MartyBar

Zveřejněno: 03.12.2016 15:40,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 4969x,Komentářů: 3x,Hodnocení: 5.00 od 4 uživatelů

Orientační závod 500km po ČR. www.500km.cz

Snad každý o tom slyšel, málokdo to prožil….

Název této reportáže jsem si vypůjčil od organizátorů orientačního závodu: „ 500 kilometrů v sedle.“ Snad jim to nebude vadit. V příjemném prostředí fotbalového hřiště  obce Přestavlky u Hrochova Týnce se čtvrtého června 2016 konal druhý ročník tohoto zajímavého závodu. Obou ročníků jsem se účastnil se svým kamarádem Medvědem. Snad to nebude vypadat chlubivě ale v obou ročnících jsme atakovali stupně vítězů. Minulý rok jsem své psaní věnoval výpravě do Moskvy. Letos si pár řádek zaslouží tento závod a jeho organizační tým. Díky nim jsme prožili pěkný víkend na motorkách a mezi svými přáteli. Co si přát víc ?

Už více jak před rokem se mi do ruky dostal letáček, který zval k účasti na první ročník orientačního závodu 500km v sedle. Přečetl jsem si základní informace na internetu a bylo mi jasné ,že to chci zažít. Nedalo mi mnoho práce přesvědčit svého kamaráda Medvěda a už jsme byli přihlášeni. Na stránkách : www.500km.cz k tomu byl jednoduchý návod. Pak jen stačilo si přát pěkné počasí a mohli jsme vyrazit na trať. Závod si nakonec užilo podle výsledkové listiny necelých 130 jezdců. Výsledek byl pro mě i pro Medvěda překvapením. Obsadili jsme první dvě místa celkového pořadí. To nás samozřejmě nažhavilo k účasti na druhý ročník.

Po Novém roce jsme s netrpělivostí sledovali stránky organizátorů a možná jsme byli mezi prvními, kdo se do ročníku 2016 zapsal a zaplatil startovné. To se sice z loňských 500kč zvýšilo na 600kč ale co vlastně nezdražilo že? Za několik dní jsme obdrželi e-mailem potvrzení o registraci a pak již jen stačilo čekat na sobotu čtvrtého června, kdy se závod pojede. Původně měli organizátoři připravenu novinku v podobě ještě jednoho menšího závodu pro skůtraře . Tento závod se měl jet o den dříve a pouze na 300Km. Pro malý počet přihlášených pak došlo k tomu, že skůtraři vyráželi na pětistovku v sobotu jako ostatní jen s tím rozdílem, že startovali mezi prvními již od sedmi hodin ráno.

My s Medvědem a našimi drahými ženami, jsme si pro letošek připravili již v pátek večer pěkný stanový tábor u plotu hřiště v Přestavlkách. Přivezli jsme si nejen stany ale i slunečník, židličky a skládací stůl. To vše jsme si přivezli na motorkách a mysleli jsme si, že budeme za největší „mastňáky“ na hřišti. Nebylo to tak. Vpravo i vlevo od nás se čile stavěli stany za podpory materiálu dovezeného automobily. Takže toto prvenství nám uniklo. Nevadí. Alespoň jsme jako jediní na plot upevnili vlajku naší vlasti a vedle ní firemní vlajku Triumph. Motocykly anglického výrobce jsou totiž v naší garáži a zítra nás ponesou během závodu vpřed za vítězstvím. Přijeli jsme totiž s jasným cílem. Obhájit loňské pozice. Večer jsme si dali pár pivek a poklábosili s pořadateli. Trasu závodu jsme z nich sice nevytáhli ,ale navštívili jsme jejich obchod s motopříslušenstvím a utratili pár korunek za naše dámy aby zítra lépe snášeli fakt,že jim ujedeme a necháme je na hřišti samotné. Na rozdíl od některých našich sousedů jdeme spát před půlnocí ale únava nás uspává celkem rychle i když sousedovi řve alarm na motorce už asi po sté ,protože jeho kámoše baví k motorce stále chodit a strkat do ní aby houkala…. Každý se prostě baví po svém a je dobře že jsme všichni tak tolerantní .

Ráno vstáváme po šesté hodině. Hygienické zázemí sice na hřišti není bůhvíjaké ale ty dvě noci co zde budeme, zvládneme. Naštěstí toytojek je tu dost takže se alespoň u této potřeby netvoří fronty. Ani nikomu nevadí, že naši sousedé si jednu „tojku“ přivlastnili a v noci si ji odtáhli doprostřed svého stanového tábora.  Danka s Evou nám chystají snídani a my se už vidíme na silnici. V sedm sledujeme z povzdálí první starty. Nejnápadnější mezi prvními závodníky je jistě skútr BMW C1. Ano to je ten se střechou, sedačkou s pásy a výjimkou pro nošení bezpečnostní přilby. Na této motorce se prostě nosit nemusí. Od sousedů zazní při jeho staru jen lakonická hláška : „Hele vole! Přivezli nám pizzu!“

Náš start je nahlášen na 8.25hod a startujeme s čísly : 40-Medvěd a 41-já. Já mám stejné startovní číslo jako loni. Pořadatelé vypouští na trať většinou dvojice, ale to nemáme čas moc sledovat. Náš čas se blíží a deset minut před startem dostáváme mapku velikosti pohlednice kde je vyznačena trasa s deseti průjezdnými body. Ty se musí projet všechny a ve správném pořadí jinak jsme diskvalifikováni. Deset minut na přípravu není mnoho. Některé body jsou opravdu malé vesnice, které se na mapě nehledají snadno. Navigace je povolena. Asi by nikdo nedokázal v dnešní době zajistit, aby ji nevyužíval žádný závodník. Je tedy jen na tobě jakou metodu pro orientaci využiješ. Nám se osvědčila už loni jízda ve dvojici. Ani to není zakázáno. Na trati se pohybují jednotlivci i větší skupinky. My máme výhodu, že letošní trasa vede do Jeseníku kde to trošku známe. Loučíme se s manželkami. Pár fotek společně s pořadateli. Zvednutý palec a –START !

Popisovat detailně samotný závod asi nemá cenu. Jedeme a snažíme se volit optimální trasu. S dodržováním dopravních předpisů jsme sice krapet na štíru, ale především při průjezdu obcemi svůj elán krotíme. Přijít kvůli závodu o řidičák nemá cenu, zvlášť když nás oba živí. Chvíli jedu vpředu já, po chvíli Medvěd. Jsme zvyklí na dlouhé motovýpravy takže za řídítky dokážeme sedět až do oběda. Z motorek neslézáme ani při příjezdu do kontrolního bodu. Dostáváme razítko, krátká porada o směru další jízdy a jedeme dál. Oběd je zaplacen u jednoho kontrolního bodu. Je to v obci Dolní Údolí nedaleko Jeseníku a restaurace se jemnuje : „ U Pekina.“ Čas běží dál takže do sebe rychle hodíme gulášek se šesti a půl litru limonády a opět vyrážíme na trasu. Gulášek dobrý ale někoho by to mohlo svádět k odpočinku. Nás tedy ne. Cestou občas někoho předjedeme. Motorky jedou na jedničku a i počasí nám přeje. Je sice trošku dusno ale slunce nepálí jako loni. Hlavně že neprší. Někde okolo kilometru třistapadesát předjíždíme BMW C1 které vyráželo na trať jako první. V dalším kontrolním bodě se dozvídáme, že před námi je už jen jedna motorka. Je to Jawa 650. „Tu musíme dát!“ Je ale před námi s opravdu velkým náskokem a tak Jawistu doháníme až v cíli. Cestou ještě projíždíme krátkou dešťovou přeháňkou . Je to symbolické. V posledním kontrolním bodě v obci Mokrá Lhota. Nedaleko cíle zvolňuji, aby přede mnou dojel do cíle dříve Medvěd. Loni jsem vyhrál já a tak je spravedlivé aby si vítězství letos užil on. V cíli se ale dozvídáme, že máme letos velkou konkurenci a i když jsme zajeli skoro stejný čas jako v prvním ročníku tak není stále jisté zda obsadíme vítězné pozice. Nevadí. Je to jenom sport. Jsme rádi , že jsme se nevybourali a i naše stroje fungovali bez problémů. V klidu jdeme na pivko s přáteli, kteří sem za námi během dne přijeli a rozšířili náš stanový tábor.

Během večera začíná doprovodný program. Hrají různé kapely a my stále pozorujeme příjezdy jednotlivých soutěžících. Budeme muset počkat na půlnoc, kdy závod oficiálně končí a kdy se vyhlašují výsledky. Zatím si čas krátíme tancem a povídáním. Jak jinak než o motorkách a našich cestách.

A je tu půlnoc. Organizační tým začíná vyhlašovat vítěze jednotlivých kategorií. Nakonec jsou vyhlášeny i celkově nejlepší časy. Třetí místo získala KTM. Na druhém nakonec moje maličkost s Triumphem a úplně nejlepší čas letos zajel Medvěd na Triumphu. Náš plán se zdařil!! Loňské pozice jsme obhájili a řečeno slovy klasika : „Anglická motocykl opět slavně zvítězila!!“  Oslava vítězství se přesouvá k okénku s nápoji. Je třeba si tu chvíli užít. Den to byl nezapomenutelný.

Ráno již jen musíme zabalit a rozloučit se s pořadateli, kterým patří náš dík za skvěle uspořádanou akci a jedeme domů. Nezbývá než si počkat do příštího roku abychom to zkusili znovu. Už se na to s Medvědem i našimi drahými polovičkami velmi těšíme!!

Napsal :

Martin

alias Triumph Tigerma