tomcruise77

Zveřejněno: 01.02.2019 21:03,Kategorie: Dumka,Zhlédnuto: 5573x,Komentářů: 12x,Hodnocení: 4.67 od 15 uživatelů

Skútry

Skútrování – aneb proč není ostuda jezdit na skútru.

Ahoj motorkáři. A je to tady, znova tak jako spousta dalších jedinců sedím u okna a vyhlížím Jaro. Venku řádí tajfun a i sousedovic hyperaktivní psy jsou zalezení. Pouštím proto noťas a začínám psát. Volně chci navázat na předchozí článek ohledně zamyšlení nad významem motocyklu

https://www.motorkari.cz/profil/?uid=151575&act=clanky&cid=2173

Tentokrát mé myšlenky směřují spíše k mé oblíbené třídě motocyklů a to je právě třída maxi skútrů.

Ani nevím, kde začíná a jak je specifikována hranice mezi skútrem a maxi skútrem. Předpokládám, že je to nějak zaužívané třídit dle obsahu motoru, tedy do 125 cm a od 125 cm nahoru, hlavně nyní rozděleno skupinou v řidičáku. Kdysi skútry nad 125 kubíků byli spíše výjimečné. Hodně lidí jsi pod pojmem skútr představilo malého drobečka s 50-kovým uřvaným motorem, jedoucím maximálkou 45km/h, protože více je ve městě stejně zbytečné. U nás v té době spíše ojediněle pozorovatelné stroje. Ale třeba takové prase mělo motor více než 125 cm. Samozřejmě hlavním poznávacím znakem je automatická převodovka. O tom totiž především skútr je. „Neřadit“. Aspoň tedy já to tak vidím.

Ale chci se soustředit hlavně na dnešní dobu, na to, co nám nabízí třída maxi skútrů a jak se to dá využít. O malých skútrech psát nebudu, tato třída momentálně vymírá, protože kdo by jezdil s 50-tkou, když na řidičák pro auto může řídit 125-ku?

Já si tedy pod pojmem maxi skútr představuji stroj, se kterým se nemusíte bát vyjet z města. Nezpůsobíte na něm kolaps příměstské dopravy a nejste brzdou. Uveze bez potíží dva lidi i s batožinou a malým nákupem. Je pohodlný a má již nějakou ochranu proti nečasu. Dá se s ním cestovat na desítky kilometrů vzdálená místa pohodovou cestovní rychlostí 80 km/h, při pořád slušné spotřebě paliva, řekněme kolem 3 až 4 litrů na stovku. Dobře svítí, má pohodlné sedlo, silné brzdy a nezastaví se před mírným kopečkem. Toto je třída maxíků. Ráno sveze do práce, odpoledne na nákup a večer na koupání přes celý okres se vším, co potřebujete na pořádný piknik v přírodě. A přitom vám vykouzlí ten známý rohlík na tváři, protože na křižovatce vystřelíte vždy jako první a poškádlíte kdejaký supersport, kterého jezdec za doprovodu hlasitého kovového cvaknutí teprve řadí za 1, srovnává stroj z pravé nohy na střed a až poté hledá na páčce spojky optimální polohu pro záběr opatrným pouštěním, aby si netrhnul ostudu a nechcíplo mu to. Samozřejmě tuto myšlenku musíte brát s rezervou, ale věřte, že jsem to nespočet krát zažil a než skočila zelená z oranžové, byl jsem na druhé straně křižovatky.

Samozřejmě vše opět záleží od tloušťky peněženky daného jedince, který o takovém stroji přemýšlí. Když listuju bazar zde na Motorkářích, je tato třída motocyklů docela slušně v nabídce zastoupena. A právě asi díky tomu se ceny ojetin drží v docela rozumných a i obyčejným lidem přístupných mezích. Hodně záleží na značce a věku stroje. Stejné ročníky se ale můžou v ceně lišit, hlavně když porovnáme stroj právě přivezený z Itálie se stočenými kilometry, v hrozném stavu a naopak poctivě udržovaný stejný stroj původem z naší krajiny a po pečlivém majiteli, který jej léta hýčkal, ale nyní jej musí prodat, protože se mu právě narodila dcera a jde stavět dům, prostě má jiné priority. Zřejmě často příkaz manželky, že jo pánové. To je většinou nejlepší koupě. I v případě, že má jednou tolik kilometrů než ten dovozový kus.

Předpokládám, že maxi skútr si často pořizuje člověk jako druhý motocykl, variantu na dojíždění do práce, na stavbu, k vodě, když má doma velkého cesťáka. Jsou ale maxíky, které dokáží zastoupit obě takové kategorie. To ale nehovoříme o obsahu 125 cm, ale pohybujeme se v kubatuře, o které se nám klukům ze sedmdesátek v mládí pouze snilo. No jo, kubatury kolem 300 a více byli v minulosti už něco extra. Pamatujete, když někdo přijel na Kawě GPZ 500? To byl sen. Týden mi ten nádherný zvuk zněl v uších. Hlavně když jsem pořád ze všech stran slyšel ty dvoutaktní křiklouny. Hladký kultivovaný zvuk řadového vodou chlazeného dvouválce, to bylo něco. A spolehlivost těchto strojů je známá dodnes. Ale zpět ke skútru. Co se týče rozdělení maxíků dle kubatury, tak já to vidím spíše jako do a nad 300 cm kubických. Nyní hodně výrobců využívá tyto třístovkové objemy. Poté jsou další stupně 400, 500 a 600. Více už to nemá smysl z důvodu spotřeby a hlavně přenosu síly variátorem, tedy řemenem. Proto také Burgman 650 už využívá kovový řemen. Tedy s kovovými výztuhami, z důvodu delší životnosti pohonu.

Taková typická 300-vka je novější Kymco Downtown, nebo starší Yamaha Versity, https://www.motorkari.cz/motokatalog/yamaha/yamaha-xc-300i-versity.html o které si myslím, že pro střední postavy je to supr stroj, který má výhodu hlavně ve větším průměru kol 14“ a tím i příjemnějšímu svezení na naších „kvalitních“ silnicích. Jde o celkem svižné svezení. Ale do Chorvatska bych jsem s tím nejel. Pouze výška sedla je dost velká, 820 mm, co je na skútr dost, to mají menší endura. Já s výškou 196 cm se na to nevlezu. A úložný prostor také nic moc.

Právě proto se spíše zajímám o tu vyšší kubaturu. Ono vozit mích 120 „kileček“ také není žádná sranda. Mé zkušenosti s třídou 400 jsou docela velké, viz můj profil a mé Burgmany.

„Čtyřista“ už je celkem slušný objem. Jízda ve dvou je vcelku svižná i když kopce jsou znát. Ale co, když jsme to vyjeli s Pionýrem, proč ne na 400? Moje Suzuki Burgman měla 24 kW, to je půlka výkonu menšího auta a mnohem více než měla a má Jawa 350. A to už jsou celkem slušné stroje, samozřejmě o kterých jsme v mládí snili. Když se na to dívám s odstupem času, tak ten výkon 24 kW byl úplně dostačující. Jezdil jsem i delší výlety, jak sám, tak ve dvou a s batožinou. A pro mou „kochací“ jízdu do 100 km/h bylo vždy výkonu dost. O prostoru, pohodlí, úložného prostoru a ochraně jezdce ani nemluvě, toho je na Burgmanu jak se říká hafo. Spotřebu jsem měl kolem 3,5L/100km, co je dle mého názoru ideál na popojíždění i turistiku. S tímto strojem už bych jsem se nebál jet k moři, jako tito chlápci, https://www.youtube.com/watch?v=RBawd0wtgtQ

Jednoválcové motory jsou spolehlivé a až na pár menších problémů s elektrikou (relé, mikrospínače brzdových páček, spínačka) a spotřebou oleje u starších kusů je Burgman docela jistota, že se vrátíte domů po kolech, ne v dodávce. Osobně nejvíce mě trápila absence kontrolky tlaku oleje, hlavně z důvodu vyšší spotřeby oleje. Na toto doplatilo více majitelů těchto strojů. Je potřeba často olej kontrolovat a držet na maximální hranici. Potom je motor nesmrtelný.

Samostatná kapitola je již víše zmíněný Burgman 650. CVT převodovka je trochu zbytečný luxus, kterým Suzuki chtěla porazit konkurenci, v té době hlavně Hondu FJS 600 Silver Wing. To si myslím, že je hlavní konkurent největšího maxíku od pana Suzukiho. K CVT Burgmanu ještě připojili sklopné zrcátka, sedlo jako z obýváku, palubní desku s displejem z vesmírné lodě Enterprise a 40 kW dvouválec se sametovým chodem, tedy když zrovna neřešíte diesel efekt. Bohužel tato sbírka železných ozubených kol a ložisek něco váží a tak se ze skútru stává tank jak váhou, tak spotřebou podobnou jako u auta. Proto asi ten uzávěr nádrže imitující ten u aut. Údržba je složitá a nákladná, hlavně při vyšším nájezdu kilometrů. Často se touto skutečností nechá zájemce o tento stroj odradit. Ale po nemalé investici je životnost celého soustrojí docela dlouhá. Životnost CVT by měla být minimálně 60 tisíc kiláků i více. A poté by mělo stačit vyměnit řemen, který teda není zrovna levný a ani výměna není snadná. Kdo se ale na takovém stroji sveze, zapomene na všechna proti a jde podepsat smlouvu.

V této kategorii za mě vítězí BMW C 650 GT a výše zmíněna Honda FJS 600, nebo nyní SW 600. Ale jak v případě nových, tak i ojetých kusů je mezi těmito stroji propastní rozdíl v ceně. No jo, „Bávo“. Oba jsou ale úžasné maxíky. Za mě hlavně pro jejich velikost, jednoduchost, spolehlivost a úžasný dizajn. Na BMW jsem tedy neměl tu čest jezdit, ale seděl jsem na něm na motosalonu v Brně. Paráda. Ale je to jako když jsi majitel Felicie sedne do BMW M5. Už nechce vylézt.

Honda má klasický pohon zadního kola variátorem, přímo z motoru řemenem. BMW má navíc v zadní kyvce řetěz. Ale i tak supr řešení. Výhodou těchto konkrétních typů je malá neodpružená hmotnost proti jiným skútrům. Tedy motor je pevně v rámu a hýbe se pouze zadní rameno jako u klasického motocyklu. To způsobuje úplně jiné jízdní vlastnosti. Je to samozřejmě pořád jiné, než na klasickém motocyklu, protože ten řídíte koleny přenášením váhy, ale skútr spíše rukama. Na to si musí každý nový majitel skútru zvykat. Hlavně nepouštět řídítka.

Další velkou výhodou tohoto klasického pohonu variátorem je skutečnost, že si i laik může sám nastavit „převodovku“. Síla pružin odstředivé spojky, síla hlavní napínací pružiny, váha a tvar válečků variátoru. To vše při různých kombinacích dává možnost přizpůsobit stroj a jeho reakce požadavkům majitele, profilu krajiny, kterou jezdí, nebo požadavku na maximální rychlost. https://www.scootland.cz/scooter-tuning-jaknato/jak-funguje-variator/ Můžete něco takového řešit u klasického motocyklu? S kardanem nic neuděláte. S řetězem maximálně vyměníte o zub jiný pastorek a končíte. Leda měnit rozety, ale to je docela velký zásah.

Takže už asi chápete, proč začínají být maxíky tak oblíbené. Kdo nemá na velký cestovní motocykl kubatury nad jeden litr a nechce se mu tahat s ohromným kusem železa, který má spotřebu jako auto, pro toho jsou maxíky s motorem 400 – 600 kubíků ideálním řešením. Na dnešním trhu s motocykly je velký výběr těchto strojů. A i když jsem doposud nezmínil značky jako Kymco, Aprilia, Piaggio atd, netvrdím, že nejsou minimálně stejně dobré jako výše zmíněné značky. Je z čeho vybírat a ani to moc nestojí. Limitem je hlavně řidičák. Proto jsem rád, že v mích 17-ti jsem dělal řidičák na Jawě 350, za co jí tímto děkuji a nikdy na ty jízdy nezapomenu. Dobrý argument na koupi maxíku je také skutečnost, že tyto stroje jsou ježděné klidnými lidmi, nejsou uhoněny, protože motor nevytočíte do maxima ani kdyby jste chtěli, snad pouze na stojanu, ale kdo by to schválně dělal? Snad pouze na srazu při soutěži o nejlepší zvuk. Jejich spojka je odstředivá a za pár stovek se nechá přelepit. Řemen variátoru má mnohem větší životnost než nejlepší řetězová sada a hlavně „nemusíte mazat“! Snad jediný neduh této konstrukce motocyklu jsou malé rozměry kol. 12“ – 14“ je na naše silnice opravdu málo. Ale já to řešil jízdou po Rakousku. A to byla panečku paráda.

Takže basa piv pod sedlo, do kufru stan a karimatku a jede se na sraz. A když náhodou zapomenete peněženku doma, nic se neděje. Při té spotřebě kolem tří litrů se v klídku vrátíte přes půl republiky domů na jednu nádrž a to si to budete ještě užívat, protože můžete jet ve šlapkách a v krátkých kalhotách tak, jak jsem to často dělal já.

Děkuji všem, kteří se dočetli až sem a přeji vám hodně šťastných kilometrů. Hlavně myslete na ty, kteří na vás čekají doma. Zdar.