journeyman_brezen



PROFIL UŽIVATELE

Waskezova

Offline: 19.5.2020 Hlavní stránka sekce

Skupina: Registrovaný
Pohlaví: Muž
Věk: 43
Město: Beroun-Město
Lokalita: Beroun Středo...
Body komentářů: 4
ID uživatele: 320419
Registrace: 23.8.2017

Adresa profilu:http://waskezova.motorkari.cz (Sdílet)


Velký test Yamaha MT-03 2020

Podrobný test, porovnání s konkurencí, konstrukce a technika nového naháče Yamaha MT-03 2020.

Když jsem před nedávnem mohl pořádně vyzkoušet Hondu CB300R Neo Sports Café, tak jsem si tohoto šikovného střízlíka ihned oblíbil. Tyto malé třístovky jsou parádně obratné, nezáludné, lehké na manévrování v kolonách, levné na nákup i provoz a přitom stále relativně hbité. Z podobného ranku je i Yamaha MT-03, jakožto odspodu druhý z pěti evropských modelů řady naháčů Yamaha Hyper Naked, počínaje designově velmi podobnou jednoválcovou stopětadvacítkou MT-125 a litrovým čtyřválcem MT-10 konče.

Tady na motorkářích ještě test nové MT-03 modelového roku 2020 nevyšel, tak to tímto velkým článkem napravuji. Pro letošní sezónu Yamaha MT-03 spolu s MT-125 dostala nový a hodně agresivní vzhled, který se prý části zákazníků moc nelíbí, ale mně velmi! Zatímco minulá generace MT-03 používá rozměrný hlavní světlomet s obyčejnou žárovkou, jaký stále má o stupínek vyšší model MT-07, nyní žárovku nahradila až brutalistická maska s trojicí pidi světélek, již výhradně z členů LED.

Tam, kde Honda CB300R sází na kompromis, či lépe řečeno průsečík mezi retrem a modernou (o tom ostatně celá nejstylovější řada Neo Sports Café od Hondy je), MT-03 od Yamahy nasazuje těžký kalibr ve stylu transformerů či naštvané robo vosičky, což se mi hodně líbí, protože takového výrazného designu si každý všimne. Ostatně Yamaha se s tím rozhodně nepáře, takže její naháči nepůsobí zdaleka tak konzervativně jako třeba řada Z od Kawasaki. Však se podívejte na kladivouna MT-09 nebo brejlovce MT-10, takže vás naštvaný výraz nulatrojky nemůže vyvést z míry.

MT-03 jde s dobou, takže celé její osvětlení obstarávají kompaktní diodky, nicméně z vlastní zkušenosti vím, že do lacinějších motorek se montují LED světla horších světelných parametrů (např. Honda CB500F zrovna moc dobře nesvítí), a dvě pidi obočí s malou kulatou čočkou uprostřed zrovna jako světelný stožár na fotbalovém hřišti nevypadá. Nikdo ovšem s testovanou motorkou při zajíždění (natočeno měla 951 km) v noci nejel, takže můj dotaz za kvalitu světel zůstal nezodpovězen.

Řadu naháčů MT, což znamená „Master of Torque”, Yamaha poprvé uvedla v roce 2005 modelem MT-01, který kupodivu nebyl žádnou malorážkou, ale hodně muskulaturní dvouválcovou sedmnáctistovkou, jež vážila brutálních 275 kg a vyráběla se v několika generacích až do roku 2012. Jako druhá paní na řadu přišla v roce 2006 právě MT-03, tenkrát ještě s jednoválcem 660 cm3 původem z endura XT660.

Před čtyřmi lety Yamaha model MT-03 důkladně vylepšila do technického základu, který trvá dodnes. Objem se sice drobně zmenšil na 321 cm3, ale do řady přibyl druhý válec a do převodovky šestý stupeň. I současná zbrusu nová generace, představená ke konci minulého roku, používá technicky stejný agregát, tedy atmosféricky plněný a kapalinou chlazený paralelní zážehový čtyřtaktní řadový dvouválec (vrtání x zdvih 68 x 44.1 mm) s kompresním poměrem 11,2:1. Rozvod je samozřejmě DOHC s dvojicí vačkových hřídelů v hlavě válců poháněných řetězem, každý válec má dva sací a dva výfukové ventily. Takže současná klasika, v níž se nic nevymyká zažitým standardům.

Na rozdíl od motoru MT-125, který se může pochlubit variabilním časováním sacích ventilů Yamaha VVA (Variable Valve Actuation), MT-03 tuto technologickou lahůdku nemá, protože díky dvojnásobnému objemu si takto k vyššímu výkonu a točivému momentu pro co nejširší rozsah otáček nemusí pomáhat. I když na druhou stranu ani u třístovek toho výkonu není úplně nazbyt. Líbí se mi, že systém VVA je maximálně jednoduchý, kdy se podle pokynů řídící jednotky tlakem oleje posouvá vačkový hřídel sacích ventilů, takže ventily ovládá jedna ze dvou sousedních vaček. Do 7400 otáček se používá vačka s výhodnějším profilem pro nižší otáčky a nad 7400 zase druhá vačka pro vysoké otáčky motoru.

Agregát MT-03 s obyčejnými ventily dává 30,9 kW (42 koní) při 10750 ot./min., což na malý twin není vůbec špatné, a k tomu točivý moment 29.6 Nm při 9000 ot./min. Pohotovostní hmotnost je 168 kg, tedy na kilo stejně jako kapotovaný a rychlejší sportovec Kawasaki Ninja 400. Když si tyto hodnoty porovnáme s přímou nahatou konkurencí podobných objemů, tak začněme zmíněnou hodnou Hondou CB300R Neo Sports Café, která je v A2 tím nejmenším premiantem. Pokud ještě stihnete modelový rok 2019, tak za ní dáte v akční slevě jen 109.900,-, letošní model, který je úplně stejný, jen přibyla matná modrá perleť do nabídky barev, již stojí 124.900,-.

Její maličký jednoválec má jen 286 cm3, které poskytují 22,8 kW (31 koní) při 8500 ot. a moment jen 27,5 Nm při 7500 ot. To už jsou hodně skromné hodnoty papírově dobré tak pro lehké žokeje či modelky, ale chyba lávky! Cébéčko totiž váží kolibřích 143 kg, takže i ty slabší výkony na hbitou jízdu bohatě stačí. Celkem v poklidu jede přes 150 km/h a na 100 km/h zrychlí kolem 6 vteřin. Navíc se s ním jede skoro jako na kole, takže řezání zatáček je čirá radost. Samozřejmě to není moto na dálnici, na to je rychlá jízda nad 120 km/h již hodně ukvílená a motorka moc lehká, takže když prorazíte stěnu vzduchu, kterou před sebou tlačí kamion, tak málem vzlétnete do nebes.

O dvacet tisíc lacinější Benelli 302S (Yamaha MT-03 2020 stojí 129.990,-) je dle tradice značky mnohem obéznější, když váží šílených 185 kg (jen o 4 kilča je těžší výrazně dospělejší a větší pětistovka Honda CB500F), a vystřelí z ní jen 38 koníků. Malý bavorák G 310 R má oproti Yamaze a Benelce sice jen jeden cylindr, ale vydoluje z něj 34 koní, přitom váží jen 159 kg a stojí 136.500,-. Čínský štírek CF Moto 300 NK má také dobrý poměr výkonu k hmotnosti, když při váze 151 kg nabízí 34 koňských sil, a to za bezkonkurenčních 89.300,-.

Všechny uvedené stroje ale do země zašlape hvězda třídy jménem Kawasaki Z400, byť její design se mně vůbec nelíbí a kulatá digitální inverzní přístrojovka je doslova obludná. Jenže za malého dvouválcového zeda (on vlastně ani malý není, protože vypadá jako normální velká motorka) sice vypláznete 141.900,-, ale za to dostanete nekompromisní porci výkonu skoro na úrovni pětistovek se 45 hřebci a 38 metry od Newtona. A stále váží o kilo méně než MT-03! I rozměrnější Honda CB500F má oproti Z400 jen o 3 koně navíc, přitom váží o 20 kg více a je daleko dražší za 154.900,-.

A nesmíme zapomenout ani na technologického štírka mezi A2 naháči, kterým je KTM 390 Duke. Výkonově je tento špičkový jednoválec nabušený moderní technikou a elektronikou jen lehce pod Z400 (44 koní + 35 Nm), častuje pouze 149 kg pohotovostní hmoty, ale je logicky dražší za 148.900,-. Ovšem s kavárnou jsou to oba nejsportovnější a na silnici zdaleka nejvýkonnější malé motorky na trhu. Já jsem o malém vévodovi také kdysi pošilhával jako pro svoji první motorku, ale je fakt, že je hodně scvrklý a se svými 186 cm jsem se na něj prostě pohodlně nedokázal poskládat. Nicméně za okamžik budu testovat jeho mladšího umouněného bráchu 390 Adventure se stejnou strojovnou, na něj už se natáhnu úplně v pohodě. Má totiž o 63 mm delší rozvor a celkově to je již mnohem hřmotnější motorka.

Na základě Duka 390 se nabízí ještě prémiovější Husqvarna 401 Vitpilen, která je se stejným jednoválcem KTM 375 cm3 naladěna na taktéž solidních 43 koní + 37 Nm, a to při hmotnosti 148 kg. Jenže její nedávno navýšená cenovka ze 145.400,- na 165.000,- je už dost přehnaná, protože levněji už dosáhnete na pětistovku od Hondy, i když Vitpilen je z našeho výběru asi největší stylovka s  nejzajímavějším designem. Tak si z toho pojďme udělat takový malý žebříček trofejí. V té tří až čtyřstovkové třídě je nejlehčí Honda CB300R Neo Sports Café se 143 kg. Pro hodně subtilní, hubené a malé postavy či křehké dívky vynikající volba, protože díky solidnímu zátahu krásně brblajícího motůrku s příjemným zvukem a lehkosti stroje zvednete přední kolo jako prd.

Největší porci stylu dodá Husqvarna 401 Vitpilen, solidní trefa pro všechny hipstery s pěstěnou bradkou, vlající flanelovou košilí a jazyky bot proklatě venku. Nejdravější vzhled podle mě nabízí Yamaha MT-03, a to hlavně ve výrazné červeno/šedé kombinaci Ice Fluo, protože další tmavě modrá perleť Icon Blue a černá Midnight Black ostře řezané rysy MT-03 spíše ukrývají, než by je ukazovaly. Nejlepší poměr výkon-cena má a nejlacinější je CF Moto 300 NK, slušná a již dobře sestavená motorka pro ty, kteří mají hlouběji do kapsy, nebo chtějí dát za motorku, s níž se stejně jako nováčci hned vyválí (já bych mohl povídat…), raději co nejméně.

Nejsportovnější geny má KTM 390 Duke, však je taky ze všech strojů nejvíce neposedný jako mladý vévoda, lačnící po koruně starého krále. Na nižší převody je prý dost ucukaný (dejte mi konečně tu korunu!), i když má elektronický plyn, zatímco drtivá většina ostatních strojů klasický lankový. Nejvyšší maximálku a nejkratší zrychlení zase doručí Kawasaki Z400, protože na jejích 45 koní a 38 Nm má jen daleko větší, zavalitější, těžší a dražší pětistovka Honda CB500F, ale i ta při akceleraci 0-100 kapituluje. Těmi všemi odstavci jsem chtěl trochu poradit a také naznačit, že nová Yamaha MT-03 sází spíše na funkce a vzhled než na techniku a výkony, s nimiž se zařazuje někam do lehkého nadprůměru své třídy.

V žádném případě to ale není žádná ochuzená chudinka, však posuďte sami! Motorka je pro různé trhy obutá do různých pneušek. Pro asijské si zavazuje německé Metzelery, v zámoří japonské gumy IRC, evropské země většinou dostávají také levné, ale dostačující sportovní radiálky Dunlop Sportmax GPR-300. Nicméně podle prodejce každá várka chodí v jiných botkách, takže gumy můžete mít odlišné od těch mých. Podle zákulisních informací ale mají všechny kusy vyrobené od 2. čtvrtletí 2020 dostat již jen jediný vzor IRC Road Winner RX-01. Kola jsou vpředu i vzadu o průměru 18" (457 mm) a rozměrů 110/70 vpředu, 140/70 vzadu, takže spíše užší gumy (Honda CB300R má vzadu o 10 mm širší ráfek). Větší šířka by sice dělala motorku dospělejší, ale menší rozměry zase pomáhají do náklonů v zatáčkách, tak proč ne.

Brzdový systém je také shodný s minulou generací MT-03, takže vpředu je kotouč o průměru 298 mm s dvoupístkem, vzadu pak jednopístek s 220mm kotoučem, oba dodává japonské Akebono. Samozřejmostí je moderní nevypínatelné ABS. Drobná změna ale nastala u přední nenastavitelné vidle od japonského KYBu, která je subtilnějšího průměru jen 37 mm, zatímco minulá generace má 41 mm. Zdvih zůstal v mantinelech třístovkové třídy na 130 mm. Vidlice je nově typu Upside Down v lesklém černém laku, takže aspoň pohlednější než dříve.

Nejmarkantnější změnou MT-03 2020 je ten agresivní čumák, který spolu s miniaturními LED blikačkami motocykl oproti předchůdci opticky zmenšuje. Drobně jiná jsou zrcátka, jež bych osobně potřeboval ještě více do stran, protože jsem v nich částečně šmíroval svá ramena, ale to už je kolorit těchto menších motorek, že je mají blíž u sebe. A jiný je i klakson, nyní s černým středem a kovovým okrajem.

Tou nejlepší inovací na nové MT-03 je zbrusu nový budík, který je nyní v podobě širokoúhlého a rozměrného segmentového digitálního displeje, zatímco dříve to byla kombinace analogového otáčkoměru a malých digitálek. Nová palubka mi přijde daleko přehlednější než drobné, byť barevné displeje malých benelek a taktéž drobná inverzní televizka Hondy CB300R se šíleně zhuštěnými údaji bez ukazatele převodu na displej yamážky vůbec nestačí.

Jednotlivé údaje jsou krásně velké, dostatečně oddělené a snad kromě venkovní teploty a hodin ukazují vše potřebné: rychlost, otáčky, palivoměr, teploměr chladící kapaliny, zařazený převod (velmi důležité v této kategorii!), dva tripy a průměrnou i aktuální spotřebku paliva. Předchůdce má navíc jen proběh do výměny oleje. Honda CB500F má ještě číslicový otáčkoměr a spotřebované palivo, zatímco KTM 390 Duke fantastický, plně grafický a barevný tablet s myriádou funkcí, ale to bych ani nepotřeboval. Funkce budíku MT-03 jsou dostačující a je na ně skvěle vidět i za přímého sluníčka, což se o inverzních tmavých displejích hond CB300/500/650R nedá říci.

Nejel jsem na motorce, která by měla tak příjemné, přehledné a dobře čitelné budíky, takže za nový displej yamaze palec hore! Hliníková řidítka, tak akorát široká, mi padla dobře do pracek, ale moc mi nesedl posuvný jezdec startéru místo obvyklého stiskacího tlačítka. Tady Yamaha znovu vynalézá již dávno osvědčenou věc, protože jezdec má malý hrbolek, který mi v rukavicích fest klouzal. Další výtku mám k páčce spojky, která je neseřiditelná, což by mi nevadilo, kdyby nebyla až moc daleko od rukojeti. Pokud máte kratší prsty, asi ji budete lovit. Navíc má spojkové lanko zbytečně velký odpor a na páčku tak musíte vynaložit daleko více síly než u konkurence. Už po půl hodině mě ze spojkování bolely prsty, což se mi u žádného jiného motocyklu nestalo. Mám dojem, že MT-03 nemá spojku s asistenční funkcí, protože ani v tiskových materiálech o ní Yamaha nic nepíše. Ten tuhý chod páčky by tomu nasvědčoval. To je velké mínus, protože prakticky veškerá konkurence lehkou spojku již má. Antihopping tu asi je, protože jej má i MT-125.

Na můj vkus jdou i brzdy docela ztuha, brzdný účinek bych označil jako průměrný. Podobně střídmě brzdí i daleko těžší Honda CB500F, ale CB300R i Kawasaki Z400 zpomalují o dost lépe. Nejmohutněji na emtéčku působí do stran roztažená a plastem obalená nádrž na 14 litrů benzinu (olejová náplň dělá 2,4 l a mění se max. po 10 tisících km), která je pocitově širší než bandaska u větší MT-07. Při mé asi půldruhé hodiny dlouhé jízdě jsem jel polovinu svižněji (ale nikoli agresivně) a polovinu v klídku, přičemž mi displej ukázal docela vysokou průměrku přesně 3.0 l/100 km. Z toho usuzuji, že maloobjemový agregátek více saje, než větší objemy (na CB500F jsem jezdil tímto stylem kolem 2,5 l/100 km), protože pro stejné tempo musíte motor držet ve vyšších otáčkách.

Čtyřstovky jsou tak na hraně, pětistovky se rozjedou na volnoběh i bez plynu, ale tyto třístovky už vám mohou při zátěži v nízkých otáčkách kuckat či dokonce chcípnout, což se mi samozřejmě na křižovatce jednou stalo. Pokud jste četli můj předchozí test Royal Enfieldu Interceptor 650 Twin, tak víte, že s ním žádnou práci nemáte. Jeho velký točivý moment 52 Nm se postará o rozjezd i na trojku, ale u MT-03, i u všech ostatních třístovek již musíte motor citelně více vytáčet prakticky při jakékoli jízdní situaci od rozjezdu po dálnici. Jinak to prostě moc nejede. Tedy až na drobné výjimky, kterou je Honda CB300R, protože ta je zase tak lehoučká, že se plynule rozjede i na nízké otáčky, v nichž MT-03 začne akorát pokašlávat. Točivý moment necelých 30 Nm je totiž tuze slabá síla, aby se motor dokázal při rozjezdu sebrat skoro bez přidání plynu. Na to již potřebujete sílu kolem 40 Nm.

Ostatně maximum výkonu a momentu od 9000 otáček výše jasně značí, že motor MT-03 musíte točit jak splašený strojek na cukrovou vatu, jinak je jeho projev spíše mdlý a nevýrazný. Zhruba od 7000 jakoby začalo foukat turbo a motorka krásně ožije, jde za plynem, řítí se vpřed a začne u toho pěkně vrnět. Motor je skvěle vyvážený, takže krom drobného mravenčení, které si ani neuvědomíte, je MT-03 prakticky zcela prosta vibrací, a to i v těch vyšších otáčkách. V tomto ohledu jsou obě zmíněná cébéčka pozadu, protože jak pětikule citelně vibruje, tak hlavně třístovka doslova brní jak vibrátor zapojený do autobaterky, přičemž do řidítek je to někdy až nepříjemné. Od jednoválce se to ale dá očekávat. Zvuk motoru MT-03 je typicky výše posazený, vytočený zní jako pila, ale škoda, že při stažení plynu do výfuku nic nebafá jako třeba u CB500F.

Dynamicky ale ani malý motor MT-03 není extra pomalý. Vytáhnete z něj přes 170 km/h (reálných) a na stovku zrychlíte kolem 6 vteřin, což jsou obvyklé hodnoty podobných motocyklů. Ani CB500F nezrychluje rychleji, byť maximálka je o něco vyšší. Nicméně Kawa Z400 je stále z A2 třídy asi nejrychlejší i nejhbitější. Posaz je jinak na užším sedle ve výšce 780 mm relativně pohodlný, protože stupačky jsou umístěny ještě před střed sedla a sedlo samotné není skloněné vpřed jak u zeda. Kvituji užší profil, který je pohodlnější než u většího MT-07, kde mi okraje sedla tlačily do stehen. Honda CB300R má sedlo až příliš široké, ploché a ostré, že mi posaz přišel až nepohodlný. Kvůli široké nádrži MT-03 jsem ale musel nohy obkroužit do méně přirozeného tvaru O. Pokud je nemáte tak dlouhé jako já, tak důvěrné objetí nádrže asi nebude nutné.

Obvyklý šestistupňový manuál řadí přesně, ale podobně jako u řady CB500 dost kovově. Má kratší stupně, takže musíte často řadit. To Z400 i CB300R, o velkém Interceptoru od Enfieldu ani nemluvě, řadí o třídu jemněji. Pamatuji se, že hondí tříkilo má i kratší dráhy. Na emtéčku musím ještě vypíchnout pěknou asymetrickou a již nastavitelnou (7 stupňů) zadní vidlici KYB dlouhou 573 mm s centrální pružící jednotkou se zdvihem 125 mm a pěkně profilovaný lehký trubkový a 35 mm silný rám Yamaha Diamond Frame. Je na něj rozhodně lepší pohled než na laciné traverzy a obyčejné obdélníkové profily jak ze železářství (případ řady CB500 či Z400). Po stránce vnějších rozměrů se díky širším řidítkům mezigeneračně zvětšila jen šířka o 10 mm na 755, délka je shodná 2090 mm a výška opět 1070 mm, rozvor je zhruba uprostřed třídy se 1380 mm a světlá výška 160 mm.

Nová Yamaha MT-03 zejména kvůli požadavku na nízkou cenu představuje další trochu kompromisní model do nabité třídy A2 třístovek, v níž sice nijak technicky nevyniká, ale zase zaujme hodně odvážným a nekompromisním designem, velmi moderním LED osvětlením a hlavně špičkovým přístrojovým panelem, který překonává jen tablet KTM 390 Duke. Zejména v šedočervené kombinaci Ice Fluo malá yamážka vypadá svěže, je bezpečně viditelná a nezaměnitelná.

Já osobně bych dal ale raději přednost jiným modelům, buď ultralehké a levné hondičce CB300R (když mám hluboko do kapsy), případně na cestování nejvhodnější CB500F (jezdím klidně a daleko), nebo naopak nabušené kavárně Z400 (drandím rychle a sportovně). Na MT-03 jsem se cítil méně pohodlně, ale jsem již starší, nepřizpůsobivý a mohutnější než řezání zatáček chtivý mládežník, pro kterého je motorka hlavně určena, a tak mu třeba padne lépe do oka, pod ruce i pod zadek.  Na dlouhé cestování a na dálnice se MT-03 moc nehodí (na to je lehká, malá a krátce zpřevodovaná), ale na okreskách, zatáčkách a ve městě i kousek za ním silnice pokrájí s naprostým přehledem. Jestli se vám líbí, tak si ji určitě zkuste. V pražské Vrbovce mají jednu černou k projetí, jen vás to bude stát paušál 500,- (odečtený z ceny při případné koupi) + spálený benzín a vratnou kauci 13 tisíc.

Mrkněte také na můj první velký test Royal Enfieldu Interceptor 650: www.motorkari.cz/profil/?uid=320419&act=clanky&cid=2484

Jak se Vám líbil tento článek?

Hodnocení (0x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.
Komentáře k článku
Waskezova napsal 10.05.2020 v 22:44

Mno jo, nedošlo mi, že skoro sedmistovka tenkráte dávala jen 33 kW, opraveno, díky.

wild38 napsal 10.05.2020 v 18:35

Pěkně sepsané srovnání A2 malorážek, měl jsem možnost všechny zminovane "osedlat" na výstavě letos v Brně a ty Hondy jsou fakt nejpohodlnější (mám 176cm)...
akorát musím vytknout, že první mt-03 měla právě plnohodnotný motor z xt660, nebyl zmenšený.


TOPlist