Prachy13

Zveřejněno: 23.12.2017 16:00,Kategorie: Recenze,Zhlédnuto: 2328x,Komentářů: 3x,Hodnocení: 5.00 od 5 uživatelů

Aneb, jak jsem se stal závislákem na úpravách.

Jako každý rok jsem měl narozeniny, ale tyhle měly být speciální, byly totiž osmnácté. Přiznejme si, že takových narozenin za život moc není a tak jsem dostal i speciální dárek od rodičů a prarodičů. Mimo alkoholu, který jsem od toho dne byl oprávněn pít sám a kdy jsem chtěl, na mě čekalo překvapení v podobě mojí první pořádné motorky. Když jsem jí viděl poprvé, byla stará a oprýskaná. Zeptal jsem se dědy, jestli s ní něco uděláme a děda jako vždy vzal do rukou nářadí a začali s tátou kouzlit. Když byla motorka rozebraná, začal jsem v ní vidět potenciál, ale teprve když se dávala znovu po všech úpravách a přelakování do kupy, zamiloval jsem se do ní. Jawa byla kompletně do šroubku v krabicích, včetně motoru a tím to všechno začalo. Když se z motorky seškrábal poslední slepičinec a kus hlíny, začaly přípravy na pískování a lak. Motor ležel na ponku a každým dnem na něm přibýval kus práce. Strašně jsem se těšil, až poprvé uplatním řidičák a svezu se na ní. Byl jsem tak natěšený, že jsem si na ní sedal i když neměla přední vidlice a přišla mi už tak hodně velká... Do té doby jsem totiž řídil jenom fichtla, kterého jsem si upravil na "závodní" verzi jako asi každý kluk, který se v našem koníčku trochu pohybuje. Rozebrané byly i všechny tlumiče a kompletně přetažená elektrika, do které nemám moc co mluvit, protože si s ní moc nerozumím. Motorka se blížila ke svému znovuzrození a já se těšil víc a víc. Když jsme jako třešničku na dortu namontovali výfuky, něco bylo najednou špatně. Bylo to jakoby se motorka najednou výškově zmenšila a délkově prodloužila. Mohly za to výfuky, které se praly s novým sedlem ve stylu kafíčka. Rozhodlo se tedy po poradě hlavních inženýrů, že se výfuky zkrátí. Nevěřil jsem, že to jde, ale konstruktéři nechali naštěstí na tlumiče dost místa i po zkrácení. Motorka byla u konce své reinkarnace a jela konečně na výlet. Tady na jihu naší zemičky odkud pocházím máme skvělé veteránské akce po celý rok a naše rodina se pravidelně zůčastňuje. Moje Jawa, tatík na skútru 501 nebo 502 a děda jako nejmoudřejší z našeho motorkářského gangu prohání 150ku zetku C, která mi také velmi padla do oka. Moje první dojmy z motorky byly, jak už jsem říkal, že je opravdu velká a vysoká, ale čím víc jsem jezdil, tím víc se mi poddávala až jsme se nakonec sehráli tak, že jsme spolu schopní v zatáčce odřít hlavní stojan. To je pak jisker! Ta motorka má prostě kouzlo a je nezničitelná. Když se všechny motorky okolo mě nechctějí hnout z místa nebo nastartovat, já jedu s větrem o závod. Je prostě skvělá a když jsem před rokem přemýšlel, že jí prodám, málem jsem si nafackoval. Taťka říká, že je to olejnička (asi chápete), ale já jí mám už tak pod kůží, že se to myslím opravdu nestane. Chlapi mě tři a půl roku kopali do výroby štítku na nádrž a já jsem ho konečně udělal, takže teď už je kompletně podle mé představy ale znáte to. Práce nikdy nekončí a nápad je jen začátek. Motorku bych určitě doporučil všem, kteří mají rádi starý stroje a trochu toho kouře. Hlavně bych ale chtěl poděkovat mému taťkovi a dědovi, že jí pro mě přestavěli. Opravdu mi sedí a jsem s ní spokojený. Teď pracuju s dědou na dalším sršňovi, tak se třeba brzo dočtete víc. Doufám, že se vám článek líbí a zase někdy Motorkáři.