Aldou

Zveřejněno: 24.08.2021 20:16,Kategorie: Vyjížďka,Zhlédnuto: 1283x,Komentářů: 2x,Hodnocení: 5.00 od 2 uživatelů

První jízda na okruhovém dni v Sosnové

Co bych to byl za fanouška Valentina Rossiho, kdybych se nepokusil o jeho ladnou jízdu na okruhu? Dost bylo slintání nad Moto GP, posílám registraci na okruhový den v Sosnové. Jelikož se jedná o kratší trať, tak mé šance na to zajet podobný čas jednoho kola, jako má on na okruhu například v Brně, jsou velmi vysoké.

Nemůžu tam přijet jako šupák z vesnice, i když z vesnice jsem. Motorku večer předtím samozřejmě namydlit, opláchnout a vyleštit místa, která se stala osudná hmyzu, jenž se mi odvážil zkřížit cestu. To samé platí o kombinéze, helmě, rukavicích a botách. Jindy né moc oblíbená činnost se rázem stala zábavou. Takže pokud máte zasviněnou kombinézu a moc se vám do čištění nechce, doporučuji si v brzké době zajet na okruh. Doufám, že nadšení z mytí před okruhovým dnem mi vydrží dlouho.

Ráno vstávám s rohlíkem na tváři a počítám kdy vyrazím, abych nepřijel pozdě. Do Sosnové dorazím jako první, i když se mě mapy od Google pokoušejí o tenhle jedinečný zážitek připravit tím, že mě ke konci vedou do nějaké díry. Zajel jsem za plot na parkoviště a za minutu si to tam přivalí dva týpci na leštěnkách, co měli mašiny starý jako já svoje dvouletý boty. Mé obavy z toho, že tam budu jediný se starou vránou se začínaly plnit. Nebudu napínat, určitě jsem tam byl s největším "pekáčem", co má najeto bez mála 90 000 kilometrů. To ovšem nemění nic na tom, že jsem si to tam přijel maximálně užit.

Předtím, než nastal čas zážehu, nám bylo řečeno, respektive mně, protože jsem byl jediný, co byl na okruhu poprvé, jak se chovat při předjíždění, že na začátku zahřejeme gumy a nechyběla ani odstrašující poznámka- "minule se mi tady týpek vyválel v prvním kole, tak ze začátku opatrně". Okey, nechci být jako týpek a tahat začnu až od kola druhého. Svezli jsme se za pořadatelem jedno kolo, čímž jsme měli ohřát gumy. No jednomu kolu jsem nevěřil, tak jsem sice přidal, ale v hlavě sem měl týpka co se vyválel v prvním kole, takže s Mírou.

Po pár kolech jsem Míru nechal za sebou za zatáčkou a hledal jsem si ideální stopu, která mi vyhovuje. Kdo byl v Sosnové, tak ví, že je tam skvělá levotočivá zatáčka široká pomalu až za plot, tak tu jsem si projížděl snad všude. Následující dvě pravotočivé zatáčky mi dělaly problém, až ke konci jsem si jakš takš našel správnou rychlost a stopu, ale nebylo to ono. Když už jsem si byl gumami jistý, poněvadž nahřejváky na zádech nepovezu, né že bych nějaký měl, tak jsem tomu začal topit. Začínal jsem s Mírou lovit spolujezdce na trati a snažil jsem se přiblížit času Valentina v brně. Stopky jsem neměl, ale určitě jsem byl rychlejší! To co mi totiž v tu chvíli teklo v žilách byl čistej benzín. Něco jako pauza na oddech, mě napadlo asi až po třičtvrtě hodině, a tak jsem si dal ještě dvě kola a šel se napít. Moje pauza trvala maximálně 3 minuty, zaprvé, proč marnit čas a za druhé jsem se potřeboval chladit a na motorce to alespoň trochu fučelo. Plný radosti, nadšení a pocitu blaha jsem brousil slidery vesele dál. Litrový šílence, kteří mě předjížděli mrknutím oka nemělo cenu lovit. Ale byli tam i jedinci na cestovnějších motorkách a taky lidi, kteří se přijeli svézt jen tak pro radost. Na těch jsem si mohl v zatáčkách smlsnout i já a předjet je venkem po koleni. Ano vím, žádné hrdinství, ale jak byste se cítili vy poprvé na okruhu? Já si to zatraceně užíval, tu možnost vžít se do role závodníka a předjíždět někoho v zatáčce, prostě labůžo! Abych se tu jenom nechvástal, tak jednou jsem najel do zatáčky moc rychle a na další jsem byl prostě dlouhej. Tak jsem to poslal do trávníku, motorka se rázem změnila ve splašeného býka, co semnou začal házet a lítat pod prdelí sem a tam. Tohle rodeo jsem ale ustál, díky Bohu. Nechtěl jsem naplnit obavy pořadatele, který viděl nadrženýho mlaďáka na mašině.

Ke konci jsme dokonce byli odmávnuti šachovnicovým praporem, no hotovej závod, bohužel konec legrace. Od začátku jsem se tam bavil se starším pánem, co sedlal né moc starou Ducati Supermoto 950 a patřil k těm nejlepším na okruhu. Myslím si, že jeho situace byla stejná jako u každého motorkáře. Motorku koupil, ale manželce řekl cenu poloviční, super kauf né Blážo?! Na kombinéze měl našito Macháček, tak se tak asi i jmenoval, po konzultaci mého stroje mi řekl něco, na co asi nikdy nezapomenu: "Nezaleží, jakou máš motorku, ale jak velký máš motorkářský srdce." S tímhle nelze nic jiného než souhlasit. Jelikož jsme měli cestu stejným směrem, on byl od Kolína a já z Dymokur, jeli jsme domů kus spolu.

Závěr? Nejlepší den v mém životě, spousta skvělých lidí, kteří se bavili tím, co milují na jednom místě, parádní atmosféra, o pauze bylo furt na co koukat. Okruhové dny pro mě budou odteď vždy svátkem. Je jedno na čem jezdíš, natankuj plnou, hoď přihlášku a jeď se někam svézt, protože to stojí opravdu za to! Hrozně moc mi to dalo, uvědomil jsem si spoustu nových věcí, co se týče řízení motorky a oťukával jsem svoje limity, protože pád na okruhu je lepší, než pád do příkopa. S příkopem si už tykáme.

Díky všem co tam byli, díky pořadatelům za skvělou akci a zážitek!

Zdar!