Emisní povolenky a obchodování s nimi jsou nástroje, které Evropská unie vytvořila, aby mohla splnit svůj závazek snížení emisí skleníkových plynů. Systém emisních povolenek funguje ve stávající podobě od roku 2005. Celkový objem skleníkových plynů, který mohou vyprodukovat jednotlivé členské státy EU, stanovuje Evropská komise. Ta při svém rozhodování vychází z tzv. uhlíkové náročnosti jednotlivých národních ekonomik. Každý stát EU rozdělí mezi producenty skleníkových plynů emisní povolenky. Na evropských energetických burzách se zprostředkovává nákup a prodej emisních povolenek za tržní ceny.

Podle rozhodnutí Evropského soudního dvora z 23. 9. 2009 již Evropská komise nemůže státům EU určovat, kolik skleníkových plynů mohou vypustit do vzduchu. Soud tak rozhodl na základě žaloby Polska a Estonska, kterým Evropská komise přidělila na konci roku 2006 menší objem povolenek než žádaly. Podobnou žalobu podala v roce 2007 také Česká republika. Podle Evropského soudního dvora Evropská komise v určování objemu skleníkových plynů státům „překročila své pravomoci“. Jedná se pouze o rozhodnutí soudu první instance.