MartyBar

Zveřejněno: 23.09.2015 11:23,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 6788x,Komentářů: 44x,Hodnocení: 4.60 od 50 uživatelů

Tento článek jsem napsal s pomocí všech účastníků expedice a za jeho pravdivostí si stojím. Bohužel jsem nenašel v Čechách redakci která by jej v současné politické situaci byla ochotna vydat. A to i přesto že jiné cestopisy vydávám více jak deset let.

Návštěva u Nočních Vlků

Je to pár let, kdy jsme začali vymýšlet s mým kamarádem Medvědem další výpravu za historickým poznáním. Měla to být cesta spojená s prohlídkou památek zaměřených na druhou světovou válku. Nakonec jsme začali připravovat cestu do Ruska . Naše volba padla na termín oslav sedmdesátého výročí porážky fašismu. Tehdy jsme ještě netušili, jaké politické a bohužel i vojenské hry budou rozehrány a jakým překážkám i tlakům svého okolí budeme vystaveni částečně i my. Tento článek není běžným cestopisem. Ten napíši až později. Tento článek je popisem osobní zkušenosti z návštěvy u tolik démonizovaných Nočních vlků v Moskvě. Démonizovaných proto, co z nich naše sdělovací prostředky udělaly v posledních měsících svými články . Démonizovaných proto, co z nich udělaly výroky našich politiků kterým tak všichni „bezmezně věříme“. Nebojte se číst dál. Politice se raději v tomto článku vyhnu. Soustředím se jen na prostý popis naší návštěvy u Moskevských motorkářů , kteří si říkají Noční vlci a jejich klub byl založen už v osmdesátých létech kdy byl symbolem boje proti útlaku a nesvobodě.

Na výpravu jsme se nakonec vydali čtyři. Větší skupinu jsme ani neplánovali. Počátkem roku 2015, kdy přípravy vrcholily, jsme se dostali pomocí paní Sizové z cestovní kanceláře Moraviacontact ke spojení na ruský motocyklový klub Noční vlci. Bylo to v době, kdy jsme právě sháněli ubytování v Moskvě a paní Sizová nám zajišťovala potřebná cestovní víza. Obrátil jsem se tedy jako český motorkář na ty ruské a kupodivu ihned šlo vše hladce. Můj kontakt - Ženja vždy velice pružně reagoval na moje e-mailové dotazy a bez problémů mi zaslal na sebe i telefonní číslo a adresu jejich Bike clubu Sexton. Hotel jsme nakonec zvolili poblíž tohoto klubu, takže pokud by se nám nelíbilo parkování motorek, mohli jsme využít nabídky uschovat je v klubu. Během korespondence padla i nabídka podívat se na Rudé náměstí v den konání oslav, což jseme dopředu věděli , že se nám asi nepovede. Nabídku jsme tedy přijali a Ženja slíbil vyřídit formality. Objednávku v hotelu nakonec zařídil také on, takže jsme byli rádi za dobrý kontakt, který nám přípravu cesty značně ulehčil. Vše šlo jako na drátkách. Původní plán, který jsme připravili někdy v roce 2013 počítal z cestou přes Ukrajinský Charkov. Máme tam přátele. Byli jsme tam od nich pozváni. Situace která na Ukrajině nastala v roce 2014 ale způsobila ,že naše cesta musela být změněna. Nakonec jsme jeli přes Bělorusko. Plán navštívit bojiště u Kurska jsme ale nezměnili, i když to pro nás znamenalo jednodenní zajížďku. A opět Ženja. Aniž bychom o to prosili, zaslal kontakty na přátele v Belgorodu a Gomelu, které můžeme využít kdyby na cestě došlo k jakýmkoliv potížím. Navíc dostáváme kontakt na jistou Mariju , která je průvodkyní a prý nám o Kurské bitvě vše poví a ukáže. Tuto možnost jsme nakonec nevyužili z časových důvodů, i když v Kursku a v Prochorovce, kde se slavná bitva odehrála, jsme památky navštívili.

Do Moskvy jsme nakonec přijeli pátého května vybaveni několika kusými informacemi od jiných cestovatelů, kteří už s Vlky do kontaktu přišli. Zkušenosti vesměs pozitivní. Další informace jsem měl od přátel ,kteří jezdí na Vlky pořádané motosrazy a ani ty nebyli negativní. Hodně jsme se dozvěděli prostudováním internetových stránek , které Noční vlci provozují v Ruském jazyce . (http://www.nwrussia.info/ ) Nejvíce informací do nás během několika posledních dnů před odjezdem „nalily“ naše sdělovací prostředky. O jaké informace šlo zde asi nemusím blíže rozvádět. Tyto jsme ale nebrali moc vážně, protože asi každý z nás ví,jak věrohodné naše sdělovací prostředky v dnešní době jsou.

V hotelu , který Ženja „zabukoval“ nás opravdu čekali a tak po zaplacení jsme se ubytovali. Pěkný ,čistý, za rozumné peníze. Parkování jsme nakonec vyřešili na místě, což se hodilo, protože SEXTON se nalézal asi o 3km dále. V Moskvě je totiž vše daleko, i když místním se to zdá blízko. Druhý den jsme se vypravili do klubu, ale dopoledne tam bylo, krom ochranky, jen pár lidí a Ženja mezi nimi nebyl. Máme přijet večer. Nevadí alespoň fotíme a filmujeme před klubem,protože bizarní výzdoba dává tušit, že uvnitř to bude ještě zajímavější.

Večer bohužel nebylo dost světla na kvalitní fotky, ale i tak nějaké jsme pořídili. Ochranka nás i s motocykly pustila dovnitř a po chvíli pátrání po Ženjovi nám sdělili, že máme za ním přijet na Rudé náměstí. To se snadno řekne a hůře udělá. Jak to máme sakra najít?? Nakonec nám pomohla navigace a s trochou štěstí jsme se ocitli na kraji náměstí u známého obchodního centra GUM. Všude ale hrozný ruch , zátarasy a spousta lidí. Probíhala totiž generální zkouška na přehlídku. Ano, na tu přehlídku, na kterou dostal náš prezident zákaz vstupu od své vlády. Tady někde máme teď najít partu motorkářů? Světe div se ...povedlo se to a tak konečně zajíždíme se svými stroji mezi skupinu Nočních vlků a po několikaměsíční korespondenci se osobně seznamujeme s Ženjou. U Ženji to ale nekončí. Během pár minut nám představili i prezidenta klubu, známého pod přezdívkou Chirurg. Přátelské potřesení rukou a poděkování za to že jsme přijeli oslavit tak důležitý svátek do jejich země. Protože jsme tušili, jak známá stále ještě je v Rusku naše značka Jawa a víme, že nejeden Ruský motorkář na ní začínal, vybavili jsme se několika plaketami Jawa, které jsme měli v plánu dávat jako připomínku na naši návštěvu. Jednu dostal Ženja a další i Chirurg. Toho hned zajímalo, zda značka ještě funguje, a jak je na tom. Naše seznamování nakonec ukončil tím , že se právě budou přesouvat do svého klubu a my samozřejmě můžeme s nimi. Jízda po večerním a slavnostně nasvíceném městě byla zážitek sama o sobě. Místy se jelo i 110-120km/h, což v provozu není málo. Ostudu jsme si ale neudělali a tempo jsme stíhali. I řidiči automobilů jezdí ostře, ale k motorkářům jsou tady celkem ohleduplní. Den jsme zakončili příjemným posezením v klubu, kde na pódiu probíhal jakýsi večerní program a kde nechybělo ani recitování veršů!! Nápoje jsme popíjeli nealkoholické a u Vlků frčel překvapivě čaj s citronem. Asi proto ,že večer už byla docela zima. Jen dámské návštěvnice klubu popíjely občas pivko a nebo víno. A vida! Tak ono to asi nebude pravda, to co jsem se dočetl doma v našem nejčtennějším denním plátku ,že do Sextonu nesmějí ženy. Ani mě to nepřekvapuje. Lží a polopravd jsme slyšeli už před odjezdem dost.

Další večer jsme se v klubu zastavili opět na krátké posezení a také proto, abychom domluvili společnou akci na Den vítězství. Slíbili nám ,že se dostaneme na náměstí i s motocykly. Ženja nám nakonec rozdal povolenky vydané na naše jména a slíbil , že vše platí. Kulturní program kam s Vlky máme jet, je až po vojenské části, tedy až odpoledne. Máme přijet kolem 11hodiny do Sextonu, kde se vše připraví a hromadně se pojede. Také si později vzpomněl, že měli před pár dny akci, kde v rámci vzpomínky na všechny národy protifašistické koalice sázeli za každý národ v Parku vítězství jeden strom. Sázeli to zástupci jednotlivých zemí a kde zástupci chyběli, tak ho zasadili Noční vlci z Moskvy. Jeden vysadili i za Českou republiku a tak padl nápad, že máme přijet dříve a dojedeme se k našemu stromku podívat. To nakonec z časových důvodů padlo, ale alespoň víme, že za České motorkáře jeden stromek v Moskvě roste. Snad se mu bude dařit!

Devátého května je pro všechny Rusy ten nejdůležitější den v roce. A měl by být pro všechny, kdo proti fašismu bojovali a je asi jedno, zda ho slaví osmého nebo devátého. V deset hodin začíná vojenská část přehlídky a trvá do půl dvanácté. Techniku jsme při přehlídce z organizačních důvodů vidět nemohli, ale viděli jsme ji na nácviku a částečně i devátého večer, kdy pojížděla část hlavně historických strojů za náměstím v ulicích. Hodina odjezdu na Rudé náměstí z klubu byla stanovena na třináctou a my už od jedenácti jsme se zájmem sledovali přípravy v klubu. Mnozí se s námi přicházeli seznámit a potřást rukou. My, patřičně připraveni stožáry na svých motorkách, s rozvinutou vlajkou naší země, jsme tak trošku exoti mezi lidmi , kteří se většinou mezi sebou už nějaký čas znali. V klubu ale nebyli jen členové Nočních vlků, ale i přátelé z jiných klubů nebo i běžní motorkáři a jejich manželky a přítelkyně. Je tu také několik zástupců tisku a televizí, kteří vše pečlivě monitorovali. Kolem poledne přijela polní kuchyně a kuchař rozdal hladovcům kaši . Z reproduktorů zněly staré vojenské písně, které hráli a zpívali dědové a pradědové dnešních motorkářů na frontě v zákopech. Občas do toho vstupuje hlas organizátorů s připomínkou ,že odjezd byl posunut o deset minut apod. Počasí je podle předpokladu nádherné a vzduch je naplněn slavnostní atmosférou. Motorky Nočních vlků se vyzdobují také prapory, kde převládají ty ruské ale i sovětské a nebo i prapory různých pluků, v kterých bojovali předci toho či onoho motorkáře. Nikomu nechybí Svatojiřská stuha – symbol vítězství. Na motorkách jsou nápisy jako : „Děkujeme dědům za naši svobodu!“ nebo také „ Vítězství 70“. Těsně po jedné se asi stovka motorek, které se už dávno nevejdou do klubu a stojí na ulici venku, vydala na jízdu po Moskvě do centra dění. Styl jízdy zůstal zachován. Následkem toho některé motorky přicházejí o nedokonale připevněné prapory ale to nevadí. Jede se dál. Nakonec jsme se bez potíží dostali za zátarasy do blízkosti Rudého náměstí. Ženja nám dopředu ani neřekl, jak vše bude probíhat, a tak děláme to co ostatní. Parkujeme motorky a jdeme pěšky na Rudé náměstí, které je jen za rohem. Na cestu dostáváme obrázky hrdinů druhé světové války. Vlci si připravili své hrdiny a nám připravili ty naše. Já jsem dostal brigádního generála Jana Kratochvíla, prvního velitele naší samostatné brigády v SSSR. Medvěd vyfasoval kpt.Otakara Jaroše , který jako první cizinec vůbec dostal sovětské vyznamenání : „Hrdina SSSR“ . Spolu s naší vlajkou a našimi hrdiny jsme alespoň trochu připoměli naši slavnou válečnou minulost, na kterou se dnes zapomíná.. Takto vybaveni jsme se pak s Vlky vydali na pochod kolem tribuny , kde seděli nejen státníci, ale především veteráni této války. Veteráni především z Ruska, ale i z dalších zemí protifašistické koalice. Těm všem průvod tisíce lidí, v kterém se skupinka Nočních Vlků úplně ztratila, těm všem přišli lidé projevit úctu a vděk za dnešní svobodu. Pravě když jsme se dostali v tlačenici až před tribunu, prochází okolo i ruský prezident Vladimír Putin. Lidé mu tleskají a je vidět, že je zde oblíbený.

Než jsme se stačili zeptat, co se bude dít dál, tak opět sedáme na motorky a někam jedeme. Po několikakilometrové jízdě se ocitáme překvapivě před Německou ambasádou. Zde, na valníku za automobilem, spočívá asi čtyři metry vysoká socha , kterou motorkáři přemístnili před vrata objektu. Pak za hlasitého tůrování motorek chodili lidé, ale opět hlavně motorkáři, pokládat k soše kytice a věnce, které měli Vlci připravené v tažném vozidle. Ženja mi vysvětluje, že někteří měli dnes pokládat tyto kytice v Berlíně k podobné soše, ale bylo jim to znemožněno. O tom samozřejmě víme. „No víš, tak když nemůžeme v Berlíně, tak alespoň před Německou ambasádou v Moskvě. Řekli nám. Slavte si doma a tak slavíme.“ Akci pečlivě sledovali lidé přes okna, ale hlavně kordón Moskevské policie. K žádnému závažnému incidentu nedošlo a tak po téměř hodině a půl, v kterých Chirurg musel rozdávat rozhovory nejen do Ruských ale i Amerických a Německých médií, se chystá odjezd . Chirurg vyhověl jednomu Německému redaktorovi, že může jet na jedné motorce i s malou kamerou s námi. Skupina se dělí na jednu velkou, která míří zpět do klubu a druhou , která pojede na slavnostní jízdu po Rudém náměstí, kde mezitím stále probíhá kulturní program. My, jako čestní hosté, jedeme nakonec na náměstí s nimi. Proběhla sice diskuze o tom , že jsme nebyli na zkoušce a nevíme jak máme nastupovat a jak vyjíždět, ale nakonec rozhodli ,že dostaneme „rychloškolení“ a hotovo. Opět průjezd několika bezpečnostními kontrolami včetně otvírání kufrů, pročicháním psi na drogy a na výbušniny, ale nakonec jsme přímo na Rudém náměstí. Od části, kde probíhá program, jsme odděleni jen kulisami. Zde dostáváme na motorky jednotné vlajky. Svatojiřskou stuhu . Ostatní vlajky musí dolů. To nás trošku mrzí, ale dolů jdou i ruské, nebo přímo vlajky Nočních vlků. Nástup motorkářů ze dvou stran náměstí v koloně 2x20motorek, v čele s Chirurgem a pak podobně organizovaný rozjezd se zdá jednoduchý. Nám ale ne. Nejdříve přichází ústní popis. Koukáme asi jako čtyři telata, a tak na řadu přichází papír a tužka. To už je lepší. Nakonec se s námi do dvojic staví pár Vlků a nacvičují pěší chůzí. No teď už je to snad jasné ne?? Následuje asi hodinové čekání a protože se smráká, pořizujeme fotky. Sem se svými motomiláčky asi už nikdy nedostaneme. I samotní Vlci říkají , že jou zde na motorkách poprvé. Během čekání se bavíme o tom co kdo dělá za zaměstnání a kolik tak se v Moskvě bere a jak se zde bydlí. Prostě navazujeme přátelství. Kluci jsou přátelští a my jim zase vyprávíme o nás a kde jsme všude cestovali. Je vidět že nás berou za své přátele. Proběhla i výměna e-mailů a telefonních čísel. Mezitím se k nám chodí fotit i různí veteráni, nebo tanečnice ze souborů, které také čekají na své vystoupení. Prostě pohoda. Nástup nakonec vyšel celkem podle plánu. Nikdo neupadl na kostkách, nikdo do nikoho nevrazil ani nepřejel nějakou tanečnici. Po průjezdu náměstí se dole pod Chrámem Vasila Blaženého chvíli postálo. Proběhlo společné focení na samohybné houfnici, která tu stála odstavená a všichni jsme v dobré náladě odjeli do klubu. Tady už byla taková tlačenice , že parkování bylo jen venku. Do klubu jsme se ale dostali. Na venkovním podiu po chvíli začal speciální slavnostní program ke Dni vítězství. Tak to alespoň uvedl moderátor. V klubu bylo sice narváno, ale mezi motorkáři se pohybovali i obyčejní lidé s malými dětmi, kteří se sem prostě jen přišli podívat. Moderátor jen občas v přestávce upozornil, aby si rodiče dávali na pobíhající mládež pozor, aby se někomu nějaké dítě neztratilo nebo nezranilo a program jel dál. Během programu , tančily tanečnice, byly používány laserové,ale i ohňové a světelné efekty . Hrála pěkná hudba . Představení bylo ve 23hodin ukončeno slavnostním ohňostrojem, který jsme sledovali pěkně z výšky několikapatrového hlediště. Velkolepý ohňostroj, který nad Moskvou zavíral výroční Den vítězství. Den, který jsme prožili s Nočními vlky, kteří se chovali přátelsky nejen k nám, ale i dalším motorkářům a také mezi sebou. Chovali se s úctou k památce svých předků a veteránům druhé světové války. Prostě dělali to, co celou dobu proklamovali, že chtějí dělat nejen v Moskvě, ale i v Česku a také v Berlíně. Program sice pokračoval v přilehlém sále, ale my měli ráno vyrazit na cestu k domovu, takže jsme se s Nočními vlky rozloučili a slíbili si, že se ještě určitě setkáme.

Názor na Noční vlky může samozřejmě mít každý jaký chce. Myslíme ale, že osobní zkušenost je k nezaplacení. Proto nejen my, ale i mnozí z vás rádi cestují, a to nejen na motorce . Cestujeme, abychom poznávali jiné národy, jiné kultury, připoměli si vlastní, ale i cizí historii. Nalézáme tak k sobě vlastní cesty. Cesty přátelství a porozumění. Škoda ,že to tak nedělají především naši mocní. Možná by našli nějakou cestu třeba i oni.

Napsal : Martin Bareš alias Triumph Tigerma

Cesty se účastnili:

Martin Triumph Tiger Explorer 1200

Medvěd Triumph Tiger Explorer XC 1200

Petr Triumph Tiger 955i

Sršán Yamaha FJR 1300