PROFIL UŽIVATELE

Háně7

Offline: 30.8.2019 Hlavní stránka sekce

Skupina: Registrovaný
Pohlaví: Žena
Věk: 34
Město: Drahanovice
Lokalita: Olomouc Olomo...
ID uživatele: 363928
Registrace: 13.5.2019

Adresa profilu:http://hane7.motorkari.cz (Sdílet)


Dovolená 2019 (Šumava)

Tak to mám za sebou! ;) A podle toho, že teď čtete report z letošní dovolené na motorkách, jsem to dokonce přežila, což bylo tak pade na pade :D Jak jsem v předchozím článku předeslala, letos jsem vyrazila na svoji první dovolenou na své vlastní motorce

a bylo to…BOOOOOŽŽŽŽÍÍÍÍÍ!!!! Ještě! Ještě! Ještě! :D (Teď vyrážíme aspoň na tři dny na Pálavu a nemůžu se dočkat. 

V den odjezdu jsem měla při představě 1000 a více kilometrů, které jsme měli v plánu ujet, přiznávám, pěkně staženou prdelku a ráno toaletu navštívila víc než jednou …, ale to nikoho nezajímá, takže k věci. ;) Vím, že 1000km je pro ostřílené harcovníky jako nic, ale já nemám řidičák ani dva měsíce a i když už před dovolenou jsem měla najeto nějakých 1500km, pořád si člověk připadá jak pometlo v mém případě. :D

Dvě motorky, přátele, rovná se mnohem větší komfort. Znamená to totiž v našem případě kufr navíc a dvě volná místa pro spolujezdce, která se dají báječně využít na připevnění dalšího nepromokavého vaku, karimatek, bund a dalších drobností jako je třeba Putzi, náš starý německý pes, který už s námi procestoval kus světa. V klidu, je plyšový. ;) Tento nadstandard místa navíc ocení převážně ženy, které se během deseti dnů chtějí alespoň jednou převléct do čistého, „voňavého“ a suchého oblečení. Když jsme u toho oblečení, tuhle část balení jsme nějak nezvládli. Vyráželi jsme totiž z naší krásné rozpálené Hané v období sucha a čtyřicetistupňových veder, což se ovšem ihned po opuštění domova radikálně mělo změnit. To nás, prozíravě se připravující na vše pro deset dní spaní pod širákem, či pod stanem, ovšem nenapadlo. (Zde je vidět jak vehementně jsme se připravovali…večer před odjezdem :D) A tak já jsem si sbalila dvě tílka, dvoje kraťasy a jedno, slovy JEDNO!!! tričko s dlouhým rukávem a jedny, slovy JEDNY!!! rifle. No zkrátím to. Kraťasy jsem využila asi jednou a to pod hlavu jako polštář a celých deset dní strávila v těch riflích, dvou tílcích, tričku s dlouhým rukávem (navrstveno na sobě) a na tom ještě v kožených kalhotách a bundě na motorku. Ono totiž, podívejme se pravdě do očí. Haná není Šumava a studená fronta je studená fronta. Šest stupňů v noci jako není úplně top a když jedete převážně se válet k vodním plochám (Vranov, Lipno) tak ani 15 stupňů přes den není úplně to, co jste si asi představovali. Nicméně my jsme zarytí optimisti, program jsme dle nastalé situace upravili, tak jdeme na to ;)

První den jsme měli v plánu dojet ke známým na Třeboňsko, leč již zmíněné klimatické změny nám dosažení tohoto cíle neumožnily. Naopak vyvolaly značnou paniku (z mé strany) a zdržení způsobené vichřicí, krupobitím a průtržemi trvajícími celé odpoledne. Kamarádi a rodina nám zděšeně hlásili po telefonu, při kontrole, zda jsme stále naživu, rozbitá auta kroupami velikosti fotbalového hřiště, zničenou úrodu, což byla mnohem horší zpráva, protože to znamenalo ohrožení letošní slivovice a pokusy o napodobení létajících talířů v podobě střech. V mezipauze, mezi těmito přírodními zpestřeními, napral do přítele ještě nějaký pííííííííííp, pííííííííííp, pííííííííííp autem, když jsme stáli na křižovatce a ujel. Naštěstí se ale nic nestalo, jen promáčknutý kufr. Nicméně mého geroje natolik naštvalo chování nezdvořáka, který nemá ani tolik slušnosti, aby se zeptal, zda jsou všichni v pořádku a ujede, že skočil na motorku, zapomenuvši na svou zmatenou přítelkyni bez navigačky (hlavně jsme ani nevěděli kam jedeme, takže by mi byla prd platná :D) a jal se uličníka honit. Evidentně ho dohonil a zablokoval jako v Kobře 11, protože když jsem je po velmi zoufalém intuitivním pátrání „Kam tak asi do pr**** mohli jet?“ našla za městem, řval na pána něco o slušnosti a hovadech a kreténech, kteří nemají na silnici co dělat. Dopadlo to dobře. Pán sklopil hlavu, nastoupil, odjel, Zdeňa to rozdýchal a náš kufr, sic promáčknutý, slouží dodnes a jestli neumře, bude ještě, doufejme, dlouhá léta. :D

Následovalo schovávání před bouřkami, zakrývání motorek, pití litrů kávy a jezení zmrzlin v místech úkrytu, sledování radaru, čekání co bude a následné shánění noclehu poblíž, páč bylo jasné, že v tomhle do cíle nedojedem a spát venku je taky pěkná blbost. No, a protože to byl první den dovolené a ještě nebyl dostatečně okořeněný, aby se stal vskutku nezapomenutelným, všude měli plno, všechny postýlky i chlévy obsazené, posílali nás od Dešova po Šumnou a od čerta k ďáblu a nikde nic, jen zoufalství, únava, Poláci, létající větve vzduchem a v dálce další černočerný mrak. Ale naši andělé strážní, ač s náma mají občas pěknou fušku, to nevzdávají a jsou pořád s náma a tak jsem našla jeden penzion na Vranově s poetickým názvem Jezero, což mi v tu chvíli bylo úplně jedno, hlavně že měli jeden jediný poslední prázdný pokoj a to!!!s manželskou postelí! No co víc si přát. Sice tím překročíme rozpočet už první den, ale v nastalé situaci chci jen zaparkovat, večeři a pivo! A pak tedy tu postel. No, a když je ta možnost, tak i tu sprchu teda. A taky bych si dala ještě,…no to by mohlo stačit. :D 

Druhý den ráno jsme vstali velmi brzy, posnídali, a i když, a možná právě proto, že bylo pěkně hnusně, vydali jsme se na několikahodinovou plavbu po Vranově Poseidonem. A bylo to skvělé! (Můj nápad! :D) Na konci začalo vykukovat sluníčko a nám už bylo zase hej. Do té doby než jsme viděli naše od bahna zašvihané motorky. On ten penzion totiž nebyl úplně moc u cesty, ale spíš v lese a museli jsme k němu dojet různými lesními cestami necestami po těch deštích a tak to taky vypadalo… já hlavně doteď nechápu, že jsem si nerozbila hubu, protože to byla moje první zkušenost mimo asfalt a zatraceně kluzká a zkopcoidní zkušenost. :D Takže naše naleštěné motorky před odjezdem vypadaly po jednom dnu jak hovádka.

Každopádně druhý den už jsme s nějakými kochacími zastávkami dojeli do cíle k našim známým, poklábosili, zagrilovali, popili a ulehli. Děkujeme Ady za bezkonkurenční hostitelství. ;) 

Den třetí – Černá v Pošumaví. Po cestě jsem objevila boží stránky https://www.bezkempu.cz/. Najdete si lokalitu, kde chcete nocovat, a nabídnou se Vám majitelé pozemků, kteří vás na své louce, zahradě, v lese, nechají za velmi mírný poplatek přenocovat. Někdy máte k dispozici zázemí (vodu, elektřinu k nabití telefonů, wc), někdy nic, jen louku, hvězdné nebe a skvělé rozhovory s majiteli pozemků u ohně, což jsme si užili asi nejvíc, ale o tom až potom. ;) Jelikož volné nocování v oblastech, kde jsme se nacházeli, není povolené, což by nám asi teda bylo upřímně fuk, ale nechtělo se nám s někým hádat a řešit případné pokuty, hojně jsme v podstatě do konce pobytu tyto stránky využívali. Prvním takovým místem byly rybníky v Černé v Pošumaví. Nádherné místo, spali jsme úplně sami u krásného rybníka, za skřehotání žab a občasného šplouchnutí nějaké té skákající metrové rybky. Po odpoledni stráveném na Lipně, kde si Háňa vydupala šlapadlo, protože to byl jeden ze tří bodů, na kterém jsem na naší dovolené trvala (druhý byl dobrá kavárna a zákusek a třetí koupit si knihu – z každé dovolené si vozím knihu, kterou si před spaním čteme), jsme měli tu nejlepší rybu na světě v místní rybárně. Zdeňa měl štiku a já candáta na česneku. Bože! O tomhle se nedá psát, aniž bych znova nezačala slintat a zamilovaně koukat z okna. Ne, fakt, pokud se budete pohybovat v okolí, je zcela nezbytně nutné zastavit a dát si candáta!!! https://rybnikycerna.blogspot.com/

Ale vraťme se ještě k tomu šlapadlu…mám ráda šlapadla. :D Chtěla jsem plameňáka, ale Zdeňa mi ho zakázal, že se nebude ztrapňovat a to já bych se zas jako klidně ztrapňovala od rána do večera, celkem mi to totiž jde a jsem v tom fakt dobrá, ale ok, půjčili jsme si teda „trapně“ obyčejné šlapadlo. Budiž mu odpuštěno, mělo skluzavku. Mně to v těch 15 stupních bylo teda upřímně fuk, protože do vody bych nevlezla ani za prase, ale Zdeňa si řádně užíval…:D (video+fotky)

K tomuto noclehu ale přidám ještě jedno varování. Pokud si budete chtít během báječné rybí večeře nabít o kus dál na zdroji telefon, dávejte si opravdu dobrý pozor. Zvlášť na malé blonďaté nevinné kloučky, rádoby nenápadně hrající si opodál. Oni ti andílci, totiž nejsou žádní andílci, spíš malí hajzlíci a mohli byste se pak hodně divit, co najdete ve svém telefonu…dál bych to nerozmazávala, nechte se překvapit…;)

Následujícího rána jsme se brzo brzičko, tak brzičko, že nám omrzaly nosy v helmách, vydali do Českého Krumlova, kde jsme splnili můj požadavek číslo dvě, dobrou kavárnu a zákusek. Krumlov byl nádherný, hlavně v tuhle hodinu, kdy japonští turisti ještě spí a my tak měli město skoro jen pro sebe. Doporučuju! ;) Jak se začaly valit davy, začali my jsme se valit pryč. Jsme tak trochu autisti oba. :D Zmizet do ticha Šumavy, kde lišky dávají dobrou noc. To se nám ale následující dvě noci nepovedlo tak úplně, ale i tak to bylo parádní. Posunuli jsme se na další místo z „Bezkempu“, na louku patřící ke kempu Boubínské léto. Majitele kempu byli moc milí a přátelští a nechali nás používat sprchy, kuchyňku, záchody, elektřinu a v místním kiosku jsme si mohli dát, co hrdlo ráčí. Hrdlo ráčilo po ustájení našich ořů pivečko, a jelikož jsme věděli, že je poblíž splav u „Teplé Vltavy“, vyrazili jsme si s požehnáním majitele ty půllitříčky vypít tam, že se jako půjdeme koupat. No…já teda nevím, co to znamená, když se řeka jmenuje „Teplá“, ale určitě to neznamená, že JE „teplá“. Pět stupňů podle mého názoru rozhodně „teplá“ není a tak já, která jsem nevlezla do relativně „teplého“ Lipna, jsem se teď koupala ve velmi studené, téměř zamrzající Vltavě, za ohromného pobavení mého přítele na břehu…V okolí ještě mají „Studenou Vltavu“, takže by mě opravdu moc zajímalo kolik stupňů má ta. No ten večer jsme se s místními po mé koupeli prachsprostě spřátelili a přátelili jsme se vesele až do velmi pozdních hodin. :D

Den pátý, Boubínský prales, prudké stoupačky a klesačky, offroad bažinami a mokřinami, a na sklonku dne přenádherné místo Stožec a jeho měkké louky, dřevěný kostel v lesích, skály a dechberoucí, nejkrásnější západ slunce jaký jsem kdy viděla. Sečteno podtrženo, za ten vožer jsme si naordinovali cca 25km a den nabitý zážitky k prasknutí.

A nastává má nejzamilovanější část, Javorná. Krásná, tichá a opuštěná Javorná, kam se určitě ještě někdy vrátíme. Spali jsme na louce u lesa, vedle hřbitova, s volně pasoucím se koněm pobíhajícím kolem, který se během těch dvou dnů, co jsme tam strávili, stal naším milovaným přítelem. V noci cválal kolem našeho stanu a poprvé jsem myslela, že dostanu infarkt a že nás rozdupe. Pak jsme si ale rychle zvykli a zjistili, že Kiwi, jak jsme ho pojmenovali a jsem si téměř na 100% jistá, že se tak nejmenuje :D, moc dobře ví, co dělá a že by nám neublížil. Večer se chodil tulit a s hlavou položenou na mém rameni nás doprovázel ke stanu, pak se svalil hned za ním vedle motorek a celou noc prděl a spal tam s námi, asi abychom se nebáli. J Potkali jsme tu úžasné lidi, nikdy nezapomene na Kačenku a Martina a neznámého motorkáře a budeme doufat, že se naše cesty ještě potkají, protože lidi, vy jste prostě fakt boží! :-* Marťo a tu motorku si kup, ja? Káča za náma bude cválat na koni ;) :D

Ranní koupání se v řece nahá a běhání po lese jen v ručníku (žádné fotky nebudou! :D), mraky, kterých se můžete skoro dotknout, a ten pocit, že tady je všechno v pořádku, tak jak má být…. Opravdu krásné místo plné emocí. Odtud jsme absolvovali ještě výlety po okolí, na vodní nádrž Nýrsko a mě naprosto učarovala Klenová při západu slunce. 

Den osmý a je pomalu čas, začít nabírat směr domov. Se slzami, ale srdcem naplněným a duší pohlazenou, se loučíme s tímhle místem a vyrážíme veeeeeelikým obloukem kvůli milionu objížděk k Českým Budějovicím. Ke konci už nám trochu docházely nervy, najeli jsme pomalu 2x víc než bylo v plánu, máme hlad, bolí nás záda, krky, ruce, nohy i vlasy a chceme jííííst!!! To poslední se naplnilo, naplnili jsme žaludky. Vyšplhali na věž, koupili si místo knihy tentokrát CD v místním metalovém obchodě (moc nevím, jak ho budu před spaním číst…:D), takže požadavek číslo tři v podstatě taky splněn, můžem jet dom :D, Ale ještě né, ještě popojedem do kempu ve Stráži nad Nežárkou, přenocujem s bábinama na tahu v sousedství a jdeme do finále.

Vysočino, Vysočino, i ty jsi nám k srdci přirostla! Spaní venku je sice fajn a my ho máme fakt rádi a provozujeme ho tak často, jak se dá, ale naše hřbety už nejsou nejmladší a poslední noc by nebylo od věci sebou zase praštit do měkké postele a dát si k jídlu něco jiného než rohlík a čínskou polívku. Taaakže, Penzion na Louce byla ta nejsprávnější volba a po naprosto luxusní večeři a excelentním pivečku z místního pivovaru Račín už o správnosti naší volby není vůbec pochyb.(Jak jste si všimli my jsme celkem znalci a tak ochutnáváme místní pivo poměrně zodpovědně všude, kde se vyskytneme :D).  Navíc v Penzionu získávají bonusové body za absolutně skvělého provozního, který svoji práci dělá opravdu s láskou, profesionálně a přitom lidsky. Zdravíme ;)

Poslední den jsme pochytali chybějící bludišťáky, které jsme předchozí den už nestihli (zahájili jsme lov na místní sochy Michala Olšiaka), a hurá zničení, polomrtví únavou, přeplnění zážitky, dojmy a pojmy, ale šťastní a spokojení domů. J

Mě čekalo ještě přebalit věci z vaku do krosny a hned odjet na Masters of Rock do Vizovic, takže jsem stihla ty dojmy zpracovat až teď o týden později, ale díky psaní tohohle článku znova všechny pocity ožily a já se jen blbě usmívám u počítače při vzpomínání na to všechno. I na tu bolavou prdel už vzpomínám s láskou :D (Zdeňa měl něco přes 1300km, já pouhých cca 1050km, protože jsem si občas na místních výletech nechala vozit své ctěné pozadí :D)

Tak co, kam pojedem příště? ;) 

Jak se Vám líbil tento článek?

Hodnocení (6x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.
Komentáře k článku
JiříII. napsal 06.08.2019 v 23:29

Týjó,takto poutavě to napsat...Balím a jedu tam

Nabijec01 napsal 27.07.2019 v 15:32

spike-cz napsal 27.07.2019 v 07:34

Super. Palec nahoru, že jste u nás na Šumavě tak krásně pojezdili a jedničku s hvězdičkou za sepsání!

S-fogy napsal 26.07.2019 v 22:49

Věřím každé slovo a to nadšení z pro vás exotické destinace .Vaše vyprávění je pro nás velmi osvěžující. Mnoho dalších nevšedních zážitků a hlavně kolama dolů.

Čadil napsal 26.07.2019 v 14:57

Ahoj,moc hezky napsany,vidím,žě maš radost a taky proč ne?Když se vám dovolená líbila.Nenech se odradit ironickýma řečičkama o cestě pro rohlíky.Hodně km bez nehod

Mňojo napsal 26.07.2019 v 10:31

mám rád tyhle "lidsky" psaný články , klidně i o jízdě do vedlejší vesnice pro rohlíky


TOPlist