Beast1186

Zveřejněno: 26.05.2015 23:10,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 3160x,Komentářů: 4x,Hodnocení: 5.00 od 11 uživatelů

Cesta k ostrovu věčné touhy

[b]Text:  Jarda Douša Foto:  David M. Bodlák, autor[/b] [b]ISLE OF MAN 2007[/b] Přicházející rok 2007 pro mě už několik let neznamenal jenom pouhý letopočet, ale doslova magické číslo. A to především z jednoho hlavního důvodu. Je samozřejmé, že každý rok se po světě koná spousta akcí, tak jak je doba a čas přináší. Ale jedna akce nebo-li festival je nadevše převyšuje. A tou je TOURIST TROPHY na ostrově Man. A co víc? Právě rok 2007 je jubilejní, koná se totiž už po stý.   A když se řekne 100. výročí, tak to opravdu znamená něco velice zvláštního. Vlastně ho člověk za život ani nemusí stihnout, ale já si ho nenechám v žádném případě ujít a už tři poslední roky ho považuji za akci č. 1. Jubilejní ročník slibuje ohromnou účast jak závodníků, závodních týmu, tak i skalních fanoušků z celého světa, kteří se v právě těchto dnech k věčně zelenému ostrovu v Irském moři vydávají. Všichni chtějí být účastníky toho nejtěžšího, nejtvrdšího, nejkrvavějšího, ale hlavně nejhezčího závodu světa na silničních motocyklech. Samozřejmě s tím bylo nutno předem počítat a tak jsem si trajekt z Anglie do Douglasu už zabukoval před koncem roku 2006. Ale jaké bylo překvapení, když mi paní v cestovní kanceláři odpovídá. „beznadějně vyprodáno už rok dopředu“. Ale i tak ji přemlouvám, ať mě zapíše jako náhradníka a přeci jen do Anglie zavolá. Zhruba po týdnu mám telefonát z cestovky, že se jedno jediné místo pro mě a motocykl uvolnilo. Radost nezná mezí a hned plánuji cestu na 100. výročí TT.   Motocykl Suzuki GSX 1402 prochází každoročně předsezónní přípravou, tak nějak zvlášť ho nepřipravuji, jen těsně před cestou obouvám novou sadu pneu Dunlop Qualifier, které sice nejsou zrovna turistické, ale jejich sportovní charakter a skvělý grip budu na ostrově potřebovat. Takový průjezd Glen Helen, výjezd z Ramsey, nebo rychlé úseky v horské části pod Snaefellem vyžadují pneu těch nejlepších vlastností. I kdybych měl přijet na plátně a nebo cestou přezouvat, tak to za to stojí. A to mě vlastně nazpět čeká ještě cesta do francouzského Le Mans na vytrvalostní závody automobilů „24 Heures du Mans“, takže kilometrů a mil se najede spousty. Blíží se den odjezdu, vše je sbaleno a připraveno. A můžeme vyrazit! [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293258_tt2007010.jpg[/img] [b]Den první[/b] A je to tady. Budík zvoní a vstávávám v 1,50 hod., snídám a přemisťuji se pro připravený bike do dílny a z Holešovic vyrážím ve 3,00 hod., krátká zastávka u benzínky na argentinský na kávu a rozloučení s kámošem taxikářem. Začíná poprchávat a tak jdu rovnou do nepromoku.   To tedy pěkně začíná. Déšť zesiluje, ale i tak se dá jet díky minimálnímu provozu svižně. Kolem 5,00 jsem před hranicemi, tankuji plnou a montuji restriktory do koncovek výfuku, které po projetí čárou hned demontuji. V Německu déšť sílí a jedu téměř od pumpy k pumpě. Provazy vody se neustále valí, a voda nestačí odtékat ze silnice. Nepromokavá kombinéza propouští vodu po 300 km a vlhne i kožená kombinéza. Mám promočeno úplně vše, od ponožek přes trenky až k hlavě. Na tankstelle si beru suché věci, avšak po 50 km je vše opět mokré. Kupuji si noviny a obkládám si s nimi tělo, a tak se to opakuje až do Belgie. Není vidět na 50 metrů, ale bohužel časový plán je tentokrát našponovaný, a tak není úniku. Voda a zima zalézá pod nehty, a je to opravdu ta nejhorší cesta co jsem na dvou kolech za 21 let ježdění zažil. V žádném případě to nevzdávám a pokračuji. Teplota je okolo 10 °C. Teprve těsně před Aachenem se počasí umoudří a objevují se suché silnice a dokonce i slunce, ale to už je pozdní odpoledne, tak nemá tolik síly mě usušit. Pokračují Belgií a Francií na západ k moři. Ve 21,15 hod přijíždím do přístavu v Calais. Zakupuji lodní lístek u společnosti P+O za 63 eur a už mizím ze svým plně naloženým GSX 1402 v útrobách trajektu. Loď vyplouvá na širé moře ve 22,00 hod našeho času. Na trajektu si dávám kávu a zákusek, moře je docela rozbouřené, ale i tak snad na půl hodiny lehce usínám. Anglické pobřeží mě vítá standardním místním počasím, tj. pod mrakem a déšť na spadnutí. Je už po půlnoci a vyjíždím z města na highway pěkně vlevo a začínám hledat nocleh. Nedaří se nic objevit a tak celou noc trávím u kafe na benzínce asi 50 km před Londýnem. Mám za sebou 1216 km a z toho 700 km v pořádném dešti. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293259_Calaisodpluti.jpg[/img] [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293260_Heysham.jpg[/img] Den druhý Den vlastně nezačíná, protože pořád trvá. Noční bdění u stolku v restauraci se opravdu nedá nazvat odpočinkem. Nad ránem chodím kolem pumpy a pak zase zkouším nenápadně spát. Ráno si dávám snídani a vyrážím na cestu. Londýn objíždím zleva kolem letiště Heatrow a nahoru po M6 přes Birmingham a Liverpool z častých zastávek na občerstvení, ale především se dostavuje únava. Do Heyshamu dojíždím v odpoledních hodinách. Od rána prší, tak jízda v nepromoku je opět na denním pořádku, ale do přístavu už přijíždím ze slunce nad hlavou. V doku ještě kontroluji moji rezervaci, a s klidem mě ujišťují, že je vše O. K., a že mám být včas připraven k nalodění. Odjíždím do Morecambe, a zkouším kemp, který jsem už navštívil v roce 2004. Chvilku mi to trvá najít, ale kempík objevuji a za 8 liber to beru. Jsem rád, že neprší a můžu začít sušit věci. Mám mokrý i spacák, to bude tedy noc! Dávám si malou večeři z vlastních zásob a jdu na kutě už před 22,00 hodinou. Vlastně jsem nespal 44 hodin, a to je už znát. Dnešní etapa byla sice jen 517 km, ale díky únavě a dešti mi připadala nekonečná. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293261_Duglaspripluti.jpg[/img] [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293262_Heysdouglas.jpg[/img] Den třetí Ráno mě budí sluneční paprsky, a to je dobře, protože je potřeba sušit věci. Do přístavu, který není daleko dorážím kolem poledne, kde už čekají stovky natěšených motorkářů. Organizace zde funguje perfektně, a po označení motocyklů samolepkou mě zařazují do jedné z mnoha řad, které pak vpouštějí přes další kontrolu do dalších částí přístavu. Při průjezdu krytou halou nám hraje živá kapela, opravdu zvláštní pocit. Přesně takový jako když jsem zde byl poprvé. Loď „Ben-My-Chree“ se plní k prasknutí a neustále najíždějí další motocykly. Teprve nakonec vpouštějí auta a karavany. Trajekt je dlouhý 125 m a široký 23,5 metrů, ponor 5 metrů. Pojme až 500 pasažéru a 200 osobních vozidel, ale v případě motocyklů a motorkářů se počty až čtyřnásobí. Pohon lodí zajišťují dva dieselové motory, každý o výkonu 5800 koní, max. rychlost je 18 uzlů. Nacházím si místo na vrchní palubě a dávám si točené pivko. V 14,15 odrážíme od anglických břehů a za perfektní viditelnosti na naprosto klidném moři plujeme za motorkářským štěstím. Obrysy ostrova se začínají objevovat asi po 2 ½ hodinách plavby. Nálada na lodi je skvělá a všichni se baví. Za mohutného aplausu všech motorkářů vplouváme do Douglaského přístavu kolem 17,45 h. Výjezd na ostrov je úžasným zážitkem a spousty ostrovanů nás vítají, jako kdyby měl přijet sám pan král. Nezdržuji se a vyrážím po známé trase městem a najíždím na TT course. Jízda je fantastická, ale jen do Glen Vine, kde mě maršálové stahujou s trati, protože ještě pokračují odpolední tréninky. Objíždím po úzkých silničkách a dostávám se do Peelu, kde se setkávám s kamarádem Davidem, který sem přicestoval z Irska, a čeká tu na mě už od rána. Ale je zde pěšky, tak mu nabízím sedadlo spolujezdce pro příštích 6 dní, abychom mohli procestovat ostrov a zhlédnout TT race. Původně jsme se měli utábořit v kempu Glenlough, ale bylo obsazeno, tak David (přezdívaný BabaDave) zařídil kempování v Peelu na fotbalovém hřišti. Stavíme stan a ještě vyrážíme na tréninky. Koukáme jak zjara a nechápeme, že můžou jet takovou palbu. Otevírá se TT course a GSX 1402 už letí přes Glen Helen do Ramsey. Krátce prohlížíme přístav, a jelikož je horská část trati uzavřena, tak jedeme po pobřeží pohádkovou krajinou do Laxey, a dále do Douglasu. Navštěvujeme promenádu a do kempíku dorážíme až po půlnoci. V hospůdce mají ještě otevřeno, tak si dáme pivko a na kutě. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293263_FinishTT.jpg[/img] Den čtvrtý První společný den na ostrově s BabaDavem začínáme snídaní pod fotbalovými kabinami, a téměř celé dopoledne čekáme na recepčního kempu kvůli zaplacení pobytu. Následuje přesun do Douglasu, kde se věnujeme maximální očistě motocyklu GSX 1402. Po krátké zastávce ve městě pokračujeme po východním pobřeží na sever do Laxey, kde si dáváme pozdní oběd v restauraci. V Ramsey se pokoušíme dostat na Mountain Road, ale je opět uzavřena, tak se přes Kirk Michael a tak po takzvané alpenstrasse přesouváme na Bungalov. Sledujeme pozdní tréninky, a zatímco BabaDave opět propadá fotografické vášni, tak já navštěvuji pomník Joyeho Dunlopa a v klidu u kávy obdivuji zelené kopce v okolí nejvyšší hory Snaefell, pod kterou pomník je. Zavírám oči a poslouchám vytočené motory do maxima, jen nepatrně se změní zvuk při přejezdu železniční tratě a napadá mě, že už je to vlastně 7 let, co Joye už tady není. Končí practice a vracíme se na západní pobřeží a do kempu v Peelu. Večeříme v bufetu, nakupujeme pivko a jdeme se ukázat k Peel-Castle k webové kameře. Popíjíme a probíráme zážitky z celého dne. Pod hradební zdi vylézá potkan, ale nedaří se mi ho trefit kamenem, a tak se odebíráme nočním městem do kempu. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293265_Mountainroad.jpg[/img] Den pátý Probouzíme se do zamračené oblohy a silný vítr na náladě nepřidá. Těšíme se na první „Race“, a tak vyrážíme brzo do Douglasu, protože jsou přístupné boxy a můžeme se potkat se závodníky a hlavně prohlédnout závodní stroje naprosto zblízka. V boxech jsme jak u vytržení, probíhají autogramiády, motocykly jsou na dosah, pěkné modelky a spousty suvenýrů. Trochu se zapomínáme a jako jedni, ne-li úplně poslední parkujeme na pit-line a málem nám maršálové uklízejí motocykl. Doslova sprintem dobíhám k biku a v závodním tempu letíme po TT course. V zatáčce Braddan Bridge, kterou mám opravdu najetou, jak se říká na ucho. Pokládám GSX v nájezdu přes mostek do levé, vzápětí do pravé až na hranu, ale v tom nás zastavuje maršál a okamžitě uzavírá trať. Místo na koukání nacházíme na hřbitově, kde panu faráři dáváme libru na kostel. Místo je to pěkné, ale trochu jsme překvapeni jak spousty fandů leze po hrobech a dokonce někteří i na žulové desce usínají s pivem v ruce! Po několika hodinách čekání na příjezd prvního závodníka se nedočkáme. Ruší se závodní den kvůli silnému větru v horské části a překládá se na pondělí.   Jedeme proti směru TT do oblíbené zatáčky u „Creg-ny-Baa“ na malý oběd. Poté se přemisťujeme po B 12 do Laxey a navštěvujeme Laxey Wheel. Ohromné vodní kolo „Lady Isabella“ je tu od roku 1854. sloužilo k odčerpání vody z dolu Laxey Mining Copany, kde se těžil zinek, měď a stříbro. Prohlížíme funkční části a vylézáme na vrch vyhlídky nad kolo, kde se opravdu necítím bezpečně a mám problém slézt zpět dolů. Pozdě odpoledne se objevujeme na nejsevernějším výběžku ostrova „Point of Ayre“.   Vracíme se do Ramsey a konečně nám přeje štěstí a je otevřena Moutain Road. Ukrutný vítr brání rychlé jízdě, ale zvládáme to. Horský úsek TT má zvláštní kouzlo, a na člověka působí takový stísněný pocit i když je v ohromném prostoru mezi stále zelenými kopci. Krátce se zastavujeme na focení v TT finish. Pak už jen do kempu v Peelu, dáme pivko a už tradiční procházka k hradu a do přístavu. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293266_Laxeywheel1.jpg[/img] Den šestý V nedělním ránu lezeme rovnou do nepromoku a v silném dešti opatrně dojíždíme do Casteltownu, kde se koná „Suzuki-day“. Tady trávíme téměř celý den. Jsou zde vystaveny ty nejlegendárnější skvosty značky. Vůbec poprvé do Evropy přivezená závodní 125 z roku 1967, která už tenkrát měla 42 koní při 16500 ot. a dosahovala až 230 km/h. Nebo padesátka z téhož roku točila 17500 ot. a měla 14 rychlostí, legendární pětistovky TR i RGV, nebo RGB 700, Superbiky a spousty dalších. Vše ve funkčním stavu. Vystaveny byly také všechny novinky roku 2007, včetně speciálních Limited Edition TT-Man. Zájemci si mohli nechat změřit výkon na dynamometru, hrála muzika, bylo občerstvení a prostě vše se točilo jen a jen kolem Suzuki. Rozhovory i autogramiády starých i současných legend probíhaly prakticky nepřetržitě.   Hlavní hvězdou dne a především pro mě ohromný šok je osobní setkání s největší legendou, kterou obdivuji od roku 1988, kdy jsem ho spatřil při GP v Brně. Je to Kevin Schwantz! Jsem opravdu překvapen, Kevin mi podepisuje přilbu, jehož repliku na hlavě nosím, podáme si ruce a prohazujeme pár slov. Tento chlapík z Texasu je fantastický, celý den se prochází v papučích a pak na plac přitlačí svůj mistrovský motocykl RGV 500 z roku 1993 a pomocí startovacího vozíku ho s mechanikem uvádí v činnost a všichni zúčastnění šílí a polykají dvoutaktní vůni a vstřebávají vysoký pískot čtyřválcové pětistovky a šampión se opravdu baví. Je to nepopsatelný zážitek, všichni jsme šťastní. Bruce Anstey a Adrian Archibald jsou tady v Kevinově stínu.   Plni zážitku se navečer přesouváme do Port St.Mary na výstavu historické zemědělské techniky a traktorů a začíná opět pršet. V Port Erinu si dáváme zmrzlinu a jsme schováni v podloubí domu, a trávíme čas sledováním motocyklů v dešti. Opatrně vyrážíme na zpáteční cestu, trochu oklikou přes Douglas se vracíme do tábořiště v Peelu, kde večer trávíme obvyklým způsobem. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293267_tt2007130.jpg[/img] [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293268_tt2007126.jpg[/img] [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293272_tt2007128.jpg[/img]                 Den sedmý Deštivé ráno se mění na slunečný den. Na dnes jsou přesunuty závody ze soboty, a tak zaujímáme opět místo na hřbitově v Braddan Bridge. Jako první kategorie je TT Superbike Bennets. Jede se 6 kol a jako nejrychlejší je John McGuinness na Hondě 1000RR, kdy nejrychlejší kolo na šedesátikilometrovém okruhu zajede za 17 min 38,85 sec, průměrnou rychlostí 128,279 mph! Není bez zajímavosti, že na prvních místech šesti místech se umístili motocykly značky Honda. Druhý závod TT sidecar Bavaria „A“ vyhrává dvojice Dave Molyneux a Rick Long na sajdkáru s motorem Honda, s  nejrychlejším kolem 20 min 04,83 sec, průměrnou rychlostí 112,738 mph. Závody jsou úžasné a BabaDave pořizuje snad tisícovku fotografii.   Navečer se oklikou vracíme do Peelu do hostince v přístavu „The Marine Hotel“ na večeři. Nějaký čas trávíme na peelské promenádě u moře. Je sice už dost hodin, ale dostávám nápad dát si ještě kolo na TT a BabaDave nadšeně souhlasí. V Ramsey chvíli čekáme na otevření Mountain Road, ale dočkáváme se. Vyrážíme v hustém poli nadržených závodníků a adrenalin stoupá, jdu do toho naplno. Sice jsem zatížen spolujezdcem s fotovýbavou, ale Dave je výborný mitfára a tak jízda je téměř na hranici možností a tak pár krizovek je na místě. Jízda je opravdu divoká. Večer v Peelu trávíme s pivkem u hradu před webcamerou. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293273_tt2007055.jpg[/img] Den osmý Začíná slunečný den, ale pro Davida je spíše smutný. Je to totiž pro něj poslední den na Isle of Man. Na trať vyrážíme brzy a hledáme místo na koukání dnešní Race. Mě se líbí v Glen Helen, ale pro Daveho je zde málo světla na focení, tak se přesouváme po TT course do Kirk Michael, kde to vypadá dobře. Před závody ještě procházíme vesničku a pak už to začíná. Třídu TT Superstock PokerStars vyhrává Bruce Anstey na Suzuki GSXR 1000 s nejrychlejším kolem 17 min 37,85 sec. a průměrem 128,4 mph! Následuje jedno kolo Dunlop TT lap of Honour, kde se představují v závodním tempu legendy dávno minulé. Po race jedeme do Ballaugh Bridge, kde se dáme po naší alpenstrasse, ale špatně odbočujeme a proto trochu bloudíme v horách. Pohádkovou krajinou se dostáváme k nádrži West Baldwin Injebreck a k naší překvapenosti se objevujeme v Braddan Bridge. Vracíme se do prostoru startu a ještě navštěvujeme depo, kde si prohlížíme veterány. Všude v ulicích jsou tisíce motocyklů a atmosféra je skvělá, pomalu se přesouváme na promenádu, kde si dáváme občerstvení a vzápětí už sledujeme vystoupení leteckých akrobatů na stíhačkách. Letka „Red Arrrows“ předvádí dech vyrážející vystoupení a maluje na obloze obrazce bílým, modrým a červeným dýmem. Úžasné kousky jsou obdivuhodné a nic podobného jsem nikdy neviděl. Na pláži se připravují motokrosové závody, ale mi nemáme už čas a vracíme se napříč ostrovem do Peelu, protože Dave se musí sbalit. Zpět s bágly do Douglasu na trajekt, kterým míří do jeho druhého domova v Irsku. U přístavu ještě pózujeme před webkou a sledujeme vystoupení na promenádě. Pak nastává smutné loučení a už ženu temnou nocí GSX 1402 do Peelu. Zaběhnu na rychlé pivko a spát. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293274_tt2007025.jpg[/img] Den devátý Jsem tady po těch dnech sám a je to takové jiné, nemám s kým pokecat, a hlavně Dave vše perfektně angličtinou řešil. Ráno se stavuji na poště a poté si chci zkrátit cestu do Glen Helen. Na kamenité cestě ale GSX je v koncích, a tak na hranici pádu to vzdávám a vracím se. V Douglasu myji motorku a jedu na sever na útesy. Pak zpět přes město na jih do starého opuštěného přístavu Port Soderick, kde je zvláštní atmosféra. Staré zbytky budov a zrezlých konstrukcí vypovídají o časech minulých. Dále na jihu navštěvuji Casteltown, prohlížím starou část města a u Scarlett Point na břehu Casteltown Bay obědvám a procházím se po útesech.   Přejíždím po A 5 do Port St.Mary a mířím na nejjižnější bod ostrova a tím je Calf of Man. Už při sjezdu v serpentinách za Cregneash se mi před očima zjevuje nádherný pohled na ostrůvek, který se zvedá z mořské hladiny až do výšky přes 100 metrů. Je zde plno motorkářů, kteří zde, na zelené louce nad útesem odpočívají a užívají si krásného výhledu na Calf. Procházím okolí a slézám po rozbitém útesu až k vodě, kde se předvádí jeden z tuleňů. Přes Port Erin zase směřuji na sever a po horské silnici pod vrcholem South Barrule se dostávám až zpět do Peelu. Po západním pobřeží po A4 si dávám závody s VFR a GSXR až téměř do Kirk Michaelu. Mám fakt co dělat, abych frajery stíhal. Napojuji se na TT course a v Ramsey se zastavuji v pár obchodech. Mountain road je otevřena a tak doslova proletím horskou částí do Douglasu a jdu opět na prohlídku boxů, kde opět a opět objevuji nové zajímavosti Tourist Trophy. V Douglasu ještě procházím promenádu, kde se připravuje přehlídka veteránu. Po TT course do Ballacrain a do Peelu do kempu. Na lehkou večeři jedu ke Castle k webcameře. Večer zakončuji v kempu v hospůdce. Dnes se odjely závody třídy TT supersport s vítězem Ianem Hutchinsonem na Hondě CBR 600RR, a třída sidecarů „B“ s vítězi Dave Molyneux a Rick Long na Hondě 600, kteří triumfovali už v třídě“A“. Bohužel dnes jsem se více věnoval cestování po ostrově, takže jsem závody nezhlédnul. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293275_Peelcastle.jpg[/img] Den desátý Po snídani vyrážím k hradu a majáku v Peelu, kde je totální odliv. Ochočení tuleni připlouvají až mezi loďky v přístavu. Jedu do depa v Douglasu a prohlížím podrobně závodní veterány i současné stroje. Přes město a promenádu jedu po východním pobřeží do Laxey. Je zde sraz a výstava různých druhů motocyklů, závodní stavby, historici atd. Cestou do Ramsey je problém s velkým provozem a ještě ke všemu je zavřena Mountain road. Tak proti směru TT course jedu do Sulby a po tzv. alpenstrasse se dostávám na Bungalov, tím objíždím celý zavřený horský úsek. Uskutečňuji zde jeden z mých cílů, který jsem nestačil splnit v roce 2004, a po svých vylézám na nejvyšší vrchol ostrova Snaefell  do výšky 621 metrů. Většina turistů se však nechává vyvézt horskou tramvají, která po vrstevnicích objíždí horu a vrchol tak lehce zdolává. Výstup není náročný, ale v kožené kombinéze a motorkářských botách, to je také trochu něco jiného. Je krásné počasí, tak se kochám pěkným výhledem po ostrově. Z Bungalov je průjezdná jen část na Brandywell, a zbytek Mountain road TT opět uzavřen. Jsem nucen odbočit na vedlejší cestu a přes hory a uzávěry proti ovcím se přes Baldwin dostávám až do Braddan Bridge na TT course.Vracím se do Douglasu a objevuji silničku, kterou se dostávám nad přístav na Marine Road. Silnice je asi po 2 km uzavřena, ale jízda po ní je naprosto úžasná. Vede přímo na útesu a od hrany ji dělí jen sloupky s lankem a pak už jen několik desítek metrů k rozbouřené mořské hladině. Pravděpodobně je to stará cesta do Port Soderick.   Vracím se na druhou stranu ostrova, což je vlastně jen 18 km do Peelu. Občerstvuji se u hradu a přes sms dávám vědět známým, že jsem zase u webky, ať si mě online prohlédnou. Na závěr dne si dávám dnes už druhý výstup. Tentokrát to není až tak vysoko a vylézám na vrchol hory Tamuli a svrchu sleduji motokrosové závody na peelské pláži. Poté se už přesouvám ukončit den u piva. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293276_Portsoderick.jpg[/img] [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293277_calfofMan.jpg[/img] Den jedenáctý Po ranním nákupu v městečku jedu po TT course do horské části do zatáčky Windy Corner, kde si nacházím místo na sledování posledního závodu výročního ročníku. Po skvělé podívané závodu Senior TT na 6 kol vítězí John McGuinness na Hondě s nejrychlejším kolem 17 min 21,99 sec., a průměrem 130,35 mph! Poté se ještě jede závěrečné jedno kolo „Motor Cycle News Parade of Champions“, kde se představili nejslavnější stroje závodů TT, ale i GP a Superbike. K vidění byli například MV Agusta- G.Agostini, Honda- R.Haslam, TBC- P. Reed, Honda- J.Redman, MV Agusta- J.Surtees a mnoho dalších. Některé stroje se hnali jak vlčáci za kořistí a vůbec to nevypadalo na ukázkové kolo.   Po otevření pro normální provoz sjíždím přes Kepel Gate a Greg-ny-Baa do Douglasu na TT finish, kde jako každý den jdu navštívit boxy. Stánky s oblečením a suvenýry TT jsou totálně vyprodaný. Kupuji si alespoň nové rukavice, protože současné zrovna dosluhují. Prohlížím si ohromnou stříbrnou trofej TT, kde jsou destičky se jmény vítězů za 100 let, akorát ty letošní teprve přibudou. Pak vyrážím na kompletní kolo 62 kilometrů dlouhou Tourist Trophy, je to takové rozloučení s legendárním okruhem a závodem. Kromě obcí a městeček, kde se snažím dodržet předepsanou rychlost, jedu naplno. V horské části se jede i dost přes 200 km/h, přicházejí samozřejmě i chyby a jen tak tak dvakrát unikám pádu. Dokončuji kolo a zjišťuji, že nejrychlejší závodník by v tomto čase měl ujeto téměř 2 a půl kola!   Vracím se do tábořiště a odstavuji stroj. Do večerního Peelu jdu pěšky a procházím se po místech, kde jsem trávil několik posledních dní a je mi smutno, že tento úžasný festival končí. Spát jdu brzy, mám vstávat v 5,00 a zítra mě čeká náročný den. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293280_WindyCorner.jpg[/img] [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293278_trofejTT.jpg[/img] Den dvanáctý Probouzím se už před pátou a balím, vše je ještě mokré, ale nedá se nic dělat. Trochu zděšení mi přináší zprvu neřešitelný problém. Zlomil jsem klíček od kufru, ale ulomený kus zůstává v zámku, takže funkčnost je zaručena. Poslední ohlédnutí a nějak tak bez nálady opouštím Peel, v Balacrainu najíždím na TT course a proti směru závodu dojíždím do Douglasu. Jsem překvapen ohromným počtem motorkářů čekajících na loď. Zjišťuji, že loď odplouvá o hodinu dříve, než jsem měl napsáno v lodním lístku, ještě že jsem přijel s hodinovou rezervou. Na trajektu si dávám snídani a velice smutný se slzami v očích sleduji zmenšující se ostrov, jak mizí v mlze. A už v tuto chvíli přemýšlím o další návštěvě TT. K anglickému břehu přirážíme v 11,15 a okamžitě se vydávám na cestu. Chci si ještě zajet do Doningtonu, kde je museum Formule 1. Po 230 km jsem na místě, a věnuji prohlídce celé 2 hodiny. Do Doveru zbývá 400 km, a to se mi daří ujet za 4 hodiny. Trajekty do Francie odplouvají často a tak ve 20,30 už odrážíme od bílých doverských skal. Lodní lístek platím 80 Eur. Ve francouzském Calais nedaleko přístavu objevuji kemp a to jsem opravdu rád, dnešní cesta včetně dvou trajektů byla náročná, a tak odpočinek přijde vhod. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293279_pontdeNormande.jpg[/img] Den třináctý Probouzím se na starém kontinentu až po osmé a hned balím, obloha nevěstí nic dobrého, tak ať tomu ujedu. Platím nocleh za 6,20 eur, což je pěkná cena. Po dálnici mířím na jih, ale brzo sjíždím na státní neplacenou silnici, není kam spěchat a tak v klidu projíždím severofrancouzským venkovem. V Aberville trochu bloudím a teprve napotřetí nacházím tu správnou odbočku. V Le Tréport si prohlížím přístaviště, v Dieppe také a ještě přidávám malý oběd. Pak jedu téměř po pobřeží až do Le Havre. Dělá se hrozné teplo, je kolem 30 °C. V Le Havre je přeplněná pláž, a tak osvěžení odkládám a jedu dál. Po projetí města překonávám ústí řeky Seiny po dálničním mostě. Architektonický skvost „Pont de Normande“ spojuje dálnici A 29. je dlouhý 856 m a výška pilíře 214 m, vozovka vede ve výšce 59 metrů nad hladinou Seiny. Šíře vozovky je 21 metrů. Byl vybudován v letech 1988-95 a odolá větru až 300 km/h. Motocykly mají přejezd gratis, jinak osobní auto 5 eur. Pokračuji přes Caen po A 84 a k večeru po 556 km přijíždím do Le Mont-Saint-Michel, kde nacházím i kemp kousek od kláštera, který už jasně vidím při příjezdu z dálky téměř 12 km. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293281_St.Michaelday.jpg[/img] Den čtrnáctý Kolem pátý mě probouzí déšť a nutí mě vylézt z teplého spacáku pro věci, které jsem přes noc sušil. Ale pak jsem ještě zabral a vše dospal. Byl to vlastně můj první volný, aniž bych musel někam přejet, a vůbec vyjet. Takže jsem se v klidu vykoupal a teprve před polednem vyrážím na občerstvení a potom ke klášteru St.Michel, je zataženo, ale sluníčko se snaží, a tak se sem tam hrad vynoří z mlžného oparu a je vidět celý. Hradní komplex je obrovský a nevím, s čím bych ho mohl přirovnat.  Prohlídka za 8 eur určitě stojí za to, akorát ž v češtině bohužel není ani tištěný průvodce. Klášterní kostel, gotické klášterní budovy a opevnění pocházejí z 11 – 15 století. Ostrov, záliv i klášter jsou od roku 1971 v Unesco. Celá žulová hora je protkána množstvím uliček a schodišť, které je třeba všechny projít, aby nic neuniklo pozornosti. Výška hory je 80 metrů a je obklopena mořskou hladinou. Rozdíl odlivu a přílivu je 15 metrů! Při odlivu se mořské dno objeví až do vzdálenosti 15 km! Prohlídka mi zabírá více než půl dne, a když k večeru odcházím, tak se i ze zhoršujícím počasím začíná rychle zvedat hladina moře a zaplavuje okolí kláštera a téměř ho odřezává od pevniny.   Dnešní volný den zakončuji prohlídkou a údržbou motocyklu. [img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2015/22/293282_St.Michael.jpg[/img] Den patnáctý Ranní počasí opět na náladě nepřidává, je zataženo a nikde ani náznak, aby slunce prorazilo. Po snídani se vydávám po okresní silnici č.D797 a D155 podél pobřeží a kolem jedenácté jsem v St.Malo. GSX odstavuji pod hradbami starého města. Už zdálky při příjezdu mě zaujmul nádherný pohled na kamenné hradby a domy. Je odliv a tak je přístupná pevnost v moři „Fort-National“ pocházející z roku 1689, ke které lze jinak jen připlout. Chůzí po mořském dně navštěvuji pevnost a poslouchám francouzskou průvodkyni, které nerozumím ani slovo, ale je aspoň na ní pěkný pohled. Vracím se na hradby města, po kterých lze obejít až na pár metrů u jedné z bran kompletně celý komplex města. Vše je v nevídaném stavu, jak hradby, domy, cesty. Jakoby to bylo postaveno teprve nedávno. Procházím se po hradbách a v některých místech je dobře vidět, jak silné zdi to jsou, a dosahují tloušťky až 8 metrů. Navštěvuji místní, velice rozlehlý kostel a na náměstí si dávám kávu a občerstvení. Zjišťuji, že tady už trávím 4 hodiny a konečně vylézá pořádně slunce a začíná pěkně pálit. Po pobřeží přijíždím do zátoky St.Lunaire, kde neodolávám a vrhám se do vln, a tak si plavu kolem skaliska, když mě napadne, že voda nějak rychle stoupla. Vracím se na místo, kde jsem si nechal kombinézu a boty, a je zde už téměř voda a na břeh se už s věcmi nedostanu. Příliv je příliš rychlý. Beru věci nad hlavu a brodím se kolem útesu na pláž. Před dvaceti minutami tady byl jen písek, teď je tady více než metr vody. Vše zvládám a tak o nic nepřicházím. Zajíždím ještě nad zátoku na vyhlídku „Pointe du Décollé“. K večeru se vracím do kempu a po večeři vyrážím pěšky sledovat západ slunce nad klášterem Den šestnáctý až jednadvacátý Dnes se po 3 dnech loučím se St.Michel a po zaplacení 32 eur vyrážím na cestu. V nedaleké vesničce navštěvuji aligátoři pláž, ale mají otevřeno až od 10 hodin. Tak se věnuji mytí motocyklu, spoléhám totiž na to, že už bude pěkně, ale to se pletu. Jen je Zuzana umytá, tak začnou padat první kapky. Po desáté už vstupuji za 11 eur do „Aligátor bay“. Nejdříve se jde venkovní části, kde jsou želvy mnoha druhů, od malých až po obrovskou Tortura geantes, která váží až 300 kg a dožívá se 150 - 200 let. V kryté části jsou převážně ještěři a hadi. Python Vertical je dlouhý 10 metrů a jde z něj strach. V poslední hale je aligátoři pláž, rozdělená podle druhů. A tady jde opravdu do tuhého, tolik predátorů vidět pohromadě je fantastické. Některé kusy jsou obrovské a dle informací dosahují až do 7 m délky, já je odhaduji tak na 4 metry. Těžko odhadnout kolik jich tady je, ale později se dozvídám, že kolem 200 kusů. Trávím zde 2 hodiny a po dvanácté pokračuji už směr Le Mans, kam dojíždím za střídavého počasí po půl třetí odpoledne.   Na okruhu Sarthe se dnes konají tréninky, tak je dopravní kolaps. Já však v klidu usedám do jednoho z barů a popíjím kávu. Čekám na kluky z Prahy, až se ozvou, kde se setkáme. Předpokládám, že přijedou dosti pozdě. I pro ně je cesta náročná a téměř 1400 km jedou na zátah. S kamarády a kamarádkou se potkávám až o půlnoci.   Další dny trávíme spolu v kempu a věnujeme se pouze závodům 24 heures du Mans a všemu dění okolo. Motocykl tak odstavuji na celých 5 dní a pouze chodíme pěšky. Jediným avšak zvládnutelným problémem na celé této fantastické podívané v Le Mans je deštivé počasí. Jsme svědky už 75. ročníku. Náročná trať vede z větší části po běžné silnici, a jména zatáček jako Mulsanne, Indianapolis, Porsche, Dunlop atd. mluví samo za sebe. Vydržet nasazení trvající 24 hodin je těžkou zkouškou pro závodní vozy i posádky. Vyhrát v Le Mans je vždy něco více než kdekoliv jinde, být druhý znamená, že jste v Le Mans nejeli. Závody končí v neděli, ale my ještě zůstaneme do pondělí. Opět je nepřekonatelné dieselové Audi a triumfuje, i když Peugeot ukazuje také sílu tak to stačí pouze „jen“ na druhé místo. V nedělním večeru si ještě na GSX projíždím několik kol po dráze vytrvalostního závodu, tedy jen část, která vede po běžných komunikacích. Zajímavým místem je třeba rovinka Hunaudieres, kde ve svých časech závodní speciály dosahovali rychlosti až 406 km/h! Atmosféra je zde fantastická a stejně jako závody na ostrově Man se to dá jen stěží popsat. V pondělí dopoledne ještě společně navštěvujeme katedrálu St.Juliana, kde je pozoruhodný kontrast mezi románskou hlavní lodí a nádherným gotickým chrámem. Na místě Le Mans stávalo ve 3. století př.n.let. Římské město Vindiniam, a zbytky amfiteátru jsou patrny dodnes. Těsně před polednem se loučíme a vyrážíme domů. Cesta je neskutečně únavná a musím dělat spousty zastávek, ale i na naked biku se dá jet velmi svižně a tak po 13 hodinách a 1380 km dojíždím do Prahy.   Cesta za dvěmi vskutku nejlegendárnějšími závody světa: Tourist Trophy - Isle of Man a  24 Hodin Le Mans končí. Mám za sebou 21 dní a téměř 6000 km v sedle Suzuki GSX 1400 a především nezapomenutelné zážitky. Jarda Douša Foto: JD, DMB [b]Další naprosto fantastické fotografie z TT 2007 od DMB  jsou [url=https://www.facebook.com/media/set/?set=ms.c.eJxFk8mRxUAIQzOagqbZ8k9sbPQtDr68EgLUWEMjPC0qxNziT38g~%3BaQcOQugcIKGQj5w9QXaRXBQsgrTfjsZgQMoQcODJS6jcA7mCsA53KaLNsEF4BzuY1qXALsoPQJdbiyAguuHAnDS53tNk7sE2kqtAqbcJXqA5QcSeRg98oxprOICcNJE240wE4CTZr9z3KaiznQ5XL~%3BQ9qwCXTbTKgBuW5PYrVVgF~_WkjdHvAp~_SXIA8lHl0DpDv5UrwDBILxtRWgdcXJ8AFiS6YtozwcYPia1uKSQ8VisM9tYq3JPtL7ElwFDypOnMfT2yrmBIGVCcAZAE8jAAvxxt77mBMd1uDafoqpmQDMmzLk3qubUoiFkDBLnc8pFcRALYAHhz9zkOlczD8ptLyD7hq3PM~-.bps.a.1616657365270203.1073741834.1600910043511602&type=1]zde[/url][/b]