PROFIL UŽIVATELE

mimouch

Offline: 18.10.2019 Hlavní stránka sekce

Skupina: Registrovaný
Pohlaví: Muž
Věk: 44
Město: Praha
Lokalita: Praha
Založil témat: 8x
Napsal příspěvků: 160x
Body komentářů: -1 / 1
ID uživatele: 2737
Registrace: 22.4.2008

Adresa profilu:http://mimouch.motorkari.cz (Sdílet)


Jak jsem koupil KTM 1290 Super Adventure R

Vyprávění o nákupu motocyklu KTM 1290 Super Adventure R a zkušenostech z jeho provozu.

Báude to trochu delší, takže pokud hledáte jen zkušenosti s touhle motorkou, přerolujte o pár obrazovek níž. Pokud rádi čtete, uvařte si kafe. Už? Tak jdeme na to.

 

Po asi 13ti leté pauze způsobené léty práce v zahraničí, rodičovskými povinnostmi a nedostatkem času, jsem se definitivně rozhodl, že se vrátím do jedné stopy. Za ty roky jsem také zcela ztratil přehled o tom, co který výrobce nabízí a jaké jsou v motocyklovém světě trendy, takže jsem začal vybírat prakticky od nuly. Jako mladý muž se zálibou v nekompromisním dobrodružném cestování jsem kdysi BMW GS sice respektoval jako spolehlivou a pohodlnou cestovatelskou motorku, ale vždy jsem se na „GéeSo“ cítil ještě příliš mladý. Nyní, jsouc ve středním věku, jsem sednul do auta a vyrazil přímo k dealerovi BMW.... Půjčil jsem si BMW R1200GS Adventure a jel se projet. Že je to dobrá motorka jsem věděl, na nejrůznějších GS jsem už jezdil a nikdy bych proti ní neřekl ani slovo. Předváděcí dvanáctistovka modelového roku 2018 byla dokonce skvělá motorka. Ale ten pocit, „že jsem na ní ještě příliš mladej“, tam stále byl. S díky jsem GS vrátil dealerovi, pokýval hlavou nad informací, že brzy přijde model s novým 1250ccm motorem a 136HP a odjel.

 

Nijak zvlášť jsem dál nepátral, občas jsem si našel nějaké recenze nebo videa na YouTube a pozvolna si dělal představu, co kdo v kategorii velkých cestovních endur nabízí. Nově zrozená Honda Africa Twin... Srdcovka. Byl jsem malý kluk, když se objevil původní model 750 a v červenomodrobílé kombinaci to byl prostě sen. Současné provedení vypadá hodně dobře, ale ten výkon... No dobře, 95 koní v motorce do terénu je něco, nad bychom před dvaceti lety nevěřícně kroutili hlavou. Jenže dnes je jiná doba a já chci, aby moje motorka nejen dokázala hopsat v terénu, ale aby taky pořádně jela na silnici. Yamaha 1200 SuperTénére je o něco silnější, navíc jsem se na původním XTZ 750 něco nacestoval. Jenže... Zase není o tolik silnější než AT a hlavně je to takové nemastné neslané... Jdeme dál – Ducati Multistrada 1260 Enduro... Já nevím. Na litrové Multistradě jsem jezdil, když to byla novinka a ano, byla to skvělá motorka. Na silnici. Je to pro mně takové motocyklové SUV, které se na reklamních fotkách tváří jako nekompromisní off-road adventure stroj, ale rozpadne se na první polňačce. Triumph Tiger 1200 je na tom hodně podobně, navíc je příliš Britský. Neptejte se mě, co tím myslím. Nic tím nemyslím, jen to tak cítím. Pak je tu ještě KTM 1290 Super Adventure R. Když KTM kdysi představilo model 950 Adventure, považoval jsem to ve verzi S za nejlepší motorku všech dob. A vlastně považuju dodnes. Protože to, co se z tohoto ikonického endura stalo, je smutné. Široké stupňovité sedlo, široká nádrž, tuna elektorniky, nejrůznějších asistentů a vychytávek, díky kterým můžete tuhle motorku půjčit i babičce na cestu do Kauflandu. Prostě jen na oranžovo přebarvené GS s jinak uspořádanými válci. Achjo, dneska už asi motorku pro mně nikdo nevyrábí.

 

Na nějaký čas jsem motorku pustil z hlavy, jen občas jsem si vzpomenul. Jednou jsem si vzpoměl v okamžiku, kdy jsem stál s autem na ucpané dálnici. Nějak se mi zatmělo před očima, já si v telefonu našel kontakty na několik dealerů KTM a zavolal jsem jim s dotazem, jestli mají Super Adventure R skladem. „Ano máme, chcete se přijet podívat? Můžete se i projet“, zněla jedna odpověď. „Fajn, tak já ho beru“, odpovídám. „Cože, jako hned...?“ Sleduju z okýnka nedaleký les a vlastně ani nevím, co říkám. „Ano, beru ho, můžete mi poslat fakturu?“ Diktuju svoje nacionále, děkuji a zavěsím. Za pár minut pípne mail s fakturou. Platím.... O pár hodin později přijedu domů, otevřu si pivo a říkám si: „Co jsem to já debil udělal? Já si koupil motorku, kterou jsem ani naživo neviděl?“

 

O pár dní později mi volá prodejce, že prý tam mám tu motorku, jestli si jí přijedu vyzvednout. Přemítám, že jí vlastně nechci, že jsem si jí koupil nějakým omylem... Ale to prodejci samozřejmě neříkám a slibuji, že se tam nějak příští týden zastavím. Nakonec jsem se o týden později opravdu odhodlal a pro motorku vyrazil. Měl jsem z toho divný pocit. Jako já jí fakt nechtěl! První setkání tváří v tvář ten divný pocit moc nezlepšilo. To přední světlo je fakt hnusný! Obcházím motorku kolem dokola. No dobře, z boku je to trochu lepší. Ale žádný zázrak to není, to 950 Adventure S bylo jiný kafe. Sedám si na ní. Ten pocit solidnosti tam je, stejně jako před 15ti lety, kdy jsem poprvé seděl na té devětsetpadesátce. Podepisuju nějaké papíry, fasuju příručky a dostávám mraky informací o nastavení všeho možného. Všechno hned zapomínám. Vytlačím motorku před showroom. Hmm, tak já mám novou motorku... Nasazuju si přilbu, sedám na to, mačkám tlačítko pro aktivaci, to je teď místo otáčení klíčem, ten zůstává v kapse, taková kravina...! Čekám asi půl hodiny, než na dispelji, který je tam místo budíků, promítnou nějaký film. Konečně! Startuju. Teda nestartuju, to co intuitivně považuji za tlačítko startéru, je to aktivační tlačítko, takže motorku zase vypínám. Doprdele, to je krám! Mačkám to znovu, opět promítání. Pak se soustředím, abych zmáčknul ten správný knoflík a motorka startuje. Jednička. Rána jako kladivem do kovadliny. OK, to je v pořádku, možná uvnitř něco mechanického ze staré školy zůstalo. Jedu. Když se motor ohřeje, beru trochu za plyn. Upřímně, jsem na těch 160 koní fakt zvědavej. Usmívám se. Jo, jako jede to pěkně. Motorka má najeto asi 6km, takže jí nemůžu nijak nakládat, ale i od těch dvou do pěti tisíc  to docela tahá. Ale má to teda dost divnej zvuk... No uvidíme.

 

A nyní se přenseme v čase o několik měsíců dál a ti, co nemají rádi romány a chtějí jen zkušenosti, mohou začít číst. Vy ostatní si dojděte pro další kafe.

 

Vlastně bych tady mohl tu recenzi ukončit a napsat jediné – ta motorka je kurevsky dobrá! Ale asi to trochu vysvětlím a začnu to brát vážně. Hledal jsem univerzální motorku. Dopředu mi bylo jasné, že chci asi moc a takovou motorku nikdo nedělá. Chtěl jsem:

1/ Aby se na ní dalo jezdit každý den po Praze do práce, jako některý lidi jezdí na skútru

2/ Aby se na ní dalo jezdit pro radost na silnici. Tahat za to, užívat si náklony, výkon, přesný podvozek

3/ Aby se na ní daly naložit krámy na měsíc a jet na výlet někam, kde nemají silnice a přitom to bylo pohodlné.

4/ Aby se na ní daly obout gumy se špuntama a vyrazit do opravdového terénu nebo na MX trať.

 

A teď si představte, že přesně takovou motorku dělají v KTM a jmenuje se 1290 Super Adventure R... Aktuálně na ní mám najeto 10 tisíc km a tak už můžu trochu hodnotit. A vezmu to popořadě, podle těch výše uvedených požadavků.

 

1 – Jízda městem

Na tuhle disciplínu jsou určitě lepší stroje, nicméně Super Adventure je překvapivě hbitý a snadno ovladatelný i v nízkých rychlostech. Motor je hodně pružný, takže když tam máte trojku, funguje to trochu jako skútr s variátorem. Navíc se sedí vysoko, takže jezdec má dobrý přehled o situaci okolo sebe. Když trochu uberete předpětí na vidlici i na zadku, je to také úžasně pohodlné, o dírách, kolejích a jiných nerovnostech ani nevíte. Nakonec i ten výkon je ve městě super. V režimu STREET (plných 160koní, rozumná reakce na plyn, normální kontrola trakce) se dá dobře dávkovat, ale když je potřeba někam vletět nebo něčemu/někomu ujet, stačí trochu přidat. Takže ve městě dobrý. Jediný problém mohou mít jezdci menšího vzrůstu. Výška sedla 890mm spolu s jeho „pohodlnou šířkou“ způsobí, že ani jezdci okolo 180cm nedosáhnou oběma nohama na zem. Já mám 195cm, takže bych sedlo naopak snesl o kousek výš...

 

2 – Jízda pro radost na silnici

Začnu tím motorem. Slyšel jsem nějaké výtky směrem k projevu v nízkých otáčkách. Jasně, jako výrazně podčtvercový motor se rád točí, ale i když pod těmi 3 tisíci zní trochu nešťastně, jede bez problémů. Lepší je ho ale držet mezi 3 – 6 tisíci a pojedete rychle a přitom na pohodu. Točivého momentu má v tomto spektru na rozdávání. Když si mapy motoru nastavíte na režim SPORT (plných 160HP, rychlá odezva na plyn, potlačená kontrola trakce) a podržíte ho pod krkem, tak  nad 5 tisíc  budete mít pocit, že to není spalovací motor, ale jaderný reaktor. Jede to fakt hodně. Než si zvyknete na tolik výkonu v tak vysoké motorce, budete mít pocit, že to jede až moc (mluvím o zkušených jezdcích, začátečníci ať tam ten režim SPORT asi ani nedávají). Akcelerace je drtivá a mezi 80-160kmh s tím v přímce zpráskáte i nejednu vyloženě rychlou sportovní motorku. Proč právě v tomto rozmezí? Pod 80kmh je potřeba trochu opatrnosti, protože díky vysokému těžišti má KTM tendenci stavět se na zadní a nad 160kmh už to zase trochu brzdí horší aerodynamika. Ale to mluvím o srovnání s opravdu rychlými motorkami. A taky, to není to nejpodstatnější, na závodění se supersporty si enduro asi nikdo kupovat nebude, to jen kdybyste se ptali... Pokud si trochu pohrajete s nastavením podvozku a budete mít slušné gumy, a to Pirelli Scorpion Trail II z prvovýroby jsou, překvapí vás Super Adventure i v zatáčkách. Přesný a stabilní ve vysokých rychlostech, stejně jako v utažených vracečkách na menších silnicích. Na výjezdech oceníte standardně montovaný tlumič řízení, protože masivní nástup výkonu v kombinaci s úzkým 21“ předním kolem mají tendenci s řidítky řádně zatřepat, ale právě tlumič řízení tomu úspěšně brání. O brzdách jsem četl pár negativních postřehů, ale já je nepotvrdím. Brzdí to přesně jak má, brzdy mají příjemný nástup, dobře se dávkují, jsou dostatečně účinné i při zpomalování z vysokých rychlostí a ani opakované tvrdé brzdění je neunaví. Jediné, čemu se tahle motorka trochu brání, a to nikoho nepřekvapí (protože fyzika), je překlápění z náklonu do náklonu. Motorka se dobře skládá do zatáčky, v oblouku skvěle drží stopu, bez problémů ji srovnáte na výjezdech, ale jakmile přijde „překlápěčka“, připomene se vysoké těžiště a jezdec musí za řidítky cvičit jako opice, aby nejel rovně. Zvlášť, když si před takovou jízdou natankujete plnou nádrž... Maximálku jsem nezkoušel, u takové motorky je to nepodstatný údaj. Ale zvědavost je velká a tak určitě někdy obléknu kombinézu a  vyzkouším. Už teď ale můžu říct, že to jede víc, než 250kmh, co je psaných v techničáku.

 

3 – Cestování

Tady asi není moc co psát. Na tohle je tento stroj postavený. Po první stovce kilometrů ujeté v kuse půjdete googlit vyšší plexi. To základní je skutečně jen součást designu přední masky. Jakmile si tam ale namontujete nějaké vyšší, můžete na tom sedět celý den a budete spokojení. Plně naložená motorka (já jsem si dokoupil originál kufry – hliníkové od Touratechu), i ve dvou jede skoro stejně, jako když jedete sólo. Výkon, stabilita i manévrovatelnost je perfektní. Tempomat na motorce jsem dřív považoval za rouhání, dnes ho využívám velmi často. Příjemná cestovní rychlost je na dálnici tak 150-160kmh, pokud fakt spěcháte, zvládnete bez problémů i tempomatových 200kmh. Při vyšších rychlostech už začíná být naložená motorka ve dvou trochu neklidná, ale zase – to už mluvíme o extrémech. Nicméně, jestli vás to zajímá, zkoušel jsem a pokud máte pevné nervy, dá se ve dvou s kuframa jet i 240...  Spolujezdkyně si pochvaluje pohodlí, to je dané celkem nízko umístěnými stupačkami a také dodatečně dokoupeným sedlem pro model S, kde se na spolujezdce myslí podstatně více než na tom Rkovém. Bez problémů můžete i ve dvou sjet mimo silnici. Díky vysokým zdvihům (220mm vpředu i vzadu) nebudete na větších nerovnostech trpět vsedě ani vy, ani spolujezdec a s trochou šikovnosti se dají projet celkem překvapivé věci. Zatím jsem na žádném velkém výletě nebyl, jen nějaký prodloužený víkend po Evropě včetně nějakých šotolinových a kamenitých cest, ale už teď můžu říci, že to sousloví „Super Adventure“ v názvu motorky prostě sedí. V kategorii cestování musím vyzdvihnout ještě jednu věc – navigaci. Ta u někoho budí rozpaky – není v motorce, je v aplikaci, kterou si musíte za ca 200Kč stáhnout do telefonu a potom telefon přes Bluetooth k motorce připojit. Navíc vám na velkem displeji motocyklu neukazuje mapy ani žádné graficky vychytané pokyny, ale jen strohé šipky. Jenže brzy zjistíte, že je to skvělé řešení. Jednak, mapy v telefonu se aktualizují snáze, než v motorce. Za druhé, trasu si poskládáte doma, v hospodě na cestě, kdekoli. Potom jen nastartujete a navigační pokyny vám naskočí na displej motorky. A samotné provedení pokynů je skvělé. Zejména pro toho, kdy si kdy v minulosti připravoval roadbooky a kdo se umí navigovat i podle reálné situace v okolí a ne jen podle pokynů z navigace. Tady vám roadbook i se strohými šipkami naskakuje sám na displeji motorky podle toho, kde se zrovna nacházíte. Za mně geniální řešení.

 

4 – Terén

Když mluvím o jízdě v terénu, nemyslím projet krokem nějakou polňačku, stát ve stupačkách a tvářit se u toho jako Chris Birch... Myslím tím přezout to na „špunty“, odmontovat zrcátka a stupačky pro spolujezdce a opravdu využít ten duralový „šusplech“ pod motorem, který KTM nabízí jako originální příslušenství. Ale když už mluvím o těch polňačkách... Pokud si najdete nějakou, která vede podél dálnice, můžete pobavit spoustu posádek aut na dálnici, až je budete polem vedle předjíždět. Stabilita v přímce je příkladná a podvozek dokonalý. Za takové situace je lepší nekoukat na rychlost, protože by vás to mohlo vyděsit. Pokud ale mluvíme o těžším terénu, je potřeba mít na paměti hmotnost motorky. Ta je připravená k jízdě okolo 225kg a to už jezdce trochu limituje. Ale opravdu jen trochu. Výjezdy, sjezdy jsou celkem v pohodě, pokud jsou rovné. Horší jsou vyjeté koleje nebo vodou vymletá koryta, tam tu váhu a s ní spojenou setrvačnost pocítíte. Stejně tak jí pocítíte, až budete chtít před schodem, šutrem nebo před padlým stromem nadhodit přední kolo. Tady je potřeba spoléhat jen a jen na plyn, tahání za řidítka si motorka ani nevšimne. Obstojně se svezete i na MX trati. Zatáčky opatrně (protože ta váha), ale s trochou odvahy a zkušeností skočíte i větší lavice. A ten pocit, když na tom kolosu plachtíte vzduchem, za to fakt stojí. Když sebou švihnete, nic se neděje. Tedy pokud si něco nezlomíte. Ale takové ty běžné pády a odložení motorky, kterých vás za odpoledne v terénu potká několik, je něco, s čím konstruktéři počítali. Lešení okolo motoru, tedy ten sériový padací rám funguje spolehlivě. Plasty jsou odolné a stejně, jako na ostrých endurech, jsou probarvené. Tedy co je bílé je bíle skrz na skrz a co je oranžové, je oranžové skrz naskrz. Dekory a nápisy jsou samolepky, které jsou na plasty prostě nalepeny a už jsem v nějaké recenzi zaslechl, jaké je to ošklivé řešení, že by měly být pod lakem... Nojo, jenže, když s tím švihnete, tak maximálně poškrábete nálepku. Na plastu to není moc vidět (protože je, jak jsme si řekli barevný skrz naskrz) a nová nálepka stojí pár desetikorun. Stupačky, řadička, brzda i blinkry také běžné pády spolehlivě vydrží. Takže na padání je nakonec nejhorší to zvedání motorky zpět na kola. Já osobně jsem celkem zdatný, kdysi jsem vrcholově sportoval, sportuju dodnes, mám 120kg a docela dost síly. Ale když mi to po dvou hodinách ježdění v terénu spadne řidítkama dolů z mírného svahu, tak už váhám, jestli nebude lehčí to nejdřív otočit o 180° kolama dolů a pak to teprve zvedat. Průměrně silní jedinci by tedy do terénu asi neměli jezdit sami, mohlo by se jim totiž stát, že to nezvednou. K ježdění v terénu se ale paradoxně vztahuje moje jediná výtka k této motorce a to je ta elektronika, resp. současná legislativa. Motorka se dá přepnout do režimu OFFROAD, potom má jen 100 koní, měkčí reakce na plyn a podle výrobce off-roadovou kontrolu trakce. To je bezva někam na šotolinovou cestu, tam se ani jezdeckému „kopytu“ nepovede, aby zadní kolo předběhlo přední. Motorka sice nechá zadní kolo protáčet, ale elektronika pořád hlídá, aby byl prokluz rozumný. Jenže, jakmile chcete jezdit v opravdovém terénu, stane se i tohle překážkou. Prudké výjezdy, písek, bláto. Jakmile začnete ztrácet rychlost, začne elektronika krotit zadní kolo, aby se točilo jen o trochu rychleji než to přední. Takže zpomalujete a zpomalujete, až se zastavíte. Stejně tak motorku neotočíte kolem nohy. Ano, v menu můžete kontrolu trakce úplně vypnout a pak se zadní kolo točí přesně tolik, kolik mu poručíte plynem. Jenže to nastavování je celkem složité a.... při každém chcípnutí motoru se kontrola trakce zase zapne. To je nutnost, protože podle současné legislativy musí mít kontrolu trakce každá nová motorka. Takže pokaždé, když upadnete, musíte nejen motorku zvedat, ale navíc ještě asi 30 sekund řešit v menu vypínání trakce. A když na to zapomente, budete hned v dalším prudkém výjezdu hodně překvapení... Stejné je to s ABS, které se mrcha taky samo zapíná, naštestí ale jen do off-road módu, kdy na předním ABS trochu funguje, ale zadní kolo lze pořád normálně zablokovat. Ale zjistil jsem, že na to existuje nějaký elektronický bazmek za cca 100 USD, který připojíte ke konektoru pod sedlem a potom máte kontrolu trakce a ABS trvale vypnuté. Takže budu objednávat. Další negativum jsou řidítka, která jsou pro mně hodně nízko. Jasně, je to dané mou výškou 195cm, menší jezdci ten problém asi nemají a proto nezobecňuji a neberu to jako mínus motorky, ale můj. Ve stoje jsem se ale  musel hodně hrbit, abych na řidítka vůbec dosáhnul. Koupil jsem zvýšení o 25mm (víc už nechci riskovat kvůli pákám, které by na uchycení řidítek při pádech působily), což trochu pomohlo, ale klidně bych dalších 5cm nahoru ještě snesl. Další věc, co mi vadí, ale beru opět jako daň legislativě, jsou nezustále svítící kontrolky a každou chvíli naskakující chybové hlášky. Svítící kontrolka, že je vypnutá kontrola trakce, svítící kontrolka a vyskakující hlášky tlaku v pneumatikách, když si třeba do písku trochu odfouknu gumy. To odvádí pozornost a trochu stresuje.

 

Shrnuto a podtrženo – KTM 1290 Super Adventure R je nesmírně univerzální stroj pro náročného, ale také zkušeného jezdce. Díky snadné ovladatelnosti a díky elektronice by ho v jízdním módu RAIN (kterému říkám „dětský režim“ a který výkon motoru omezí na 100koní, hodně změkčí reakce na plyn a nastaví hodně citlivý protiprokluz) zvládnul i začátečník. Ale proč...? Byla by škoda nevyužívat všechno, co tahle vyspělá motorka umí. Co se týká moderních elektronických vychytávek, ke kterým jsem byl ze začátku trochu skeptický, většinu z nich si nemůžu vynachválit. Tempomat je super. Bezklíčové startování je pohodlné. Infodisplej je dobře přehledný a mechanické budíky mi nechybí. LED světla s přisvěcováním do zatáček jsou skvělé. Navigace je geniální. Možnost nastavování jízdních režimů je dobrá. Udělá z toho úplně jinou motorku a výrazně tak rozšiřuje její využitelnost (silnice/terén). Ten „divnej zvuk“, který jsem zmiňoval na začátku a který je tomuto stroji občas vyčítán, se od nějakých 5 tisíc km začal zlepšovat a teď už to zní docela hezky. O laďáku neuvažuji, nerad dělám víc hluku, než je nezbytně nutné.

Já své koupě „naslepo“ rozhodně nelituju, motorka předčila moje očekávání a funguje fakt dobře. Uvidíme, až jí vezmu na nějaký opravdový výlet, ale nemám důvod pochybovat, že stovky kilometrů někde mimo silnice je přesně to, na co byla postavená.  O spolehlivosti po 10 tisících km ještě mluvit nemůžu, ale za celou tu dobu s motorkou nebyl žádný problém a dofám, že to tak pár let zůstane. 

Jak se Vám líbil tento článek?

Hodnocení (1x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.
Komentáře k článku
abbany napsal 28.09.2019 v 07:23

vďaka za super recenziu.....tiež po nej pokukujem....

31081 napsal 24.09.2019 v 12:33

krokoš napsal 20.09.2019 v 21:33

Pekné čítanie, aj ja chcem takú motorku. Nech ti slúži.

jiřus69 napsal 18.09.2019 v 19:01

Takže popořadě. Motorka je fakt parádní.
Lepší podrobnou, vtipnou a použitelnou recenzi jsem dlouho nečetl
Obdivuji tvoji koupi "naslepo" Tak to já to měl úplně opačně
Přeji mnoho pěkných společných zážitků


TOPlist