To je zajímavé, buď jsi jezdil moc málo, nebo Tvoje kolo bylo extra odolné a kvalitní, nebo Ti už neslouží dobře dlouhodobá paměť (mě blbne ta krátkodobá). Samozřejmě, že náročnější opravy dělal táta, ale vždycky jsem mu s tím pomáhal, abych se něco naučil, třeba když se mi rozpadly hliníkové blatníky na kole zn. Eska ježděním po hrbolatých a dlážděných cestách a nové nebyly k sehnání, tak jsme je snýtovali hliníkovými trubkovými nýty. To kolo bylo vůbec dost nebezpečné, aniž bych havaroval, tak praskla spodní rámová trubka hned za krkem, zlomila se přední vidlice při prudkém brzdění, ale naštěstí jen na jedné straně a to kolo jsem měl od nového. S prkotinama, jako je lepení píchlé duše, výměna brzdových špalíků, přetrženého lanka, napnutí řetězu, tím jsem tátu neotravoval.