PandoraN

Zveřejněno: 15.07.2018 18:10,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 1154x,Komentářů: 1x,Hodnocení: 4.60 od 5 uživatelů

První samostatná jízda na silnější motorce

Jsem úplný motonováček. A vzhledem k tomu, že je určitě více lidí v mém okolí, kteří nemají to štěstí, a stejně jako já nemají žádného kamaráda v okolí s motorkou, chtěla bych se podělit o zkušenost, jak se prokousat něčím, o čem nevíte vlastně vůbec nic, ale přitom se vám to hrozně líbí! 

Jak jsem již psala na fóru, nikdy jsem neřídila ani tu nejslabší mašinku. Vlastně jsem ani nikdy nejela jako spolujezdec, nebo jak jsem zjistila, že se tomu asi říká "batoh". Ale motorky se mi vždycky líbily, otáčela jsem hlavu za projíždějícími motorkáři a říkala si, jaké to asi je a toužila po tom se alepoň svézt jako spolujezdec. Jenže protože jsem nikoho neznala v okolí, kdo by mě svezl, a ta touha se projet na motorce byla tak silná, řekla jsem si, že si prostě rovnou udělám papíry na motorku. A vzhledem k tomu, že mám dostatečný věk, šla jsem rovnou do kompletní skupiny velkého A. 

Zážitek z první jízdy zde popisovat znovu nebudu, koho by zajímal, může si ho přečíst na mém profilu v příspěvcích na fóru pod názvem "Moje první jízda". Pět minut teorie přímo na moto a hurá do provozu s intruktorem za zády. Myslela jsem si, že tenhle zážitek nelze překonat, ale dneska jsem se přesvědčila o opaku. Dneska jsem měla svou 4. jízdu, kdy se mě můj senzační instruktor zeptal, zda si troufnu na silnou motorku. Sama jsem mu to chtěla navrhnout, takže jsem nadšeně kývla. A z minula už jsem si poctivě pamatovala všechno. 

Pro zdejší zkušené to bude znít triviálně, ale poctivě jsem nastoupila ze strany, kde je stojánek, zbouhcla ho, narovnala si těžkou motorku pod sebou, otočila klíčkem a nastartovala. Snažila jsem se nevynechat jediný detail nebo něco udělat špatně. Pomaloučku rozjezd, oproti minulé jízdě, kdy jsem jela na Yamaze 125, ten plyn zabíral hned. Rozjezd docela dobrý, takže jedeme!

Jela jsem z Plzně do Zruče, potom do Třemošné. Pak jsem měla trochu trablík na křižovatce, kde jsem se prostě bála naklopit a ještě jsem zapomněla pomaličku pracovat se spojkou, ale dobrý. Asi decimetr od obrubníku jsem projela a dál už fičela s větší jistotou. Pak jsem se soustředila na kruháč, zatáčky, ale v pohodě. Už jsem se snažila klopit. 

Totiž.... Po mojí druhé jízdě jsem měla tak trochu "motodepku", protože mi to šlo paradoxně hůř než při mojí úplně první. Proto jsem pak strávila i dost času na internetu, kdy jsem zkoumala, co dělám špatně a jak správně zatáčet, ačkoliv mi to intruktor dostatečně dobře vysvětlil. Každý tomu říká jinak, někdo tomu říká, že zatáčí řidítky, někdo že přenáší váhu. Ale už chápu rozdíl mezi zatáčení řidítky a naklonění řidítek a potažmo váhy. Přesně, jak mi instruktor dobře vysvětlil. A chápu, že je opravdu dobré se vy***t na všechno, jak tomu kdo říká, ale poslouchat instikt, který, když se člověk uvolní, skutečně nutí člověka naklánět stroj tam, kam potřebuje. 

Nicméně tohle byla už moje 4. jízda. A jela jsem sama! Na motorce bez druhých řidítek! Instuktor jel za mnou na skútru. Chválil mě za řazení před křižovatkou a zastavení s neutrálem. Takže pokud něco dokáže překonat zážitek z mé první jízdy na motorce, tak je to tohle. Kdy jsem já sama jela na silnější motorce a krásnej pocit a husí kůži jsem měla ještě hodiny poté.