že zákaz malých zbraní něčemu pomůže, jsou mylné. Podle Wrighta dali zločinci jasně najevo, že takový zákon "by podnítil násilné zločince k přechodu na větší a nebezpečnější zbraně." Byly by páchány ty samé zločiny, ale s potenciálně nebezpečnějšími zbraněmi. Wright charakterizoval jeho nález o možném dopadu takového zákona jako "velmi pochmurný. Jestli to, co říkají, je pravda, budu radši, když budou mít laciné šmejdy. Ne že bych chtěl, aby měli cokoli, ale když nebudou mít malé zbraně, mohou si sehnat .357 Magnum nebo 9mm automatické pistole, a úmrtnost s stoupá s ráží."
Tento průzkum ukazuje, že plošný zákaz krátkých zbraní by měl za následek noční můru. Většina zločinců používajících střelnou zbraň - a zejména ti, kteří zbraň používají aktivně k páchání trestné činnosti - řekla, že by se prostě obrátili k dlouhým zbraním, které by zkrátili na utajitelnou délku. Zákaz krátkých zbraní by profesionální zločince prostě přimělo přejít na to, co Wright popisuje jako větší, smrtelnější zbraně.
64% zločinců řeklo, že byl-li by zaveden zákaz krátkých zbraní, přešli by na upilované pušky a brokovnice. Prohlásilo to pět osmin těch, kteří už někdy použilo střelnou zbraň při zločinu, a tři čtvrtiny těch, kteří ji používají pravidelně. Wright dodává:"Mimochodem, bylo by dobře, kdybychom tuto odpověď brali vážně; většina násilných pachatelů, kteří odpověděli, že by přešli na uřezanou brokovnici, jinde v dotazníku odpověděla, že to už někdy v životě skutečně udělala a že by pro ně nebyl problém to udělat znovu. Možnost, že by se i jen několik málo pachatelů, kteří se dnes plíží po ulicích s pistolí, plížila po ulicích s upilovanou brokovnicí, je dobrým důvodem si takový zákaz důkladně rozmyslet. Při pomyšlení, že by to udělaly tři čtvrtiny z nich, se člověk třese."

Výsledky a důsledky Wright-Rossova výzkumu by měly přimět zákonodárce, aby se zastavili a přemýšleli, než vydají zákon omezující legálně držené zbraně, které hrají důležitou, prokázanou roli v omezování násilného zločinu. Je také důležité připomenout, že výsledky této studie pocházejí od člověka, který připouští, že bral prospěšnost takových omezujících zákonů jako zcela samozřejmou - než se pustil do pětiletého výzkumu zbraní, zločinu a násilí v Americe. Dnes je Wright zajedno s National Rifle Association, když tvrdí :"Staví se proti regulaci střelných zbraní, protože nevěří, že to pomůže omezit zločinnost, a já také ne."

---------------------------------------------------
Doktor James Wright je profesor sociologie a ředitel Institutu pro sociální a demografické studie (SADRI) při University of Massachusets, odborník na průzkum, a původně také zastánce tvrdých zbraňových zákonů. V článku z r. 1975 nazvaném "Vlastnictví prostředků ničení: Zbraně ve Spojených Státech" napadl National Rifle Association a držení zbraní. V roce 1979 se profesor Wright spojil s Peterem H. Rossim (také ze SADRI, a také bývalým prezidentem Americké Sociologické Asociace) v podrobnějším výzkumu otázky zbraní. To dramaticky změnilo jejich názor.

HondaGiRRl píše: To úplně není odpověď na moji otázku.

víc asi stát udělat nemůže. pokud by pár zlodějů odvezli havrani,mohlo by to pomoct

titus píše: Já Ti klidně odpovím, na tvou otázku neexistuje odpověď.

A právě proto jsem se na to Animals21 ptala.

OndraCB> Post hezkej, ale opět nic, na co bych se ptala.

OndraCB píše: Chytrému napověz...
Bude-li vysoká pravděpodobnost, že zloděj při krádeži zemře, začnou se postupně ,,fyzicky,, ztrácet zloději a potencionelní zloději si raději najdou práci.

Wright – Rossiho zpráva:

STRACH z ozbrojeného občana a tvrdé postihy za použití střelné (či jiné) zbraně při páchání násilné trestné činnosti jsou závažné faktory při snižování a odrazování od zločinnosti. Tvrdí to výsledky průzkumu uvězněných zločinců, vedeného profesory Jamesem D. Wrightem a Peterem H. Rossem.

Při hlubokých rozhovorech s 1874 uvězněnými zločinci, které byly vedeny mezi srpnem 1982 a lednem 1983, se tito vládou podporovaní výzkumníci ponořili do hluboce zakořeněných přístupů zločinců k výběru zbraní, odstrašujícímu efektu, názorů na kontrolu zbraní, jejich zločinnou historii, a získávání střelných zbraní. Vězňové, studovaní díky grantu od National Institute of Justice z Ministerstva spravedlnosti Spojených Států, byli ve vězení v Arizoně, Floridě, Georgii, Marylandu, Massachusetsu, Michiganu, Minnessotě, Mississippi, Nevadě a Oklahomě.

Wright a Rossi rozdělili narušitele zákona do následujících skupin vzhledem k jejich použití zbraní při zločinu: neozbrojení, improvizující, ozbrojení nožem, použivší střelnou zbraň jednou, používající střelnou zbraň zřídka či občas, a násilníci používající k páchání zločinů pistoli či brokovnici.
Tato poslední skupina páchá široký okruh zločinů, používajíce množství zbraní s nepřiměřenou frekvencí. Pro většinu účelů byl zájem soustředěn na zločince, kteří použili střelnou zbraň při zločinu alespoň jednou, i když Wright připomíná, že skupina násilníků - jedna pětina celkového počtu - je zodpovědná za polovinu přiznaných zločinů.
Ohledně dopadu automatického nepodmíněného vězení za použití střelné zbraně při zločinu je ale spíš zajímavý názor neozbrojených nebo nožem ozbrojených zločinců. Studie ukazuje, že celých 69% responentů, kteří nepoužili střelnou zbraň, ale nože, břitvy, boxery nebo obušky řeklo, že ´tvrdší postihy´ byly ´velmi důležitý´ nebo ´do jisté míry důležitý´ důvod, proč si nevzali zbraň. Strach z ´tvrdšího postihu´ byl ještě větší u zcela neozbrojených zločinců, kde toto uvedlo celých 79%.

Automatický nepodmíněný trest a další zostření postihů pomáhá zneškodnit násilníky, kteří svou činnost opakují, a také odstrašuje jejich méně odhodlané kamarády od použití střelných zbraní při zločinu. Wrightův a Rossův průzkum zdůrazňuje potřebu zvýšené pozornosti u profesionálních zločinců a snížení shovívavosti soudů, zejména u zločinců nosících či používajících zbraně. Wright připomenul:"Je to prostá spravedlnost, trestat zločince, kteří ohrožují lidi tak nebezpečnými zbraněmi".

Wright-Rossiho průzkum jasně ukazuje, že zákonná kontrola zbraní omezuje pouze ty, kteří zákon poslouchají, a že zločinci to vědí. 82% ze vzorku souhlasilo, že "zákonná kontrola zbraní omezuje pouze lidi, kteří zákon poslouchají; zločinci si vždy zbraně dokážou obstarat", a 88% souhlasilo, že "zločinec, který chce pistoli, se ji vždy pokusí sehnat, ať to stojí, co to stojí". K tomu Wright dodává,"Čím více se ponoříme do analýzy černého trhu se zbraněmi, tím víc dojdeme k poznání, že tyto názory jsou v podstatě pravdivé."

Ve státech s rozšířeným držením zbraní a tvrdým postihem za jejich zločinné zneužití byli zkoumaní zločinci často neozbrojeni: 54% v Oklahomě, 62% v Georgii, 40% v Marylandu, 43% v Missouri, a 35% na Floridě. Ovšem v Massachusets bylo neozbrojených pouze 29%. V tomto státě je obtížné získat zbraň legálně, a automatickým nepodmíněným trestem není postihováno zločinné zneužití zbraně, ale její nelegální nošení. Údaje průzkumu ukazují, že obavy zločinců z ozbrojené oběti jsou zjevně závislé na tvrdosti zákonného omezení zbraní ve státě. Tam, kde jsou zákony volnější, jako v Georgii nebo Marylandu, si zločinci dvakrát rozmyslí riskovat střet s ozbrojenou obětí; v Massachusets se bojí mnohem méně.

56% zločinců souhlasili, že "zločinec se nebude zaplétat s obětí, o níž ví, že je ozbrojena střelnou zbraní", 74% souhlasilo, že "jeden z důvodů, proč se zloději vyhýbají domům, je-li někdo doma, je obava z postřelení".
57% většina souhlasila s tím, že "většina zločinců se více obává ozbrojené oběti než policie". Na otázku, na co mysleli, když páchali zločin, 34% odpovědělo, že mysleli na riziko "postřelení policií" nebo "postřelení obětí".
Tato data ukazují, že zločinci při setkání s policií počítají spíše se zadržením a uvězněním než se střelbou, ale setkání s ozbrojeným občanem jasně vyvolává strach ze zastřelení. Tento odstrašující účinek držení zbraní občany se objevoval v jejich odpovědích o skutečných setkáních. I když to, že "napadli oběť ozbrojenou střelnou zbraní", připustilo 37% zločinců, toto číslo u ozbrojených zločinců překročilo 50%, a z násilných zločinců mělo tuto zkušenost 57%. A 34% vzorku připustilo, že byli "odstrašeni, ohroženi, zraněni, či zadrženi ozbrojenou obětí".

Důležitý údaj je, že 40% zločinců uvedlo, že alespoň jedenkrát "se rozhodl nespáchat zločin, protože věděl nebo věřil, že oběť měla střelnou zbraň." Ozbrojení občané pro zločince zjevně představují hrozbu, která je mnoha z nic osobně známa, nebo ji dobře znají od svých známých.

Další výzkumy,prováděné mezi poctivými držiteli střelných zbraní, tvrdí, že střelné zbraně jsou v Americe v sebeobraně použity zhruba 350.000 krát ročně. Údaje získané z Wright-Rossiho výzkumu zločinců, založené na počtu zločinů, které každý zločinec spáchal, a na počtu případů, kdy zločinec přiznal, že byl odrazen či zastrašen - někteří i několikrát či dokonce mohokrát - tento údaj podporují. A zdá se, že zločince mnohem spíše odradí ozbrojená oběť než riziko uvěznění.

Také fyzická kondice zločinců napomáhá úspěchu ozbrojené oběti při odvracení zločinu. Zdá se, že požívání alkoholu či drog je mezi nimi běžné. Více jak čtvrtina připustila alkoholismus či závislost na drogách, a většinou užívali pestrou škálu tvrdých či měkkých drog. Většina (57%) připustila, že během zločinu, za který byli uvězněni, byli pod vlivem alkoholu či drog. Užívání drog se také zvyšuje s počtem spáchaných trestných činů. Zhruba 80% násilných zločinců používá drogy, oproti zhruba polovičce v celém vzorku.
Počet zločinců, páchajících zločiny pod vlivem drog nebo alkoholu, uvádí v pochybnost všeobecně přijímaný názor, že oběť nemůže přemoci schopného, sebevědomého zločince. Názor, že odpor proti útoku zločince je marný, je zjevně mylný, vezmeme-li v úvahu zjevný strach zločinců z ozbrojené oběti a z pravděpodobnosti, že schopnosti a reflexy zločince budou značně sníženy požitím návykových látek. Wright-Rossiho výzkum dále potvrzuje, že politika zacházení s mladistvými zločinci v rukavičkách, nebo nepřihlížení k trestné činnosti spáchané v mladistvém věku při posuzování pozdější trestné činnosti, je chybná. Většina zkoumaných zločinců přiznala, že před 18. rokem spáchala aspoň jedno vloupání a jednu krádež, jedna třetina spáchala loupež, a jedna čtvrtina loupež se zbraní.
Průzkum také popírá často tvrzený mýtus, že zločinci získávají zbraně pro páchání trestné činnosti z legálních zdrojů, jako například prodejci zbraní či zastavárny (v Americe, pozn. překl.). A tím průzkum ukazuje nesmyslnost pokusů omezit přístup zločinců ke zbraním regulací jejich legálních zdrojů. Jak Wright poznamenal, zločinci "získávají zbraně z těžko regulovatelných zdrojů...výměny, koupě a obchody mezi soukromými stranami (přátelé a rodinní členové) představují hlavní princip získávání zbraní na černém trhu."

Průměrný zločinec používající střelnou zbraň předpokládal, že pro něj nebude problém sehnat si zbraň ještě týž den, kdy bude propuštěn z vězení. Padesát procent hodlalo koupit zbraň nezákonně z neregulovaných zdrojů, 25% si ji chtělo vypůjčit, a pouze jedna osmina ji hodlala ukrást. Výběr způsobu obstarání střelné zbraně u ozbrojených zločinců, byl (v tomto pořadí) od přátel, na ulici, od překupníků, na černém trhu, a od jejich dealerů drog. Legální prodejci zbraní v tomto seznamu nefigurují příliš vysoko. A zastavárníci se objevovali pouze v 6% zmínek o možných zdrojích. Tento nízký údaj posporuje nález studie BATF, která tvrdí, že zastavárny nebyly příliš využívány těmi zločinci, kteří se rozhodli získat zbraň legálně.
Krádeže jsou bezpochyby problém, ale jiné způsoby neregulovaného získávání zbraní jsou mezi zločinci ještě populárnější. Zloději jsou samozřejmě také zločinci, a zbraně se pochopitelně také vyskytují mezi krádežemi, ovšem spíš pro prodej než pro osobní použití. Zkoumaní zločinci připustili množství krádeží, přičemž velké procento bylo z legálních zdrojů. Z těch, kteří připustili krádež zbraně (40% celkového vzorku), 37% kradlo z obchodů, 15% od policisty, 16% z nákladu auta, a 8% od výrobce.
Dobře zabezpečené a zákonem kontrolované zdroje jako obchody, dopravci, výrobci a dokonce policie představují značné procento ukradených zbraní, což znamená, že význam krádeží od jednotlivců jako zdroje zbraní mezi zločinci může být značně přeháněný. Na základě těchto údajů lze doporučit jako rozumný přístup učinit krádež střelné zbraně trestným činem nezávisle na ceně ukradené zbraně (což u nás je jako nedovolené ozbrojování, pozn. překl.)

Wright-Rossiho studie také rozbíjí mýtus o tzv. "Saturday Night Specials", že zločinci preferují malé, laciné zbraně a jejich zákazem se zachrání lidské životy. Průzkum ukazuje, že zbraně, které jsou laciné, mají malou ráži, nebo krátkou hlaveň, jsou prakticky opak toho, co zločinci hledají, když si vybírají zbraň ke spáchání zločinu nebo k ukradení.

Oblíbené zbraně, které zločinci skutečně měli, byly prakticky tytéž jako zbraně používané policií: .38 nebo .357 se čtyřpalcovou hlavní od Smith&Wesson, Colt, nebo Ruger s cenou přes 150 dolarů. Zločinci preferovali kvalitní, přesné a snadno ovladatelné zbraně, všeobecně spíše revolvery než automatické pistole. Pouze 14% zločineckých zbraní by se vešlo do klasické definice "Saturday Night Special", kombinace malé ráže (.32 nebo méně) s krátkou hlavní (3 palce nebo méně). 55% kombinovalo ráži .38 nebo silnější s hlavní dlouhou aspoň 4 palce. Pouze 5% připustilo vlastnictví zbraně s ráží .25, ačkoli takové zbraně tvoří 13% prodávaných pistolí a revolverů v USA.

Tento průzkum tedy ukazuje, že představy o tom, že zákaz malých zbraní něčemu pomůže, jsou mylné. Podle Wrighta dali zločinci jasně najevo, že takový zákon "by podnítil násilné zločince k přechodu na větší a nebezpečnější zbraně." Byly by páchány ty samé zločiny, ale s potenciálně nebezpečnějšími zbraněmi. Wright charakterizoval jeho nález o možném dopadu takového zákona jako "velmi pochmurný. Jestli to, co říkají, je pravda, budu radši, když budou mít laciné šmejdy. Ne že bych chtěl, aby měli cokoli, ale když nebudou mít malé zbraně, mohou si sehnat .357 Magnum nebo 9mm automatické pistole, a úmrtnost s stoupá s ráží."
Tento průzkum ukazuje, že plošný zákaz krátkých zbraní by měl za následek noční můru. Většina zločinců používajících střelnou zbraň - a zejména ti, kteří zbraň používají aktivně k páchání trestné činnosti - řekla, že by se prostě obrátili k dlouhým zbraním, které by zkrátili na utajitelnou délku. Zákaz krátkých zbraní by profesionální zločince prostě přimělo přejít na to, co Wright popisuje jako větší, smrtelnější zbraně.
64% zločinců řeklo, že byl-li by zaveden zákaz krátkých zbraní, přešli by na upilované pušky a brokovnice. Prohlásilo to pět osmin těch, kteří už někdy použilo střelnou zbraň při zločinu, a tři čtvrtiny těch, kteří ji používají pravidelně. Wright dodává:"Mimochodem, bylo by dobře, kdybychom tuto odpověď brali vážně; většina násilných pachatelů, kteří odpověděli, že by přešli na uřezanou brokovnici, jinde v dotazníku odpověděla, že to už někdy v životě skutečně udělala a že by pro ně nebyl problém to udělat znovu. Možnost, že by se i jen několik málo pachatelů, kteří se dnes plíží po ulicích s pistolí, plížila po ulicích s upilovanou brokovnicí, je dobrým důvodem si takový zákaz důkladně rozmyslet. Při pomyšlení, že by to udělaly tři čtvrtiny z nich, se člověk třese."

Výsledky a důsledky Wright-Rossova výzkumu by měly přimět zákonodárce, aby se zastavili a přemýšleli, než vydají zákon omezující legálně držené zbraně, které hrají důležitou, prokázanou roli v omezování násilného zločinu. Je také důležité připomenout, že výsledky této studie pocházejí od člověka, který připouští, že bral prospěšnost takových omezujících zákonů jako zcela samozřejmou - než se pustil do pětiletého výzkumu zbraní, zločinu a násilí v Americe. Dnes je Wright zajedno s National Rifle Association, když tvrdí :"Staví se proti regulaci střelných zbraní, protože nevěří, že to pomůže omezit zločinnost, a já také ne."

---------------------------------------------------
Doktor James Wright je profesor sociologie a ředitel Institutu pro sociální a demografické studie (SADRI) při University of Massachusets, odborník na průzkum, a původně také zastánce tvrdých zbraňových zákonů. V článku z r. 1975 nazvaném "Vlastnictví prostředků ničení: Zbraně ve Spojených Státech" napadl National Rifle Association a držení zbraní. V roce 1979 se profesor Wright spojil s Peterem H. Rossim (také ze SADRI, a také bývalým prezidentem Americké Sociologické Asociace) v podrobnějším výzkumu otázky zbraní. To dramaticky změnilo jejich názor.

Akorat by to dopadlo tak že by i zloděj radši nosil bouchacku a ve většině případů by to stejně schytal majitel co by to vytáhl, ale neměl by koule vystřelit narodil od zloděje

Zas by taky mohli zacit mizet nepohodlni sousedé, jen by se našli v garazi a řeklo by se, ze chteli ukrást motorku...

nemako píše: víc asi stát udělat nemůže. pokud by pár zlodějů odvezli havrani,mohlo by to pomoct

Pokud se bavíme o této části postu

stát nedokáže zajistit dostatečnou ochranu majetku svých občanů

,
tak stát nemůže nic. Leda že bys s nákupem movitého i nemovitého majetku vyfasoval od státu jednoho (nebo více) fízla zdarma, ale....no však víme O tom, že se u nás může poškozený velmi rychle stát obviněným a zloděj poškozeným, se nebavím.

assassin píše: Zas by taky mohli zacit mizet nepohodlni sousedé, jen by se našli v garazi a řeklo by se, ze chteli ukrást motorku...

přesně tak. a kdyby se povolilo 0,5 promile,všichni by jezdili s trojkou pod čepicí. ve spoustě zemí to je a sousedi nemizej

HondaGiRRl píše: ,
tak stát nemůže nic. Leda že bys s nákupem movitého i nemovitého majetku vyfasoval od státu jednoho (nebo více) fízla zdarma, ale....no však víme O tom, že se u nás může poškozený velmi rychle stát obviněným a zloděj poškozeným, se nebavím.

ale ty zákony pro zloděje schválil parlament-stát. pokud by schválil lepší,udělal by něco pro zajištění ochrany majetku. uplně to řešit nejde,i v zemích,kde se majetek bránit múže,se krade.

nemako píše: ale ty zákony pro zloděje schválil parlament-stát. pokud by schválil lepší,udělal by něco pro zajištění ochrany majetku. uplně to řešit nejde,i v zemích,kde se majetek bránit múže,se krade.

A dalo by se pokračovat, protože zástupce do parlamentu volili voliči... Takže je to asi v pořádku, teda aspoň podle většiny, ne?

(Proto jsem se zaměřila pouze na tu nedostatečnou ochranu majetku občanů státem a ne na ty podmínky pro dostatečnou ochranu... )

HondaGiRRl> máš pravdu