tudydudy

Zveřejněno: 09.12.2020 19:00,Kategorie: Recenze,Zhlédnuto: 1375x,Komentářů: 3x,Hodnocení: 5.00 od 2 uživatelů

Ať se nám to líbí nebo ne, elektrifikace pomalu ale jistě prostupuje i do světa jedné stopy. Elektrokol už se prodává víc než těch klasických a kdoví jak to bude s motorkami. Ačkoli, je vážně potřeba se tolik děsit?

Spalováky shořte! Ať žije Gréta! A elektrika, však jasné.Hřmot dvouválců, rykot tříhrnků a jekot čtyřválců už není in (o jednoválcích ani nemluvě). Teď letí sterilní "hvííííí". Okamžitý zátah, brutální akcelerace, ale taky otázky vyvolávající dojezd, nabíjení, výroba...

Buď jak buď, elektrikou poháněných samohybů se v poslední době vyrojilo neskutečně. Až rozum zůstává občas stát, na čem všem se dá skoro bez námahy pohybovat. Elektrokola a koloběžky doplnily podivnosti jako samovalící prkno, takový to cosi obutý do extrémních balonů místo pneumatik a nebo taky elektrický motorky samotný. Na jedný z nich jsem měl možnost nějaký čas polítat. Dojmy?

Předem na úvod, o co přesně šlo. Oficiálně se ona věc nazývá SurRon LightBee. Je to něco, co by v leckom mohlo na první pohled evokovat spíš horský - sjezdový kolo. Z něj totiž pochází věci jako přední vidlice, řídítka nebo brzdy. Že to ale kolo úplně není, dokazují právě na tohle náčiní dost malý obruče (19ky), absence pedálů a hlavně geometrie rámu (včetně podsedlovky se sedlem) s masivním poháněcím ústrojím. Celý to dle údajů výrobce váží 50 kilo, nabízí to nejvyšší výkon 5-6 kW (záleží jaká verze), krouťák přes 30 Nm (na zadním kole údajně až 250 Nm, aha…)) a dojezd s "lehkou" rukou na plynu ke 100 kilometrům. To všechno za cenovku kolem 100 tisíc. Jinými slovy, za sto papírů se nám tu Číňan snaží nabídnout stroj, který dle všeho zvládá obstojně terén (zdvihy 200 mm, chlupatý gumy, široký rudla, muší váha), zároveň by neměl být problém urazit na něm denní porce kilometrů typu práce/škola (existuje i homologovaná verze na silnici) a ještě by u toho měla být relativně sranda. A ona vážně je!

Nesmíš teda vážit půl tuny nebo se předklánět kdykoli chceš projít dveřma. Pak si, stejně jako na mnoha jiných strojích, jízdu moc neužiješ. Jinak je to fajnová záležitost. Stačí otočit klíčkem a vzít za heft. Přední čtyřpístek se obsluhuje klasicky pravou páčkou, nalevo je namísto zde neexistující spojky páka brzdy zadní (stavbou totožná s přední). Potom už je to stejně jako na čemkoli jinym jednostopym čistě v tvojí režii. A především na tom, co v tobě je. Motorka toho ale snese hodně. Máš kámoše lítající na enduro kolech traily plný šutrů, příkrých krpálů a všeho co k tomuhle patří? Ok, tak si to s nima v klidu dej i na LigthBee. Máš-li to v ruce, ostudu si tam s nim neutrhneš a navíc si to moc hezky užiješ i cestou nahoru, o čemž se v případě kola vážně mluvit nedá.

Pravda, zvlášť zadní brzda žádná jedovatka není a musí se na ní s razancí, ale když na to člověk přijde, lze s ní pracovat tak jak je potřeba. Podvozek spolu s už zmiňovanou muší váhou motorky dovoluje opravdu hodně. Až by jednoho napadlo, že svými dovednostmi dost překonává pohonný ústrojí. To totiž oproti šasi je tak nějak umravněnější. Standardně pracuje ve dvou režimech. První z nich je prakticky jen na nutný přesun po rovinatějších cestách. Zrychlení bídný, maximálka slabých padesát. Vyloženě tranzitní, nebo ještě líp dojezdový mód. To druhý v nabídce, režim Sport, ten už za něco stojí. Poweslidy během výjezdů z utažených vinglů, slušná ochota ke zrychlování, použitelná maximálka (výrobce udává rovných sedmdesát, já tam na moment zmerčil ještě o chlup víc), ochota stavět se na zadní když se to žádá. Ne, pořád to na kdovíjaký divočiny ve jménu ostrých enduro a MX mašin není (byť i tomuhle SurRon chystá konkurenci), ale rozhodně už se s tím dá vyžít. Pak ale taky člověk musí zapomenout na pohádku o snovým dojezdu a přijmout realitu v podobě maximálně poloviny avizovaný vzdálenosti.

Na přespolní tripy to tím pádem pořád spíš není než je(zvlášť, chceš-li se při jízdě bavit), ale na už nastíněný cesty po městě za prací naprosto s přehledem. Sem tam si střihneš kdejakou mez, schody (když budou prázdný!), menší či větší rantly ani nepočítám. S mlaďochy na BMXech obkroužíš pár koleček na pumptracku a o kus dál zas pozávodíš strejce na Simsonu. Univerzalita, skladnost, nenápadnost. Jasný devizy SurRonu LightBee. V cílový destinaci jej stačí strčit do klasický zásuvky (nabíječku ovšem s sebou!) a po pár hodinách se může zase vesele pádit. Kvituju, že i přes snižující se kapacitu zdroje výkon v podstatě neumdlévá. SurRon letí pocitově stejně jak na sto, tak na pět procent baterky. 

Závěrem trochu polemiky. Sto tisíc není málo pěněz. Dá se za ně pořídit krásná, fungl nová silniční stopětadvacítka. Z ojetin prakticky cokoliv. A když se ještě malinko hecneš a přihodíš dvacku, pak taky přímý konkurent SurRonu, český Kuberg Freerider. Tomu krom tuzemskýho původu hraje do karet vyšší výkon, ještě nižší hmotnost nebo i dospělejší rozměry kol. A to už se možná těch dvacet navíc může vyplatit....

Elektrika sama o sobě není špatná. Naopak, může se s ní zažít kupa srandy. Jen bych ji zatím tolik nepřeceňoval.