MaVac

Zveřejněno: 06.04.2025 12:00,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 405x,Komentářů: 0x,Hodnocení: 0.00 od 0 uživatelů

Krátké ohlédnutí za sezónou 2024 šampionátu IRRC

Když jsem o prvním závodním víkendu postával s kamarády fotografy u trati v nizozemském Hengelu, zcela logicky padla řeč na to, jak to asi bude vypadat na konci sezóny. Velice dobře si pamatuji, že jsem prohlásil, že titul v supersportech získá Marek Červený a v superbikách David Datzer. A k tomu jsem dodával, že se trochu bojím, že to bude nuda, protože tihle dva borci zbytku startovního pole nedají šanci. Měl jsem pravdu tak z půlky. Trefil jsem šampiony, ale nuda to nebyla ani náhodou. 

Markovi jsem v supersportech věřil hlavně z důvodu, že jeho největší rival z ročníku 2023 Jorn Hamberg přestoupil do třídy superbiků. A v Hengelu to Marek víceméně potvrdil. Kvalifikaci vyhrál s náskokem více jak jeden a půl vteřiny před Petrem Najmanem a oba dojeli ve stejném pořadí i v obou závodech. Navíc mi udělalo radost, že se v této kategorii objevil i další český zástupce Karel Brandtner a úspěšně dokončil oba závody, i když až na předposledním místě. Myslel jsem si, že v dalších závodech to bude obdobné, tedy že Marek bude sbírat na svém Triumphu vítězství a o pozice na stupních vítězů budou bojovat Petr Najman, Ilja Caljouw a třeba borci z týmu Schleizer Dreieck, tedy Gary Johnson se Sebastianem Frotscherem.

Všechno se ale změnilo hned na dalším závodě ve Schleizu, protože se objevil Adam McLean, jezdící v týmu Performance Racing Achterhoek a začal sbírat jedno první místo v rámci šampionátu za druhým. Marek sice většinou dojížděl na druhém bodovaném místě, ale to je víceméně rozdíl minimálně deseti bodů za víkend a vzhledem k tomu, že si Marek vyjel v prvním víkendu padesát bodů náskoku, slibovalo to drama až do konce sezóny. A to se potvrdilo, protože jak ve Schleizu, tak ve finské Imatře, tak i v belgickém Chimay bral vždy McLean plný počet bodů. Aniž bych chtěl nějak snižovat kvality Adama McLeana, se všemi kolegy jsme se víceméně shodli, že až Hořice ukáží "pravdu", protože tahle trať je opravdový a nefalšovaný roadracing. Velké převýšení, průlet mezi domy, lesní pasáže, tady se zkrátka ukáže kvalita. A o to možná ještě větší překvapení bylo, když všem vypálil rybník Petr Najman, který vyhrál jak kvalifikaci, tak i oba závody. Jenže se navíc stalo něco, co se nestává moc často. Marek v Hořicích nedokončil druhý závod po pádu a ztratil velice důležité body. Před Českou Tourist Trophy měl náskok 13 bodů a najednou byl o tři body za britským závodníkem. No, alespoň tak bylo opravdu o co závodit i v německém Frohburgu v září. Tam navíc Adam McLean suverénně opanoval kvalifikaci, když nadělil zhruba půlvteřinu druhému Petru Najmanovi a Marek Červený startoval až ze čtvrté pozice.

O výsledku celé sezóny se víceméně rozhodlo už v prvním závodě. Adam McLean ho totiž nedokončil, Marek vyhrál a do posledního nedělního závodu tak mohl budoucí supersportový šampion nastupovat relativně v klidu, s polštářem 22 bodů. Stačilo tedy získat alespoň čtyři body, což je dvanácté místo. Poslední závod vyhrál Adam McLean, ale Marek dojel hned za ním a zajistil si třetí titul v řadě po návratu ze superbiků a pátý celkově. Na celkovém třetím místě v supersportech skončil týmový kolega Adama McLeana Ilja Caljouw, který každý závod dojel nejhůře šestý a byl jediným závodníkem, kterému se podařilo bodovat v každém závodu sezóny. Právě díky několika výpadkům za ním skončil Petr Najman, jen o devět bodů na čtvrtém místě. A situace na celkových stupních vítězů mohla být ještě vyrovnanější a zamotanější, kdyby Garymu Johnsonovi po vydařené kvalifikaci (třetí místo na gridu) neodešla technika. Kvůli tomu si neodvezl z Frohburgu ani bod a skončil za Petrem na pátém místě. Ve druhé "pětce" pořadí byli Romain Cleaz-Savoyen, Mauro Poncini, Rico Vetter, Sebastian Frotscher a Rhys Hardisty, mezi kterými byly minimální rozdíly. Nováček v seriálu Karel Brandtner se rozhodně neztratil, zajížděl pozice na bodech, v Hořicích se blýsknul dokonce šestým a čtvrtým místem, takže z toho bylo celková čtrnáctá pozice. Body posbíral i Lukáš Václavovič, který se ale celou sezónu trápil s technikou a jeho Ducati mu bohužel většinou nedovolila odjet víc než pár kol v tréninku. Na startu zhruba poloviny závodů byl i český veterán Roman Boček, který za patnáctá místa v Imatře a Hořicích získal dva body.

V kategorii superbiků to bylo trochu složitější. Loňský titul obhajoval Lukas Maurer, který poslední roky dokazoval, že je velice rychlý a dokáže zajíždět vyrovnaně. Po roční pauze se vrátil David Datzer a ze supersportů přišel Jorn Hamberg. Do toho všeho vlétnul jako kometa Côme Geenen z Belgie, ale ve startovním poli byli i další ostřílení borci jako švédský sympaťák Markus Karlsson, miláček publika Didier Grams nebo Laurent Hoffmann. V Hengelu hned po několika kolech prvního závodu dostal Jorn Hamberg spektakulární highsider v první zatáčce a vyřadil se tak z bojů o body. O stupně vítězů tak bojovali Maurer, Geenen a Datzer, aby tím předznamenali průběh prakticky celé sezóny. Tak jak v supersportech dominoval Adam McLean tak tady naopak co závod, to jiné pořadí. Ale minimálně pro mne bylo překvapení, že oba závody ve Schleizu i v Chimay vyhrál nováček v šampionátu Côme Geenen. A přesně jako v případě McLeana jsme si s kamarády říkali "No, uvidíme jak mu to půjde v Hořicích."

A bohužel, v Hořicích se rozhodlo víceméně o celé sezóně. David Datzer naprosto fantastickou jízdou, kdy několikrát posunul rekord okruhu, získal pětibodový náskok na Lukase Maurera. Naopak Geenen měl vážný pád na Dachovech, kvůli kterému už do konce sezóny nemohl závodit. Měl ale naštěstí výrazný bodový náskok na čtvrtého Markuse Karlssona, takže mu to stačilo alespoň na bronz i při vynechání závěrečného víkendu ve Frohburgu. Tam přijeli Maurer a Datzer s pětibodovým rozdílem, který po prvním závodě vzrostl dokonce na čtrnáct, jenže před posledním závodem začalo pršet. Lukas Maurer bojoval s Jornem Hambergem vyrovnaný souboj o plný počet bodů, zatímco Davidovi se jednoduše nedařilo. Nevím, jestli v tom hrála roli nervozita z možné ztráty titulu nebo jestli mu třeba neseděly vlhké podmínky, ale nakonec mu umístění na pátém místě zajistilo titul. Získal totiž za celý víkend stejný počet bodů jako Lukas a tím pádem bylo vyřešeno. Na celkovém čtvrtém místě skončil Markus Karlsson, který ztratil propastných 50 bodů na třetího Geenena. Za ním skončil Jorn Hamberg, který si určitě po přestupu do vyšší kategorie neudělal ostudu a o větší bodový příděl ho připravily dvě události. Jedna nepříjemná v podobě pádu v Hengelu a druhá naopak příjemná. Do Hořic vůbec nepřijel, protože s partnerkou očekávali narození prvního potomka.

Šestý byl Luca Gottardi, který soustavně stoupal s každým závodem pořadím a předstihnul tak i oblíbence Didiho Gramse. Tomu se naopak sezóna dost výrazně nepovedla, respektive v ní měl obrovský kopec smůly. Ještě před sezónou si na testech u nás v Mostě zlomil nohu, takže nemohl startovat v Hengelu. V následujích závodech ale jezdil vyrovnaně kolem pátého či šestého místa, ovšem ve Frohburgu měl další celkem vážný pád. Na závěrečném předávání trofejí tak byl přítomen pouze přes videohovor z nemocničního lůžka. Osmý Johannes Schwimmbeck byl jen dva body před devátým Rhysem Hardistym a desítku uzavíral Laurent Hoffmann. Ten nestartoval v prvních dvou závodních víkendech, protože byl na Tourist Trophy na ostrově Man a závodě North West 200. Určitě stojí za zmínku i účast našeho Jakuba Šprojcara, který přesedlal ze supersportu na superbike. Bohužel, při květnových Zatáčkách měl nepěkný pád pod Borkem, což mu výrazně zkomplikovalo sezónu. Body kromě Hengela bral až v úplně posledním závodě ve Frohburgu a celkově to stačilo až na dvacáté čtvrté místo. O čtyři místa lepší, tedy dvacátý, byl slovenský závodník Emil Krchňavý a v posledním závodě konečně získal body i jeho týmový kolega a nováček René Mĺkvy. 

Použité fotky a grafika jsou z připravované fotoknihy, která podrobně mapuje již třetí sezónu IRRC. Bude k dostání na Zatáčkách ve stanu Kamila Holána, na závodech IRRC u mne, dále i v Hořickém Muzeu Road Racingu a samozřejmě na mém eshopu MaVac Photography.